Opět dvojí metr Západu

O mrtvých muslimech ve Srebrenici a jinde se hodně mluví. Mají svůj den a své poutní místo. Tam se prolévají potoky slzí nad jejich smrtí. Kdo s nimi nepláče je snad vyvrhel lidstva. Ano, je nám jich samozřejmě také líto.

Nesmíme však zapomínat na mrtvé Srby, které vraždila 28. muslimská divize kolem Srebrenice. Mluví se až o 3200 mrtvých Srbech. Ti však jako by pro Západ neexistovali. Nemluví se o nich, nepíše. Nemají ani své poutní místo, ani stanovený den vzpomínání.

Srbové kolem Srebrenice byli zabiti dříve než muslimové. O nějaký ten týden spíše. Pak přišlo srbsko-bosenské vojsko, dobylo Srebrenicu. To bylo první dějství hrozného dramatu. Srbští vojáci již dříve věděli, že jejich blízcí, jejich rodinní příslušníci, kteří bydleli ve vsích kolem Srebrenici, byli příslušníky 28. muslimské divize zavražděni, jejich domy, celé vesnice vyrabovány a zapáleny, zničeny.

A tak někteří z těchto vítězů se rozhodli pomstít. Prof. Rajko Doleček, největší náš znalec srbské problematiky, napsal, že bezprostředně po dobytí Srebrenice byli zastřeleni ti muslimové, o kterých se vědělo s jistotou nebo velkou pravděpodobností, že vraždili Srby kolem Srebrenice a ničili srbské vesnice. Celkově se mluví o asi 150 muslimech, kteří byli z uvedených důvodů zastřeleni.

V této souvislosti je třeba podotknout, že tato politováníhodná událost byla dílem několika srbských vojáků, kteří jednali o své vůli, nikoliv na rozkaz svých velitelů.

V Srebrenici se bojovalo a střílelo i po dobytí města. Někteří muslimští vojáci se nechtěli vzdát, ale hodlali se probít ke svým jednotkám přes srbské území. A právě při těchto i následných bojích padli další muslimové, samozřejmě i Srbové.

Ano, v těchto ukrutných bojích ani jedna strana nebyla bez viny.

Z tohoto hlediska bychom měli přistupovat k srebrenickým událostem. V žádné válce nejsou na jedné straně jen andělé a na druhé pak samí ďáblové. Tento známý fakt haagský tribunál  nevzal nikdy na vědomí. Soudí a odsuzuje  ve velké většině jen Srby. Jeho podjatost se již vícekrát jednoznačně ukázala. Přesto tento soud soudí dál. Spravedlnost a nevinní lidí nad jeho rozsudky však pláčí. Asi 12 Srbů v jeho vazbě se však ani takovýchto rozsudků nedočkali. „Stačili zemřít“ ještě před tím než soud v jejich  věci rozhodl. Pro koho to bylo dobré, kdo měl z toho prospěch? Pravda a spravedlnost to jistě nebyly.

Dr. O. Tuleškov