Národní osvobození č.9/2013 na str. 2 uveřejnilo případ pamětní desky kpt. Jana Kudliče v Mokrouších. Článek mne naplnil naprostým zděšením nad neznalostí, nedodržováním, a přímým porušováním zákona o válečných hrobech a pietních místech.
Dne 1. července 2004 nabyl účinnosti zákon č. 122 o válečných hrobech a pietních místech a o změně zákona č.256/2001 Sb. o pohřebnictví. Zákon jasně stanoví, co je válečný hrob a co je pietní místo. Zákon určuje, jak má být prováděna péče o válečné hroby i pietní místa. Pietním místem ze zákona se rozumí pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a oběti, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, v odboji. Péče dle zákona je zajištěna tak, že se vytvoří jednotná evidence těchto hrobů a pietních míst, dále je určen vlastník válečného hrobu nebo pietního místa. Péči o hrob nebo pietní místo zajišťuje vlastník, pokud není znám, tak majitel nemovitosti, ke které hrob nebo pietní místo patří. Na nejnižším stupni samosprávy vede evidenci hrobů a pietních míst obecní úřad, který je povinen předat celkovou informaci o stavu hrobů Ministerstvu obrany. Ministerstvo obrany, vede centrální evidenci, koordinuje péči o válečné hroby a pietní místa, případně rozhoduje, co je válečný hrob nebo pietní místo. Zákon stanoví sankce za přestupky při správě pietních míst a hrobů. Sankce mohou dosáhnout až výše 100.000 Kč ( dle Journal ,M.Brynych, 2005)
V Mokrouších pamětní deska představovala zřízené pietní místo a jak původní vlastník, tak nový vlastník o své vůli ze zákona nemohli manipulovat s pamětní deskou bez ohlášení a souhlasu Ministerstva obrany, které by teprve muselo rozhodnout, zdali odstranění desky je vůbec přípustné!
Jak původní vlastník, tak nabyvatel byli povinni podle zákona 122/2004 Sb. uchovávat pamětní desku v původním stavu a o její demontáži bez rozhodnutí orgánu vlády - ministerstva obrany - nemohlo být ani řeči. Model situace předvedený podle informací v N.O. vyhlíží tak,že nový nabyvatel zjevně nechtěl nemovitost s pamětní deskou koupit, a tak došlo k nezákonné (protizákonné) demontáži. Pochybil jak původní vlastník, tak nabyvatel. Zároveň však nejvíce pochybil místní úřad, který tuto dle mne protizákonnou akci strpěl. On totiž - jak říkají právníci - "především měl vědět a musel vědět, že existuje platný zákon č.122 o válečných hrobech a pietních místech !", a že tento zákon se strany vlastníka i obce je nutno dodržet.
ČSBS by měl více dozírat na případy odstraňování pamětních desek a poukazovat na nezákonné postupy případných vlastníků, když nechtějí již zřízené pamětní desky na svých domech udržovat,nebo je dokonce odstraňují! Ovšem se strany ČSBS by se jednalo jen o metodickou činnost - povinnost ze zákona spadá na vlastníky a na úřady!
Sám jsem zažil se svými osmiletými soudy o vlastní pamětní desky v Doubravici tu zkušenost, že ani takoví nabouravatelé pamětních desek, jako byli ráječtí restituenti, se neodvážili požadovat odstraněné celé desky, nýbrž požadovali pouze zakrytí jednoho slova na ní. Dobře věděli, že zákon by jim neumožnil odstranit desku celou - a tak byla nakonec zřízena deska, která kolaborantské jméno sice přímo neobsahuje, ale odkazuje k němu.
Stále platí - neznalost zákona neomlouvá ! A platí to i pro všechny pamětní desky pomníky, kenotafy - zkrátka pro všechna pietní místa válečných hrdinů a válečných obětí u nás.
Dr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda OV ČSBS Boskovice
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz