Orientace kandidáta na presidenta České republiky  stále rozděluje národ

Před našimi občany se otevírá bližší perspektiva dalších voleb - parlamentních i presidentských. V obou případech orientace stran i kandidátů na nejvážnější otázky zákonitě opět potvrdí propastné rozdělení národa. Jak to?

Již od přímé volby presidenta republiky je naprosto zjevné, že národ se rozdělil na dva protichůdné a nestejné tábory. Tábory, mezi nimiž  leží téměř nepřeklenutelná propast, propast obrazně hlubší známé Macochy. Proč tomu tak je? Stav je dán od samého počátku tzv. sametového převratu, nazývaného nesprávně a nepřesně "revolucí". Tento vpravdě palácový převrat vedený a iniciovaný zahraničím, vnesl do  mocenského politického života původní republiky naprosto jinou společenskou orientaci, nežli si přála většina (nebo alespoň nepominutelná část) národa.

My, kteří jsme zažili dva společenské převraty republiky - rok 68 a rok 89, víme, že většina národa v obou případech chtěla "socialismus s lidskou tváří". Téměř nikdo (až na zanedbatelné výjimky) ani v roce 68 ani v roce 89 nechtěl tzv. tvrdý kapitalismus (kapitalismus bez přívlastků) nebo dokonce jakýsi neofeudalismus latinoamerického typu!

A co se stalo? V roce 68 za benevolentního přihlížení Západu tanky Varšavského paktu rozdrtily sen ČSSR o "vlastním socialismu", který bývá pohrdavě nazýván "třetí cestou" - a pro něž byly vzory jak v Jugoslávii, tak na Kubě. V roce 89 klika kompradorů Západu - a hlavně Německa - vymetla iluze národa o specifické sociální cestě republiky, brutálně odstranila symbol roku 68 Alexandra Dubčeka a nahradila jej nově vyrobeným Mesiášem panem Václavem Havlem. Vše dovršila rozbitím společného státu a zavlečením republiky do NATO bez souhlasu národa. Od té doby se ve zbytkové republice Česku koná neustála idolatrie symbolu a odkazu presidenta Havla, jenž se stal pro jedny symbolem záštity novorežimu, pro druhé nenáviděným symbolem rozvalu staré republiky. Zkrátka a dobře pro Havla a proti Havlovi vznikly dva naprosto nesmiřitelné tábory, jejichž existence se neskončila ani přímou volbou presidenta. Ti, co žádají presidenta nového typu, který má podle jejich představ sjednotit národ asi tak, jako v dávném filmu král Richard Lví srdce sjednocuje Normany a Anglosasy, žádají nemožné! Dokud je národ propastně rozdělen na dva tábory, které na jedné straně velebí, a na druhé straně zatracují havlismus a téměř vše, co přinesl, žádné sjednocení není možno. Přitom řeči o tom, co udělali či neudělali Havlovi epigoni, společníci a podporovatelé, jsou naprosto nepodstatné - a neřeší podstatu problému.President Havel se stal symbolem a ikonou novorežimu republiky a basta. Pro jedny posvátným, pro druhé nenáviděným. Pro jedny to byla a je éra "keď bol Havel Masarykom", pro druhé to byla a je éra "keď bol Havel Háchom-Tisom". To je stav, který si nikdo nevymyslel, to je stav, který reálně panuje v republice ve vědomí široké veřejnosti, a kdyby si dnešní korektní sociologové dali skutečnou výzkumnou práci a šli mezi lidi nejen v Praze, ale ve všech končinách republiky, zjistili by, co si myslí valná skupina lidu o panu Havlovi, a o jeho idolatrii, počínaje letištěm a konče lavičkami a uličkami. Jeden jediný příklad - Ostravsko a okradení lidé o byty v revíru OKD - , to, co říkají o panu Bakalovi, se vztahuje i na jeho idol a korefeje pana expresidenta Havla, není-liž pravda?

A tím se dostáváme do zorného pole nových kandidátů na presidenta. Již při první přímé volbě presidenta nakonec po vyřazení ostatních došlo na souboj dvou protichůdných kandidátů s protichůdnou orientací - přičemž historickým paradoxem v té době bylo, že oba dva se jistým způsobem k expresidentu Havlovi přihlašovali! Avšak orientace tribuna lidu byla naprosto protichůdná orientaci knížete panské protilidové jednoty. Tam se poprvé v celé nahotě ukázala názorová i společenská propast obou táborů v celé kráse, pokud toto lze krásou nazvat.

A tak je to i dnes.

Proto presidentu Zemanovi se formuje druhá panská protilidová koalice, ta koalice, která jej chce vymést z presidentského prestolu jako nežádoucí vývojový element - a nastolit "Havla II." A je jí zcela jedno, kdo to bude - zdali nějaký pan Halík, pan Horáček, pan Pithardt, anebo jiný následník. Panská koalice má ovšem velkou smůlu. Ani jeden z těchto kandidátů historicky nemá to "charisma", které vyrobila občanu knížeti. Občan kníže skutečně měl určité vlastnosti - které při všech jeho dalších negativech - z něj činily pro určité vrstvy národa přitažlivou osobnost. Některé byly předem určeny - tzv. rodový původ, v němž se shlíží dodnes snobská a parforsní vrstva společnosti, adorující veškerou šlechtu,jako kýžený protiklad plebejského proletariátu. Jiné byly osobní - jakási pivní dobrosrdečnost strýcovského pagáčovského typu, mající manifestovat heslo "kníže lidu blíže". To vše působilo i na jistou vrstvu mladých, kteří v tom viděli ikonu jakéhosi protestu nobility proti nově vyvřelému konformismu společnosti. Navíc občanu knížeti můžeme přiřknout i jistá pozitiva v některých speciálních otázkách, počínaje  například lesnictvím a konče znalectvím vína. Na antibenešismus, böhmischovství, odmítání zákonných německých reparací, prosudetismus,  rusobijství, kosovskou hanbu - byl zkrátka a jednoduše absolutně nevolitelný pro uvědomělejší tábor národa. I stalo se. A ke sjednocení národa opět nedošlo - došlo naopak k červenokartovým rebeliím panské jednoty.

Teď tzv. noví kandidáti - ve skutečnosti následníci presidenta Havla a všeho,co reprezentoval - opakují v jiných šatech havlomantry a chtějí jako kouzelník Houdini sjednotit nesjednotitelné,překlenout nepřeklenutelné.

Typickými případy jsou pánové Horáček a Pithardt. Oba mají minulost, která nepřitahuje voliče, oba hlásají protikladnou orientaci zahraniční i vnitropolitickou, než například president Zeman. Oba brojí proti "populismu", který ovšem neumějí definovat. Oba vítají migranty jako jakousi etnickou spásu stařičké Evropy, atd., do nekonečna. A spolu se všemi dalšími kandidáty toho typu trvají na našem setrvávání v NATO a EU jakožto dějinném axiomu, axiomu, který ve stejném významu o III.    reichu vyhlašoval i Hácha. Tehdy jsme prý taky jinou možnost neměli... Prostě a jednoduše, naše setrvávání v NATO a EU prý nemá žádnou "smysluplnou alternativu" a odchod z těchto korporací prý by byl pro republiku sebezáhubný (???). Buďme si jisti, že opakováním těchto geopolitických manter si žádný z těchto kandidátů presidentského stolce důvěru a sympatie potřebných voličů nezíská. A rozdělení národa bude pokračovat dál a dál. Se všemi důsledky z toho plynoucími.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

autor je etnograf