Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Rokem 1867 skončila druhá etapa buržoazních přeměn v Rakousku, byl vytvořen dualistický systém, ale na podmínkách, v nichž žil český národ, se změnilo jen velmi málo.Program federalizace Rakouska a uskutečnění českého státního práva se stal pro většinu českých politiků nereálným programem, vhodným jen jako agitační prostředek. Nezdar české politiky nevedl však k pasivitě, nýbrž k veliké aktivitě, především kulturní a osvětové práci. Také politické kruhy hledaly nové prostředky boje.
Dualismus neobyčejně ztížil podmínky pro další rozvoj slovenského národa a národní hnuti, které se začalo slibně rozvíjet v polovině 19. století se ostře střetlo s úsilím budapešťské vlády vytvořit z Uherska jednotný maďarský národní stát. Uherská administrativa začala rozsáhle maďarizovat slovenský prostor, ekonomická diskriminace byla doprovázena perzekucí slovenského politického hnuti. Slovenská veřejnost, zejména inteligence, měla-li odolat tlaku hungarizace, stále více a více spolupracovala s českým národním hnutím. Staletá tradice slovensko~českých vztahů se v této době stala objektivní nutnosti a důležitým předpokladem pro společný zápas proti rakousko-maďarské hegemonii. Maďarští politikové ztratili po vyhlášeni dualismu na české otázce zájem a naopak českým státoprávním snahám nepřáli, stejně jako jim nepřáli sudetští Němci a Rakušané. Pak ovšem ztroskotaly trialistické tendence, vyjádřené českými politiky ve fundamentálních článcích roku 1871. V těchto podmínkách se tedy rozvíjelo osvětové hnuti po roce 1867.
Prosincová ústava z roku 1867 zakotvila řadu základních práv o svobodě osobni, náboženské, slova, spolčovací, shromažďovací, vyučování, vědeckého bádání, stěhováni a bádán! apod. Všechna uvedená práva umožnila další rozvoj osvětového hnutí. Do popředí se dostává hnutí učitelské e studentské. Nově vzniká osvětové hnutí ženské a vzdělavatelská činnost v Sokole.
Ženské osvětové hnutí usilující o emancipaci žen je spojeno s jménem K.S. Amerlinga. V mnoha směrech na něho navázal Vojta Náprstek /1826-1894/, který chtěl ulehčit ženám práci v domácnosti tím, že je vedl k užívání nových technických prostředků, které poznal za svého pobytu ve Spojených státech amerických. Současně žádal, aby volný čas takto získaný byl věnován dalšímu vzdělání žen. což by umožnilo jejich aktivnější zapojení do veřejného živote. Škola organizovala ženské vzdělání jen nepatrně, 8 tak se tohoto úkolu ujely mimoškolské instituce. Zásluhou Karoliny Světlé /1830 -1899/ a Vojty Náprstka byl v Praze ustaven klub dam, který rozvíjel osvětovou práci ve formě populárních přednášek, besed, zřizoval poradny pro ženy, organizoval kolektivní prohlídky výstav, obrazáren a muzeí. V klubu přednášeli naši přední vědci a spisovatelé jako např. J.Vrchlický, O.Hostinský, J.E.Purkyně a jiní. V tomto směru se česká osvěta dostala na přední místo ve střední a východní Evrópě, kde poměr k ženám byl stále ještě poznamenán feudalismem.
Karolina Světlá spolupracovala od roku 1871 v Ženském výrobním spolku s celou řadou dalších emancipovaných žen. I literární tvorbě kladla za cíl osvětové snažení, byla přesvědčena, že každý spisovatel má přispět k utváření lepšího života šířením vzdělání. Chtěla ve svých dílech poskytnout lidu i poučení, jak lépe hospodařit a jak se podílet aktivněji na politickém děni. Osvětou měla být žena povznesena. na hospodářskou a kulturní úroveň mužů. Požadovala stejné vzdělání i pro ženy.
Emancipační snahy žen podpořilo také učitelské hnutí. V roce 1880 byl založen Ústřední spolek učitelských jednot v Čechách, aby usiloval o kulturní a sociální práva učitelů, o rozvoj školství a osvěty. Učitelé měli také největší zásluhu na tom, že byl úspěšně realizován školský zákon z roku 1869, jímž se naše školství dostalo do popředí celého evropského vzdělání. Dosavadní šestiletá docházka byla rozšířena na osmiletou. Pro učitele jsou zřizovány učitelské ústavy a je pamatováno i na jejich další vzdělání, což se kladně odrazilo i v osvětové aktivitě. V učitelských ústavech také poněkud klesl vliv germanizace, školství je podřízeno především státnímu dozoru a osvětové spolky byly prakticky i mimo tento dohled.
Učitelské ústavy s čtyřletou výukou byly otevřeny v Hradci Králové, Kutné Hoře, Jičíně a později i v Poličce. Na některých školách se v této době začala organizovat také lékařská osvěta. Prvního školního lékaře měla roku 1897 Opava, 1899 Kolín a.Kladno, 1900 Louny, o něco později též Pardubice, Čáslav, Hradec Králové atd.
Zápas o novou školskou reformu nebyl však jednoduchý. Školský zákon narazil na odpor a spojenému úsilí konzervativních sil se podařilo prosadit školskou novelu v roce 1883, která znamenala krok zpět, neboť zhoršila postavení učitelů, posílila opět vliv němectví na školství a snížila vzdělání venkovské mládeže poskytováním četných úlev. Rakouský stát se vzdal pokrokových zásad, závažné otázky pedagogické byly řešeny kompromisem mezi zájmy rakouských feudálů a státu. Základní směrnice z roku 1869 byly obcházeny a národnostní útisk vzrostl. Roku 1906 bylo v Rakousku 51 % německých škol, ačkoli počet německého obyvatelstva činil jen jednu třetinu všeho obyvatelstva.
Reakčním vlivům v osvětě s úspěchem čelilo učitelské hnuti. První učitelský spolek vznikl v roce 1868, v roce 1880 bylo v Ústředním spolku učitelských jednot v Čechách již 111 spolků regionálních.
Do osvětového hnutí se začlenilo také naše studentstvo. Na gymnáziích a reálkách, které se staly v šedesátých letech českými či byly později jako české zřízeny, studovalo v roce 1855 jen 3 257 studentů, v roce 1865 již 7 332 a v roce 1875 již 11 031 studentů. Gymnázia ve městech, jako v Jičíně, Litomyšli, Hradci Králové, se stala centry kulturního života e literární a osvětové činnosti. K tomu přistupovala hustá síť krajských novin a časopisů, četné divadelní spolky, besedy, sokolské jednoty a čtenářské spolky, o nichž se mohl opřít jak český kulturní život, tak i politické vedení národního hnutí. Hustou spolkovou sít mělo i německé obyvatelstvo v pohraničních okresech, ale toto hnuti upadalo do provincionalismu a tupého nacionalismu tím více, čím více se omezovalo jen na pouhé negování české aktivity, nehledě již k tomu, že nejlepší kulturní pracovníci odcházeli do Vídně či do Německa.
Buržoazie v této době usilovala o zlepšení systému středoškolského vzdělávání, aby lépe a racionálněji připravovalo její mládež na vedoucí místa podnikatelů, obchodníků, úředníků a průmyslníků. Vedle gymnázií založených na studiu klasických jazyků a reálek s převahou matematiky a přírodních věd, vzniklo v roce 1860 v Táboře také první reálné gymnázium, které mělo vytvořit jednotný typ střední školy, ale nakonec se udržely všechny tři typy, ke kterým přibyl záhy i typ čtvrtý - reformní reálné gymnázium, což byla v nižších třídách v podstatě reálka, ve vyšších třídách gymnázium, ale bez řečtiny.
Na konci 19. století byl školský systém značně nejednotný, vedle škol veřejných, které vydržoval stát, země, okres nebo obec existovaly také školy soukromé, které spravovala církev, spolky a korporace. Chudým dětem se dostávalo jen nejzákladnějšího vzdělání na obecných školách a povinnost navštěvovat měšťanskou školu měli jen žáci, kteří bydleli v jejím obvodu. V obcích, kde nebyla měšťanská škola, plnily děti povinnou osmiletou docházku jen návštěvou obecné školy. Úroveň vzdělání byla snižována úlevami, aby děti mohly pracovat v zemědělství. Střední a vysoké školy byly vyhrazeny dětem majetných rodičů, počet podpor byl minimální. Proto také věnovala dělnická třída velkou pozornost vzdělávání, aby ve svých osvětových institucích poskytla další vzdělávání těm nejchudším. Současně však dělnické hnutí odmítalo myšlenku o možnosti reformovat kapitalismus cestou vzdělání.
Česká inteligence usilovala od sedmdesátých let o plné ovládnutí soudobé vědy, a proto byly založeny odborné zájmové spolky roku 1862, a to Spolek českých lékařů, 1864 Právnická jednota, později také Jednota českých matematiků a fyziků. Jednota českých filologů aj. V letech 1960 – 1874 shrnula tehdejší mladá česká vědecká generace své poznatky a představy do 11 svazků Riegrova slovníku naučného. Sílilo volání po české univerzitě, její zřízení bylo připraveno růstem české vědy i váhou politického vývoje. Dne 11. května 1882 císař rozhodl, že dosavadní Karlo-Ferdinandova univerzita má být napříště rozdělena tak, že v Praze budou dvě univerzity stejného jména, jedna s německou a druhá s českou vyučovací řečí. Česká univerzita záhy získávala posluchače z Moravy, odkud původně převážná část studentů odcházela do Vídně, a četné posluchače ze Slovenska, z Chorvatska a Slovinska, což umožnilo později bohaté kulturní a osvětové styky. Slovákům bylo studium v Praze všemožně stěžováno, uherská vláda žádala nostrifikaci akademických titulů a i jinak kladla různé překážky.
Na české univerzitě působila řada vynikajících českých vědců, z nichž velká část se podílela na šíření osvěty mezi lidem. Příkladem může být Miroslav Tyrš /1832-1884/ a Otakar Hostinský /1847-1910/, Miroslav Tyrš byl organizátorem Sokola a na univerzitě působil jako profesor od roku 1883 a vždy propagoval slovanskou vzájemnost a demokratické názory.Tělesná výchova má podle něho plnit čtyři základní úkoly: zdravotní, výchovný, estetický a branný. Nepojímal tělovýchovu samoúčelně, ale zdůrazňoval její význam národní a politický. V Sokole, který založil v r. 1862, se pamatovalo i na práci kulturní a osvětovou.
Otakar Hostinský působil jako profesor Karlovy univerzity v oboru dějin hudby a estetiky. Zdůrazňoval, že estetická výchova nemůže být uskutečňována jen ve škole, nýbrž i mimo školu. Osvěta má tedy nést ve svém programu i tuto výchovu k umění. O. Hostinský požadoval zlidovění a zdemokratizování umění a přál si, aby se stala organickou složkou lidového vzdělání. Vyvinul proto rozsáhlou učitelskou a organizační práci i mimo univerzitu. Ve svých přednáškách dokazoval, že otázka uměleckého pokroku souvisí s problematikou sociální. Upozorňoval, že nejde o mimoškolní a mimoakademickou výchovu umělců, ale o to, aby se umění stalo majetkem lidu.
Značnou osvětovou aktivitu vykazovaly také vysokoškolské studentské spolky, zejména spolky regionální, jež se podílely na rozvoji divadel, knihoven a jiných kulturních akcích. V Litomyšli působila od roku 1868 Společnost univerzitních studujících, která v roce 1887 přijala jméno Akademický spolek Smetana, po roce 1918 přezvaný na Všestudentský spolek Smetana, který působil až do roku 1950. Úkolem spolku bylo pořádání divadelních představení po dobu prázdnin, od roku 1887 zakládání knihoven po venkově a oslavování významných litomyšlských rodáků.
V sedmdesátých letech 19. století vzniká velké množství různých spolků čtenářských, učitelských, zpěváckých, studentských a osvětových. Vybudování Národního divadla znamenalo významný podnět pro rozvoj ochotnického hnutí. Divadelní spolky se soustředily do Matice divadelní. V umělecko-výchovné osvětě měla značný vliv Umělecká beseda, jež byla založena v r. 1863. Umělecká beseda měla tři obory, hudební vedl B. Smetana, výtvarný J. Mánes a literární V. Hálek. Hudební odbor pořádal abonentní koncerty, aby obecenstvo bylo vychováváno k chápání náročné umělecké hudby. Odbor výtvarný pořádal různé výstavy, přednášky, soutěže a vydával hodnotné reprodukce. Výtvarný odbor se staral o záchranu historických památek, o zasazování desek a dobrou úroveň divadelních výprav. Literární odbor zavedl besedy s umělci a veřejnou četbu ukázek z literárních děl. Literatura již není prostředkem jen k posílení národního vědomí, ale i cestou k rozvoji uměleckého chápání a cítění. Někteří osvětoví pracovníci věnovali pozornost i lidovým kalendářům, aby tu lid našel vhodné poučení a nejrůznějších oborů lidské činnosti.
Rozvoj přednáškové činnosti byl spojen se založením „Spolku pro veřejné populární přednášky Osvěta“, který organizoval nejen přednášky, ale i metodickou i finanční pomoc a v Ottově nakladatelství vydával nejlepší přednášky v edici Osvěta lidu. Od roku 1879 vycházela edice Sbírka přednášek a rozprav. Laciné knihy vydávala též Matice lidu, další naše osvětová instituce. V roce 1871 založil Václav Vlček časopis Osvěta.
Značný osvětový význam měla činnost hojně zakládaných muzeí a pořádání výstav, při čemž jistého vrcholu získala Jubilejní výstava zemská v roce 1891.
Rozvoj kapitalismu a industrializace českých zemí, která přinesla sebou rozvoj velkoprůmyslu, umožnila vytvoření a početní růst dělnické třídy. Proletariát vystoupil již v sedmdesátých letech v vlastním politickým programem, který ovlivnil osvětové hnutí. Otázkám osvěty věnoval pozornost především dělnický tisk. V roce 1867 byl založen první Dělnický vzdělávací spolek ve Vídni za účasti německých i českých dělníků. Ve východních Čechách vznikl v roce 1870 spolek Ressel /Chrudim/, v roce 1872 dělnický spolek Ruka /Jaroměř/, v roce 1878 Spolek dělníků zednických a tesařských /Havlíčkův Brod/ a v roce 1881 Dělnická jednota /Hlinsko/.
Roku 1885 založili dělníci na Pražském předměstí Hradce Králové Čtenářsko-ochotnickou jednotu, v Kuklenách vznikl Dělnický vzdělávací spolek Laskal a ve Dvoře Králové působil spolek Polaban. Se zájmem o osvětové otázky se setkáváme u Ladislava Zápotockého /1852 -1916/, Josefa Boleslava Pecky /1847- 1897/, Josefa Hybeše /1850-1921/ a Pankráce Krkošky /1861-1888/. Ladislav Zápotocký kritizoval tehdejší pojetí osvěty a upozorňoval, že dělnická třída nemůže dosáhnout změny společenského řádu jen cestou výchovy, osvěty a vzděláváním. Osvěta měla přispívat k rozvoji, k solidaritě a internacionalismu. Pokrokový vztah k národní minulosti bylo nejlépe vidět na poměru k husitství, k památce Jana Husa a k dílu J.A.Komenského.
K metodám osvětové práce v dělnickém hnutí patřily přednášky, předčítání, knihovny, čítárny, besedy, dělnické výlety, divadelní hry, pěvecká vystoupení, umělecké a zábavné pořady naplněné kritikou kapitalismu a monarchie. Dělnická osvěta namnoze doplňovala dělníkům obecné vzdělání, kterého se jim nedostalo v tehdejších školách. Na pokrokové zkušenosti /tradice/ navázalo osvětové hnutí po roce 1945.
.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz