Ostuda EU – „Neobčané“ Lotyšska - 20 let bez hlasovacího práva!

29. 8. 2015  

Každý osmý obyvatel Lotyšska se nesmí účastnit voleb a práce ve státní správě. Mnozí ruskojazyční obyvatelé umírají, aniž by získali občanství, uvedla Deutsche Welle.

Riga, Āgenskalna trh. Pět hodin odpoledne. Prodávající Elena Choďajeva uzavírá stánek s dorty a cukrovím, a sundává zástěru z letních šatů. Už zde pracovat dlouho nebude: 57letá žena se rozhodla pro ruské občanství a přestěhuje se na Krym. Brzy bude mít pas se svojí fotografií - poprvé za 20 let!

Elena, která se narodila v Rusku, a přijela do Rigy v roce 1986, je jednou z 262 tisíc takzvaných „neobčanů“ Lotyšska, kteří tvoří asi 12 procent populace. Takový status obdrželi bývalí sovětští občané poté, co Lotyšsko získalo nezávislost, a kteří se přesunuli do republiky po roce 1940 včetně jejich potomků.

Drtivá většina osob bez státní příslušnosti jsou rusky mluvící. Nemají hlasovací právo a nemohou pracovat ve veřejné správě, sloužit v armádě, v policii, být právníky a lékárníky. Podobná situace je v sousedním Estonsku - i když počet držitelů tohoto statusu je mnohem menší.

Rusky mluvící - hrozba lotyšskému státu nebo komu?

„V sovětském období se v Lotyšsku v podstatě změnilo národní složení. Ke konci 80. let byl podíl titulárního národa - Lotyšů - jen 52 procent," řekl v rozhovoru s pro místní noviny Latvijas Avize, bývalý šéf Ústavního soudu Aivars Endzinš. Je přesvědčen, že to představuje hrozbu pro nezávislost země: „Jestli bychom udělili lotyšské občanství všem, potom je velkou otázkou, zda bychom dnes byli v EU a NATO, nebo v zóně vlivu Ruska."

Kromě toho se během sovětské éry ve všech oblastech společenského života široce používala ruština. Proto jsme do zákona o občanství museli přidat kritérium znalosti lotyšského jazyka, řekl v rozhovoru s DW politolog Ilga Krejtuse. Navíc od počátku 90. let v rétorice pravicových stran dominuje téma sovětské okupace, a některé radikální síly dokonce vyzývaly k deportaci rusky mluvících.

V důsledku toho byl zaveden status „neobčana“, který trvá již 20 let. Občanství lze získat  prostřednictvím procesu naturalizace - projít zkouškami lotyšského jazyka a historie, stejně jako se naučit hymnu republiky.

Za dvě desetiletí se počet osob bez státní příslušnosti v Lotyšsku se trojnásobně snížil - v roce 1995 bylo 700 tisíc. Nicméně, procesem naturalizace prošla malá část z nich: na snížení počtu "neobčanů" se nejvíce podílí úmrtnost. Zároveň několik tisíc lidí ročně přijme ruské občanství.

„Neobčané“ se nemohou volně pracovat v jiných zemích EU, takže je často naturalizace příčinou pro odchod z Lotyšska. Pro lidi, kteří mají mají úzké vazby na Rusko, není lotyšské občanství zase tak výhodné – potom musí k návštěvě Ruské federace získat víza.

Ponížení

Podle studie Baltského Institutu sociálních věd, mnoho "neobčanů" vnímá svůj status jako diskriminaci a zkoušky jako ponížení. „Já jsem zde narodila a nemusím nic dokazovat. Pracuji tady, platím daně, hlasovala jsem pro nezávislost Lotyšska (v referendu v roce 1991). Nakonec se ukázalo, že nejsem nikdo," řekl jedna z respondentek, 47letá žena.

„Status "neobčana" rozděluje lidi na základě etnického původu. Mají vztek vůči státu," uvedla Elizabetha Krivcovová, členka správní rady kongresu cizinců, a podporuje zjednodušení jazykové zkoušky a zrušení zkoušky z dějin. Podle ní je většina „neobčanů“ v důchodovém nebo předdůchodovém věku. „Tito lidé nejsou přistěhovalci, žili zde celý svůj život, a oni nepotřebují prokazovat své znalosti o historii," poznamenala Krivcovová.

Je to ostuda Evropské unie

Status „neobčana“ je opakovaně kritizována jak mezinárodními organizacemi, tak Ruskem.Lotyšští „neobčané“, na rozdíl od Estonska, nemohou ani volit v komunálních volbách. DW dotazovaní odborníci se shodují, že Lotyšsko musí následovat estonský příklad. „To by posílit vztah lidí ke státu," zdůrazňuje Inese Šupuleová. Nicméně, vládnoucí strana nespěchá udělit všem občanům stejné pasy - protože je zde riziko, že hlasy nových voličů půjdou opozici, dospěla k závěru Elizabetha Krivcová.

Zajímavé v této souvislosti je, že české lidskoprávní organizace, které jinak urputně hovoří o porušování lidských práv ve světě, nutno dodat že výběrově, o postavení „neobčanů“ hlasitě a pokrytecky  mlčí. Stejně tak je ostudné, že mlčí i čeští politici, zvláště pokud zde mluvíme o členské zemi Evropské unie. Nebo spíše trapné.

(kou, prvnizpravy.cz,