Porážka Salmů Ústavním soudem - Pravda odbojářů zvítězila.
Dcery Salmovy kopaly odbojářům jámu - a našly Stalingrad
Čtrnáct let bojovali odbojáři ČSBS Blanska a Boskovicka o zastavení restituce rodu Salmů. Miliardových majetků konfiskovaných republikou po roce 1945. A to na všech úrovních - od okresních úřadů až po parlament a obecné soudy. Čtrnáct let byli okresní odbojáři ČSBS Boskovice vystavováni nehorázným útokům tisku, médií a všem veřejným pomluvám. Čtrnáct let trvalo, nežli dcery Salmovy našly u Ústavního soudu svůj Stalingrad.
Ovšem je instituce, která boj o restituce vede déle než odbojáři - Muzeum Blansko a jeho paní ředitelka. Muzejnice od počátku upozorňovala na nekalost restitučního procesu, a na protiklad dekretálního řízení s nálezy o pozicích rodu Salmů za okupace, o jejich říšském němectví. V odbojářích pak našlo Muzeum Blansko přirozeného spojence a byli to odbojáři, kteří ukázali po letech utajování a lhaní na členství Hugo Salma v nacistických organizacích spojených s NSDAP. Je nutno též poukázat na primát v odhalování rájeckých kolaborantů brněnského badatele Dr. Stehlíka, který ovšem svůj spravedlivý boj následně zatížil obsesí vůči boskovickým odbojářům a vůči muzejnici z Blanska.
Ústavní soud, který ještě roku 2005 de facto požehnal určitým nárokům restituentů, nakonec v současném řízení definitivně zamítl neplatnost přihlášky velkostatkáře Hugona knížete Salma k říši. Tím neodvolatelně potvrdil za reichu privilegované německé říšské árijské občanství rájeckého velkostatkáře. Tím potvrdil nemožnost navrátit zpět rájeckému pánu československé státní občanství. A tím definitivně zamítl i následnou restituci, neboť udělení čs.občanství a tím neprovinění se proti republice je podmínkou restituce. Hugo Salm podle Ústavního soudu tyto podmínky nesplnil.
Ústavní soud tak potvrdil závěry vyšetřovatelů z let 1945-46, kteří naznali, že Hugo Salm nezůstal věren ČSR.
Ústavní soud svým výnosem potvrdil ještě něco dalšího. Potvrdil, kdo v kauze měl pravdu - a kdo drze a nestydatě kráčel za majetkem, - a i to, kdo lhal. Kdo pomlouval a kdo zatajoval a dokonce i kradl dokumentaci a reálie ve prospěch říšského Velkoněmce. Tyto lži ovšem pokračují nadále - právnička Salmů veřejně tvrdí, že podají podle správního řádu novou žádost na ministerstvo vnitra o určení neplatnosti říšské přihlášky (!). Na to ministerstvo, které právě vyhrálo Ústavním soudem spor o tuto přihlášku k říší. Účelové nesmysly paní právničky jen zakrývají široké veřejnosti, a zvláště čtenářům Mladé fronty, pravdu o totální porážce restituentů. Jak vtipně pravily Kulturní noviny, vytvářejí tak "mediální paobraz". Cíl je jasný - vyvolávat dojmy dalších restitučních nadějí. Položit dýmovou clonu na Ústavním soudem torpedovaný restituční křižník Salmů.
Zvláštní pozici v kauze zaujímaly po desetiletí regionální úřady a regionální tisk. Zatímco na stranu odbojářů a muzejníku se postavil de facto jediný orgán státu - ministerstvo vnitra, určité regionální úřady, a zvláště tisk, zaujaly buďto pozici mrtvého brouka anebo alibistické postoje. V kauze též prý výrazně čněl jistý údajně blíže nejmenovaný informátor, výborně plnící roli "užitečného idiota" restituentů (odbojáři sami by rádi věděli, kdopak to byl ? Je to odposlechnuto z terénu.) Zvláště určitý regionální tisk celou dobu výrazně nadržoval rodině Salmů a vyvolával dojem, že odbojáři Boskovic a muzejníci Blanska jsou jen hrstkou závistníků a nenávistných lhářů, ostouzejících slovutný rod Salmů. Tento dojem vyvolaly bohužel i některé osobnostní soudy, založené na absencích přislušné dokumentace, jež byla rozkradena rájeckými a jinými zloději. Nakonec však fakta, prezentovaná jak ministerstvem, tak i odbojáři a muzejníky, naprosto zbořila konstrukce restituentů o říšské přihlášce, a zarazila tak jejich nároky. A to definitivně - ať tvrdí právnička Salmů, co chce, a co je pouze jejím nezbožným přáním.
Ukázalo se, že tvrzení boskovických odbojářů o říšském němectví a o chování se rájeckého pána za okupace, bylo pravdivé. Ukázalo se, že žalovaná kniha blanenské ředitelky CUI BONO RESTITUCE, i přes pochyby obecného soudu, je v zásadě naprosto pravdivá. Ukázalo se, že veřejnost a národ nelze klamat donekonečna. Rovněž se ukázalo, že nešlo o žádnou "soukromou válku místních historiků", ani o spor nějakých Monteků a Kapuletů, jak to monotónně vyvolával tisk a média, ale o věc státoobčanskou, o věc republiky a českého národa.
Ukázala se tak nepřímo i ohavná pozice regionálního úřadu města Rájec. Městský úřad Rájce trpěl krádeže dokumentace o Hugo Salmovi po řadu let a nikdy je neoznámil orgánům. Stejně neslavně dopadl rájecký starosta, který aby zakryl krádeže protokolních knih o Salmovi, veřejně lhal v tisku a v médiích o těchto knihách. Starosta Rájce projevil i jistou dávku hulvátství, když se ani na přímou výzvu předsedy Ústředního výboru ČSBS Praha nedokázal boskovickým odbojářům omluvit. Pozice Rájce a jeho starosty zůstane navždy temnou skvrnou v historii celé restituce.Musel přijít až ČSBS Boskovice, aby zachránil pro stát protokolní knihy.
Kauza salmovské restituce jen dokazuje, jak obtížná a předlouhá je cesta k pravdě v současných poměrech státu - a kolik nebezpečí v sobě skrývá boj za naplnění dekretů prezidenta Budovatele a za odbojářskou pravdu. Madam Salmová kdysi řekla - "lidé vykládají polopravdy a ze čtvrtiny polopravdy - a celou pravdu neřekne nikdo". Nyní má celou pravdu, pravdu odbojářů, potvrzenu i Ústavním soudem.
Autor je předsedou OV ČSBS Boskovice
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz