Pakliže porovnáme projev P. Nečase, jenž pronesl v bavorském zemském sněmu 21. února 2013, s některými nedávnými projevy Horsta Seehofera, předsedy bavorské zemské vlády a patrona čtvrtého bavorského kmene, zjistíme jejich obsahovou blízkost a někde i téměř shodnost. P. Nečas oslovil přítomné sudety jako milé krajany, H. Seehofer činll obdobně a nadto je na jejich sjezdech vždy ujišťoval, že se na něj mohou spolehnout. Silnou příchylnost k sudetoněmecké věci ukázal v Mnichově i praktikující křesťan Nečas.
Ve svém projevu zdůraznil pan „Čistý“, že pro česko-bavorský dialog byly vytvořeny nové, mimořádně příznivé podmínky. Kromě pravidelných jednání na úrovni předsedy bavorské vlády a předsedy vlády ČR, bude zahájen a udržován intenzivní parlamentní dialog, který by mohl být i institucionalizován ve společné parlamentní česko-bavorské skupině. V této souvislosti jen krátce chci poukázat na skutečnost, že úrovní předsedy vlády ČR je kancléřka SRN, nikoliv tedy bavorský zemský předseda vlády, a partnerem našeho parlamentu je Sněm SRN a nikoliv bavorský zemský sněm. Mezinárodní právo své subjekty i jejich vztahy přesně vymezuje. Česká republika musí jednat v souladu s normami mezinárodního práva a nikoliv v rozporu s nimi. Proto předpokládám, že jakékoliv mimoprávní dohody, tedy i ty, které případně uzavřel P. Nečas s H. Seehoferem nejen při pobytu v Mnichově, ale i dříve, a to ať již o nich víme, či nikoliv, nebudou považovány za závazné.
Je zajímavé, že snad na každém sjezdu sudetů se mluví o nové evropské hodnotové společnosti, o právu, o právních normách, o morálce, o protiprávnosti „vyhnání“, a to nejen v projevech funkcionářů sudetoněmeckého landsmanšaftu, ale také patrona sudetů. Když však přijde na lámání chleba, z práva se stává odstrčenec, jestliže jde o kroky, jednání, úmluvy ve prospěch sudetů. Všichni jsou si jistě vědomi uvedené asymetričnosti uvedených subjektů, ale nikomu to nevadí. Naopak.! Vše je vydáváno za úspěch, za nové nadějné vykročení do budoucnosti. Pokud si rozpornost svého jednání s mezinárodním právem nehodlají připustit, musíme jim to říci my, a to zcela otevřeně a bez jakýchkoliv servítků. Jinak by nová hodnotová společnost v Evropě, jíž tak vadí, jak sudeti subjektivně tvrdí, samozřejmě v rozporu s právem, Benešovy dekrety, náš amnestijní zákon, vyhnání Němců, konfiskace jejich majetků, tzv. genocida Němců, nemohla vzniknout. Vypadá to jakoby sudeti měli patent na rozhodování o tom, co je právní a co je protiprávní. Odsun, přesídlení vydávají za vyhnání, konfiskaci jejich majetků, i když proběhla plně v souladu s rozhodnutími vítězných spojeneckých mocností, pak označují za loupež. O reparacích, které jsou povinni nám podle Pařížské reparační dohody zaplatit, nemluví. Taktéž činí i německé ústavní orgány. Ale přesto tato jejich povinnost nezanikla, právně trvá i nadále. Tak jak je to s tou novou evropskou společností hodnot, vážení němečtí sousedé?
Když prezident M. Zeman ve Vídni odsun zrádců republiky označil za mírnější než trest smrti, což je samozřejmě neoddiskutovatelná pravda, hned se ozval celý sbor sudetofilů, kteří jeho výroky prohlásili za protiněmecké. Říkali: Není divu, vždyť na pražském Hradě sedí germanofob. Sám pak P. Nečas, jako „patron“ sudetských Němců, přispěchal na pomoc. Vyjádřil se v tom smyslu, že autor uvedeného výroku ještě nedospěl do Evropy 21. století. Sudeti měli z toho velkou radost, zvláště pak jejich mluvčí, B. Posselt. Ten celý zářil. Do Evropy 21. století však lze vstoupit pouze pravdou, jak to učinil náš prezident, nikoliv však falšováním dějin v prosudetoněmeckém duchu, nikoliv však porušováním norem mezinárodního práva, jak podbízivě se snažil právě P. Nečas. Jistě Bavoráci z něj měli radost. Konečně se někdo v Evropě našel, kdo jejich zem s fragmentární svrchovaností povýšil na suverénní stát. a tvářil se i konal podle toho. Proto také to tleskání ve stoje.
Za několik měsíců po Nečasově vystoupení v Mnichově se konal v Augsburku 64. sjezd odsunutých Němců z Československa. Sudeti Nečase velebili a opět mu tleskali. B. Posselt ve svém projevu na mnoha místech se o něm s velkým uznáním zmiňoval. Mimo jiné řekl: „Dějiny z nás učinily přirozený spojovací článek. Ale mnozí lidé národnostně omezení v ČR to nechtějí vidět, četní historičtí ignoranti v Německu také ne, mnozí, co dělají povrchní politiku v Berlínu, rovněž ne. Proto jsme patronátní zemi a patronovi povděční, že s námi šli důsledně společnou cestou, s návštěvami v Čechách a nyní opětovanou návštěvu Petra Nečase v Bavorsku s právně historicky zaměřeným projevem v bavorském parlamentu. Tento projev byl cenný. Většina z vás jej několikrát již četla. A stále se o něm diskutuje. Co je na tom zvláštního, co je důležité?
Navíc ještě jednou a to nejdůležitější. Nebyl to žádný neprocítěný projev, nebyl to mimoděk pronesený projev, nebyl to mezi dvěma státy projednaný dokument jako Německo-česká deklarace, nýbrž to bylo znamení solidarity, otevřenosti. Nás se týká již oslovení „Milí krajané a bývalí spoluobčané“, zaměřené na reprezentanty naší národnostní skupiny. V dalším průběhu návštěvy se normálně velice zdráhavý a velmi uzavřený český premiér, Petr Nečas, neustále více otevíral a bylo možné pozorovat, že v něm nejen jako politikovi a špičkovém reprezentantu své vlasti, ale také jako v člověku, něco dalo do pohybu. Tento pohyb je stokráte cennější něž nějaké formální kompromisy…
Ano, milí krajané, jedno bych chtěl v této souvislosti zdůraznit. Považuji to opravdu za důležitý moment našich vztahů. Český tisk od té doby započal s jednou diskusi, která nemůže být přesvědčivější. Nejvýznamnější byl komentář jednoho vedoucího novináře, který napsal: Nyní konečně se musí česká politika dát do toho a zvážit, kde se může vytvořit ústřední památník vyhnaným. Navrhl ale ne Berlín či Mnichov, nýbrž Prahu…
Byl to projev křesťanského Evropana v tradici Roberta Schumanna, Konráda Adenauera a Alcide de Gasperi. Proto jsme potěšen, že křesťanští demokraté z ČR jsou zde zastoupeni oběma svými stranami. A také sociálně demokratická opozice v ČR má zde zastoupení paní Michaelou Marksovou-Tominovou, zač jsem velmi povděčný. Premiéra populisticky nekritizovala, nýbrž se za něj postavila. Věřím, že je jedinečná příležitost, že dochází k široké dohodě evropských demokratických kruhů dělat to, co Nečas uvedl na konci svého projevu a co považuji za mimořádně důležité. Neřekl dějiny přenecháme historikům – v tom smyslu se již dříve vyjádřil, ale jiní to říkávají ještě dnes. On výslovně uvedl, že je to začátek dialogu, při kterém nesmí být nic vynecháno a při kterém všechna témata mají přijít na stůl. Postupně v dlouhém a trpělivém procesu mají být řešena. To je ta naděje, jíž obě strany nyní s nadšením mají využít…
Při setkáváni obou premiérů se mluvívá konkrétně. Bude bavorsko-české parlamentní grémium. My, sudetští Němci, máme příslib premiéra, že zástupci naší národnostní skupiny budou do tohoto grémia také začleněni. A právě toto grémium se stane platformou česko-sudetoněmeckého dialogu“. (Přeložil ing. Jaroslav Liška.)Tolik B. Posselt.
Ano, vše výše uvedené by nás za vlády P. Nečase, v níž byla většinová proněmecká orientace, zřejmě postupně čekalo. Každý z nás si dovede udělat obrázek následného česko-sudetoněmeckého dialogu, který byl již vlastně zásadně předznamenán mnichovským projevem předsedy vlády ČR, v němž tento v mnohém převzal sudetoněmecké vidění naší minulosti.. Zkuste si představit, jak by se asi mohla odvíjet diskuse např. o odsunu německého obyvatelstva z Československa po druhé světové válce a o konfiskaci jejich majetku. Sudeti neustále mluví jen o vyhnání a o loupeži. Na argumenty o Postupimské konferenci a Pařížské konferenci o reparacích neslyší, ani nechtějí slyšet. A tak je to v podstatě se vším. Jim nejde o diskusi, jednání, kompromisy, nýbrž o to, abychom přistoupili celkově na jejich požadavky. Programově trvají na svém právu na vlast, na náhradu škod vzniklých jim „vyhnáním“ a právu na sebeurčení. Tyto požadavky jsme slyšeli již v době, kdy v čele sudetů stál Konrád Henlein. Právě dědictví po něm převzal sudetoněmecký landsmanšaft, jak o tom přesvědčivě píše dr. Eva Hahnová: „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška SL (sudetoněmecký landsmanšaft) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!“ ( Na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala 29.11.2011 v Ústí n/L)
Než dojde k jakékoliv diskusi, musíme si uvědomit následující. Tzv. sudetští Němci jsou ve své velké většině občany Německa. Pokud mají nějaké požadavky, pak nechť je přednesou především příslušným německým ústavním orgánům. Uznají-li tyto za potřebné, pak bez velkých těžkostí mohou vyvolat německo-české jednání na příslušné úrovni. Takováto jednání v žádném případě nemůže suplovat „dialog česko-sudetoněmecký ani česko-bavorsko-sudetoněmecký“. Není pro něj žádný důvod a z hlediska mezinárodně právního ani nemůže mít potřebné výstupy.
Pád Nečasovy vlády nám umožňuje fakticky přerušit kontinuitu zcela zásadně chybných kroků, činěných P. Nečasem i K. Schwarzenbergem, vedoucích nikoliv do hodnotové evropské společnosti, ale do deformovaného Kocourkova. V nepříliš vzdálené době budeme mít i nově zvolenou poslaneckou sněmovnu PČR, jež nečasovsko-schwarzenbergské česko-bavorsko-sudetoněmecké fantastické představy, jak lze očekávat, definitivně odloží k věčnému zapomenutí. Německo je našim sousedem. Otevře-li někdy v budoucnosti tzv. sudetoněmeckou otázku, a o tom lze více než pochybovat, budeme samozřejmě jednat. Nezapomeneme ani na henleinovské dědictví, jehož je sudetoněmecký landsmanšaft stále nositelem. Budeme jednat i o našich požadavcích, která na Německo máme, včetně reparací.
Dr. O. Tuleškov
.
.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz