Otevřený dopis A. Merkelové  z 22.8.2016

Angela Merkel

Bundeskanzlerin der Bundesrepublik Deutschland

Das Bundeskanzleramt

Willy-Brandt-Straße 1, 10557 Berlin

V I A

Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze

Vážená paní kancléřko,

po několika letech jste opět zavítala do Prahy. Vítáme Vás u nás v republice. V r. 2012 jste byla v Praze též pouze na několikahodinové návštěvě. Program Vašeho jednání s Petrem Nečasem, tehdejším premiérem ČR, byl přesně určen, ale přesto jste si dokázala najít potřebný čas, abyste jemu sdělila přání tzv. sudetských Němců o přímých jednáních mezi nimi a vládou ČR. Velkou vděčnost za to Vám následně vyjádřil mluvčí „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, B. Posselt, na sjezdu, jenž se konal v květnu r. 2012. Tehdy prohlásil kromě dalšího, spolková kancléřka nám sdělila, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem dialogu. Za to děkuji spolkové kancléřce, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi. V této záležitosti se B. Posselt odvolával na představitele kancléřského úřadu.

Velmi litujeme, že k této intervenci došlo. Je zde několik velmi závažných skutečností, které souhrnně mluví proti tomuto Vašemu postupu. Především je nutné zdůraznit fakt, že SL nemá mezinárodně právní subjektivitu. Jak byste reagovala Vy jako kancléřka SRN na to, kdyby někdo z ústavních činitelů ČR u Vás prosazoval, aby německá vláda jednala s nějakým českým spolkem, např. Českým svazem bojovníků za svobodu nebo zástupcem občanů ČR, kteří byli v r. 1938 Němci vyhnáni ze svých domovů v r. 1938 a nikdy nebyli Německem odškodněni?

Je zde další neopomenutelná skutečnost. „Sudetoněmecký landsmanšaft“ vyrostl z nacistických kořenů a dodnes je nositelem henleinovských tradic. Tak o tom soudí řada historiků, např. i Dr. Eva Hahnová, rodačka z Prahy, která desetiletí pracovala v jedné z institucí SL, takže dobře ví, o čem mluví. Žije a pracuje v Německu. Pokud toto tvrzení nebudete chtít brát vážně, stačí se podívat na několik bodů „sudetoněmeckého“ programu z r. 1961. Ano, je již letitý. Dokonce i někteří sudeti navrhovali jeho úpravy, ale bohužel nic nevíme o tom, že by byla schváleny a zapracovány do programu. Program proto platí, jak jsme zjistili podle materiálů nám dostupných, v původním znění. Dovolím si ocitovat z něj několik bodů či jejich části:

11.     Nejen sudetští Němci, nýbrž i německý národ vcelku se nikdy nesmíří s vyhnáním sudetských Němců z jejich staletí trvající vlasti...

12.     ...nezřekneme se obnovení porušeného práva a zadostiučinění za škody způsobené vyhnáním.

14. Naše politické úsilí se zakládá na právu na domov ("Heimat") a na sebeurčovacím právu národů v rámci evropské integrace, a sice nezávisle na sporné mnichovské dohodě z r. 1938.

15 ...(právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení.

16.     Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.

17.     Máme upřímné přání poskytnout řešením sudetské otázky příspěvek k míru mezi národy; považujeme za evropský úkol překonat německo-český rozpor, který vznikl z nacionalismu 19. století, a nahradit jej vztahem dobrého přátelství. Proto považujeme takové řešení jako nejlepší, k němuž mohou oba národy dát souhlas.

Na první pohled je zřejmý revizionismu sudetů, kteří se, a to je velmi důležitý fakt, považují za druhý národ českých zemí. Někteří sní dokonce i o česko-„sudetoněmecké“ federaci.

Hra na novelizaci stanov SL, je též velmi problematická. B. Posselt již druhý rok mluví o tom, že se landsmanšaft, zjednodušeně řečeno, vzdává práva na vlast a na odškodnění, pan premiér B. Sobotka je z toho u vytržení. Příslušný německý soud, podle našich informací, odmítl však registraci provést. Takže stanovy SL platí v původním znění. Důležitějším faktem též je, že se nikdo nemůže vzdát práva, které nemá. Sudeti nikdy žádné právo na původní vlast neměli a nemají, jejich vlastí je Německo. Stejně to platí i o právu na restituce či odškodnění.

Nyní, dovolte, prosím, abych přešel k samotnému jádru věci. SRN, jako nástupnicky stát hitlerovské třetí říše, nám dosud nezaplatila reparace ve výši cca 360 miliard předválečných korun. Z této částky nám dosud zaplatila asi jen 700 milionů korun. Jistě souhlasíte se zásadou mezinárodního práva, že agresor má povinnost zaplatit své oběti škody, které jí agresí vznikly. My jsme byli obětí nacistického Německa, toto bylo agresorem. O tom nejsou žádné pochyby. Německo nás okupovalo od března 1939 do počátku května 1945. 360 000 našich lidí padlo v boji s Němci nebo bylo popraveno či umučeno, naše země byla hospodářsky vysáta, poničena a vykradena. Není pochyb, že na reparace máme nárok. Od W. Brandta až po H.- D. Genschera nám němečtí politici slibovali, že reparace nám uhradí, jen co Německo bude sjednocené. Německo je sjednocené již více než 25 let a nikdo z německých ústavních činitelů si ani nevzpomene, že je jejich nejen morální, ale také právní povinností, reparace nám zaplatit.

Z toho důvodu se obracím na Vás, vážená paní kancléřsko, s prosbou, abyste se veřejně v dohledné době vyslovila o povinnosti Německa nám reparace zaplatit. Vím, že bude následovat časově náročný proces. Jeho počátkem by mělo být právě Vaše prohlášení. Velmi děkuji za pozornost, kterou věnujete této mé prosbě.

V této souvislosti je dobré říci, že i SSSR nám dluhoval několik miliard korun. Po nedlouhém jednání Rusko, které je nástupnickým státem SSSR, nám dluh zaplatilo. Dluhy SSSR zaplatilo Rusko i dalším státům, jimž SSSR dluhoval. Doufám, že SRN nám zaplatí vše, na co podle mezinárodního práva a dohod vítězných spojenců máme nárok.

Děkuji za pozornost, kterou mému dopisu věnujete.

V Praze dne 22.8.2016

S úctou

          Ing. Pavel Rejf