V Praze dne 7. března 2014
Vážené dámy poslankyně,
vážení pánové poslanci,
obracíme se na s velkou prosbou o pomoc při ochraně, republiky, jejího dobrého jména, při ochraně našeho národa i ústavních činitelů, představitelů naší republiky současných i těch dřívějších. Jsme denně svědky jejich hanobení. Jsme svědky snah o přepisování našich dějin. A to vše v takovém rozsahu, že žádný stát, žádný národ takovýto stav nemůže bez hluboké morální újmy i dalších vážných následků dlouhodobě trpět.
Je naší povinností, jak jsme přesvědčeni, především hájit ty, kteří ve službách našeho státu v boji se zbraní v ruce za svobodné a demokratické Československo padli, kteří se zasloužili o vytvoření i obnovení Československé republiky a její budování.
V hanobení republiky, našeho národa nejde jen o zavrženíhodné aktivity jednotlivců, ale i skupin, snažících se o vytvoření organizační struktury. Abychom byli konkrétní, uvedeme příkladně pouze některé texty pánů Wolfganga Habermanna, Tomáše Peciny a Jana Šinágla, kteří se prohlásili za tzv. přípravný výbor Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SKSČMS).
Jmenovaní již v létě 2009 podali na Ministerstvo vnitra ČR návrh registraci tohoto občanského sdružení, v současnosti spolku. Dosud tento spolek registrován nebyl. Přesto páni vyvíjí aktivity
Vyjímáme několik vět z článku 3 jejich dřívějších i současných stanov, které se liší v podstatě jen nahrazením sousloví občanské sdružení slovem spolek:
„ (3) Sdružení odmítá násilí a vystupuje proti jakékoli formě diskriminace na základě ethnického původu nebo jazyka, zejména odsuzuje vyhnání, genocidium a ethnické čistky, k nimž došlo po druhé světové válce na území střední a východní Evropy.
(4) Sdružení pokládá osoby, jež se v předchozím odstavci popsaného jednání dopustily, jakkoli se na něm podílely nebo k němu daly podnět, za válečné zločince, kteří měli být postaveni před soud. Sdružení proto odmítá a odsuzuje zákon č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků a pokládá ho za legalisaci zjevného bezpráví.
(5) Stejně tak sdružení považuje za projev bezpráví ty z dekretů presidenta republiky, jež se staly právním základem pro zločiny popsané v odstavci 3 shora, zejména dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, dekret presidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekret presidenta republiky č. 28/1945 Sb. o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, ústavní dekret presidenta republiky č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, dekret presidenta republiky č. 71/1945 Sb. o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství, a dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
(6) Sdružení je přesvědčeno, že shora uvedené dekrety presidenta republiky, stejně jako některé další právní předpisy, by měly být zrušeny, tak aby aspoň pro futuro přestaly tvořit součást právního řádu České republiky, neboť se neslučují s těmi principy, k nimž se Česká republika přihlásila ratifikací mezinárodních úmluv o lidských právech, a jsou v naprostém rozporu se zásadami respektovanými Evropskou unií, k níž Česká republika přistoupila, stejně jako s jejím vlastním ústavním řádem.
(7) Sdružení uznává právo osob, jež se staly obětí zločinů popsaných v odstavci 3 shora, na náhradu škody a na satisfakci za nemajetkovou újmu, kterou utrpěly, na to, aby bylo jim nebo jejich dědicům obnoveno vlastnické právo k neprávem konfiskovanému majetku a aby jim, budou-li mít o to zájem, bylo uděleno státní občanství České republiky. Rovněž by mělo být umožněno získat české občanství potomkům a životním partnerům takto postižených osob.
(8) Jakkoli si sdružení uvědomuje, že úplná náprava historických křivd je z principu nemožná, zároveň je přesvědčeno, že tak jako německý národ učinil vše, co bylo v jeho silách, aby se vyrovnal s dědictvím nacismu, aby následky jeho zločinů zmírnil nebo tam, kde to bylo možné, napravil, a aby zabránil jejich opakování, musí se i český národ vyrovnat s dědictvím zločinu vyhnání sudetských Němců. Bude to ku prospěchu obou národů a napomůže to zařazení České republiky mezi evropské země, které respektují ty civilisační a kulturní hodnoty a ctí ty zásady, jež tvoří základ tisícileté západní civilisace.
(9) Sdružení se hlásí k cílům prosazovaným občanským sdružením „Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V.“, založeným podle práva Spolkové republiky Německo, se sídlem na adrese Hochstraße 8, D-81669 München, Německo, občanským sdružením „Sudetendeutsche Landsmannschaft in Österreich (SLÖ)“, založeným podle práva Rakouské republiky, se sídlem na adrese Steingasse 25, A-1030 Wien, Rakousko, „Sdružením Ackermann-Gemeinde“, se sídlem na adrese Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2, IČ: 69058211, společností „SKS – Informační středisko Praha s. r. o.“, se sídlem na adrese Tomášská 21/14, 110 00
Praha 1, IČ: 26741725, a dalšími českými i zahraničními právnickými osobami založenými k prosazování a podpoře obdobných cílů, jaké sleduje sdružení.“ (Text je uveden i s gramatickými chybami.)
Přestože MV ČR odmítlo registrovat tento spolek a uvedené osoby mohly působit pouze jako neformální uskupení mimo právní režim, jak stanovilo MV ČR, jmenovaní však až do přelomu října a listopadu provozovali web pod názvem SKSČMS, kde publikovali články i programového charakteru a vedli programovou rubriku.
Opět budeme citovat několik vět z jejich textů: „Přitom oběťmi byli Němci, stovky naprosto nevinný lidí, jejichž vrahy byli Češi a všechny tyto vraždy pak byly zákonem amnestovány… Pravdu o poválečné genocidě sudetoněmeckého obyvatelstva nelze zamlčovat“.
„Mnozí z nich dosud žijí v domech, které byly sudetským Němcům zabrány a potřebují a potřebují proto najít morálně přijatelné zdůvodnění, proč mohou žít v ukradeném. Českým vládám to tak vyhovuje, protože se mohou stavět do role ochránců národních zájmů“.
„Jsou to zločiny, které byli spáchány jménem – s pod ochranou – našeho státu a kořisti jimi získané se náš stát zmocnil a rozdělil ji mezi své občany.“
Pan Šinágl též napsal článek o Reinhardu Hendrichovi, v němž uvedl, že „Počet obětí jeho vlády je jen zlomkem obětí poválečné genocidy a se způsobem, jak v 50. letech vládli komunisté, se nedá vůbec srovnat.“, že „Protektorát byl zkrátka takovým malým rájem na zemi“ a dále poznamenal, zda Heydrich by neměl být vyznamenán (podle dostupných internetových materiálů).
O soustavném hanobení prezidenta dr. E. Beneše, dekretů prezidenta republiky, našeho právního řádu, zpochybňování Postupimské konference i Pařížské reparační dohody, o soustavném hanobení prezidenta ing. M. Zemana, která byl zvolen přímo občany ČR, je nadbytečné psát. S uvedeným se setkáváte sami přečasto.
Vážené poslankyně a vážení poslanci, po seznámení se s tímto podáním, nám jistě doporučíte, abychom se obrátili na státní zastupitelství a policii. To jsme již udělali. Na Vrchní státní zastupitelství v Praze a na Policejní prezidium České republiky jsme dne 12. ledna 2014 podali podání, jejichž text, jakož i vyřízení těchto podnětů, přikládáme.
V odpovědi jsme se dozvěděli, velmi stručně a zjednodušeně řečeno, že žádné trestné činy nebyly spáchány.
Takže logicky vzato můžeme předpokládat zásadně dvě možnosti.
1) Oba subjekty došly k chybným závěrům. Tuto eventualitu silně zeslabuje fakt, že šlo o výsledky řízení dvou subjektů na sobě nezávislých a proto se nám tato možnost jeví jako velmi málo pravděpodobná, až nepravděpodobná.
2) Závěry šetření výše uvedených subjektů byly správné. V tom případě se sama vnucuje otázka, zda policie a státní zastupitelství mají potřebné zákonné nástroje, aby uvedené zvlášť významné společenské vztahy mohly chránit.
Zastáváme stanovisko, že současná trestněprávní ochrana předmětných zvlášť významných společenských vztahů je neúplná, a proto je třeba ji zásadním způsobem doplnit.
Máme na mysli vypracování:
1.Návrhu zákona na ochranu republiky, který by byl obdobou stejně zvaného našeho prvorepublikového zákona.
2. Pokud však dojdete k názoru, že takováto úprava v současných podmínkách je nadbytečná, i když my si myslíme, že nikoliv, pak za krajní minimum považujeme doplnění trestně právního kodexu o několik tak potřebných paragrafů, jejichž aplikace policii i soudy by umožňovala stíhat a trestat např. výše uvedená a podobná jednání.
Pokud nám doporučíte, abychom se obrátili na ministerstvo spravedlnosti či ministerstvo vnitra s prosbou, aby se ujala vypracování příslušného legislativního návrhu, pak jsme i toto již v nedávné době udělali. Texty dopisů přikládáme.
Vycházíme z faktu, že každý poslanecký klub má i své legislativce, kteří by mohli na návrhu pracovávat a předložit ho příp. jako vlastní zákonodárnou iniciativu Poslanecké sněmovně PČR. A právě o to vás velmi moc prosíme.
Nedovoláváme se vašich povinností, o kterých jistě víte mnohem více než my, ale vaší dobré vůle, pochopení a především lásky k republice a k tak dlouhodobě již zkoušenému našemu národu.
Velmi děkujeme za vaši odpověď a za vše, co učiníte v předmětné záležitosti.
Za Vlastenecké fórum
Ing. Pavel Rejf, CSc.
Sluštická 16
100 00 Praha 10
Dopisy odeslány Poslaneckým klubům: ČSSD, KSČM, Ano a Úsvit.
Dopis byl postoupen též LEV 21 – národní socialisté.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz