Ošklivé zvyky Pentagonu

Vladimir Komojedov

9. září 2016

Admirál Komojedov o tom, jak ruští vojáci opakovaně vysvětlovali Američanům, že není dobré dělat výtržnosti

Zvyk dělat výtržnosti a přitom věřit, že to zůstane bez trestu, byl vždycky pro americké vojáky charakteristický. Jsou přesvědčeni, že si se svými základnami po celém světě a svými odposlechovými systémy vytvořili nedotknutelnost. Budou tomu věřit tak dlouho, dokud jim někdo srozumitelně nepředvede, že řádit není donekonečna možné a dokud jim veřejně neuštědří pořádný políček.

Tak tomu byla před několika dny, kdy se americké špionážní letadla P-8 Poseidon dvakrát přiblížila nad Černým mořem k ruské hranici a byla zachycena stíhačkami Su-27.

Epizodu se sestřeleným špionážním letadlem U-2 s pilotem Powersem nad Sverdlovskem mnozí znají. Méně známý je incident hlídkové lodi Bezzavětnyj, který v roce 1988 doslova vyhnal americký raketový křižník Yorktown. Bezprostřední účastník této události, zástupce velitele Černomořského námořnictva, kontradmirál Kulikov, tehdy na Bezzavětném sloužil.

Americký křižník se snažil využít nedávno před tím podepsanou, ale Sovětským svazem dosud neratifikovanou Konvenci OSN o mořském právu. Ta ve výjimečných případech dovolovala průchod bojových lodí se zbraněmi na palubě teritoriálními vodami pobřežních států. Americký křižník Yorktown a torpédoborec Caron vpluly do sovětských teritoriálních vod u břehu Krymu. Američané tvrdošíjně odmítali změnit kurs a tvrdili, že nic neporušili. Připluly hlídkové lodě Bezzavětnyj a SKR-6. Velitelé obou se rozhodli pro taran. Bezzavětnyj udělal dva nájezdy. Došlo k poškození pláště křižníku a zábradlí, byl rozlámaný velitelský člun a několik odpalovacích zařízení protilodních raket Harpoon. Nakonec začalo na křižníku hořet a Američané kvapem ze sovětských vod zmizeli. To oni chtěli prověřit ruskou ostražitost.

Kulikov tehdy stál za zády kormidelníka, aby jej nahradil v případě kritické situace, ale námořník se neroztřásl.

Američtí generálové mají krátkou paměť, špatně znají historii své země a tak znovu posílají k ruským hranicím své lodě a letadla dělat výtržnosti. Rusko jim musí znovu vysvětlovat, že to není k ničemu a že to přijímá s nevolí.

Dalším příkladem ponaučení Američanů je historie s torpédoborcem Donald Cook, jehož posádka byla tak vyjevená ze setkání s neozbrojeným ruským bombardérem Su-24 v dubnu 2014, že po doplutí do rumunského přístavu chtěla, podle západních medií, část z ní být uvolněna ze služby. Tehdy Su-24 při přiblížení k lodi napodobil útok komplexem radioelektronického boje, vyřadil lodní systémy pro sledování i zbraňové systémy z činnosti a Američané se stali fakticky neozbrojenými.

Z vojensko-politických výtržností jsou unaveni už i spojenci USA. Příkladem je poslední incident prezidenta Filipín s Obamou. A to přitom Filipíny zaujímají proamerický postoj, třeba ke sporům USA a ČLR ohledně ostrovů v Jihočínském moři.

Stále více se u lidí ve světě i v Americe ukazuje nenávist k USA. Možná proto předhání Trump Clintonovou v boji o prezidentské křeslo. Možná už samotní Američané si přejí zmírnit agresivitu současného vládce Bílého domu, který dostal Nobelovu cenu míru v předstihu a poté podpálil svět na čtyřech místech.

Je zbytečné podivovat se nad licoměrností Pentagonu a rozčilovat se nad jeho provokacemi. Raději čekat, že demokratického chuligána v Bílém domě nahradí člověk, který nakonec americké generály odnaučí chuligánství u cizích hranic. Lze se jen obávat, že ve 21. století každá armáda, která se dostane do kontaktu s výtržníky, nebude mít takovou výdrž, jako mají ruští letci a námořníci.

Autor je předsedou výboru Státní dumy pro obranu.

Převzato z Izvěstija.ru

outsidermedia.cz