Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
I. část
Studijní texty
Nejvýznamnějším rysem tohoto období je rozpad feudálního řádu a nástup kapitalismu. Také v habsburské monarchii se začala rozvíjet manufakturní výroba, sílilo tržní zemědělství a objevovaly se počátky akumulace kapitálu. Měšťané se měnili v buržoazii a nastupovali k boji o svá politická práva. V třicátých a čtyřicátých letech 19. století nabyla na intenzitě průmyslová revoluce a byla zahájena industrializace českých zemí.
V období průmyslové revoluce se dovršuje formováni nových společenských tříd. Z řad drobného řemeslnictva a měšťanstva se vytvářela vrstva inteligence, která tlumočila politické, sociální a ekonomické zájmy buržoazie jako nově vznikající společenské třídy. Vytvářel se tím i nový sociální nositel osvětových snah. Reformy Marie Terezie a Josefa II. v druhé polovině 18. století odstranily v českých zemích poslední zbytky formální státní samostatnosti a zahájily politiku soustavné germanizace, která měla vytvořit předpoklady pro centrální jednotu monarchie. Osvícenský absolutismus podcenil dynamičnost jednotlivých národů rakouské monarchie a snahy o německou unifikaci vyvolaly přirozenou reakci, jejímž důsledkem bylo důrazné akcentováni národní svébytnosti. V podmínkách malého a potlačeného národa mělo toto uvědomování ráz národního obrození. Součástí uvědomovacího procesu bylo nové chápání národního vědomí a cítěni. Buržoazie své sociální představy tlumočila jako celonárodní a celospolečenské. Metternichův absolutismus ponapoleonského období negoval josefinismus a měl výslovně reakční podobu, neznal žádné obrodné úsilí, znemožňoval jakékoli reformní snahy a nakonec vyústil v tupý byrokratický centralismus, který kladl překážky pro politickou činnost nastupující buržoazie. Aktivita měšťanské inteligence se proto realizovala v nejrůznější spolkové činnosti, převážně nepolitického charakteru, v oblasti školství, osvěty a kultury.
V českém i ve slovenském národním obrození bylo třeba na zcela nových základech vybudovat lidovou osvětu, literaturu, vědu a umění, neboť jen tak bylo možno s úspěchem hájit národní svébytnost. Pro povznesení kulturní úrovně širokých vrstev vykonali mnoho čeští a slovenští spisovatelé, učitelé, osvětoví pracovníci, vědci a duchovní.
Národní obrození samo o sobě vyvolalo snahu po co nejširším vzdělání ve škole, ale i mimo školu. Osvěta tím získávala další podněty k rozvoji. Češi se snažili čelit státní výchově v germanizovaných školách alespoň v mimoškolní době. Usilovali ovládnout oblast osvětového působení na dospělé. Potřeba vzdělání v době nástupu kapitalismu vedla rovněž k snahám o lepší výchovu ve škole i mimo tento systém. Cestu osvětě klestily hospodářské důvody.
Osvícenecká filozofie ovlivnila Josefe II., který si uvědomoval, že povzbudit a oživit hospodářství země může i větším vzděláním lidu. Také v okolním světě rostl zájem o
vzdělání. C .A. Helvétius, který viděl cíl života a výchovy ve světě blaženosti co největšího počtu lidí tím současně formuloval i cíle osvěty. M.J.A.Condorcet /1743-1794/, kritik feudalismu,vypracoval plán jednotného e bezplatného systému osvěty, kterou chápal jako lidové vědecké vzdělání, zdůrazňující přírodní vědy a metodu sebevzdělávání u dospělých osob. Pokrok pokládal za zákon dějin a zdroj pokroku viděl v rozvoji vědění. Společenský vývoj chápal jako boj rozumu s nevědomosti, boj osvěty s předsudky. Také A.L.Lavoisier /1743-1794/ propracovával v Úvaze o lidovém vzděláni obsah a metodu vzdělávání.
Pobělohorské období vedlo k hlubokému úpadku české vzdělanosti a kultury, čeština přestala být literárním jazykem a plnila jen funkci dorozumívacího prostředku lidových vrstev. Osvícenectví probudilo vědecký zájem o češtinu. Jazyk jé jedním z nejvýznamnějších znaků národa a je pochopitelné, že tam, kde byla mateřština utlačována, stal se boj za rozvoj jazyka významným činitelem v národním hnutí. Proto Josef Jungmann a Josef Dobrovský věnovali takovou pozornost studiu českého jazyka. Úkolem české jazykovědy bylo vytvořit nový, moderní jazyk, úkolem osvěty bylo tento jazyk uplatnit, rozšířit a zavést, a to prostřednictvím knih, novin, divadel, čtenářských spolků apod. Proto má v této době osvěta převážně jazykový charakter.
Neméně význačným činem byla přeměna Soukromé společnosti nauk v Praze na Českou společnost nauk, která vystupovala již jako veřejná vědecká korporace. V roce 1786 začal redigovat Schönfeldské cís. král. pražské noviny V.M.Kramerius, který od roku 1789 vydával vlastni Císařské pražské poštovní noviny, od roku 1791 Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny. S jeho vydavatelskou činností je spjat rozvoj osvěty, kolem jeho novin, knih a kalendářů se soustřeďovala česká inteligence. Jeho nakladatelská činnost měla lidovýchovný charakter. Vystupoval proti zaostalosti, tmářství a pověře, a když v roce 1790 zřídil Českou expedici, vzniklo tím nejen pokrokové nakladatelství, ale i organizační středisko osvětového hnutí. Všechny jeho edice sledovaly nejen výchovné cíle, ale měly i vyvinutý cit pro živý jazyk.
8.7.1786 byla zahájena česká divadelní představení ve Vlasteneckém divadle v Novém Městě na Koňském trhu. Divadlo se tak stalo součástí národního obrození a plnilo i významnou úlohu v osvětě. České hry byly naplněny vlastenectvím, odporem k útlaku, divadlo šířilo znalost českého jazyka a povzbuzovalo národní cítění.
1.10.1188 byla reorganizována Společnost orby ve Vlastenecko-hospodářskou společnost Království českého. Vnikla tím další nová instituce, která si kladla také osvětové cíle, společnost podporovala a propagovala technický pokrok v zemědělské výrobě. Vytvářela se tzv. technická osvěta, která kráčela ruku v ruce s osvětou jazykovou.
Křivdili bychom vzdělancům této doby, kdybychom se domnívali, že znali jen vlastenecké horování. První průmyslová výstava na evropské pevnině, uspořádaná v roce 1791 v Praze u příležitosti korunovace Leopolda II. za českého krále, působila rovněž v osvětovém směru. V době metternichovského absolutismu byla jen technická osvěta vládou trpěna, jinak byl pronásledován každý svobodnější projev.
Značný význam pro rozvoj českého jazyka znamenalo zřízení stolice českého jazyka a literatury na pražské univerzitě v roce 1793. Záhy vznikly i další vědecké instituce, které měly z počátku příliš výlučný a aristokratický charakter, ale v delším období se i tu prosadil proces demokratizace. Některé z nich měly i důležité místo nejen při rozvoji vědy, ale i osvěty. V roce 1799 vznikla v Praze z iniciativy šlechtické Společnosti vlasteneckých přátel umění nová Akademie výtvarných umění a v roce 1806 byl otevřen též stavovský polytechnický ústav, který vznikl přebudováním pražské inženýrské školy. V roce 1811 vznikla z iniciativy několika šlechticů pražská konzervatoř, která byla první školou tohoto druhu ve střední Evropě. V dubnu 1818 bylo založeno také Národní muzeum. Vzniklo jako ústav aristokratický, jazykově převážně německý, a teprve později, po vzniku muzejního časopisu a Matice české se proměnilo v nejvýznamnější středisko české vědy, kultury a osvěty
Také pořádání průmyslových výstav se stalo pravidelnější. Na výstavě průmyslových výrobků v roce 1828 v Praze vznikla myšlenka založit trvalou instituci pro podporu průmyslu. Další výstavy se konaly rovněž v Praze v letech 1829,1831 a 1836.
V roce 1833 začala působit plánovaná Jednota k povzbuzení průmyslu v Čechách. Nová organizace vydávala knihy, pořádala přednášky a organizovala řadu výstav. Původní aristokratický ráz byl změněn přijetím nových stanov v roce 1842 a příchodem nových členů z řad české buržoazie a inteligence. (Pokračování)
..
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty,cz , E-mail: Vydavatel@seznam.cz