jsou odhalovány s pravidelným letitým zpožděním
Jen si vzpomeňme, jak celá léta se hledalo místo pro sochu prezidenta T.G. Masaryka v Praze, jak těžce se hledaly peníze na sochu prezidenta E. Beneše v Praze, v Brně. Kolik politických překážek čeští vlastenci museli překonat, aby sochy našich prezidentů spočinuly na místě, kam patří? I sudeti dělali, co mohli.
Ani naši parašutisté se zvěcnělou vzpomínkou na svůj hrdinský čin to neměli lehké. Hodně se o různých záměrech mluvilo, ale málo se dělalo. Když "tvůrčí" řeči na toto téma zněly již delší dobu, skupina čs. vlastenců v r. 2007 umístila potají na místě, kde došlo k atentátu na Heydricha, pamětní desku. Samozřejmě na vlastní náklady. Teprve zhruba za rok byl na stejném místě odhalen základní kámen k pomníku, jehož podobu již známe.
Nejenže české pomníky se budují jen přetěžko, nějak na ně stále chybí peníze. A tak zapálení vlastenci sbírají především ve vlastních řadách "korunu ke koruně". Osvědčený způsob našich dědů, kteří z krejcarových darů vybudovali Národní divadlo. To bylo však za Rakousko-Uherska. Nyní však žijeme v České republice. O to by vše mělo jít lépe. Ale skutečně jde?
Kdyby jenom to! Nadto zjišťujeme, že se čs. pamětní desky nějak ztrácí, např. pamětní deska paní Hany Benešové umístěná na domě, co by kamenem dohodil k současnému pomníku E. Beneše na Loretánském náměstí v Praze, v němž po léta bydlela. Nikdo neví kam a nikdo neví proč. Nebo je to jinak?
Na druhé straně téměř jako houby po dešti rostou pamětní desky, připomínající nám, že tam nebo onde žil ten či onen sudet. Jedna taková pamětní deska nám ve Vratislavicích připomínala Ferdinada Porsche. K ní se jezdili klanět zejména příslušníci německé menšiny v ČR. Teprve po dlouhém zápasu několika čs. vlastenců byla tato pamětní deska odstraněna. Pochopitelně, F. Porsche byl nacistou, vysokým hodnostářem SS, k práci využíval koncentráčníků, osobně se stýkal s Hitlerem, vyprojektoval nebo se podílel na konstrukci několika typů německých tanků. Zasloužil se o třetí rajch.
Na Praze 6 vedení uvažovalo o zřízení pomníku Marii Terezii a plastiky hr. Chotkové. Kdyby se nestrhla přímo lavina odporu proti tomuto "záslužnému" úmyslu, pak by se "díla" asi narodila. Takto je třeba postupovat i jinde.
Ale to všechno není nic proti budování muzea německy mluvícího obyvatelstva, které již za nějaký rok spatří světlo světa. Náklady jsou vysoké. Platí je republika. Přijdou na několik set milionů korun. Kdesi jsem četl, že se mají celkově vyšplhat až k půl miliardě. A nadto náklady provozu tohoto muzea, které bude v Ústí n/Labem, půjdou též z naší kapsy. Pro stavbu tohoto „velkolepého díla“ chyběly nějaké peníze. A tak pan P. Nečas, když byl na návštěvě Bavorska slíbil potřebné dodat. Jaká velkorysost! Pokud jde o sudety, tak to jde, pokud jde o naše památníky, je to zpravidla problém na celá léta.
Co mi to připomíná? Stále sleduji situaci na Kosovu a v Srbsku. Již před lety jsem se dočetl, jak Albánci na Kosovu odstraňují vše, co připomíná mnohasetletou srbskou přítomnost na Kosovu. Za oběť jim již padla řada pravoslavných srbských chrámů, klášterů, dokonce i srbské hřbitovy a hroby odstraňují způsobem hodným světoznámých vandalů. A to nemluvím již ani o maličkostech, o přejmenovávání ulic, měst, různých institucí, které dostávají jiné názvy. Původně zde žijící Srb by se zde již ani nevyznal.
Ano, to je Balkán. My jsme ve střední Evropě. Proto "kultura změn" probíhá jinak, postupně a zdaleka ne násilně. Přesto však probíhá. Proč vlastně takovéto procesy u nás se odvíjejí? Komu slouží? Rozhodně ne nám, Čechům!
I tak zvaný Česko-německý fond budoucnosti financuje zejména proněmecké projekty. Nevím nic o tom, že by z něj nějaká skutečně vlastenecká česká organizace dostala sebemenší částku na nějaký jí vlastní projekt. Sudetomilové jsou odměňováni, ne nějací "flastenci"
Myslím si, že uvedené nešváry, celá léta trvající, by měly být napraveny. Jednou z cest je, aby v uvedeném fondu zasedali i zástupci českých vlasteneckých organizací, kteří by se podíleli na rozdělování finančních prostředků. Jistě by mysleli i na české zájmy, ke kterým se dosavadní složení fondu chová hůř než macešsky. A to si připomeňme, že české zástupce jmenuje český ministr zahraničí, zrovna tak jak německé německý ministr, který zpravidla sahá do řad sudetoněmeckého landsmanšaftu nebo jeho příznivců. Ta nejdůležitější změna se však musí týkat chování jak čs. ústavních orgánů, tak i zastupitelstev v místech. Nesmí ustupovat různým tlakům a jednat tak, jak by měli Češi ve vlastní zemi, ve vlastním státu. Zatím se nám důvodně zdá, že značná část našich politiků tak nepostupuje. Upřednostňují jiné zájmy než české. Neměly by proto ve volbách dostat hlasy českých voličů.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz