Opatrně s tím ujednocením pohledu na historii

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Čtu si o plánované česko-německé učebnici historie. Není to zdaleka první pokus. Již krátce po převratu r.1989 jsem měla v Rakousku příležitost na krátko vzít do rukytakovou učebnici. Byla psána německy, paralelně asi měl existovat i český výtisk, ten však chyběl.

Pro nedostatek času jsem se nemohla věnovat obsahu jednotlivých kapitol. Podívala jsem se tedy jen na seznam předních historických osobností, uvedených za českou stranu. Marně jsem hledala Mistra Jana Husa, Jana Amose Komenského, Tomáše G. Masaryka. Našla jsem jen Jana Masaryka. Byl uveden jako významný politik, který se stal obětí komunistického spiknutí. Po podobných zkušenostech nelze dost zdůraznit, jak velice záleží na tom, kdo má podobnou učebnici garantovat, redigovat, sepisovat.

Jak budou vypadat česko-rakouské a česko-německé učebnice dějepisu v podání smíšených skupin historiků?

Paní prof. St. Kučerová má zajisté pravdu. Buďme opatrní v očekávání. Podle zkušeností, které máme, zpravidla podobné iniciativy spíše prezentovaly rakouský či německý pohled na dějiny, než náš, český.

Domníváme se, že především bychom si měli zpracovat novější a nové naše dějiny sami. Jistě to bude tvrdá práce, dlouhodobá, konfliktní. Přesto bychom se jí neměli vyhýbat a konečně na našich dějinách začít soustavně pracovat. Teprve poté, až si naše dějiny zpracujeme sami, bychom si mohli, ale také nemuseli, dopřát "potěšení" zpracovávat dějiny česko-rakouské a česko-německé.

Pokud tento postup nedodržíme, mohou nám zbýt nakonec po vydání uvedených dějin jen oči pro pláč. Pak bude již pozdě bycha honit. Historickou pravdu poté budeme jen velmi těžko prosazovat. A to dokonce ve vlastních dějinách.
J. Kovář