Papež František a patriarcha Kirill boří tisíciletou zeď mlčení

Poprvé v dějinách se v pátek na havanském letišti Josého Martí setkají hlavy katolické a ruské pravoslavné církve. Jde o zásadní krok k překonání rozporů, které dvě významné světové církve dělí už tisíc let.

Papež František se ještě před setkáním svěřil, že ho možnost sejít se s „drahým bratrem (moskevským patriarchou) Kirillem nadchla“. Podle Františka je třeba budovat mosty „krok za krokem, dokud si s tím, kdo je na druhé straně, nepodáme ruku“.

„Mosty vydrží a pomáhají míru. Zdi ne, vypadají, že nás chrání, ale jen nás oddělují,“ řekl před cestou italskému deníku Corriere della Sera. Schůzku přivítal i ekumenický patriarcha Bartoloměj I.

Nový patriarcha ruské ortodoxní církve Kirill během slavnostního ceremoniálu.

Patriarcha ruské ortodoxní církve Kirill

FOTO: Sergei Karpukhin, Reuters

Historické setkání avizovaly minulý týden souběžně Vatikán i ruský patriarchát. Proč k němu dojde zrovna na Kubě? Patriarcha Kirill je tam na oficiální návštěvě na pozvání prezidenta Raúla Castra a František se tou dobou pohybuje v těsném sousedství – na ostrově se zastaví po cestě do Mexika.

Vatikánský mluvčí Federico Lombardi upřesnil, že se chystá asi dvouhodinový rozhovor mezi čtyřma očima a pak podpis společné deklarace. Oba si také vymění dárky, přičemž bude přítomen i kubánský prezident.

„Svatý stolec a moskevský patriarchát doufají, že setkání se stane znamením naděje pro všechny lidi dobré vůle, a vyzývají všechny křesťany, aby se modlili za to, aby bůh požehnal této schůzce tak, aby přinesla dobré ovoce,“ prohlásil Lombardi.

Hlavním tématem perzekuce křesťanů

Hlavním tématem rozhovorů bude podle pravoslavného metropolity Ilariona perzekuce křesťanů.

„Situace na Blízkém východě, v severní a střední Africe a v dalších regionech, kde extremisté páchají skutečnou genocidu na křesťanské populaci, vyžaduje přijmout naléhavá opatření v rámci stále těsnější spolupráce mezi křesťanskými církvemi,“ zdůraznil.

Setkání mezi papežem a patriarchou, které se podle něj připravovalo „skoro dvacet let“, se neodehraje v Evropě, ale na karibském ostrově, protože je neutrálním územím, kde se „křesťanství vyvíjí“, zatímco starý kontinent poznamenaly konflikty mezi oběma církvemi, z nichž některé zůstávají nevyřešené.

Ekumenismus a „světská“ politika

Pro Františka je ekumenismus, tedy sbližování křesťanských církví, jednou z priorit – ne náhodou se letos v říjnu ve Švédsku zúčastní oslav 500 let reformace – a opakovaně se zmínil o „ekumenismu krve“ při společném pronásledování křesťanů různých vyznání.

„Naši mučedníci k nám volají: Jsme jeden! Jsme spojeni duchem a krví,“ řekl papež. Zdůraznil také, že považuje praxi přetahovat pravoslavné věřící ke katolicismu za zastaralou – i toto prohlášení zřejmě přispělo k tomu, že dnešní schůzku bylo možné dohodnout.

Na četná pozvání od několika papežů odpovídaly hlavy ruské pravoslavné církve až dosud odmítnutím, což se vysvětlovalo nelibostí nad působením katolických misionářů na východě i spory mezi řeckými katolíky a pravoslavnými na Ukrajině. Důvod, proč se nyní Kirill schůzky zúčastní, je podle ruského listu Vědomosti záhodno hledat uvnitř pravoslaví.

Pro Putina je dialog s papežem cenný

„Patriarcha Kirill potřebuje zvýšit svou symbolickou váhu před koncilem všech pravoslavných církví, který se má po více než padesátileté přípravě konat letos v červnu na Krétě. Ruská pravoslavná církev je sice nejmasovější, ale konstantinopolská nejstarší,“ uvedl deník.

„S konstantinopolským patriarchátem čas od času vznikají konflikty kvůli jurisdikci mladších církví. V situaci církevního rozkolu na Ukrajině a konfliktu Moskvy s Kyjevem potřebuje Kirill mimořádně opatrnou diplomacii, aby neztratil ukrajinskou církev, podřízenou moskevskému patriarchátu,“ doplnil list.

Za druhý důvod schůzky označil list „světskou politiku“, do níž je moskevský patriarcha zapleten mnohem více než papež. Schůzka v Havaně by nebyla možná, kdyby zájmy ruské pravoslavné církve a zájmy Kremlu v této otázce nebyly v souladu. Pro Vladimira Putina je ale dialog s Františkem jako jedním z vlivných světových vůdců mimořádně cenný.

    Západ se musí ohledně arabských jar podrobit sebekritice. To, co se stalo, se dalo očekávat

    papež František

Papež pro Corriere della Sera podotkl, že Rusko má „mnoho co dát (světovému míru)“ a že Vatikán a Moskva mají k současné krizi na Blízkém východě často podobné postoje – ač se nesmí zapomenout, že Moskva „má své (mocenské) zájmy“.

„Západ se musí ohledně arabských jar podrobit sebekritice. To, co se stalo, se dalo očekávat,“ podotkl František. To pochopitelně uvítal Kreml, který setkání ústy Putinova mluvčího označil za „společný krok vpřed“.

Dialog na letišti má tabu: dogmata

Kolem příprav jednání, které trvaly řadu let, se kvůli jejich delikátnosti muselo našlapovat na špičkách. Obezřetně byly vybrány i okolnosti schůzky, a tak se praxe neliší od příprav průlomových setkání světských vůdců.

Historická schůzka bude na Kubě, která je sice katolická, ale i spojencem Moskvy. Přesto se bude jednat „jen“ na letišti, tedy jaksi na „exteritoriální“ půdě.

„Letiště je zde nevyhnutelné jako území, kde se protínají trasy: papež letí do Mexika a my směřujeme po trase Kuba–Brazílie–Paraguay. Je to neutrální území, kde chybějí kultovní prvky, jež jsou v tomto případě nadbytečné,“ vysvětlil Vladimir Legojda z ruské pravoslavné církve.

Jednání se budou týkat témat důležitých pro křesťanstvo. O debatě nad věroučnými různicemi nemůže být řeč, dušuje se Moskva. „Teď nemůžeme mluvit o tom, o čem konkrétně budou patriarcha a papež hovořit, teologické ani dogmatické vývody činěny nebudou,“ ujistil mluvčí patriarchátu Alexandr Volkov. Nepočítá se tak ani se společnou modlitbou.

Předpokládá se, že oba duchovní vůdci budou hovořit rodným jazykem: František španělsky a Kirill rusky. K dispozici budou mít každý svého tlumočníka. Radio Vatican už prozradilo, že papeži bude překládat litevský kněz a diplomat Visvaldas Kulbokas.

Rozkol se datuje už od 11. století

Pravoslavná a římskokatolická církev působí samostatně od konfliktu, který vyvrcholil jako tzv. „velké schizma“ v polovině 11. století: zatímco západní část křesťanů od té doby uznává za svou hlavu papeže, východní neboli pravoslavná či ortodoxní je volně podřízena konstantinopolskému patriarchovi, jímž je dnes Bartoloměj I.

Ruský patriarcha Kirill tedy formálně hlavou pravoslaví není, jeho autorita ale vyplývá z daleko největšího počtu ruských pravoslavných věřících.

Pravoslavná církev je rozdělena na patnáct takzvaných autokefálních (tedy autonomních) církví, mezi nimiž je i pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku.

Tendence ke sblížení obou rozdělených křesťanských větví trvají už delší dobu, paradoxně ale tento proces pokusů o kontakt narušil pád komunismu v zemích východní Evropy.

Po obnovení náboženské svobody se obě církve v tomto regionu znovu dostaly do otevřeného střetu, což bylo patrné zejména v Rumunsku a na Ukrajině.

Ruská pravoslavná církev tak Vatikán obvinila, že se snaží prostřednictvím řeckokatolické církve získat zpět pozice a zapudit příznivce pravoslaví zastupovaného moskevským patriarchátem. Římskokatolická církev tyto pohnutky vehementně popírá.

znk, sw, ČTK, BBC, Právo