Pancéřový vlak na pomoc Praze

Ladislav Šel

Dne 5. května 1945, když jsem odvedl zajatou rostockou posádku z Horních Roztok do Marešova statku, odešel jsem ve 14 hod. 30 min. na roztocké nádraží, kam jsem byl určen velitelem.

Na nádraží dali se k dispozici: přednosta stanice Jan Najdr, inspektor státních drah, který udržoval pořádek ve stanici a dbal, aby nedošlo k nehodě. Bedřich Hubsch, adjunkt státních drah, ppor. pěch. v zál., jako zástupce ředitelství státních drah Praha, dopravní oddělení, který vedl veškeré dopravní dispozice na trati Praha - Kralupy. Tím bylo uskutečněno nutné a těsné spojení dráhy a vojska.

Situace: Klecany byly obsazeny silnou německou posádkou, rovněž i Kralupy a Roudnice. Styk byl pouze telefonní mezi stanicemi na trati Bubny - Terezín. Zprávy o pohybech nepřátelských jednotek jak po silnicích přilehlých k trati, nebo po tratích, dávaly stanice samy do Roztok nádražnímu veliteli. Poněvadž bylo zjištěno, že hovory jsou nepřáteli odposlouchávány, určil jsem prostřednictvím p. Hubsche krycí jména pro stanice. Tam byla několikráte měněna.

Ve stanici byla zřízena ošetřovna Červeného kříže a zásobovací oddělení, které se rozšířilo až na přilehlý hostinec pana Berneta. Pan Hubsch měl k dispozici všechny složky strážní služby, počínaje stavbou dráhy a konče vlakovým strojním zařízením a staničním personálem, většinou z cizích služeben drážních v počtu 150 osob.

Sobota 5. května

Ve 12.20 hod. byla vztyčena čs. státní vlajka a za účasti staničních zaměstnanců ozbrojen doprovod prvního transportu.

Vlak č. 719, příjezd 13.30, přijel jako první po vypuknutí odboje do stanice Roztoky. Vojenské osoby po zřejmém zdráhání byly odzbrojeny a zbraně jsem vydal svému mužstvu na nádraží. V téže době bylo z Bubenče hlášeno auto obsazené nepřátelským vojskem a vyzbrojené dvěma kulomety. Auto zastavilo na asfaltové silnici vedoucí do Roztok a zaujalo palebné postavení na okraji lesa s výstřelem na silnici a dráhu. Mezitím hlášen odjezd nového vlaku z Bubenče č. 713. V téže době bylo hlášeno, že vlak má na konci dva pancéřové vozy a že z pancéřových vozů bylo stříleno po celé cestě z Prahy - Masarykovo nádraží až do Bubenče, že ve vlaku je velké množství ozbrojených nepřátel. Vlak se mi podařilo zastavit u vjezdového návěstidla stanice Roztoky asi v 15 hod. 30 min., kde jsem vyjednáváním odzbrojil pancéřové vozy. Ještě během vyjednávání jsem zjistil, že v posádce pancéřových vozů jsou mrtví a ranění SS, mezi nimi jedna žena.

Při vyjednávání bylo stříleno z okraje lesa nad asfaltovou silnicí, avšak bez výsledku. Vlak jsem převezl do stanice, nechal jsem všechny vojenské osoby vystoupit, němečtí vojáci byli odzbrojeni a poté jsem provedl prohlídku celého vlaku. Zbraně byly hlavně ukryty v osobních tlumocích, pod topením ve vozech, tedy všude tam, kde se nechalo něco ukrýt. Většina těchto zbraní byly jen osobní pistole, několik pušek z pancéřových vozů, avšak velké množství granátů. Po likvidaci této skupiny, likvidoval jsem i oba kulomety nad asfaltovou silnicí. Vyjednávačem byl německý nadporučík.

Získaným vojenským materiálem jsem vyzbrojil posádku nádraží a ostatní bylo částečně odesláno na velitelství a částečně shromažďováno pro nutné zásobování Prahy. Všechny kulomety na pancéřových vozech byly neschopné střelby, byly však ihned odborně opraveny a mužstvo, jehož velitelem byl por. pěch. Šrůt, bylo náležitě obeznámeno s obsluhou těchto kulometů. Mužstvo bylo zacvičeno několika zajatými německými vojáky. Rovněž tak i němečtí vojáci zaučovali na moje přání naše mužstvo v obsluze ostatních ukořistěných zbraní, pancéřových pěstí, granátů všeho druhu. Stanice Roztoky na můj rozkaz objednala dále stroje pro vlaky, a tím se mi podařilo sestavit první pancéřový vlak v Roztokách. Časté přelety letadel s německými znaky ztěžovaly práci, ale daly příležitost našim kulometčíkům k zaučení střelby po letadlech, a to z pancéřového vlaku. Jedno letadlo bylo pravděpodobně sestřeleno při letu přes stanici Roztoky na obec Přemýšlení. Ihned jsem rozvrhl strážní službu a všechny výpadové silnice v dolní části Roztok byly náležitě obsazeny, rovněž tak i hranice stanice Roztoky.

Železniční telefonní služba zjistila, že ve stanici Kralupy stojí pancéřový vlak. Národní výbor v Kralupech, při zmínce, že si pro tento pancéřový vlak zajedu, se stavěl záporně, protože prý německá posádka ve městě i na letišti byla v plné výzbroji a hlídkovala na ulicích. Celkem tedy stav velmi nejistý. Přesto na můj rozkaz vyjeli železniční zaměstnanci s příslušným mužstvem se strojem na Kralupy a během devadesáti minut přivezli další, asi desetivozový pancéřový vlak. Znovu jsem nařídil obsazování všech zbraní a zacvičování mužstva v obsluze. Z tohoto vlaku jsem vytvořil dva pancéřové k boji schopné vlaky.

Kolem 19. hod. hlásily hlídky, že ozbrojené vojsko z letiště Klecany, kde byl stav podobný jako v Kralupech, se v počtu asi 200 mužů stahuje na pravý břeh Vltavy s úmyslem zmocnit i se stanice Roztoky. U jezové lávky pod Klecanami měli již zřízené jakési předmostí v síle asi 20-30 mužů a všechny převozní prostředky měli ve svých rukou. V té době svolal jsem rychle všechno mužstvo, pokud bylo přímo ve stanici a mělo zbraně a ostatní, kteří je neměli, jsem vyzbrojil ze zásob připravených na pomoc Praze, a to hlavně ručními granáty. V této době, kdy se tam již zuřivě do stanice ozývala střelba, žádal jsem ještě o pomoc stanici Bubeneč a tamní velitelství. Z Bubenče však přijelo jen asi 10 mužů. Po přestřelce vypravil jsem ihned pancéřový vlak těsně za stanicí Roztoky směrem k Libčicím s úkolem zmařiti nepřátelský záměr. Ihned po zahájení palby z našeho pancéřového vlaku palba nepřátel na druhé straně Vltavy ustávala a německé vojsko, pravděpodobně pod dojmem, že stanice je chráněna těžšími zbraněmi, od útoku ustoupilo. A právě pod tímto dojmem druhý den, tj. 6. 5., provádělo silnou destrukci letiště a materiálu, který nemohlo vzíti s sebou. K večeru, jak bylo pozorováno, vojsko odjelo asi na 50 autech z Klecan ku Praze. Stráže jsem zesílil a pancéřový vlak stáhl zpět do stanice. Pak nastal na okamžik jakýsi klid. Podle pokynů vysílaných rozhlasem, zachycených na krystalku, aby byly stavěny barikády na ztížení ústupu a postupu německých vojsk, nařídil jsem připravit ve stanici stojící vozy naložené uhlím, a to 15 k zatarasení trati a přejezdu mezi Roztokami a Sedlcem a dále několik vozů, které měly býti svrženy v příhodném okamžiku z kolejí při ústí asfaltové silnice do Roztok. Mezitím jsem neustále vysílal pancéřové vlaky k vydatné pomoci stanici Bubeneč, která co chvíli volala o pomoc. Každou touto jízdou byla poskytnuta nejen vydatná pomoc stanici Bubeneč, ale byli přiváženi zajatci jak vojenští, tak i civilní. Pokud bylo možné, nařídil jsem těmto pancéřovým posádkám, aby zajížděly až na stanici Bubeneč, což se také stalo a byl proveden můj rozkaz podporovat obranu elektrárny.

Již v sobotu večer jsem vypravil vlaky s potravinami, mlékem, zbraněmi a sanitním materiálem do Prahy, označené Červeným křížem.

Neděle 6. května

Po celý den bylo vidět jak německé vojsko ničí zařízení letiště v Klecanech. Po celý den opakovala se hlášení telefonem, odkud a kam se pohybují a po kterých silnicích směřují pancéřové nebo automobilní jednotky SS. Tato hlášení jsem předal velitelství Roztok, neboť drážní telefon byl jediným zapojením pro zpravodajství. Večer mi bylo velitelstvím oznámeno, že k Žalovu směrem na Roztoky postupuje 24 pancéřových aut se silně ozbrojenými posádkami. Ihned jsem vyslal silný oddíl mužstva hlavně s pancéřovými pěstmi k prvnímu zátarasu silniční serpentiny, v místech, kde nebylo možné jiným směrem než silnicí postupovat a nařídil jsem připravit k palbě jeden pancéřový vlak na hořejší ohyb silnice. Také v tomto případě nepřítel pod dojmem silné obrany - pancéřové pěsti několikráte vypálily naprázdno - od svého úmyslu pravděpodobně upustil.

Také v neděli celý den jsem pomáhal všemi prostředky a hlavně pancéřovými vlaky stanici Bubeneč a okolí. Dokonce bojoval jeden tento vlak na mostě mezi stanicemi Bubny a Prahou - Masarykovo nádraží, kde vydatně pomáhal barikádě na Hlávkově mostě. Při zpáteční jízdě tohoto vlaku byl nepřáteli zničen stroj odstřelením, souprava vlaku musela zůstat ve stanici Bubny směrem k Bubenči. Vybral jsem odhodlané železničáře, kteří zajeli s novým strojem pro tuto soupravu a za necelou půlhodinu přivezli vlak do stanice Roztoky zpět. Přitom však získali další soupravu pancéřového vlaku, kterou přivezli současně s sebou na stanici Roztoky.

V  neděli odpoledne jsem vlastnil celkem čtyři pancéřové vlaky, které jsem ve stanici Roztoky vybavil potřebným střelivem a vyškoleným mužstvem, které mi dodalo velitelství Roztoky. Tím ovšem byla stanice Roztoky kolejově nebezpečně zaplněna a jedině schopnosti a vytrvalosti všech zaměstnanců dráhy lze děkovat, že nedošlo k nějaké nehodě.

Odpoledne a k večeru pracovaly všechny tyto pancéřové vlaky v Bubnech a Bubenči. Naše mužstva pod velením ppor. Lorence a Vlčka podnikla výpady do přilehlých vilek obsazených SS, kde prostor čistila a vozila zajatce do Roztok. Odpoledne byla provedena evakuace stanice Bubeneč se vším personálem a s členy Červeného kříže do stanice Roztoky. Ústup chránil pancéřový vlak na sousední koleji. Po výstupu evakuovaných musel ihned vyjet pancéřový vlak do Bubenče na pomoc tísněnému pancéřovému vlaku, který zůstal na trati před Bubenčem, aby chránil ústup. Oba tyto pancéřové vlaky společně bojující odrazily nepřítele a zabraly znovu stanice, a proto jsem vyslal nový pancéřový vlak z Roztok, který odvážel znovu železničáře na svá místa do Bubenče.

V  neděli ráno hlásila zastávka Sedlec u Prahy, že se dostavily k nim spojky armády generála Vlasova a žádají převzít zajatce z Ruzyně v celkovém počtu asi 1500 osob, po částech asi 150-200 mužů. Zařídil jsem přebírání těchto zajatců a převzal jsem jejich první skupinu, další však již nedošly. Příčina, proč se tak stalo, není známa.

Ze soboty na neděli byla též hlášena činnost nepřátelské skupiny, a to mezi stanicí Roztoky a zastávkou Sedlec u Prahy, která měla v úmyslu přerušit trať. Poslal jsem ihned silné hlídky s pancéřovými pěstmi a výstřely jsem neočekávaně docílil úspěchu, neboť k činnosti této skupiny vůbec nedošlo. Trať byla nejdůležitější podporou a byla také jediným spojením s Prahou, neboť silnice byla zatarasena barikádami.

Stanice Kralupy hlásí jízdu německého, dobře ozbrojeného vlaku ze Slaného do Kralup, a že prý má na prvních vozech naše rukojmí, nelze proti ní nic podniknout. Zařídil jsem potřebné, ale vlak se podle hlášení obrátil směrem na Lovosice a akce se stala bezpředmětnou.

Pondělí 7. května

V časných ranních hodinách volala stanice Bubeneč opětně o pomoc, vyslal jsem po ruce jsoucí pancéřové vlaky a jeden z nich přivezl posádku a osazenstvo do Roztok a hned tento vlak vyjel do Bubenče, aby podporoval tam bojující jednotky, které opět provedly vyčištění a zajištění stanice Bubeneč. Takže jsem mohl posádku dopravit zpět do Bubenče. Odpoledne hlásila stanice Bubeneč, že větší jednotky SS jsou na ústupu Stromovkou a směřují přímo ke stanici. Ihned jsem poslal posilu veškerého po ruce jsoucího mužstva dobře vyzbrojeného. Znovu musela být stanice Bubeneč evakuována a naše jednotky ustoupily i s pancéřovými vlaky na trať Bubeneč. Znovu se však nám podařilo za velení ppor. Lorence a Vlčka vypudit nepřítele a pronikáme do přilehlých vilek v Bubenči a znovu vracíme osazenstvo stanice Bubeneč na jeho místo. Na volání z nemocnice Bulovky v Praze, aby byl poslán nutně obvazový materiál, zaslal jsem během dne několik zásilek sanitního materiálu, který jsem měl připravený pro stanici Roztoky s určením pro Bulovku. Také na žádost stanice Bubny a Bubeneč o nutný zbrojní materiál jsem, pokud zásoby stačily, vyhověl.

Úterý 8. května

Před půlnocí z pondělí na úterý hlásila stanice Bubeneč, že po Vltavě pluje nákladní loď směrem k Roztokám, a že z ní bylo také stříleno. Také náš pancéřový vlak podal současně toto hlášení, a že také bylo podle hlášení št. stržm. Lexy a jiných mužstev na ně stříleno. I strážník trati ze Sedlce hlásil poprvé, že skutečně tato loď po Vltavě pluje a že je z ní stříleno. Dal jsem dispozice nechat loď připlout za stanici Roztoky, odkud byl jedině možný a vhodný výstřel a že tím loď potom zničíme. Okamžitě jsem překontroloval a zesílil podle možnosti hlídky na Vltavě, dále jsem vyslal hlídku s osvětlovací pistolí proti proudu řeky, vyzbrojenou pancéřovými pěstmi, kulometem a ručními granáty. Od velitelství jsem dostal výpomoc těžkého kulometu. Takto vybavená hlídka při postupu zjistila, že loď pravděpodobně najela na mělčinu a stojí u levého břehu Vltavy pod přejezdem silnice a dráhou mezi Roztoky a Sedlcem, a to bez osazenstva, což skutečně tak bylo, jak bylo později zjištěno.

Po celý den zajíždíme s pancéřovými vlaky do Bubenče a hlavně po trati do Stromovky, kde bylo skryto mnoho oddílů SS, a tím plně využíváme našich zbraní ke zdolání odporu nepřítele, který si nebyl jist naší silou, jakož i ozbrojení.

V ranních hodinách podle sdělení kpt. Sezemského nahromadil se velký počet mužstva z okolních vesnic v Roztokách v počtu 180-200 mužů. Toto mužstvo podle oznámení velitelství bylo vyzbrojeno k nasazení většího útoku na stanici Bubny, ale následkem rychlé pomoci Rudé armády k zásahu již nedošlo.

Kolem 14. hod. hlásí stanice Terezín, že si německý pancéřový vlak zbraněmi vynutil průjezd a že směřuje na Prahu. Ihned po obdržení tohoto hlášení po dohodě s p. Hubschem jsem dal rozkaz, že vlak musí býti jakýmkoliv způsobem z kolejí odstraněn. Při sdělení této akce do stanice Roudnice národní výbor zakázal pravděpodobně s ohledem na dosud ozbrojenou německou posádku ve městě toto naše rozhodnutí. Ihned voláme stanici Kralupy, které byl dán rozkaz, že pancéřový vlak nesmí stanicí Kralupy projeti. Byl dán i fonogram št. stržm. Lexou, který zastupoval gen. Marvana, že vlak musí být z kolejí odstraněn anebo přerušena trať mezi Roudnicí a Kralupami. Podle hlášení byli železniční zaměstnanci plně ochotni tuto akci provést, ale národní výbor nechtěl to připustit s poukazem na to, že chceme- li pancéřový vlak zničit, abychom si to provedli sami, a to mezi Kralupami a Libčicemi. Toto rozhodnutí nepřijal a nemohl přijmout p. Hubsch, poněvadž Kralupy a její výtopnu potřeboval pro plynulé zbrojení železničních strojů a hlavně, aby mohl být na této trati dovážen sanitní materiál, jakož i potraviny místních tratí ústících na stanici Kralupy. Vzhledem k vážným námitkám p. Hubsche jsem se rozhodl sám k akci, s tím, že vyšleme z Roztok jeden pancéřový vlak za Kralupy a německý pancéř zničíme. Bylo proto všem stanicím z Roudnice až do Kralup nařízeno, aby pancéřový vlak byl všemi prostředky a za každých okolností zdržován v postupu, abych získal čas potřebný k provedení této akce. Místo určení bylo po dohodě s vedoucími osobnostmi železniční stanice Roztoky určeno mezi tunelem a zastávkou Nelahozeves. Vedením pancéřového vlaku jsem pověřil již osvědčeného št. stržm. Lexu, střelmistrem železničního zaměstnance Teresčuka. Mužstvo jsem vyzbrojil pancéřovými pěstmi, granáty a hlavně výbušnými náložemi. Podle pozdějšího podrobného hlášení se podařilo skutečně a přesně podle nařízených dispozic tento nebezpečný německý pancéřový vlak zničit. Důležitosti této akce dlužno připočíst to, že dokonce posádka našeho obrněného vlaku při zpětné jízdě donutila dosud ozbrojenou posádku v Kralupech jak ve městě, tak i na letišti ke kapitulaci. Poněvadž byl vyhozen střed německého pancéřového vlaku, který byl vysunut, zůstalo na koleji několik pancéřových vozů, které posádka i s příslušnými zbraněmi rozbitého pancéřového vlaku přivezla s sebou do Roztok. Pancéřový vlak měl podle hlášení děla až 15 cm, sami jsme si přivezli obrněné vozy s děly ráže 10 cm. Podrobné hlášení o této akci podal velitel našeho pancéřového vlaku št. stržm. Lexa.

Závěrem si dovoluji podotknout:

Poněvadž kralupský národní výbor, jak bylo hlášeno, nebyl schopen místní posádku odzbrojit, ač tato prý odzbrojení našemu důstojníkovi nabídla, byla situace pro stanici Roztoky velmi ztížena, jakož i neodzbrojení posádky v Klecanech, což bylo příčinou, že nebylo, jak toho vyžadovala situace, možné pomoci ještě vydatněji Praze. V opačných případech mohla být stanici Bubny, popř. stanici Praha - Masarykovo nádraží poskytnuta pomoc v míře daleko vydatnější. K této akci mohlo být použito pak i civilní obyvatelstvo Kralup a okolních obcí, a tím značně usnadněna situace severní části Prahy.

Konečně připojuji, což na celé akci zdůrazňuji: Velmi podstatný úspěch na všech našich podniknutých bojích v odboji v Praze má nesporně odhodlaný personál železniční stanice Roztoky se všemi zúčastněnými příslušníky, který od počátku až do konečné fáze boje vydatně podpořil tento náš úspěch obrany. Ve stanici Roztoky bylo nepřetržitě pět strojů pro potřebné akce. Byly velmi kritické okamžiky, kdy stroje pro silnou potřebu musely být vyzbrojovány vodou i uhlím v samotné stanici Roztoky, ač tato není pro taková opatření zařízena. Všechen personál - uvádím opětovně - pracoval bez oddechu a proti stávajícím železničním předpisům, a to z toho důvodu, že jízdy vlaků byly nezbytné. Uvádím např., že byly dány podle mého přání a potřeby dispozice, kdy na obou kolejích neznámo kde směrem ke stanici Bubeneč stály pancéřové vlaky v nepřetržitém boji a další pancéřové vlaky na obou kolejích současně jely jim pomoci.

Kázeň a obětavost zaměstnanců byla dobrá, poněvadž dispozice pro ně vydával úředník dopravního oddělení ředitelství státních drah. Dispozice přednosty, pokud mám schopnost je posuzovat, jakož i výpravčích vlaků a nařízených pohybů byly vždy přesné, což také, jak uvedeno, mělo vliv na úspěšné provádění všech bojových akcí.

(V Roztokách u Prahy, dne 14. května 1945)

Z kapitoly XV., knihy Cesta ke svobodě, Orego, 2005