Pan premiér Sobotka jako přečasto opět mlží

Pan premiér nám říká, jak moc se tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) snaží nám vstříc, zrušit ustanovení ve Stanovách, které mluví o právu na vlast a na restituce a odškodnění. Bohužel ti hodní landsmani narazili na ty zlé, kteří jim v tom dosud brání.

A tak, aby ocenil pan premiér dobrou vůli, která však dosud je jen v oblasti verbální, staré stanovy platí i nadále, vyslal do Bavor D. Hermana, aby řečnil na sjezdu SL. To byla pro republiku katastrofa. Přesto pan premiér však pokračoval ve své vstřícnosti dále.l  Prohlásil úředně landsmany za naše spojence. A snad by jim udělal vše, co by jim na očích viděl, kdyby se nesetkal v ČR s takovým odporem.

Proč tvrdíme, že pan premiér nám vypráví pohádky na pokračování? Prosíme. zamyslete se s námi!

1. Platné Stanovy SL obsahují i následující cíle:

- prosadit právní nárok na domov, jeho znovuzískání a s tím spojené právo na sebeurčení národnostní skupiny,

- zastupovat nárok národnostní skupiny a jednotlivých krajanů na navrácení uloupeného majetku a z toho vyplývající nároky na odškodnění.

2. Program SL je obsažen v „Programu 20 bodů“. Ty platí v plném rozsahu a nikdo z landsmanšaftu se ani nezmínil, že program budou novelizovat  Na ukázku uvádíme tři  programové body:

„Naše politické úsilí se zakládá na právu na domov ("Heimat") a na sebeurčovacím právu národů v rámci evropské integrace, a sice nezávisle na sporné mnichovské dohodě z r. 1938.“ (Čtrnáctý bod)

„Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.” (Patnáctý bod)

„Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem." (Šestnáctý bod)

II.

1. Na jedné straně údajně SL chce změnu stanov, ale na druhou  B. Posselt ve Vídni v „Domě vlasti“ 12 listopadu r. 2015 ujišťoval, že žádné právní pozice nejsou opouštěny! Náhrada škod musí být provedena. Pokrok v restitucích bude. Prosazování požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Posselt věří, že uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání bylo a je nespravedlnost. V případě, že si to většina Čechů uvědomí, může se změnit hodně. Vysvětlil také, že zásadní je prosadit neplatnost Benešových dekretů. Prostřednictvím přímých rozhovorů zástupců lidu je hledáno řešení, které bude vymáháno na mocenských orgánech České republiky... Pro zástupce SLÓ by mělo být předpokladem pro usmíření, že Češi přiznají a budou litovat nespravedlnost. Posselt řekl, že on a jeho tým pracují na tom, aby Češi o této době mluvili. Cesta k pravdě a k nalezení kroku k usmíření je nastavena. (Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12)

2. Na Dni vlasti v září 2016 promluvil G. Zeihsel, předseda rakouského SL. Mimo jiné řekl: V přímých rozhovorech se SLÖ (Sudetoněmecký landsmašaft Rakouska) snaží dospět v České republice k řešení otázky odškodnění Novorakušanů... Ve skutečnosti jde o tzv. sudetské Němce, před koncem války utekli do Rakouska nebo po válce tam byli přesídleni, kteří získali rakouské státní občanství až po 27. dubnu 1945.

3. Paleczek: "Německá vláda tedy po 70 letech přiznává odškodnění poválečným německým nuceně nasazeným. To je jistě dobrá věc. Ale nebylo by mnohem důležitější, aby převzaly odpovědnost vlády zemí, které utrpení v minulosti způsobily? Odpověď na tuto otázku vládám v Praze, ve Varšavě, v Lublani, Záhřebu a jinde také přijde v budoucnu. Nicméně, dotyčné osoby se toho nedožijí!" Pro něj, Paleczka, je znamením suverenity otevřené společnosti se stabilní demokracií, že se věnuje temným stránkám své vlastní historie. Z pohledu sudetských Němců je možné z tabulek úmrtí počítat, že naživu je doposud pět procent osob postižených před 70 lety. Jsou to z odhadovaných 60.000 až 80.000 nuceně nasazených asi 3000 až 4000.

Z článku „Německo-česká kultura vzpomínání .Týdenní seminář v  Heiligenhofu - část II“ Sudetendeutsche Zeitung, 2.12.2016, str. 3, 5, bez autora a značky

III.

Nehrajeme se Sobotkou hru „Platí neplatí!“

Místo toho, aby nám premiér sdělil, že tzv. sudetští Němci  nemají žádné nároky na návrat do původní vlasti, že nemají žádné nároky na odškodnění  za údajné škody, které utrpěli  při  tzv. vyhnání z republiky, hraje s námi odsouzeníhodnou hru „Platí neplatí“.

Sobotka měl také říci jako premiér českému národu, že   je to Německo, které nám dluží na reparacích asi 360 miliard předválečných korun, tj. přes 3 biliony korun  dnešních.

IV.

Uvedené jsme psali B. Sobotkovi již na podzim minulého roku a pak následně opakovaně. Bez patřičné odezvy. Místo abychom se dočkali z jeho strany reakce na fakta,  dopisování s ním, Úřadem vlády, nám připomínalo spíše hru na schovávanou. Nepomáhají petice, nepomáhají dotazy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Z uvedeného vyplývá, že pan premiér nehodlá vzít historickou pravdu na vědomí, sdělit ji tzv. sudetským Němcům, sdělit ji českému lidu. A tak mlží a mlží dále. Je pro nás velkou otázkou, jak vůbec může být takový člověk nadále předsedou vlády ČR?

J. Skalský