Pan ministr kultury a pan premiér jsou gentlemani sudetů
Tímto v současnosti okřídleným titulem vyznamenávám pana ministra kultu a pana premiéra v tom nejironičtějším smyslu slova. O vystoupení pana ministra kultu na sjezdu našich úhlavních "milých krajanů", neboli našich lítých ničitelů, v Norimberku, městu jejich mezinárodního soudu, kde nás zastupoval v letech 1945-46 brněnský občan gen.JUDr. Ečer, nebudu hovořit. Zde chci pouze připomenout panu premiéru jakožto předáku české sociální demokracie dokumenty z pera jeho stranického předchůdce, významného sociálního demokrata a poslance Rudolfa Bechyně. Tyto dokumenty zveřejnil pan dr.Bechyně v knize "Pero mi zůstalo",vydané roku 1947 Dělnickým nakladatelstvím v Praze.
První dokument je zveřejněn v knize na str.80 až 83, a nese název "Dopis sudetskému Němci". Stojí za to ocitovat tento dopis alespoň ve výňatcích:
"Dobře se pamatuji na poslední Vaši návštěvu v Praze. Měl jste zprávu,že Hitler se chystá ke vpádu do Rakouska a nemohl jste skrýti zoufalého zmatku. Chtěl jste ode mne ujištění, že Československo ochrání sudetoněmecké demokraty před osudem demokratů říšskoněmeckých. Nemohl jsem Vám říci nic jiného, než co říká velitel lodi námořníkům před strašným útokem bouře: Odvahu a víru! Odcházel jste zhroucen a před 1. květnem 1938 přeběhl jste se všemi svými do tábora nepřítele. Mnozí z vás se pokusili zachrániti u Henleinů své politické existence výstřední horlivostí protičeskou. Neříká se nadarmo, že poturčenec horší Turka. Marně jste se prostituovali. A nyní píšete: "Nezbylo nám nic jiného, než se z důvodu taktických přizpůsobit a vstoupit do Henleinovy strany, to zajisté uznáte". To zajisté neuznávám, protože to není pravda. Zbylo vám něco jiného. Existuje zrcadlo, v němž vy, bývalí němečtí demokraté, můžete kdykoliv spatřit ubohost svých postav a činů. To zrcadlo se jmenuje německá sociální demokracie Chování této skupiny sudetských Němců zůstane obžalobou vašeho zběhnutí. Zatímco landbuendler Hacker a christlichsozial Schuetz otočili v poslední hodině a převedli svoje zmatené stoupence na druhou stranu barikády, vytrval vůdce německých dělníků vážně a věrně. Václav Jaksch a jeho druhové nemusí se styděti za to, co dělali od okupace Rakouska do znásilnění Československa..."
R.Bechyně pak prorocky dodal tato slova:
"Nyní běží o to,aby sami zbůhdarma nepromarnili politicko-mravní kapitál, který zachránili do emigrace".
A pan president Budovatel ve svých pamětech exaktně vylíčil, jak bohužel Wenzel Jaksch tento mravní kapitál navždy promrhal svými nesmyslnými a neopodstatněnými požadavky na zachování autonomie tzv. sudetských Němců v osvobozené ČSR! A svým trváním na platnosti hanebné Mnichovské dohody!
Tam v Londýně pak počalo velké selhání Wenzela Jaksche a jeho skupiny, které z dějin navždy nelze vymazat. Toto si musí uvědomit a chtě nechtě vzít na vědomí jak páni ministr kultu a pan premiér, tak vykladači a přepisovači dějin, jako v poslední době například pan germanista dr.Šonka. President Budovatel jednal vedle Jaksche o uspořádání německých poměrů i s německými komunisty vedenými Karlem Kreibichem a se skupinou Zinner-Lenk-Kirpalová. (Viz E.Beneš, Paměti, Orbis Praha 1948, str.316-329).
A podrobně vylíčil zásadní rozkol mezi ním a zejména Jakschem o uspořádání poválečných poměrů s Němci v ČSR, které definitivně vyřídil velkoněmecký barbarismus heydrichiády a podíl československých alias sudetských Němců na okupačních zločinech v protektorátu. Než, pokračujme v citaci Bechyněho dopisu dále:
"Z Vašeho listu zvěděl jsem několik nových podrobností, ale úhrnný stav věcí v tzv. Sudetenlandu jsem znal. Potvrzujete, že v německých krajích u nás převládá nedostatek, spojený se zklamáním a nespokojeností. Strachujete se o svůj průmysl, o rozkvět svých měst, o budoucnost svých dětí a děsíte se válečné porážky Německa. Brzo, drahý pane, příliš brzo si zoufáte nad německou svobodou, kterou Vám přinesli hitlerovští osvoboditelé. Příliš brzo jste zatoužili po svobodě československé, kterou jste pomohli zničiti. Chtěli byste nazpět k Československé republice, a ke ztraceným zdrojům blahobytu.
Ale ještě jste se neodhodlali k velkému pokání, které v každém spravedlivém řádě věcí lidských musí přijíti po každém velikém provinění".
Dále pak pisatel místo pokání s nordickou drzostí žádá dr. Bechyně, aby se v Londýně přičinil o prohlášení československé exilové vlády o budoucí autonomii alias sudetských Němců ! A R.Bechyně odpovídá:
"Nepřičiním se, pane. Nikdo z Čechů se nepřičiní. Vidím, jak málo jste porozuměl tomu, co se stalo a ještě děje. Tedy Vám o tom něco povím. Nabízíte nám, že se vrátíte do Československé republiky a myslíte si snad, kdož ví, jakou radost nám tím uděláte. My však nejsme biblický hospodář, který vše odpustil synu marnotratnému, když se vrátil z vandru domů, a ještě na jeho počest zabil tučné tele. Vám by se role takového syna hodila, to věřím. Což Vás nikdy nenapadla otázka, zda my Čechové budeme stát o Váš návrat? Tážete-li se ,kdo to je, odpovím: Je to veškeren československý národ!
V našich nedávných dějinách byl den, kdy národ triumfoval nad cizími pány za staletou křivdu a za stále obnovovaný útisk. Dne 28.října ujali jsme se vlády ve svých zemích. Mnozí z nás oplakávali své syny, bratry ,otce a manžely, popravené ve válce na německý rozkaz. My jsme však neodevzdali katům ani jediného Němce na oplátku. Mnozí z nás zažili strádání Thalerhofu a jiných koncentračních táborů: my však jsme nezřídili ani jediného koncentráku pro ty z vás, kteří na nás posílali za vlády válečné diktatury agenty tajné policie a pochopy státního návladního Premingra. nesčetným našincům otevřely se dveře německých žalářů teprve v den státního převratu: my jsme nechali kobky těch žalářů prázdné, aniž jsme dali Němcům okusit své moci. Zřekli jsme se rozkoše pomsty, neboť jsme si myslili, že pomsta náleží Bohu. A že pomsta není politika, jaké je třeba osvobozené vlasti. Nikomu jsme se nemstili. (...) Ponechali jsme vám vše, čeho jste nabyli za časů našeho poddanství. Dopřáli jsme vám německých škol od nejnižších až po vysoké: Nevyhnali jsme vás z veřejných úřadů, soudů a podniků: nikde jsme nevykořenili váš jazyk a neutiskli vaše kulturní instituce s jedinou výjimkou Stavovského divadla v Praze: a tento konfiskační nález ulice vám naše vláda zaplatila hotovými penězi,ačkoli šlo o divadlo zemské. Nechali jsme ve vašich rukou široce rozvětvenou lokální autonomii. A když jsme tvořili svou ústavu, úzkostlivě jsme dbali, aby vaše práva lidská, občanská a politická byla navlas stejná s našimi. Nečinili jsme rozdílu mezi vítězem a poraženým. Tak se po svém vítězství choval národ spravedlivý.
A co jste nám učinili vy? Jak jste se nám odměnili při první příležitosti? Násilím, zradou a zotročením. Českou snášenlivost jste splatili německou nenávistí: českou velkomyslnost německou bestialitou, českou demokracii německým herrschaftem. (...)Jenom Bůh mohl by pohnouti českého mučedníka, aby vám ještě jednou odpustil. My, lidé, neumíme dělat zázraků.Modlete se, aby český lid se nenaučil od Němců,až příliš mnoho!" (Konec citace dopisu dr.Bechyně sudetskému Němci v Československém boji z března 1940)
Druhý dokument zapsal dr.Bechyně v citované knize "Pero mi zůstalo (Praha 1945, str.205-206.) takto:
"Podívejme se nyní na slovo "Sudetenland". Je v oběhu teprve krátký čas. Ti z nás, kteří prošli školami staré monarchie,se pamatují, že rakouský zeměpis užíval názvu tří pohoří, kdykoli potřeboval orientační pomůcky k rozlišování různých skupin zemí. Byly to: Alpy, Sudety, Kras. V tom smyslu se mluvilo o "alpských zemích" (Alpenländer), "sudetských zemích" (Sudetenländer) a "krasských zemích" (Karstländer). Sudetské země - to byly Čechy, Morava a Slezskou ve své celistvosti: nebyl to tedy dnešní "Sudetenland" utvořený pány Hitlerem a Henleinem za vydatné pomoci pana Runcimana.
V očích každého Čechoslováka jsou jsou slova "Sudetenland" a velezrada totožné pojmy.
(...) Nezápasíme a nebudeme tu doma zápasit se slovíčky, nýbrž s programem, který buď trhá vlast a rozdává ji po kusech cizincům, nebo který - veden jsa bludičkou provinčního separatismu - rozděluje zemi a činí z ní bezmocný útvar. (...)
Němci z českých zemí nemají vlastní státně politické individuality. není zajisté bez hluboké příčiny, že za několk století nevytvořili vlastní stát. neměli své separátní politické historie - vždy sdíleli s námi osudy českých zemí. Nezplodili ani svérázné kultury duchovní a umělecké. Nebyli národem, nýbrž národnostní menšinou v prostoru jiného svérázného národa."
Tak cože nám to sděluje sociální demokrat dr.Bechyně, předchůdce pana premiéra Sobotky??
Že Sudetenland, sudetismus a velezrada jsou totožné pojmy. Že žádný zvláštní národ, ani kmen Sudetů nikdy neexistoval, neexistuje ( ani existovat nemůže). A naproti tomu činí jeho následník, pan premiér Sobotka. povolává tento neexistující kmen k nám jako prý "naše spojence". Řečeno s Janem Žižkou z Vávrovy trilogie, "Jaký to by byl pro nás spojenec?" Velezrádce a ničitel republiky spojencem??
Dr Bechyně již roku 1940 předjímal, že Němci v ČSR, kteří vyhnali Čechy z pohraničí, oloupili je o domovy a majetky, podíleli se na zločinech a vraždách Čechů, a nakonec spoluosnovali okupaci republiky a její násilnou přeměnu v protektorát zločineckého Reichu, byli velezrádci od samého počátku úkladů proti ČSR.
Takže politika českého řiťolezectví a protektorátní hanby, započatá v Bavořích padlým premiérem Nečasem, našla v premiéru Sobotkovi, sociálně demokratickém následníku dr.Bechyně, plodného pokračovatele, neštítícího se vyslat na sjezd ČR nepřátelského seskupení vyslance vlády,ministra katolíka Hermanna. Co by asi pánům Sobotkovi a Hermannovi řekl pan dr.Bechyně, kdyby mohl vstáti z hrobu? Neuštědřil by jim ve svatém rozhořčení ostrou výtku? To ponecháme k úvaze filosofům dějin...
Historie však nezná kdyby. Pan premíér Sobotka a ministr Hermann se svým jednáním stali pravými gertlemany sudetů. Pro české vlastence se tak stali naprosto nevolitelnými osobami do příští politiky země české. Zkrátka a dobře, stali se osobami, které by dobře zapadly do prvorepublikového kabaretu pražského Ference Futuristy, nazývaného "U politické mrtvoly". Voliči, dobře si toto zapamatujme a jednejme podle toho.
Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I