Petice  B. Sobotkovi, předsedovi vlády ČR, ze dne 7.10.2015

Vážený pan

Mgr. Bohumil Sobotka,

předseda vlády ČR,

nábřeží Edvarda Beneše 4

118 01 Praha 1 - Malá Strana

V Praze dne 7. října 2015

Vážený pane předsedo vlády,

v souladu s čl. 18 Listiny základních práv a svobod a petičním zákonem se na Vás obracíme s návrhy a žádostí o vyjádření k dále uvedeným skutečnostem.

I.

K otázce, zda tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) se může vzdát něčeho, na co nemá právo

Ve své odpovědi na interpelaci poslankyně M. Semelové z konce září 2015 jste se vyjádřil, že  Sudetoněmecké krajanské sdružení na svém spolkovém zasedání v únoru schválilo změnu stanov, ze kterých byly vypuštěny následující výroky: Sudetoněmecké krajanské sdružení prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání, a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení a hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj. Byly vypuštěny články, které mohly být vnímány jako velmi konfliktní jak ve vztahu k našim vzájemným dějinám, tak ve vztahu k česko-německé deklaraci z roku 1997. Já tu nedávnou změnu stanov sudetoněmeckého krajanského sdružení pokládám za krok pozitivním směrem především ve smyslu posílení vzájemné důvěry na mezilidské úrovni. Toto je podle mého krok, který přispěl ke snaze o lepší porozumění.

Ve stručnosti můžeme uvedené tedy chápat, že se SL, jak se domníváte, vzdává 1. Práva na domovinu, 2. Práva na sebeurčení  3. Práva na vrácení zkonfiskovaného majetku, případně na jeho rovnocennou  náhradu nebo na odškodnění za něj.

K bodu 1.

Všichni dobře víme, že  německé obyvatelstvo bylo z Československa odsunuto (přesídleno, transferováno) do spojenci okupovaného Německa na základě rozhodnutí Postupimské konference. Po tzv. divokých odsunech, které představitelé vítězných velmoci vzali na vědomí a tím je legalizovali, došlo k organizovaným odsunům, podle pokynů Spojenecké kontrolní rady. Za řádné provedení odsunu německého obyvatelstva jsme sklidili uznání od představitelů USA a SSSR. Tím nepopíráme, že k určitým excesům došlo.

Proč německé obyvatelstvo muselo být odsunuto? Německá menšina v ČSR se ve velké většině znacizovala již v průběhu 30. let minulého století a ve shodě a  spolupráci  s nacistickým rajchem přispěla k destabilizaci republiky a následnému jejímu zničení. Henleinismus byl pouze jedním z projevů nacismu. V době zvýšeného ohrožení republiky se sudetští Němci postavili i se zbraní v ruce proti ČSR a jejím občanům. České obyvatelstvo z pohraničí vyháněli již před Mnichovem. Desítky tisíc Čechů a československých občanů německé národnosti, Židů musely opustit své domovy, mnohdy jen s tím, co měly na sobě, aby si zachránily život.

Němci, bývalí občané ČSR, bojovali na všech frontách druhé světové války za vítězství panského německého národa, za nacistické pořádky v tzv. nové Evropě. Mnozí z těchto Němců sloužili i v gestapu, jednotkách SS, Sicherheitsdienstu, Abwehru, či byli vysokými funkcionáři NSDAP. Jejích účast na šestiletém krvavém útlaku našeho obyvatelstva byla bezesporná. Domácí odboj hlásil londýnské československé vládě, že po válce musí Němci z republiky odejít. Jasně jeho představitelé prohlašovali, že další soužití s Němci v nové republice není možné. Jednání tzv., sudetských Němců v těchto dobách rozhodlo o jejich následném odsunu z republiky.

Spojenci v Postupimi však přišli k závěru, že odsun německých menšin z ČSR, Polska, Maďarska je nutný i pro zachování míru, aby nebylo možné je znovu použít proti státům, v nichž žily, jak tomu bylo před a v průběhu druhé světové války.

Německé obyvatelstvo bylo z Československa odsunuto, nikoliv vyhnáno. Termín vyhnání je německým produktem, který je v rozporu s pojmy Postupimské konference, především s vlastním obsahem pojmů jí používaných.

Nic nevíme o tom, že by po odsunu německého obyvatelstva z ČSR do Německa, které se stalo jejich domovem a vlastí, Postupimská konference či jiná mezinárodní konference vítězných Spojenců, zakotvovala v Československu pro odsunuté německé obyvatelstvo  „domov a vlast“. Nic takového nebylo stanoveno. Následné „nároky“ odsunutých Němců na vlast a domov v Československu a následně v ČR jsou pouze jejich požadavky, které se snaží prosazovat od vzniku struktur SL. Tyto požadavky se v mnohém neliší od těch henleinovských.

Jsme přesvědčeni, že odsunutí Němci a jejich potomci mají svou vlast v Německu, případně v Rakousku, kde mají i svůj domov. Žádná národnostní skupina v Evropě nemůže mít dvě vlasti a dva domovy.

K bodu 2.

Pokud jde o právo na sebeurčení tzv. sudetoněmecké národnostní skupiny, pak je třeba otevřeně říci, že právo na sebeurčení mají pouze národy, jež postrádají vlastní státnost. Národnostní skupiny, k nim patří i tzv. sudetoněmecká, právo na sebeurčení nemají.

Právo na sebeurčení tzv. sudetských Němců je starý henleinovsko-nacistický požadavek, který SL oprášil a opětně vznesl.

K bodu 3.

Nacistické Německo nese odpovědnost za rozpoutání druhé světové války a tím i za životy desítek milionů lidí. Barbarským způsobem vedení  války, např. spálenou zemí, způsobili Němci obrovské materiální škody. Spojenci již v průběhu války rozhodli o potrestání válečných zločinců i o německých reparacích, které postupem doby zpřesňovali.

Otázkou německých reparací se zabývala i Postupimská konference a podrobněji pak i Pařížská reparační konference, která vyústila  v dohodu o německých reparacích. V souladu s ní se všechny signatární státy,  ČSR byla jedním z nich, zavázaly konfiskovat německý majetek tak, aby se nemohl nikdy vrátit do německých rukou. Zásadním způsobem byly stanoveny i německé reparace. Podle mezinárodního práva agresor je povinen nahradit svým obětem škody, které jim jeho agresí vznikly.

Československo  Pařížskou reparační dohodou získalo výhodu. Hodnotu majetku, který jsme konfiskovali německému obyvatelstvu, jsme nebyli povinni odečíst ze svého reparačního účtu.

Souhrnně k bodu I.

Z uvedeného vyplývá, že Němci odsunutí z Československa ani jejich potomci nemají v ČR svoji vlast, ani domov. Byli právem odsunuti. Jejich vlastí je Německo, resp. Rakousko, a tam mají i domov. Rozhodnutí o odsunu je nevratné! Německý majetek v republice jsme konfiskovali právem. Odsunutí Němci a jejich potomci nemají žádné právo požadovat dřívější majetek zpět nebo náhradu škod, které jim odsunem vznikly.

Pane předsedo vlády,

je nám velmi líto, že tyto skutečnosti jste ve své odpovědi na předmětnou interpelaci neuvedl, ale postavil jste se na pozice SL a v podstatě akceptoval jejich neoprávněné požadavky a rozplýval jste se nad vstřícností SL vůči nám .

Je nám ještě více líto, že jste neuvedl, že ne SL má právo na  náhradu škod, ale ČR a SR mají nárok na německé reparace, jež jim dosud nebyly zaplaceny. O tomto našem právu mluví i prof. JUDr. V. Pavlíček, CSc., kromě dalších. Jde zhruba o 360 miliard předválečných korun, vyjádřeno v současných korunách pak o více než 3 biliony korun.

Pane předsedo vlády, prosíme, postavte se za práva republiky a našeho národa a požádejte Německo o zaplacení reparací. Odsunutí Němci z Československa a jejich potomci nemají práva, o kterých mluvíte. Nemám-li ¨právo na něco, nemohu se tohoto práva vzdát. A to je případ SL, jemuž fakticky, samozřejmě i s některými svými ministry, ke škodě republiky, jak jsme přesvědčeni, jdete na ruku, ať již vědomě či nevědomě.

Českou vlasteneckou veřejností jsou z Vašich ministrů nejvíce kritizování např. pan D. Herman, pan P. Bělobrádek, pan L. Zaorálek a paní M. Marksová.

První otázka: Proč našemu lidu neřeknete pravdu o domnělých právech SL a o skutečných nárocích ČR na reparace vůči SRN? 

A nyní ke hře, kterou jste se SL rozehrál, kam až má vlastně vést?

II.

K otázce úprav  Stanov tzv. SL

1. V odpovědi na ústní interpelaci paní poslankyně Marty Semelové jste v září letošního roku prohlásil, že poměrně nedávno došlo k pozitivnímu kroku ve vztahu k vzájemnému porozumění. Sudetoněmecké krajanské sdružení na svém spolkovém zasedání v únoru schválilo změnu stanov, ze kterých byly vypuštěny následující výroky: Sudetoněmecké krajanské sdružení prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání, a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení a hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj.

Byly vypuštěny články, které mohly být vnímány jako velmi konfliktní jak ve vztahu k konfliktní jak ve vztahu k našim vzájemným dějinám, tak ve vztahu k česko-německé deklaraci z roku 1997…“

2. O  vypuštění dvou výše uvedených článků ze Stanov SL jste mluvil jako o hotové věci. 

3. Z tiskovin vydávaných SL nebo jeho složkami vyplývá, že změna stanov  byla provedena neplatně  a tudíž platí stanovy v původním  znění, jak je zřejmé  z následujících dokumentů nebo článků:

a) Stanovisko Witikobundu

Tisková zpráva

Mnichov, dne 01. 03. 2015

Protivyjádření: Změna stanov je protiprávní

Změna stanov není hotová věc

Witikobund Deutschland e.V. jako zástupce jednoho ze tří sudetoněmeckých sdružení v rámci Sudetoněmeckého krajanského sdružení vyjadřuje své podivení nad aktuálními tiskovými zprávami týkajících se údajně rozhodnuté změny stanov SKS. 28. února se pokoušely části Sudetoněmeckého krajanského sdružení pod vedením mluvčího SKS, Bernda Posselta, pozměnit platné stanovy stejnojmenné organizace v jejím podstatném bodě účelu sdružení „Znovuzískání vlasti a restituce“ takovým způsobem, že by se sudetští Němci měli napříště fakticky vzdát odčinění jim způsobeného kolektivního bezpráví – vyhnání a zavraždění 3,5 milionu lidí.

Chybějící dvoutřetinová většina pro změnu stanov

Výsledek hlasování z 28. února poskytl podle platných hlasů pouze většinu 71,8 % pro změnu stanov. Podle § 33 Občanského zákoníku potřebná tříčtvrtinová většina ve výši minimálně 75 % tak nebyla odpovídajícím způsobem dosažena. Jelikož však stanovy Sudetoněmeckého krajanského sdružení neobsahují žádné pravidlo pro většinové rozhodnutí, zasahuje zde nutně Občanský zákoník

Formální chyba na základě změny účelu sdružení

V § 3 současných stanov je účel sdružení, bod c, mj. popsán jako „prosadit právní nárok na vlast, její opětovné získání, a s tím spojené právo na sebeurčení národní skupiny“. Tento má být nyní nahrazen paušalizovaným a ve svém smyslu odcizeným požadavkem bez přímého vztahu, doslova: „celosvětově odsuzovat provinění proti (…) právům jako je genocida, vyhánění, etnické čistky, zločiny proti lidskosti (…).“ Je proto nutno přezkoumat, zda by měl být pozměněn originální účel sdružení, což by analogicky § 33 Občanského zákoníku odstavec 1 věta 2, potom vyžadovalo slyšení VŠECH členů, a ne pouze spolkového předsednictva. Členové s právem volby by potom museli být ke změnám stanov předem dotázáni, v případě pochybností korespondenční volbou.

Závěr: Změna stanov je neplatná

Deklarovaná změna stanov je v každém případě neplatná. Schválení provedení změny stanov prohlášením jednatelského předsednictva je bez právního základu a je ho nutno z nedostatku právního podkladu odmítnout jako nepřípustné. Předseda Witikobundu, Felix Vogt Gruber, navíc poukazuje na individuální právo a prohlašuje, Spolkovému shromáždění Sudetoněmeckého krajanského sdružení beztak nepřísluší vyhlašovat zřeknutí se odškodnění sudetoněmeckých obětí vyhnání! Bez ohledu na použitý úhel pohledu: Účinná změna stanov a/nebo účelu sdružení postrádá jakéhokoli právního podkladu.

 Ingolf Gottstein, Witikobund Deutschland

 Witikobund e.V. je sdružení Sudetoněmecké národní skupiny. Byl založen po vyhnání roku 1950, aby hájil zájmy, kulturu a tradici sudetských Němců. Svůj název odvozuje svaz vědomě od slavné románové postavy „Witiko“ Adalberta Stiftera, jelikož tato vždy bojovala za spravedlivé vyrovnání a porozumění mezi Němci a Čechy v Čechách a na Moravě.

Spolkový předseda pan Felix Vogt Gruber

Prof. Bamann-Str. 19 D-89423 Gundelfingen

Telefon/ Fax: +49 (0) 9073-416556 E-Mail: eghaland1@online.de

Kontakt pro tisk: Ingolf Gottstein Roermonder Str. 279 41068 Mönchengladbach

Telefon pro redakční zpětné dotazy: 00495771527774

Registrační zápis: Witikobund e.V. Amtsgericht München, VR 5955

b) Z německého tisku jsme se dozvěděli, že novelizací stanov SL se zabýval i příslušný mnichovský soud. Sudetenpost z 2.7.2015, str.1, napsal v následujícím článku:

Soud v Mnichově odmítá kontroverzní změnu

Sudetoněmecký landsmanšaft (SL) nemůže snadno vzdát získání vlasti zpět a zříci se restitucí. Okresní soud v Mnichově nejprve zamítl příslušnou změnu. Sudetoněmecký tým byl požádán o stažení návrhu, jinak je odmítnutí prováděno za poplatek.

"Zdůvodnění: ..." Jedná se o   novelizovanou změnu účelu asociace. Tato změna vyžaduje souhlas všech členů. To je uvedeno v bodu 33 Německého občanského zákoníku (BGB) na první straně. Pro pouhou novelu bude nutná tří čtvrtinová většina. Ale i to pouze, když bude dána Spolkovému shromáždění (SS) do posledního dne měsíce února. Rozhodnutí SS bylo přijato 48 hlasy, proti 19 hlasů, dva členové se zdrželi hlasování, tomu odpovídá 71,8 procenta.

Nyní je třeba podporovat zpracování pozměňovacího návrhu, jak bylo od začátku argumentováno, podle zákoníku BGB. Podle předsedy krajské rady SL z Oberbayern, Johanna Slezaka, je to hořká pilulka…    

Vedení SL věří, že vyhrálo bitvu s odpůrci novely. Rozhodnutí okresního soudu hodnotí spolkový předseda Christoph Lippen jako normální proces, který jen dodržuje spravedlnost. SL již vysvětlil soudu své názory, a poukázal na odkazované precedenty, ve kterých byly právní názory velmi rozdílné. Landsmanšaft a jeho členové  nejsou však téměř měsíc  informováni o rozhodnutí okresního soudu a jeho důvodech.  Spor není veřejný. Zda Lippert stále věří, že na konci roku Possett a Seehofer zvítězí s prosazením požadované verze? Ano, samozřejmě! Do redakční uzávěrky však nebylo známo, bude-li rozhodnutí okresního soudu napadeno na základě dokumentů předložených SL.                     Sudetenpost, 2.7.2015, str.1

Řízení před mnichovským soudem není dosud zřejmě ukončeno. To je argument, který svědčí pro domněnku, že  stanovy SL jsou platné v původním znění, nikoliv v novelizovaném.

c) Stanovisko ke změně stanov, obsažené v článku „Bernd Posselt a střet generací“, autor  Gernot Facies,  přinesla Sudetoněmecká tisková služba (SdP), Rakousko, Vídeň, 09.9.2015, volný překlad pro České národní listy Ing. P. Rejf, CSc.

"Střet generací by byl v naší etnické skupině zničující a nešťastný.´ Tento citát je sedm let starý a pochází od Bernda Posselta. Tehdy mluvčí SL varoval, že situace tak daleko ještě není. Po konci února navržený, ale ještě nepotvrzený pozměňovací návrh je trhlinou pro landsmanšaft. Leží jako kotě, je otevřený. Alespoň část zkušené generace vyjadřuje nedůvěru usmiřovací rétorice a la Posselt, stejně jako škrtání ve starých stanovách majících za cíl "znovuzískání vlasti" a upuštění od restitucí nebo nároků na náhradu škody. Pobočky SL vznášejí obvinění ze zrady etnické skupiny. Zejména v posledních desetiletích, jakýkoli racionálně uvažující sudetský Němec nepovažoval slovo "znovuzískání" za skutečný územní nárok. Protože pojem "vlast" znamená, jak napsal zklamaný krajan do "Münchner Merkur", nejen zeměpisné místo, ale také "emocionální záležitost": "Čechy, Morava, Sudetské Slezsko byly naše společná vlast. Staré trauma nás bolí pořád. To nemůže funkcionářské vedení patrně pochopit. "Také to samozřejmě negují hlasy, že ne každý malý paprsek naděje ve stále komplikovaných (sudeto)německo-českých vztazích se má chválit jako "průlom". Varují před předpokládanou poslušností a klopýtavými kroky. A nemuselo k tomu dojít, že ti zklamaní se spojili v "Alianci pro ochranu zájmů sudetských Němců".

Čeští politici, kteří v mnichovské centrále sudetských Němců aplaudovali jejich "modernizaci", mohli kritikům jejich partnerství ve smíření s Posseltem snadno vzít vítr z plachet, a to konkrétními signály vstřícnosti. Doposud však není nic k vidění.“ (Výňatek z článku)

Z uvedeného vyplývá, že na konci února navržený, ale ještě nepotvrzený pozměňovací návrh je trhlinou pro landsmanšaft. Leží jako kotě, je otevřený.  Tedy návrh na změnu stanov ve Vámi uvedeném smyslu nebyl zřejmě schválen  ještě k 9. září 2015.

Do současnosti jsme hledali v tiskových materiálech  SdP důkazy, zda změna stanov SL, o které jste mluvil v odpovědi na interpelaci poslankyně M. Semelové, je platná či nikoliv. Do 5.10.2015 jsme nenašli žádný důkaz, který by potvrzoval Vaše stanovisko. Podle podkladů, které máme, změna stanov SL dosud nebyla platně schválena. Tudíž nelze o ní hovořit jako hotové věci.  

Druhá otázka: Máte důkaz, že předmětná novelizace stanov SL byla provedena platně? Pokud ano, prosíme o uvedení důkazu. Pokud ne, pak považujeme za Vaši povinnost, za slušnost, abyste uvedl své dřívější výroky na pravou míru. Omluvil se a sdělil přesně, jaká je skutečnost.

III.

K otázce úprav  programu tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu

SL má též svůj program, který je rozložený do 20 bodů. V některých z nich se též mluví o získání vlasti, náhradě škod a právu na sebeurčení:

12. V souladu s Chartou vyhnanců odmítáme jakékoli myšlenky na pomstu a odvetu. Neuznáváme žádnou kolektivní vinu českého národa za naše vyhnání a posuzujeme všechny osoby podle toho, co si dnes myslí o vyhnání, a podle toho, o co se dnes správně zasazují. Výtku revanšismu můžeme proto s dobrým svědomím odmítnout, avšak nezřekneme se obnovení porušeného práva a zadostiučinění za škody způsobené vyhnáním.

14. Naše politické úsilí se zakládá na právu na domov ("Heimat") a na sebeurčovacím právu národů v rámci evropské integrace, a sice nezávisIe na sporné mnichovské dohodě z r. 1938.

15. Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.

16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.

Vzhledem k tomu, že nemáme žádné informace o tom, že SL provedl nebo provede změny ve svém programu, ani Vy jste se o tom ve své předmětné odpovědi nezmínil, vycházíme z toho, že dosavadní program SL platí v původním znění.

Třetí otázka: Prosíme, pane předsedo vlády, o sdělení, zda program SL byl také novelizován, pokud ano, pak kdy a rozhodnutím jakého orgánu. Pokud nikoliv, proč jste neupozornil naši veřejnost na tento fakt a nepoukázal na rozpor mezi  stanovami, pokud byly platně novelizovány, a platným programem SL, i na  nebezpečí z toho plynoucí?

IV.

K terminologii Vámi užívané

Ve své odpovědi poslankyni M. Semelové používáte termín Sudety, sudetští Němci. Sudety jako  územně správní jednotka v Československé republice  nikdy neexistovala, zrovna tak v ČR. O Sudetech mluvili henleinovci a nacisté. O upevnění termínu „sudetští Němci“ se zasloužil značnou měrou jeden z největších lhářů a podvodníků lidských dějin, J. Goebbels, ministr propagandy. Výstižně zhodnotil aktivity znacizovaných henleinovců jejich vůdce, Konrád Henlein, který napsal v článku „Naším cílem vždy bylo zničení Československa“ mimo jiné i následující: „Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty..“ (Z projevu ve Vídni 4. března 1941, Völkischer Beobachter, 5. března 1941, Der neue Tag, 6. března 1941) 

Po Mnichovu když hitlerovské Německo anektovalo naše pohraničí, vytvořili nacisté z části našeho území tzv. Sudetengau.   Ta však zemřela současně s nacistickou říší.

Lorenz Knorr, známy německý antifašista, na otázku proč se nepovažuje za sudetského Němce, když je Němec a narodil se v Chebu, odpověděl: „Protože jde o umělé označení, z kterého udělali nacisté politický pojem. Pokud si vzpomínám, tak ještě před rokem 1936 toto označení nehrálo zásadní roli. Ale na olympiádě, která se konala v roce 1936 v Německu, prohlásil Goebbels na adresu Němců, kteří přijeli z Československa: Vy nejste žádní občané Československé republiky německého jazyka – což bylo tehdy oficiální označení – vy jste sudetští Němci! V tomto pojmu je totiž obsažen nárok na pohraniční území, osídlená tehdy hlavně Němci. Takže já dodnes tvrdím: byl jsem německy hovořícím občanem Československé republiky!“ Ano, označení československý občan německé národnosti bylo za republiky užívané. Znacizovaní henleinovci však sami sebe označovali za sudetské Němce.

Po druhé světové válce, když začaly vznikat struktury landsmanšaftu, byli u jejich kolébky staří henleinovci, nacisté, důstojníci SS, zpravodajských služeb, gestapáci. Stačí se podívat do prvních dokumentů odsunutých Němců, mezi jejich signatáři převažují zločinci.

Paní Dr. Eva Hahnová, která odešla v r. 1968 z republiky,  byla   v letech 1981-1999 vědeckou pracovnicí v ústavu pro česká studia Collegium Carolinum v Mnichově.   Svá poznání učiněná v této době  vyjádřila: „Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška SL drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány strikně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!“ (29. listopad, 2011, na konferenci „Odsun Němců z Československa - 65 let poté“, Ústí nad Labem).

A neměli bychom zapomenout ani na slova prezidenta dr. E. Beneše, který vyslovil přesvědčení, že český národ slova Sudety a sudetský, vzhledem ke zločinům, které jsou s nimi spojeny, nepřijme.

Jsme přesvědčeni, že je ostudné pro Českou republiku, když předseda vlády mluví o „Sudetech a sudetských Němcích“.     

Čtvrtá otázka: Proč jako předseda vlády se snažíte oživovat termín Sudety, když jde o pojem z henleinovsko-nacistické terminologie, zrovna tak pojem sudetský Němec, které jsou nyní užívány SL?  Podle našeho názoru tak zostuzujete  sám sebe i republiku. Nebo hodláte v rámci ČR zavést novou územně-správní  jednotku Sudety?

V.

Strategický dialog mezi ČR a SRN

Svého času jste mluvil  o tzv. strategickém dialogu, který má proběhnout mezi ČR a SRN. Uvedl jste, že na jeho přípravě pracují ministři zahraničních věci  obou uvedených států.

Vzhledem k tomu, že Vaše vláda nás často nemile překvapí svými skutky, zčásti přejímá nejen terminologii ale i některé požadavky SL, byli bychom rádi, kdybyste naši veřejnost o tomto strategickém dialogu informoval a nám poskytl alespoň základní údaje o chystaném kroku.

Jeho nepříjemným předznamenáním jsou výroky a chování některých ministrů Vaší vlády, např. pana D. Hermana, pana P. Bělobrádka, pana L. Zaorálka a paní M. Marksové, jež jsou částí naší veřejnosti považovány za sudetomilné a germanofilní.

Pokud věříte tomu, že vztahy česko-německé jsou v současnosti tak dobré, jak nikdy před tím, pak sám sebe uvádíte v omyl. Především, jak jsme přesvědčeni,  jsou tyto vztahy nevyvážené, z čehož má prospěch SRN, nikoliv ČR. V těchto vztazích zoufale chybí princip reciprocity. Pokud česko-německé vztahy nebudou rovnoprávné, považujeme nastartování strategického dialogu mezi oběma státy za předčasné.

Pátá otázka: Můžete nám, i v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., aktualizovaným 15. 1. 2015, o svobodném přístupu k informacím, podat alespoň základní údaje o předmětném strategickém dialogu, o jeho cílech?  Doufáme, že nechcete transformovat ČR v 17. zemi SRN?

Vážený pane předsedo, velmi Vám děkujeme za pozornost, jíž naší petici věnujete, a především za kvalifikované a vyčerpávající odpovědi na námi vznesené otázky.

S úctou

Ing. Pavel Rejf, CSc,                                                                                JUDr. Ogňan Tuleškov, v.r.

Na vědomí: Kancelář prezidenta republiky, Praha - Hrad