Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Výchozím bodem pro novou společenskou situaci, která podstatně ovlivnila další vývoj osvětové aktivity se stal revoluční rok 1848. Buržoazní revoluce 1848 silně otřásla habsburskou monarchií a pohřbila plán na rozsáhlou centralizaci a germanizaci. Už tím se podstatně měnily politické podmínky, ve kterých působilo osvětové hnutí. Revoluce umožnila české buržoazii, aby naplno vyslovila svůj politický program. Již v březnových peticích byly původně kulturní, osvětové a nepolitické požadavky přetlumočeny do zjevně politického programu, koncipovaného Františkem Palackým (1798-1876). Česká buržoazie žádala uznání národní svébytnosti v rámci federativního státu, postavila se na stranu habsburské monarchie proti německé revoluci a požadovala zrovnoprávnění všech národů. V praktické politice nastoupila cestu spolupráce s buržoaziemi ostatních slovanských¨národů v monarchii.
Tato koncepce podnítila osvětové pracovníky, aby se v dalších letech zaměřili na spolupráci s Poláky, Slováky, Slovinci, Chorvaty apod. V mezinárodních souvislostech měl být tento program dotvořen na Slovanském sjezdu v červenci 1848. Jeho jednání bylo přerušeno pražským červnovým povstáním a další příležitost k vyjádření českých politických koncepcí poskytla až jednání ústavodárného sněmu ve Vídni a v Kroměříži. Austroslavistická politika byla základnou české buržoazní koncepce až do první světové války. V tomto duchu se také vytvářel program osvěty.
Z opozičního stanoviska se k názorům liberální buržoazie stavěli radikální demokraté, kteří kritit¨zovali výchovu, rozdíly ve vzdělání mezi lidovými vrstvami a vládnoucí třídou, odporovali germanizačnímu tlaku a vlivu Německa. Žádali, aby se vzdělanost šířila mezi pracujícími, ale nevěřili, že osvěta může nahradit revoluční převrat. Karel Sabina (1813-1877) zdůrazňoval výchovné úkoly literatury a její účast na demokratizaci vzdělanosti. Snažil se tyto požadavky uskutečňovat přednáškovou činností v osvětových a dělnických vzdělávacích spolcích. Radikální demokraté v rámci osvětové činnosti prosazovali politické vzdělání lidu, aby tak byl překonán rozdíl mezi dělníkem a vzdělancem.
Osvěta měla napravit chyby a nedostatky školní výuky, která byla vedena v duchu konzervatismu, slepé poslušnosti a v uznávání nerovnosti mezi lidmi i národy. Radikální demokraté žádali pro každého občana právo na všeobecné vzdělání, ale realisticky si uvědomovali, že hmotná bída neumožňuje přístup k vědeckému poznání. Posláním osvěty měla být výchova k revolučním činům, aby mohla být od základu změněna stará společnost.
Rok 1848 skončil porážkou revolučních sil a restaurací Bachova absolutismu, který sice znamenal vyloučení veřejnosti z účasti na politickém životě, současně se však podstatně lišil od předrevolučního Metternichova absolutismu, neboť uskutečnil řadu hospodářských a správních reforem, které vytvořily předpoklad pro další rozvoj kapitalismu. Vládnoucí reakce spojila své síly, což mělo negativní vliv na školství a osvětu. Útok byl veden především proti radikálním demokratům a vládě nepohodlným novinářům. Karel Havlíček Borovský trpěl v Brixenu, Karel Sabina byl ve vězení, Emanuel Arnold odsouzen na 20 let, Cyril Kampelík se ukrýval na venkově, Knedelhans-Libinský byl odveden k vojskuProkop Chocholoušek byl konfinován v Haliči, Karel Amerling byl pod policejním dozorem, Vilém Gabler utekl do ciziny, stejně jako J.V. Frič. F. Kopp byl odveden do armády, Q. Polz se stal kočujícím hercem a týž osud potkal i J.K. Tyla. Apatická veřejnost sledovala bez protestu oklešťování národních a demokratických práv a pronásledování novinářů nečelila zvýšenou solidaritou. Tehdy K.H.Borovský ironicky poznamenal:
„Slyšte lidi pro výstrahu/mé smutné zpívání,/ že se proti policajtům/ sám bůh neubrání…“.
Pro malicherný duch Bachovy vlády bylo příznačné, že bylo zkonfiskováno přes tisíc dýmek jen proto, že nesly na sobě nápisy „Konstituce 1848“ apod.
Bachův absolutismus uvalil policejní dohled na osvětové instituce a podstatně zmenšil vydávání novin a časopisů, ale i za této situace se našla cesta jak rozvíjet osvětovou práci. Do popředí se dostala hospodářská a přírodovědná osvěta, která kladla (Amerling) důraz na všeobecné encyklopedické vzdělání a ekonomický dosah této činnosti. Zančnou přednáškovou a osvětovou činnost rozvíjel Filip Stanislav Kodym (1811-1883), lékař a vychovatel rolnictva. Propagoval moderní základy hospodaření v týdenních Hospodářských novinách z let 1852-1862. Byl aktivním hlasatelem zdravotnické osvěty a od čtyřicátých let publikoval populárně vědecké spisy o včelařství, štěpařství, chemií, zdravovědě a o mateřství. Některé jeho knihy vyšly v několika vydáních. Podobný význam mělo i průkopnické dílo F.C.Kampelíka. O zkvalitnění řemeslnicko-hospodářského vzdělání se zasloužil František Čupr (1821-1882), který zřídil speciální osvětovou instituci, aby mohl lépe prosazovat nové pracovní metody v řemeslnických dílnách. Později pře měnil ústav na hospodářskou školu o třech ročnících, jež získala dobrou pověst doma i v cizině. F. Čupr vydal také několik národohospodářských a jazykových učebnic. Do gymnaziální výchovy doporučoval zařadit moderní jazyky, řemeslné práce, tělocvik, tanec, plavání, šerm, jízdu na koni a poučné vycházky. Po suspendování z místa profesora založil podobný ústav v Libni. Doporučoval zvýšit vzdělání učitelů a tím i celého školství.
Osvětová hnutí udržovaly v aktivitě především knihovny, divadelní a pěvecké spolky. Zájem o knihy naučného charakteru vytvořil předpoklady pro uskutečnění myšlenky vydat vědeckou encyklopedii, tak jak ji plánoval Jungmann a Palacký. V nakladatelství Leopolda Kobery vycházela v letech 1859-1874 v 11 svazcích a ve třech dílech doplňků.
V konzervativním duchu působil v kultuře a osvětě Jakub Malý (1811-1885), autor kompilačních spisů a redaktor Riegrova slovníku naučného. Malý se stal výrazným představitelem reakčních tendencí v osvětě.
Řada jiných osvětových pracovníků zaujala opatrnější stanovisko k politickým otázkám a věnovala se spíše knihovnám, divadlu, škole a pěveckým spolkům, aby na sebe neupozornila státní úřady. Po padesát let působil v Osenicích Josef Foerster (1827-1877), člen starého učitelského rodu, děd skladatele J.B. Foerstera. V Kopidlně pracoval vrstevník a přítel předních národních buditelů děkan František Alois Vacek (1779-1854), který byl typem vlasteneckého kněze. Čtyřicet let pečoval o zvelebení školství a pro lid psal a překládal poučné články a knížky. V osvětové práci tu působil i vzorný učitel František Himlar (1803-1881), který se kantorské a výchovné práci mezi lidem věnoval 54 let. Byl skladatelem první tištěné polky. V Kopidlně se narodil J.N.Filcík (1785-1873, učitel novátor a spisovatel, který pracoval v Chrasti u Chrudimě. V Rožďálovicích se narodil Gustav Adolf Lidner (1828-1887), filosof, profesor, ředitel učitelského ústavu v Kutné Hoře a od roku 1881 profesor české univerzity. Jeho spisy ovlivnily ve své době vývoj českého školství. Nějaký čas působil na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a v Jičíně, odtud byl pro své svobodomyslné názory přeložen do Štýrska. Působil od roku 1855 v Celji a do Čech se vrátil až po 16 letech.
V poměrném klidu, pokud nezasahovaly do politického života, mohly pracovat knihovny a muzea.
Dne 31. května 1863 vznikla v Jičíně Muzejní společnost jičínského kraje, jejím úkolem bylo „zakládati sbírky všeho druhui, zvláště pak pořádat přednášky v širokém okolí a tím přispěti k všeobecnému vzdělání selského lidu“. Muzejní společnost uspořádala v roce 1863 v Jičíně první hospodářsko-řemeslnickou výstavu. Druhá se konala roku 1864. Po roce 1870 splynula s Hospodářskou, lesní a průmyslovou jednotou v Jičíně.
Z nejstarších knihoven možno uvést knihovnu v Jičíně z roku 1848, v Radimi 1860, v Češově 1880, Lužanech 1881 atd.
V době Bachova absolutismu se kulturní a osvětový život na venkově soustřeďoval kolem divadla. Kritickou dobu politické nesvobody překonal ochotnický a pěvecký Krakonoš ve Vysoké n/Jizerou. Vznikl již v roce 1790, a byl to jeden z nejstarších spolků. Zpěvácký spolek Lubor-Ludiše vznikl v roce 1857 v Novém Bydžově a v Jilemnici vzniklo roku 1860 ochotnické divadlo. Dobrou úroveň měl ochotnický spolek v Semilech, založený v roce 1864. V Libáni se hrálo divadlo již v roce 1840, v Kopidlně od listopadu 1860, v Jičíně od roku 1864. Významným centrem vlasteneckých snah byla od roku 1848 Česká Skalice. Pravidelná ochotnická představení se zde pořádala od roku 1813. V roce 1863 byl v Chlumci nad Cidlinou založen mužský pěvecký sbor Klicpera. Roku 1854 se stal řídícím učitelem v Č eské Skalici Josef Arnošt Kolísko., který zde působil jako podučitel již od roku 1840. Věnoval mnoho pozornosti osvětové práci, zakládal městské a školní knihovny. Osvětové poslání vytkl knihovnám již v roce 1836 Vincenc Matejka, když založil školní knihovnu v Úpici s cílem působit vedle mládeže především na dospělé. V roce 1844 bylo založeno jedno z nejstarších hudebních těles ve východních Čechách, malosvatoňovická hudba., nyní hornická kapela.
Právě v hudbě, v divadle a ve zpěvu lze vidět novou formu osvětové aktivity, způsob nepolitický, ale s vysokým politickým a ideovým vlivem. Národní a demokratické uvědomění bylo demonstrováno prostřednictvím ochotnických a hudebních spolků. Zpěvácké spolky měly velký podíl na rozvoji hudebnosti a kulturního povznesení českého lidu. Také národní vědomí bylo touto cestou posilováno. Přes všechen útlak se lid nadále národně, politicky a kulturně uvědomoval, na čemž mělo bezesporu zásluhu osvětové hnutí.
Porážka revoluce 1848 ovlivnila také školskou problematiku. Roku 1848 byla uzákoněna zásada rovného práva obou zemských jazyků, ale již roku 1850 nebyla dodržována. Český jazyk byl zaveden jako vyučovací předmět jen na obecných školách. Po uzavření konkordátu s papežskou stolicí roku 1855 bylo veškeré vyučování znovu podřízeno dozoru církve. Touto cestou se dostal učitel znovu pod kontrolu církevního úřadu, což se negativně projevilo i v osvětovém hnutí. Pokrokové názory nebyly nikomu trpěny a řada osvětových pracovníků se raději stáhla do ústraní, neboť nechtěla riskovat existenční postih.
V roce 1849 bylo také definitivně rozhodnuto, že gymnázia budou určeny pro děti z majetných vrstev, pro děti nemajetné měla stačit škola obecná a pro střední vrstvy škola měšťanská. Gymnázium mělo osm ročníků s výukou klasických jazyků. Reakčním ustanovením byla možnost poskytovat úlevy ze školské docházky, což poškodilo rozvoj a úroveň českého národního školství.
Školský systém zdaleka neodpovídal původním snahám o reformu buržoazního vzdělávání z hlediska didaktického, metodického, výchovného a praktického.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz