Zveřejňujeme otevřený dopis skupiny věřících biskupům ČBK. "Co se změnilo v české církvi? Proč místo autentického života z víry a v duchu evangelia předkládá dnes katolická církev v naší zemi zcela jiný příklad pro většinovou společnost?"
Vážení otcové biskupové,
obracíme se na vás krátce po 24. výročí listopadových událostí, které v roce 1989 znamenaly pro naši společnost návrat do svobodných a demokratických poměrů, ve kterých i katolická církev může plnit své poslání v duchu Kristova evangelia v širokém spektru svých aktivit, na kterých se podílejí jak osoby svěcené, tak i laici.
Dnes, po 24 letech, nám opět leží na srdci osud církve v naší zemi.
Mnozí z nás jsou lidé, kteří v době totality trpěli pro své náboženské přesvědčení. Jiní jsou mladšího věku, kteří tuto dobu pamatují jako děti, které trpěly pronásledováním svých rodičů. Jiní jsou lidmi, kteří se k víře obrátili třeba až v době svobodné. Ale my všichni pamatujeme dobu po roce 1989 jako dobu, kdy se katolická církev v naší zemi těšila mimořádné a nebývalé mravní síle a autoritě a která tak skutečně mohla naplňovat evangelní výzvu „být solí země a světlem světa“.
My všichni se dnes ptáme: Co se změnilo? Co se změnilo v české církvi? Proč místo autentického života z víry a v duchu evangelia předkládá dnes katolická církev v naší zemi zcela jiný příklad pro většinovou společnost? Tento příklad je postaven nikoli na evangeliu, ale na snaze o hmotné zabezpečení, o získání majetku, o získání finančních náhrad. To jsou hodnoty patřící do jiné kategorie. Papež František ji označuje slovy „mondanita a avidita“, světskost a chtivost, a pokládá je za pokušení, které církev ohrožuje a kterému nesmí podlehnout.
Náš otevřený dopis je velkou prosbou, která směřuje k vám, kteří máte v rukou osud církve v naší zemi a můžete ji buď zbavit, nebo naopak zatížit břemenem, mlýnským kamenem hmotných věcí, starostí a konfliktů, které stahují ke dnu, odvádějí od „pokladů v nebi“, na další desetiletí a pro další generace. V právě vydané knize svých homilií z kaple Domu sv. Marty papež František hovoří:
Pokud světský duch ovládá církev, je to církev slabá, církev, která je poražena a neschopná předávat evangelium, poselství Kříže, pohoršení kříže... Nemůže to předávat, pokud je světská. (CTV, Octava dies, numero 742, edizione 16. novembre 2013)
Vážení otcové biskupové. Obracíme se na vás s prosbou, abyste v nadcházejících jednání s nově vznikající vládní koalicí udělali vstřícný krok, velkorysé gesto, jehož přesnou podobu jistě sami tušíte. Je to v zájmu záchrany mravní síly a autority katolické církve v naší zemi, která nesmí být ovládána světským duchem a starostí o hmotné zabezpečení.
Neodvažujeme si vám citovat všechny evangelní pasáže, které hovoří o tom, že bohatý jen těžko vejde do nebeského království a že Kristovi učedníci si nemají dělat starost o to, co budou jíst a pít, a nemají si brát s sebou na cestu mnoho věcí. Dovolíme si ale připomenout slova papeže Františka z počátku jeho pontifikátu: „Jak bych si přál chudou církev a pro chudé.“ (Setkání s novináři, 16. března 2013). A také slova z jeho poslední knihy homilií:
Jsou rovněž salónní křesťané, není-liž pravda? Jsou vzdělaní, všechno krásné, ale nejsou schopni být dětmi církve, které hlásají evangelium a mají apoštolskou horlivost. Dnes můžeme žádat Ducha Svatého, aby nám všem dal tuto apoštolskou horlivost, aby nám dal milost poukazovat na věci, které se v církvi nedbá, milost vyjít na existenční periferie. (CTV, Octava dies, numero 742, edizione 16. novembre 2013)
V duchu papežovy výzvy přicházíme s tímto otevřeným dopisem, abyste nedopustili takový obraz církve, který nyní začíná převládat ve sdělovacích prostředcích: Církve, která pouze prahne po majetku, řeholních komunit, o kterých nevíme nic jiného, než to, že si nárokují vrácení hradů a zámků, farností a organizací, které se topí ve vnitřních konfliktech, protože mnoho osob podléhá a prahne po moci, penězích a majetku na úkor potřebných. Obraz duchovních, kteří se proměňují v podnikatele, a podnikatelů pochybné pověsti, kteří se stávají „poradci a přáteli“ duchovních. To vše je velkým nebezpečím, které postihuje i jiné církve, např. pravoslavnou.
Otcové biskupové, přijměte naši výzvu k životu ve skromnosti, pokoře a podávání svědectví o tom, že církev není světskou organizací, která si „shromažďuje poklady na zemi“. Přijměte naši výzvu k autentické pastýřské službě mezi těmi, kteří to zvláště potřebují. Vzpomeňte si na dobu, kdy skuteční a autentičtí duchovní pastýři z řad kněží nebyli ti, kdo požívali výsad na farách či ve funkcích, ale bez státního souhlasu pracovali v továrnách či úřadech, a přesto byli skutečnými mravními a duchovními autoritami. Vzpomeňte na ty, kdo pro víru trpěli v žalářích, ne proto, aby jednou církev vyměnila svou svobodu a mravní velikost za bohatství a otroctví mocným oligarchiím, neboť v takovém obraze by spatřovali pouze jinou podobu totality.
Prosíme vás, přijměte naši výzvu a ponechte státu hmotné statky i finanční náhrady, v duchu solidarity s těmi, kdo nemají často ani minimální mzdu, kdo žijí ze dne na den a neví, kde budou večer spát, kdo nemohou najít uplatnění ve svých profesích, a přesto pomáhají druhým i ze svého nedostatku.
Věřte, že ani bez restitučních náhrad nebude naše církev vystavena takové nouzi, v jaké žije dnes mnoho jednotlivců i rodin, a přesto si jich téměř nikdo nevšímá.
Přestože jsou mezi námi ti, kterým neodpovídáte na jejich prosby, odnímáte jim mikrofony, a které dokonce nespravedlivě posuzujete či je propouštíte ze zaměstnání v církvi, necítíme hořkost, ale modlíme se za vás. Věříme, že tuto naši výzvu přijmete, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, který je vítězem nad hříchem a smrtí a který žije a kraluje na věky věků.
Ve Zlíně 20. listopadu 2013
Podepsáni:
Petr Cekota, bývalý redaktor Vatikánského rozhlasu, nyní překladatel pro TV Noe a dobrovolník v sociálních službách
Vratislav Ryšavý, historik umění a historik
Jitka Hrušková
Petr Žaloudek
Marek Janás, jezuitský bratr
Přišlo e-mailem
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz