Vážení čtenáři,
v letošním roce vzpomeneme významné události, od které nás dělí 65 let – skončení nejstrašnější války v dějinách lidstva a osvobození našeho města. Přesto, že o květnových událostech v roce 1945 již bylo mnoho napsáno, stále se nalézají další skutečnosti, které nebyly ještě publikovány, a když tak v některých statích velmi stroze nebo zkresleně.
Dnešním připomenutím si Vám dovolíme dokumentovat průběh osvobození města na základě autentických údajů z kapucínské kroniky, kroniky města a z vyprávění tehdejších přímých účastníků.
Situace na začátku posledního roku války ve Fulneku byla odrazem vítězných postupů spojeneckých vojsk, zejména blížící se východní sovětské fronty. Ve městě se projevovalo mnoho nových válečných opatření, která si kladla za cíl co nejrychleji zamést stopy, vyklidit město a pokusit se ne odrazit, ale spíše pozastavit blížící se frontu. Nejdříve se snažil vyklidit město Úřad pro upevnění němectví na fulneckém zámku. Již ke konci února se snažil přemístit do okolí Šumperku a někteří jeho členové město opustili. Dokumenty úřadu měly být již v průběhu ledna odvezeny, jinak měly být spáleny.
Dalším důsledkem hroutící se německého systému byl příchod velké skupiny celních pohraničních vojáků do fulneckého kapucínského kláštera dne 3. února. S nimi přišlo také osm žen se čtyřmi dětmi, které utíkaly z Ratiboře a jeho okolí. Vojáci odtud vyzvedli uložené věci. Jednalo se o holínky, boty, kožichy, rádia a jiné, které se zde nacházely od dubna 1944. Dne 8. února odjeli s tímto majetkem vojáci celní stráže. V příštích dnech následoval příchod jednotek SS. Ty zabavily všechny místnosti kláštera včetně těch, které patřily narukovaným kněžím. V zabraných prostorech uložili válečné zboží včetně zbraní, techniky, pancéřových pěstí, protiletadlové, dělostřelecké munice. Jeden z kněží charakterizuje jejich působení těmito slovy : "Surovostí dotáhl to SS-Sturmscharführer Zeppenfeld tak daleko, že v mé nepřítomnosti vypáčil poslední místnost a tam uložil 29 kusů velkých min a za pár týdnů i 600 kg ekrazitu." V klášteře a určitě nejen v něm se chovaly jednotky velmi zpupně, jejich odchod 17. dubna už byl méně slavný. Svůj příchod však oznamovala blížící se fronta. Klášterní kronika poznamenává :"Rachotící hrom dělostřelby od Opavy nám oznamoval blízkost fronty". Následující den po odchodu jednotek SS převzaly místnosti zdravotnické sbory. Umístily zde postele a posléze sem byli dopraveni první ranění. Tím se již fronta přiblížila i se svým ranami a nářkem. Vedlejší vila Loreta s Knaben-Bürgerschule(1) se staly dočasnými vojenskými nemocnicemi. V tomto období se každodenně sloužily mše o sedmé hodině večerní za velké účasti obyvatel. I tyto zdravotnické sbory, jejichž chování ve srovnání s předchozími bylo vzorné, byly nuceny spěšně opustit klášter, a to již 28. dubna. Zanechaly zde slamníky i postele a Fulnek se pomalu stával válečnou oblastí. Také fulnecké obyvatelstvo si uvědomovalo blízkost fronty, byla vzdálena 25 kilometrů v prostoru mezi Opavou a Ostravou. Proto již v polovině března z města byli evakuovány ženy s dětmi. Dne 12. dubna 1945 proběhl ve Fulneku třetí transport, jehož cílem byl Zábřeh, kde přečkali průchod osvobozující armády.
Na obraně města se podíleli vedle německých vojáků také členové maďarské armády. Jejich působení ve Fulneku je doloženo zápisem ve zmiňované klášterní kronice. Z ní se dozvídáme, že maďarské dělostřelectvo rozestavilo svá dvě těžká děla na začátku nové Lukavské ulice přímo mezi stojící domy a ostřelovalo nepřítele. Jak kronika poznamenává :"To nepředpovídá pro město nic dobrého".
Ke konci dubna nervozita kulminovala. Zejména němečtí obyvatelé rychle začali město opouštět. V první řadě to byli vysocí funkcionáři, zejména úředníci zdejšího Úřadu pro upevnění němectví. Poté také fulnečtí Němci evakuovali děti a starší lidi do Zábřehu. Zbylí Němci - tzv. Volkssturm(2), vybudovali protipancéřové uzávěry. Nacházely se na několika místech v okrajových částech města :
1) na ohbí ulice, vedoucí k vidlici cest Vrchy - Lukavec;
2) mezi továrnou Toko a továrnou na stuhy a prýmky (3);
3) na silnici vedoucí do Jelení ulice, v prostoru domku železničních zaměstnanců naproti nádraží;
4) v Jerlochovicích, 100 metrů západně od dnešní hospody „U Brtníka“
5) proti bývalé cihelně (dnešní část areálu Městských lesů)
Opevnění bylo také na výšinách za dnešní Základní školou J. A. Komenského a na zámeckém vrchu, kde zámecká věž sloužila jako hlavní pozorovatelna.
Pro osvobození Fulnecka měly velký význam akce vojsk 4. ukrajinského frontu, zahájené u Opavy. Účelem těchto akcí bylo osvobození Ostravy a likvidace německých jednotek, jež byly nejvíce vysunuty na východ po celém hřbetu Oderských vrchů, Moravské brány.
Po průlomu u Ratiboře zahájila sovětská vojska přípravu útoku na Opavu. Po jejím osvobození a dosažení silnice Opava - Ostrava u obce Štítiny zahájila Rudá armáda od Opavy postup dvěma směry
1) Jižní - vedla jej 60. armáda, jejímž velitelem byl generál-plukovník P. A. Kuročkin. Její hlavní úder byl na Moravskou bránu směrem jižním na Bílovec, Fulnek, Odry, ale vázala i německé síly západně od Ostravy.
2) Východní - vedla 38. armáda generál-plukovníka Moskalenka. Hlavní nápor byl na Velkou Polom, neboť odtud mohl být veden útok nejen na Ostravu, ale i vějířkovitě i na jih a západ ve směru na Moravskou bránu. Po dokončení bojů o Ostravu své síly přeskupila a začala nepřítele stíhat přes Klimkovice na Fulnek. V rámci 38. armády působili nadále českoslovenští tankisté. Byla to část I. československého armádního sboru, především I. československá tanková brigáda a I. československá smíšená letecká divize. I. čs. tanková brigáda se členila na velitelství brigády, průzkumnou rotu, 1.,2.,3. tankový prapor.
První boje na Fulnecku začaly útokem jednotkami 60. armády ze severního opavského směru. Jednalo se o jedinou, převážně českou vesnici na Fulnecku Lukavec. V noci z 28. na 29. dubna začal dělostřelecký souboj mezi německým a sovětským dělostřelectvem. Aktivně se na osvobození obce podíleli také její obyvatelé. Čtyři z nich pronikli z obce lesem na Požahu k veliteli sovětské jednotky. Informovali ho o německé obraně v obci, přičemž vyvrátili jeho domněnku, že se jedná o německou obec. Před samotným útokem přišly do obce dvě průzkumné hlídky, jedna od Požahy, druhá z prostoru Bravinného.
Fulnekem se tou dobou stále valil nepřetržitý proud ustupujících německých vojsk. Posledního dubnového dne nabyla nervozita v samotném Fulneku vrcholu. Bylo to v pondělí 30. dubna v 16.30 hodin. V té době začala dělostřelecká příprava Rudé armády. První zásahy byly spatřeny v zámeckém svahu nad Mlýnskou ulicí. Podle jiné verze první granáty dopadly na Fučíkovu ulici, kde zapálily stojící domy. Poté na zámecký vrch, prostor za školou na České ulici. Dále se již zprávy vcelku shodují. Večer o půl sedmé byla zasažena granátem stodola statkáře Jiřičného, která začala hořet. V tuto dobu byly zasaženy granáty domy v Kapucínské ulici, místa na dnešní Masarykově ulici včetně dvou domů na rohu náměstí. Jak se zmiňuje kapucínská kronika "Fulnek obdržel večer granátovo-bombový křest. Ostřelování od 7 do 10 hodiny večerní bylo strašnou událostí. Hned první střely proměnily Meierhof vedle nás v jasné plameny, také hořely domečky kláštera nalevo opodál jasným plamenem a různé jiné městské domy." Požár byl v nočních hodinách vidět až ve vzdáleném Spálově.
Nejautentičtěji a nejpřesněji je popsáno, díky jeho obyvatelům, bombardování kapucínského kláštera. Do jeho okolí spadlo přesně 8 bomb, z toho 4 na vlastní pozemek. První střela zasáhla střechu vily Loreta - továrníka Hamburgera (dnešní Dětský domov). Třetí střela dopadla do těsné blízkosti samotného kláštera. Čtvrtá střela spadla do klášterního lesíka. Pátá na klášterní pozemek. Šestá a sedmá dopadly za klášterní zeď, kterou poškodily. Poslední osmá prý byla malou střelou. Bomby a granáty vyrazily osmimetrové díry. Bylo velkým štěstí, že během prvních bojů nebyl zasažen klášter přímým zásahem, neboť uvnitř se stále nacházelo velké množství munice a trhavin. Vzácnosti a drahocennosti kapucíni z kláštera uschovali u svých přátel v okolních vesnicích a farním úřadu ve Spálově, čímž je uchránili před drancováním.
V tento den, kdy se sovětská vojska dostala do prostoru Bílovec-Studénka, bylo okamžitě vydáno nařízení k evakuaci obyvatel do Zábřehu a Svitav. V sedm hodin večer se shromáždili lidé na náměstí. "Ženy a děti plakaly a již bily první lehké granáty." - líčí kapucínská kronika. Obyvatelé byli také evakuováni do Velké Střelné. Během pondělního večera se sešli Fulnečané v protileteckém krytu u paní Oravové na Říční ulici. V krytu se schovávalo přes 400 osob. Podle jedné z pamětnic byl tento počet dvojnásobný. Skrývající občané uvázali řetězy, spuštěnými vzdušnými otvory dovnitř krytu, kolem stromů v zahradě nad krytem. V případě zasažení dělostřeleckou palbou a následném zasypání vchodu, chtěli ukrývaní podél řetězů uniknout. Úkryt byl dlouhý okolo 85 metrů a byly v něm vybudovány čtyři větrací šachty.
V průběhu prvního květnového dne utekli z města i staří Němci. Fulnek se ocital stále v ohni, nefungoval městský vodovod a nebyl dodáván elektrický proud. Město bylo v plamenech. Hořelo na Masarykově ulici, na náměstí. Začalo hořet také v ulicích Pivovarské a Poštovní. Vzduch v krytu paní Oravové se stával nedýchatelným, a proto sem bylo dopraveno 5 kyslíkových bomb. V přilehlém Lukavci podnikla Rudá armáda první útok střeleckých jednotek. Její vojáci se k obci přiblížili až na sto metrů, avšak protiútokem byli zahnáni zpátky. Na obec Děrné byla zahájena palba sovětským dělostřelectvem ze směru od Bílovce, která nejvíce postihla přilehlou osadu Kostelec. Po ní se odmlčelo německé dělostřelectvo, které v obci rozmístilo tři dělostřelecké baterie. Dva dny poté se stáhlo do Fulneku. Za svítání okolo čtvrté hodiny dne 2. května zahájilo sovětské dělostřelectvo silnou dělostřeleckou palbu na Lukavec. Střelecké jednotky vstoupily v poledních hodinách do obce a osvobodily ji. Padlo devět sovětských vojáků včetně jednoho důstojníka a asi 12 německých. V bojích přišlo o život i sedm občanů. V obci bylo zničeno přes třicet domů. Při ústupu na Fulnek Němci zaminovali na několika místech silnici a vyhodili tři mosty v obci. Z Lukavce postupovala sovětská vojska na Děrné a Fulnek. Právě v tomto prostoru došlo ke spojení 60. armády /skupina jakubčovická, hlubčicko-pustopolomská/ s 38. armádou /skupina velkopolomská/.
Ve zmiňovanou středu 2. května palba ve Fulneku umlkla a začalo se s hašením hořících domů od bombardování ze 30. dubna. Fulnecký občan Rudolf Činčala vyzvedl u německé lidobrany stříkačku, s níž po dva dny spolu se svou manželkou, Štěpánem Bröcklem, Oldřichem Šolastrem, Vavřincem Jurčíkem a Hertou Lachkou hasili hořící objekty.Jak praví zpětné zápisky z Pamětní knihy města: "Domy na náměstí začaly podruhé hořet, až když Rudá armáda vstoupila do města". Na okraj bojové fulnecké linie se přiblížily sovětské motorizované jednotky. U silnice Kujavy - Pustějov došlo k tankové bitvě, po níž zůstalo na bojišti pět německých a tři sovětské tanky. Ze severní strany se přiblížily jednotky 60. armády ze směru od Březové. Po silnici Opava - Fulnek osvobodily tyto jednotky obec Vrchy. Padlo zde šest rudoarmějců, z toho dva důstojníci, deset německých vojáků zde našlo svou smrt. Palbou německých vojáků z lesů bylo také napadeno auto komisaře pluku Georgije Burduka, který zranění podlehl. Při pokračujícím postupu na Fulnek narazila Rudá armáda na tuhý odpor německých jednotek v prostoru obcí Vrchy - Lukavec, které hájily silniční uzel. Křižovatku cest silnic Ostrava - Bílovec - Fulnek - Odry - Hranice ve směru severozápadním a Opava - Fulnek - Nový Jičín - Valašské Meziříčí ve směru jihovýchodním. V tomto prostoru byly sváděny boje po tři dny. Ve stejný den postupovaly jednotky 38. armády z Bílova na fulneckou obec Pohořílky, které přibližně v poledních hodinách po leteckém a dělostřeleckém bombardování střediska odporu v budovách velkostatku osvobodily. V boji o obec padli tři rudoarmějci a několik německých vojáků. Zbylí němečtí vojáci ustoupili z obce do lesů směrem k Bravinnému. Ve večerních hodinách většina německých vojáků opustila i nedalekou obec Kujavy. To již zahájili rudoarmějci prudkou palbu z kaťuší umístěných před obcí Děrné na samotné město Fulnek. Obrana města byla v tento den bombardována také lehkými leteckými bombami.
První rudoarmějci vstoupili do obce Kujavy již kolem čtvrté hodiny ranní ve čtvrtek 3. května. Postup byl zahájen ze směrů od Pustějova, Bílova a Pohořílek. Dělostřelectvo Rudá armády ostřelovalo obec z návrší zvaného Pohořílská skalka. Zejména prostor kolem kostela, na němž byla německá pozorovatelna. V obci při osvobozování sehrály svoji úlohu i tanky, jeden německý byl zneškodněn v prostoru kostela a jeden sovětský u jmenované Pohořílské skalky na silnici mezi Pohořílkami a Kujavami. Němečtí vojáci ustupovali polními cestami na Hladké Životice a Stachovice v cílovém směru na Suchdol. Obec byla až na jihovýchodní část osvobozena. Padlo zde sedmnáct sovětských vojáků, čtyřicet německých a dvě ženy německé národnosti. Byly jimi Leipertová střelbou z pušky a Bienertová střepinou granátu. Dělostřeleckou a minometnou palbou bylo zničeno šest domů, sedm chlévů a čtyři stodoly. Téhož dne pronikla průzkumná hlídka od Bravinného k severnímu okraji sousední obce Jílovec. V prostoru lesa mezi Jílovcem a Bravinným vybudovali němečtí vojáci silná obranná postavení. Těm se Sovětská armáda vyhnula útokem od Pohořílek a obec Jílovec kolem osmé hodiny večerní osvobodila. Při osvobození nebyl použit letecký útok. Padlo zde pět rudoarmějců, počet padlých německých vojáků není znám. Při útoku byly světelnými střelami zapáleny a vyhořely tři usedlosti a dvě stodoly. Němci spolu s příslušníky SS ustoupili směrem na Děrné. Mezi německými jednotkami byli i vojáci oddílů vlasovců, kteří odmítali poslušnost německým důstojníkům. Ve dnech 3. - 4. května byl opět Fulnek bombardován letectvem, dělostřelectvem a nakonec kaťušemi. Požár se ve městě rozšířil na radniční straně náměstí, na Fučíkově i Masarykově. Na toto období se zachovaly vzpomínky tehdy třiadvacetileté Mimi Krejči : "Nyní nebylo více záchrany. Všechny nervy v nás pracovaly. Na náměstí ve Fulneku jsem vyslyšela došlá hlášení. Rudá armáda je již v Bravinném a Bílovci. A jak jsem se ptala jednoho kolemjdoucího německého vojáka, zdali myslí, že musíme snad také pryč; raději už musím dnes uprchnout. Totiž strašné bombardování, které mne vrátilo do skutečnosti. Na ulicích byla panika, všechno běhalo a všichni křičeli páté přes deváté. Staří a nemocní byli vynášeni z domů, balili malá zavazadla, děti byly svolávány. Vše bylo v jasném vzrušení. Každý ještě třásl rukou svým známým a přál jim vše dobré. Ve všech očích byly slzy. Pokud jsem mohla, dívala jsem se ještě na můj rodný dům. Ráda jsem ještě jednou chtěla běžet zpátky. Přece nás dostihla nemilosrdná válka...".
Členům Volkssturmu se během pátku 4. května podařilo vyhodit do vzduchu mosty, přádelnu a kotelnu Pollakovy továrny / bývaly závod Retex /. Na zničení přádelny se měli podílet její dřívější němečtí zaměstnanci František Theimer a Gross. Ráno město opustili a s nimi i poslední nacisté. Ve stejný den se průzkumná jednotka Rudé armády zmocnila osady Kostelec u obce Děrné. Po ústupu německého dělostřelectva zůstala v samotné obci skupina 15 až 20 příslušníků zbraní SS, kteří se rozdělili do skupinek a obsadili vhodně položené domy. Kolem šesté hodiny večerní se sovětská hlídka stáhla zpět do osady Kostelec. O tři hodiny poté ustoupily skupiny SS na Fulnek. Zároveň ve večerních hodinách německá vojska opustila obranná postavení na linii Lukavec-Děrné a ustupovala na Českomoravskou vysočinu. Příštího dne zahájila sovětská vojska okolo čtvrté hodiny ranní postup na Děrné od Kujav, Jílovce, Lukavce a obec osvobodila. Po osvobození obce ostřelovalo německé dělostřelectvo po celý den vesnici. V odpoledních a večerních přestřelkách minulého dne padlo v obci devatenáct rudoarmějců, z toho dva důstojníci. Německých příslušníků SS zahynulo asi šest. Dělostřeleckým granátem byla usmrcena i jedna obyvatelka - Böhmová. Zničeny byly zcela tři domy, čtyři stodoly, těžce bylo poškozeno dvanáct domů a šestnáct stodol. Dále byly poškozeny obě školy a věž kostela.
"Bis 4. Mai abends dauerte der Kampf vor Fulnek. Am 5 Mai marschierten die Russen in Fulnek ein."( Do večera 4.května probíhaly boje před Fulnekem. 5.května vpochodovali Rusové do Fulneku), zaznamenává kapucínská kronika. Vnikli do města z prostoru obcí Lukavec a Děrné přes Jelení vrh. První bojový sled ihned následoval ustupující německé vojsko. Po prvních úderných četách do Fulneku dorazily čistící oddíly a vozatajstvo s proviantem.
První sovětské jednotky vstoupily do Fulneku mezi 9. - 10. hodinou ranní. Postupovaly Říční ulicí podél potoka k Jerlochovicím, protože na náměstí dopadaly občas granáty německého dělostřelectva pálícího z návrší Oder. I přesto okolo poledne bylo celé město i obec Jerlochovice osvobozeny. Rudá armáda dorazila do Fulneku ve třech liniích. První pronikl tzv. předvoj. Jednalo se o průzkumný oddíl složený většinou z Ukrajinců. První sled měl velmi dobrou bojovou morálku, ničeho si nevšímal a stále pronásledoval ustupující Němce. Ti varovali Fulnečany před příchodem tzv. asiatů, kteří do Fulneku dorazili vzápětí bez mechaniky a chovali se zde velmi zpupně a neeticky. Posledním sledem byl příchod Rusů.
Den po osvobození sovětskou armádou dorazily do města také vojáci 1. československé samostatné tankové brigády. Válečný deník 3. tankového praporu stručně hlásí : "5.5.1945.... Náš nový směr postupu Fulnek - Odry- Olomouc...Nepřítel ustoupil během dne jižně k Fulneku, zde zaujal obranu" , dále pokračuje "6.5. 1945 Fulnek....V noci přijely nám 3 tanky plus 1 velitele 6. brigády. Během dopoledne celý prapor přesunuje se z Butovic do Fulneku. Příjezd na místo všech tanků v 16.00. Po příjezdu byly tanky doopraveny, velitel praporu s 1. pobočníkem navazuje styk s 142. brig., zde dostává úkol útočit s tanky spolu s 142. brigádou na Odry". Ve Fulneku byly doplněny pohonnými hmotami, střelivem a dle deníku "V 18.30 3 tanky vyjíždí z Fulneku...a útočí na město Odry" Nepřítel zde kladl nepatrný odpor, a proto v deset hodin večer obdrželi vojáci rozkaz od velitele brigády k návratu zpět. Deník opět líčí tuto situaci :"Přes celou noc vyvádíme tanky zpět - silnice je zajmuta těžkými tanky 42. brigády / 2 tanky, které byly poškozeny minami". Fulnek opouští jednotky 3. tankového praporu v osmé hodině ranní dne 7. května, kdy vyráží v novém směru po ose Fulnek - Vítkov - Čermná - Budišov. Podle zapisovatele deníku mjr. Bičiště byl zdravotní a morální stav velmi dobrý.
Tehdy, jak již bylo zmíněno, hořelo město podruhé a odolávalo plamenům ještě osm dní. Sovětští vojáci měli Fulnek ve svých mapách označen hnědým kroužkem, což bylo znamením, že město bylo silným centrem nacismu a nemělo se při osvobozování šetřit. Při osvobozování padlo patnáct sovětských vojáků, z toho dva důstojníci, a nezjištěný počet německých vojáků. Devět civilistů přičiněním bomb a úlomků granátů. Podle záznamů ve hřbitovní knize zemřeli v den osvobození Jan Sokol a Josefa Seidlerová. Z původních 546 domů bylo úplně zničeno 223, silně poškozeno 125. Ostatních poškozených v menším rozsahu okolo 70. Ke konci roku 1945 bylo obyvatelných pouhých 190 domů.
Dne 9. května 1945 do města dorazila Národní stráž z Moravské Ostravy, která převzala bezpečností a pořádkovou službu. V té době zuřil požár ještě natolik, že nebylo možno projít na náměstí po hlavní třídě.
Fulnek byl osvobozen zejména díky náporu vojenských sil ze severu, severovýchodu a východu. Hlavní podíl na osvobození patří 60. armádě a jejímu úderu z prostoru obcí Lukavec, Děrné popřípadě Vrchy. Spíše pomocné a vyčišťovací akce přisuzuji 38. armádě, která se do města přesunula později ze směru jihovýchodního, jejíž součástí byli i českoslovenští vojáci.
Radostné ovzduší osvobození bylo bohužel provázeno rabováním, plundrováním a příchozím "zlatokopectvím". Jejími aktéry byli kromě sovětských vojáků také i někteří fulnečtí občané a zejména obyvatelé jedné z okolních vesnic. Veškerá násilnost a chování lidí bylo důsledkem německé okupace a s ní spojené války. Kapucínská kronika dny po osvobození barvitě líčí : "Domy na samotném náměstí jsou ohněm, částečně žhářstvím přeměněny ve hrůzné ruiny. Jako oční důlky lebek na nás působí rozbitá okna ohořelých domů... Drancování a znásilňování snášelo obyvatelstvo... Obchůzka vyhořelým městem vedla sutěmi, štěrky a mnoha střepy. Mnohé dobré věci byli v krátkém čase ztraceny...S příchodem Rusů byla u konce nešťastná válka."
Vážení čtenáři,
Tímto přehledem květnových události jsme Vám chtěli přiblížit dobu ukončení II.světové války a průběh osvobození našeho města. Přesto že uplynulo 65 let, je nutno si však stále připomínat toto období a události, které si vyžádaly nesmírné obětí a obrovskou daň za znovu nabytou svobodu.
Poznámky :
1) Volkssturm – německá domobrana zřízena na konci II.svět.války (zařazeni muži od 15-16 let)
2) Knaben – Bürgerschule – Chlapecká měšťanská škola
3) Dnešní společnosti : Betrim, s.r.o., prodejna svař. techniky a kavárna Mgr.Ivy Mročkové
Josef Pavlíček, Mgr. Martin Pavlíček
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz