Páter s milionovým kloboukem

Před 70 lety založil Werenfried van Straaten "ACN"

Byl nazýván „Slaninový pastor“. Také „Prosebník Boží pro chudé.“ Píše se to na jeho pohřebním kameni na hřbitově Bad Soden v Taunusu. Dne 31. ledna 2003, dva týdny po jeho 90. narozeninách premonstrát Werenfried van Straaten zemřel. Bezpočtu hladových Němců, zejména vyhnanců a uprchlíků, pomáhali vlámští řeholničtí kněží po válce „dary lásky“. Z německé poválečné historie je známo charismatické působení „Východní církevní pomoci“, stejně jako i slezského jezuity a pouličního kazatele Johannese Leppicha nebo sudetoněmeckého preláta Adolfa Kindermanna, iniciátora „Domů Setkání“ a teologické akademii ve městě Königstein im Taunus.

Van Straaten byl jako 34 let starý sekretář svého opata v belgickém Tongerlo, konfrontován s utrpením Němců v Kolíně nad Rýnem a Frankfurtu nad Mohanem. Žili tam na několika málo metrech čtverečních v betonových bunkrech: „Je to peklo pro tělo i duši“, kázal mladý mnich v paralele k vánočnímu příběhu: „Uctívání Krista pastýři v chlévě“. „Podle lidských měřítek tam nemůže Kristus přebývat (v bunkrech), protože tam pro něj není žádné místo ... “ Ve Flandrech zahájil van Straaten vlak lásky. „Byly tam ženy, které daly poslední oblek mužů zastřelených Němci, aby pomohly Němcům.“

Páter Werenfried obcházel vesnické slavnosti se svým širokým kloboukem s shromažďoval milodary. V průběhu let shromáždil milióny. Jeho opat jej poslal jako hlavního řečníka na výroční sdružení zemědělců. Po přednášce o situaci v Německu zapomnělo 150 venkovských žen na konvice na kávu a hromadu zákusků a plakalo. Ne, muž v bílém teď nevyzýval k finanční sbírce, napadlo jej něco jiného. Každá účastníce by neměla váhat vzít z krbu kus slaniny, ne příliš malý, a předat jej na faře. Všichni se dohodli. Nováčci jeho kláštera brzy shromáždili z celých Flander horu slaniny. Kusy byly nařezané na určitý rozměr. Do Německa mohly být poslány dokonce pouze dvoulibrové balíčky.

Mnich měl nyní široko daleko přezdívku: „Slaninový pastor“. Na jatkách v Antverpách, koupil za symbolickou cenu zmrazené koňské maso z Argentiny a nechal udělat klobásy. Statisíce konzerv pak bylo distribuováno německým uprchlickým táborům a farnostem. Ne všem biskupům se líbila tato činnost. K tomuto postoji měl kněz málo pochopení: „Obávám se, že se církev příliš často dostává do střetu s lidmi, kteří mají nápady.“ Ale „křižáky lásky“ to nezastavilo.

Na počátku roku 1950 inicioval 35 pojízdných kaplí pro západní Německo: Návěsy s prostorem pro modlitby a zpovědnicí. V roce 1953 založil Pater Werenfried domovský sbor; dobrovolníky pomáhající lidem bez domova a uprchlickým rodinám při bytové výstavbě. „Poslední generál studené války“ uváděli v médiích řeholníci. Proti této charakteristice nebylo možné nic namítat, všechny jeho akce byly zaměřeny na zmaření Stalinova plánu, aby vyhnaní lidé z Východu vyvolali sociální nepokoje na Západě.

Konrad Adenauer pozval roku 1958 premonstráty do Bonnu.

„Slaninový pastor“ řekl kancléři Adenauerovi o svém „millionovém klobouku“. Adenauer vypadal pobaveně, ale nic nedaroval. Na druhý den byla zveřejněna fotografie ze setkání v novinách. Otec Werenfried pak napsal starci v Rhöndorfu: „Všichni, kdo viděli snímek se ptají, co jste dal? Co mám odpovědět?“ Příští den Adenauer poslal šek na 3000,- DM. Jedna z typických inteligentních akcí „Prosebníka božího“.

(FAC), Sudetenpost, 11.3.2017, str. 11

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf