Otevřený dopis ministryni Valachové od hladovějícího žáka ze 3.B
Proč 100 tisíc českých dětí nemá na obědy? Inkluze místo margarínu. Sobotkova vypasená kobyla chodí bosa. Zrůdný experiment nabírá na obrátkách
20. 4. 2016
Jan Mařenka pozoruje s úzkostí a rozhořčením děti, které místo školního oběda ukusují suchý rohlík od bohatšího spolužáka, zatímco v jejich třídě řádí inkluze za miliardy
Vášená pani mynystryně Valachová,
Jmenuju se Honzík Novák. Sem žák 3. B. Mám hlad. Maminka mi říkala, že nemáme peňýze na školní objedy. Musím to prí vidržet. Že se to dá vybjehat. Včera měli spolužáci k objedu šveskové knedlýky. Já měl suchí rohlýk, o který se se mnou rozdělil spolužák Pepík Váchal, který také nemá na oběd. Rohlík si ušetřyl od svačiny. Je hodný. Je nás výc.
Sedíme ve třýdě vzadu u zdi. Bohatší spolužáci, který maj hodně jýdla, nám přezdívají Terezín. Prý podle Terezi Jiřičné, která sedí s námy a občas má chleba i s margarýnem. Není tak hodná jako Pepík. O polední přestávce běháme kolem školi, ale pořád kručí.
Když nám paní učitelka oznámila, že je inkluze, myslely jsme, že se konečně najýme. Místo toho do třídy přibili čtyři spolužáci z jihu. S nimi přišlo pět tet. Sedli si k oknu. Sedíme tak teďka v lavicy po třech. Pepík se jich šel o přestávce zeptat, jestli nemají jýdlo. Kously ho do nosu. Asy mají taky hlad.
Nový spolužáci mají různé pomůcky, který nesjou k jýdlu. Jak jsme zjistili, když odešly na oběd. Paní mynystryně pošlete nám nějaké jýdlo. Prosím. Děkuji.
Honzík Novák, 3.B.
Ema má mísu, mísa je prázdná
100 tisíc českých dětí nemá peníze na oběd ve školní jídelně. Vyplývá to z nejnovějších statistik. Místo kvalitního oběda je tak pro každého osmého školáka připraveno hořké sousto: Od první třídy na vlastní kůži (žaludek) pozná, jaké to je být chudý. Množí se případy, kdy bohatší děti „kradou“ v jídelně, aby jejich chudší spolužáci měli co jíst.
Celý zrůdný experiment inkluze bude stát desítky miliard, za které by se denně nakrmily všechny děti a ještě by si mohly jít přidat
Přibývá dětí, jejichž rodiče nemají ani na svačinu, natož na další výdaje související se školou jako je zájezd na hory, návštěva kina nebo koncertu, nákup "přídavných" učebnic, o kroužcích a dalších mimoškolních aktivitách ani nemluvě. Je třeba si jasně říci, že školství zdarma je pokryteckou iluzí a situace je stále horší.
To je realita, pod kterou je podepsána nejen ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD), ale i ministryně sociálních věcí Michaela Tominová – Marksová (ČSSD). Ačkoli jsou si obě zcela jistě vědomy tohoto skandálního problému, házejí odpovědnost jinam (na ministerstvo financí) a je zřejmé, že jejich priority jsou úplně jinde.
Ministryně školství Valachová, ač ve funkci teprve pár měsíců, pomalu ale jistě přestává být ministryní školství a stává se ministryní inkluze. Od 1. září přibude hladovějícím (i sytým) dětem ve třídě několik spolužáků, vyžadujících zvláštní péči - a několik jejich asistentek. Zřejmě není daleko doba, kdy bude ve třídách více pedagogických pracovníků, než dětí.
Školy budou (a některé již jsou) trestány za to, že „opožděné“ dítě nepřijmou. Takoví školáci se bez asistentek neobjedou, dojde k deformaci výuky, segregaci v kolektivu a tlaku na státní kasu i speciální (dotovaná) centra, dojde k dalšímu bujení byrokracie a co je nejhorší - k nevratné devastaci postižené generace (a možná i těch následujících).
Celý tento zrůdný experiment bude stát desítky miliard, za které by se denně nakrmily všechny děti a ještě by si mohly jít přidat. Že to není utopie si lze snadno ukázat na číslech. Školní obědy pro jedno dítě stojí cca 500 Kč měsíčně, tedy 5 000 Kč ročně, což je pro 800 tisíc školáků celkem zhruba 4 miliardy ročně.
Kde uvízl ambiciózní, ale správný záměr, že budou mít obědy zdarma alespoň všechny děti od prvních do třetích tříd? Proč nefunguje totéž alespoň pro děti ze sociálně slabých rodin - tedy z těch, jejichž tíživou životní situaci lze spolehlivě doložit? Proč musejí být místo systémového řešení pořádány na obědy chudých dětí sbírky? Ministryně Valachová nechává tyto otázky bez odpovědi – a možná dokonce záměrně.
Ministryně honí duchy, děti pláčou hlady
Její stranická kolegyně ministryně Marksová (ze stejného hnízda ministra propagandy Dientstbiera) zas poukazuje na to, že většina hladovějících dětí je z rodin tzv. „samoživitelů“ a vyžívá se v boji za vymáhání alimentů. Výraz „samoživitel“ je přitom vrcholem pokrytectví, protože až 90 % těchto „samoživitelů“ jsou ve skutečnosti a prokazatelně „samoživitelky“ – smutný symbol „moderní“ rodiny.
Místo toho, aby se ministryně věnovala vytvoření co nejlepších podmínek pro založení a zachování opravdu funkční a plné rodiny, věnuje veškeré úsilí na potírání důsledků stávajícího zmaru, tedy na trestání otců - neplatičů. Právě je viní z toho, že mnohé děti ve škole hladoví.
Je to, jako kdyby policie sama vytvořila chaos v dopravních značkách, a pak se vyžívala ve vybírání pokut (což ostatně ve spolupráci s místními úřady často činí). Nebo jako kdyby stát zapálil stoh a trestal sedláky za to, že málo hasí (což v přeneseném smyslu slova činí denně).
Kde je příčina stavu, že každé osmé dítě je místo školního obědu o hladu? Proč takřka každé druhé dítě v ČR musí zažít rozchod rodičů a rozpadlou rodinu si nést do života jako "vzor"? Proč je Česká republika ve všech ohledech, týkajících se rozpadu rodin, jednou z nejhorších na světě?
Není snad čím dál jasnější, že viníkem není onen hypotetický otec - neplatič, ale stát, který zhoubnou protirodinnou politikou a záměrnou destrukcí mravních hodnot a podporou bezbřehého liberalismu tento stav spoluzpůsobil? Nejsou snad matky samoživitelky, jejichž počet stále roste - jen dalšími trpkými plody téhož usychajícího stromu?
Tyto otázky nechává ministryně Marksová bez odpovědi – ačkoli právě v nich tkví i základ řešení nemravného fenoménu hladovějících školáků. Dodejme, že (stejně jako v případě ministryně Valachové) také zjevně záměrně, neboť pod praporem zrůdné genderově - inkluzivní ideologie.
Na tento osiřelý problém, který by měl řešit stát, ale neřeší, se tak přisávají tzv. neziskové organizace, např. Women for women (kterou vede podivínská manželka kontroverzního miliardáře Tykače) a mnoho dalších. Jejich hlavním cílem je vydojit co nejvíce z evropských či norských fondů. To vše za potlesku ministryně Marksové, který Českou republiku doprovází během jejího čvachtavého propadání se do bažiny závislosti na evropské vrchnosti.
Sobotkova kobyla chodí bosa
Soudruha premiéra Sobotku, předsedu ČSSD, který nese za obě nebezpečné (a škodící) dámy odpovědnost, dočasně zachránilo od politického hladu jenom to, že nedodržel zákon. Po gejzíru odpudivých výmluv (na téma, proč ČSSD nezaplatí právníkovi, který pro ni vysoudil Lidový dům, částku 337 milionů korun) Sobotka vypustil balónek, který měl od tohoto bezprecedentního aktu mocenské ignorace soudního rozhodnutí odlákat pozornost:
Nasedl na kobylu populismu, kterou u jiných kritizuje.
Téma zvýšení platu učitelům je jako evergreen, který se hrál tak často, až se proměnil v suchou haluz. Samozřejmě - učitelé jsou ze státních zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním nejhůře placenou skupinou a rozhodně si zaslouží důstojnější ocenění. V dohledné době však určitě přidáno nedostanou a Sobotka to ví. Toto téma zvedl cynicky právě teď, kdy nikdo nemluví o ničem jiném, než o obcházení zákona vládnoucí stranou. Přitom je zřejmé, že ČSSD tím sama na sobě páchá horší sebevražedný pokus, než kdyby dluh 337 milionů zaplatila.
Sobotka se zdvižením tohoto tématu pokusil přehodit pozornost od svého monstrózního průšvihu na ministra financí Andreje Babiše, podle průzkumů lídra aktuálně nejsilnější strany. Babiš učitelům nepřidá, protože (jak jinak) na to nejsou peníze. Pokud by učitelé dostali přidáno (byť jen trochu), začal by dominový efekt, okamžitě by se znovu ozvali lékaři, zdravotní sestry a další státní zaměstnanci.
Parlamentní volby budou nejpozději na podzim 2017. Je pravděpodobné, že cestu ČSSD do opozice, nebo přímo na politický hřbitov, bude doprovázet pláč hladovějících dětí.
Vážená paní ministryně Valachová,
Jmenuji se Jan Novák. Uplynuly tři roky od mého dopisu, ve kterém jsem Vás žádal o nějaké to jídlo. Tehdy jste byla ministryní školství, nyní pracujete jako pomocná síla v naší školní kuchyni. Se spolužákem Josefem Váchalem jsme Vás zahlédli, jak nám tajně okusujete knedlíky. Pokud toho okamžitě nenecháte, nahlásím Vás vedení školy, nebo Vás napráskáme našim inkluzivním spolužákům z migrantského ghetta.
S pozdravem Jan Novák, 6. B
Přišlo e-mailem