(Recenze)
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
Málem mi unikla!
Kdo? Spíše co. Totiž nová kniha historiků PhDr. Josefa Dolejšího a Leonida Křížka.
Přišla do dnešní všeobecně rozkladné, rozbředlé historii často falšující doby v nejvyšší čas. Světem se totiž rozletěla politická taktika a technika, ve které se NOTORICKÁ ENTITA prezentuje a ukazuje jako poškozovaná. Vymýšlí si dokonce svá vlastní ublížení, jen a jen proto, aby z neznalosti faktů a falešného soucitu, ne-Ii rovnou z filantropie veřejnosti mohla dotyčná entita těžit. Je to umění prosazovat své na úkor jiných. Konkrétně u nás dnes jsou jednou takovou entitou potomci odsunutých henleinovců, či vůbec Němci dovezení k nám panem Hitlerem za druhé světové války, aby u nás budovali svoji Tisíciletou říši, a pak zcela logicky vráceni zpět do Němec, pokud v roce 1945 sami neuprchli. Faktem je, že henleinovci náš stát, kde se jim výborně dařilo, zradili a otevřeli cestu Hitlerovi, jen a jen z nenávisti k Čechům.
Jindy se svými báchorkami snaží takové entity zatemňovat historické skutečnosti a zkušenosti, konkrétně z naší starší historie křižácké výpravy proti husitům. Dokonce se pokouší o rehabilitaci křižáků. Je to jako rehabilitovat nositele kultury s lebkou a zkříženými hnáty - jednotky SS. Konečně, nepřipravují už tu také!?!
V krkolomnějších případech se vydává jistá entita za národovce (nacionalisty) a neochvějné obránce Církve/katolictví a zavrhuje naše velikány a národní buditele, jako např. Karla Havlíčka Borovského s tím, že byl proti Církvi.
Prokazují tím ovšem jen neznalost událostí/historie, postojů a kořenů, proč to či ono se stalo. Nemají-Ii úmysly jiné. Obávám se totiž, že skutečným cílem podobných entit není jakási "spravedlnost" či ochrana Církve, ale pouze intence vyhlazovat a ničit skutečně české a naše národní specifikum. Dělat takové menší kulturní Lidice. Padni komu padni!
Proto v naší éře zhroucení (Padre Pio) potřebujeme pro naši správnou orientaci poctivou vědecky fundovanou PRAVDU. Nic nás neosvobodí než ona.
Kniha Josefa Dolejšího, kterou sepsal spolu s historikem Leonidem Křížkem, tedy přichází jako očistný pramen.
Má prostý název "Husité“ s podtitulkem "Vrchol válečného umění v Čechách 1419-1434". Vydalo ji nakladatelství ELKA Press Praha v tvrdé vazbě luxusního formátu 240x310 cm (přibližně kreslicí list A4), s poutavým přebalem grafiků Vladimíra Kintera a Milana Fibigera. Kniha má 361 stran a je vedena pod ISBN 978-80-87057-08-7.
Dílo je také důležité proto, že někteří dobří katolíci - přesto že v naší zemi probíhala tři sta let rekatolizace, přišly reformy a dnes všechno je jiné - stále kritizují Mistra Jana a husitskou epochu vůbec. Pomůže to Církvi? Těžko!
Mluvím jako katolík konvertovaný z českobratrského evangelismu.
Tuším tedy, že z pohnutky uvést věci na rozumnou pravou míru Dolejší s Křížkem uvádějí o době hojné citáty neoddiskutovatelných autorit našich i světových, jistě aby události zdůraznili a dosáhli snadněji porozumění a pochopení.
Knihu otevírá obraz zlatého kalicha a pod ním hned slova Františka Palackého z roku 1878 o husitech:
"Nic nebylo jejich úmyslům vzdálenější než útok a válka, ale jejich protivníci vyvolali krveprolití a hrůzy ničení. Oni byli první v Evropě, kdo bojovali ne pro pozemský majetek, ne pro světskou moc, ale proti ohrožení nejvyšších lidských statků, práva na sebeurčení a svobody svědomí a jen z donucení sáhli ke zbrani a strašlivý dlouhý boj proti celému světu, který nezamýšlel nic menšího než jejich úplné vyhubení, nejen přijali, ale i podivuhodně vítězně dovršili." Tolik Palacký!
Jeho citát by pro doporučení knihy mohl recenzentovi i čtenáři stačit, ovšem je toho daleko více co říci, alespoň do šíře.
Kniha sama je pro evidentně náročnou problematiku autory rozdělena do dvou organických částí, a to "Husitská revoluce" a "Válečné umění za husitských válek", což je nejen velmi účelné, ne-Ii didakticky instruktivní. Říkám-Ii didakticky, to zdaleka neznamená nějaký suchopár! Naopak! Dolejšího styl je plynule přehledný, důsledný ve svém logickém podání s příkladným porozuměním historických proudů a vztahů.
A opět přísná logika historika nám v Dolejšího dikci a zápalu vrací něco, co básník Halas nazval "pathos národní" a co my, dávní dědici, jsme pozapomněli:
Národní vznešenost! .
A obdobně se vzácně i ve stylu s Dolejším shoduje spoluautor Křížek. Až mne to vede k myšlence:
" V Husovi se poznáváme a v husitech jsem si podobní!"
Totiž člověk Čech je světové unikum (věřte poutníkovi cizinou!) a Hus je Čech! Stačí jediný Dolejším uvedený Husův citát abychom se ztotožnili, vcítili a viděli:
"Hledej pravdu, slyš pravdu, miluj pravdu, prav pravdu, braň pravdu až do smrti...",
a kdo zná dobře Bibli poznává, že Hus zde zdůrazňuje, rozšiřuje a prohlubuje jen a jen slova Ježíše Nazaretského: "Pravda vás osvobodí!“
A tohle že byl kacíř!?! Označen kacířem v čem, pro koho a k čemu?
Vezmeme-Ii k posuzování doby Husovy z jiné strany na pomoc moderní disciplinu organizace a řízení a management lidského faktoru, nemůžeme neříci, že tehdy došlo v Církvi ke krizi institucionalismu. Problém obecně nasvítil Parkinson: Organizace naroste do toho rozměru, že už si vnitřně sama se svými problémy vystačí. Nemusí vůbec dbát na původní účel, proč byla vybudována. A my víme, že v důsledku toho selhává až krachuje. To lze samozřejmě aplikovat na všechny lidské organizace, tedy i na Církev. Opomeneme-Ii ovšem unikátní situaci z Nicejského koncilu (325 AD.). Z Nicei víme, že geniální císař Konstantin tam založil svoji církev jako ideologický nástroj své imperiální moci! Osobnost a učení Ježíše Nazaretského použil jen jako motiv (oproti starým bohům) či zástěrku. Církev si pak pod vedením a záštitou césara (!) přivlastnila patent na Boha.
Pod vlivem imperiálních potřeb postupně vybudovala na Konstantinových militaristických organizačních principech a základech manipulační aparát gigantických rozměrů a vystačovala si sama pro sebe. Církev pro církev! To bylo živnou půdou pro nešvary všeho druhu. A to právě kritizovali všichni reformátoři, Viklef, Luther a náš Jan Hus.
Kritizovali neřesti (odpustky), prebendy a platy, jak pro centrálu, tak pro jednotlivé obročníky. A sáhněte lvovi na srnčí kýtu!
Nápravu židovského jednání hlásal Jan Křtitel, byl sťat. Reformu de facto požadoval také Ježíš a víme jak to dopadlo.
I Jan Hus věděl že se dotýká bolavého zoubku Církve a věděl, že nemůže nebýt likvidován. Couvnout od pravdy, aby se zachránil, nemohl.. Hus nebyl Galileo.
Husitství a vše s tím související byla jen reakce na urážku, kterou utrpěl vosobě Jana Husa pravdu hledající národ. Jan Hus byl jako důvěřivý bezelstný člověk v Kostnici podveden. Jak císař Zikmund tak papeže Janu Husovi zaručili právo hájit své myšlenky, a bezpečné hlásat pravého Ježíše Krista, v situaci čemu bychom dnes řekli podmínky akademické svobody. Zradili ale sami sebe - nedodrželi své slovo. Zradili Ježíše Krista i Jana. To byl a je dosud ten konflikt. Konflikt dogmatické "neomylné" církve se svobodou akademického badání a projevu.
Dolejší samozřejmě to celé rozvádí do strukturální sítě historie a detailu, zatím co následující statě spoluautora Křížka dokreslují vše, jak a co po vojenské stránce vyrůstalo a formovalo se z potřeb obrany, kdy vyznavačům Husovy cesty nezbylo než se hájit (viz shora Palacký).
Autoři se všech problémů zmocňují velmi přesvědčivě, s ryzí poctivostí a s 24karátovým češstvím stoprocentního profesionála historika.
Nemohu zde neodcitovat alespoň Dolejšího:
"Je nutné mít na zřeteli, že šlo jednak o existenční obranu proti opakované zahraniční agresi a intervenci, jednak o nelítostnou občanskou válku. Jakmile křižácká vojska překročila v každé z pěti svých výprav hranice Čech, začala bezhlavě pálit, vraždit a ničit celé vesnice. Křižáci zabíjeli dokonce nejen muže ženy a děti pod obojí, ale i pod jednou: Co Čech to kacíř..." Tento přístup moderněji užíval pan Hitler: "Ausradieren!"
Celá kniha je doplněna množstvím skvělých fotografii, obrazy a jiným grafickým materiálem. Musíme po zásluze vyzvednout nesmírnou péči a obětavost s jakou všechen materiál autoři shromáždili. Cestovali za někdy svízelných podmínek do všech míst, kde husité žili a bojovali, jen aby nám mohli předložit autentické scenerie a přiblížit událostí! Navracejí nám úctu, kterou jsme ke svým dějinám skoro pozapomněli...
Dolejší uvádí sentenci v devatenáctém století často zmiňovanou: "Řekni mi, co soudíš o husitství, a já ti povím kdo jsi!"
Na to mohu po téměř padesátiletém poznávání cizích národů zblízka kvalifikovaně říci: Kdyby takový fenomén jako husitství a v takovém rozměru měli Angličané, celý svět by o něm věděl, uznával je, obdivoval je a klaněl by se jim.
Ze "sametového" obdivu k Západu jsme pozapomněli na svoji českou cestu, na dějinné zkušenosti a hlavně na hrdé poctivé sebevědomí.
To nám teď "Husité" vrací!
PhDr. Josef Dolejší a historik Leonid Křížek splácejí naší minulosti za nás skvělý vděk.
Londýn, 6.července 2010.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz