Osamělá debata o "včerejším sněhu" ...

Studijní text

Přestože předseda krajského Svazu vyhnanců (BdV) z CSU, Andreas Schmalcz, pozval na 19. ledna českého generálního konzula Milana Čoupka, na debatu s tématem "Náš společný rodný dům Evropa", akce se zúčastnilo pouze osm zájemců(!).  Evropané by si neměli nechat ujít příležitost diskutovat s generálním konzulem. I když je Mnichov město, kde žije více než 100.000 sudetských Němců, jen tři byli přítomni - spolkový jednatel sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) Christoph Lippert, Johann Slezak ze SL Horního Bavorska a dáma z Ackermann-Gemeinde. Přivítat mohl pan Schmalcz nového  předsedu BdV Horního Bavorska, Paula Hansela, Andrease Otto Webera, ředitele Domu německého východu, který debatu opustil po projevu generálního konzula.

Konzul zřejmě způsobil obtíže svým písemným konceptem, neboť pravdivě uvedl, že přítomným, "kteří jsou skutečně všichni experti", nemůže oznámit mnoho novinek. Proto se omezil na svůj životopis a popis ekonomického vývoje v ČR. Sudetoněmecké problematiky se dotkl jen okrajově a ocenil, mimo jiné, spolupráci mezi muzei v Ústí nad Labem a Mnichově. Dokonce i návštěvu bývalého premiéra Nečase zmínil jako znamení rostoucí normalizace.

V diskusi Johann Slezak poznamenat, že málo přítomných z "největšího sudetského města", ukázalo, jak malý je  zájem i sudetských Němců o rozhovor se zástupcem České republiky na vysoké úrovni. Bylo dost trapné, když taková událost CSU na vysoké úrovni vyvolá tak málo pozornosti. Důvod spočívá v tom, že právě sudetští Němci neočekávají od české vlády, ani od německé, něco pozitivního.

"Osobně mohu jen litovat," řekl Slezak generálnímu konzulovi, "že zastupuje jednu z mála zemí na světě, která považuje vyhnání a genocidu za nezbytný základ své národní existence". Lpění na vyhnání a dekriminalizačním zákonu je škoda pro Českou republiku i celou Evropu. V Německu  95-letý bývalý strážce koncentračního tábora půjde před soud, v České republice chrání takovéto pachatelé stále dekriminalizační zákon. Dokonce i spolkový jednatel Christoph Lippert se připojil ke kritice Benešových dekretů a dekriminalizačního zákona. Ale přesto se poměry díky Berndu Posseltovi, a jím zorganizované návštěvy premiéra Seehofera v Praze, zlepšily. Následně přispěla změna stanov(!)  To už pomohlo konání „Pochodu za život“ v Brně a dá se očekávat, že se bude opakovat. První návštěva českého politika, místopředsedy vlády České republiky v Sudetském domě a položení věnce, jsou jasné známky sblížení.

Naopak Paul Hansel informuje, ve zprávách z návštěvy památníků v České republice, jako Lidice, Ústí a Terezín, že sblížení začalo už dávno před cestami Posselta a Seehofera. Ještě předtím, než tři čeští senátoři položili kytice v Sudetském domě k uctění obětí nuceného vyhnání.

Krajanka  z Ackermann-Gemeinde řekla o mnoha pozitivních setkáních a také požadovala zrušení dekretů, "ale musíme přece opuštěný domov, ve kterém teď žijí jiní, kultivovat". Na to reagoval Slezak: Naše požadavky nejsou určeny současným majitelům, kteří nás nevyhnali, ale českému státu, který má povinnost, podobně jako německý stát,  učinit nápravu. I když by mohlo být mnoho dalších nejrůznějších diskusí, malý počet návštěvníků nevznášel další otázky, k tématům, která byla dosud neuspokojivě zodpovězena pomocí známých frází. Akce tedy skončila už v 19.45.

O hodinu později se konala novoroční recepce v promenádním sále v Commerzbank. Nával byl tak velký, že sál musel být uzavřen. Slezak se ptal některých členů BdV, proč se nezúčastnili besedy "Náš společný rodný dům Evropa". Odpověď zněla, že je to "včerejší sníh“ (dávná historie) ...

Sudetenpost, 11.2.2016, str. 6, js

Volný překlad pro České národní listy P. Rejf