Omyly prezentované tiskem v restituční kauze Czernin

Zprávu redaktorky Radky Kovářové v Právu (Novinky.cz, Boj o dva hrady a zámek v Česku Czerninův vnuk nevzdává)  poznamenává zásadní omyl, doslova nepravda, o nabytí říšskoněmeckého občanství předka restituenta roku 1939. Zpráva uvádí, že Eugen Czernin, otec restituenta, byl německé národnosti a v roce 1939 po zabrání Sudet automaticky nabyl říškoněmeckéstátní občanství.

Pravdou je opak.

Již dříve univ. profesor JUDr. Václav Pavlíček, CSc., ústavní expert na dekretální problematiku, konstatoval v tomtéž Právu ve dvou rozsáhlých statích o církevních a šlechtických restitucích Salmů a jiných, že říšskoněmecké občanství mohlo být uděleno jen z jediného důvodu. Za zásluhy o říši. Toto občanství se neudělovalo v žádném případě automaticky, nýbrž za zásluhy o věc německého reichu. Říšskoněmecké občanství se neudělovalo automaticky ani v uloupeném pohraničí nazývaném nesprávně Sudety, ani ve vnitrozemí okupované ČSR pod následným protektorátem. Zásadním mezníkem při udělení říšskoněmeckého občanství byl kádrový dotazník zvaný Fragebogen a každý žadatel o říšské občanství jej musel pravdivě vyplnit. Měl přitom podle předpisů říše čtrnáct dnů na rozmyšlenou.

Protože v ČSR bydlelo před okupací na tři miliony občanů, kteří se hlásili při sčítání roku 1929-30 k německé národnosti, byly dotazníky k přihlášení se k říšskoněmeckému občanství předkládány právě jim. Dále byly předkládány i příslušníkům jiných národnosti, pokud měli zásluhy o říšskou věc a chtěli dobrovolně provést tzv. Umvolkung čili "přenárodnění". To se týká i všech českých zrádců,kteří se přehlásili k Němcům, a po osvobození za to byli trestáni v ČSR rovněž dle dekretů. (Pokud neuprchli nebo nebyli odsunuti.)

Z tohoto hlediska je zpráva o automatickém získání říšskoněmeckého občanství pana Czernina jednoznačným omylem, který předkládá čtenářům nepravdivou historickou informaci.

Pokud se týče dalších informací o tom, že pan Czernin ukryl zbraně ve snížených stropech zámku, že na zahradě fungovala  odbojářská vysílačka,a že pomohl k útěku čtyřem francouzským zajatcům, toto vše mělo být prověřováno již před sedmdesáti  lety a nikoli nyní, kdy tyto informace působí nevěrohodným dojmem neprověřenosti.

K tomu lze podotknout, že postup při ověřování odbojářské činnosti již v letech 1945-1947 byl poměrně přesný a kritický.Byl vázán na ustanovení zákona č.255/1946 Sb. a odbojovou činnost každého žadatele musely prověřit orgány ministerstva národní obrany spolu s odbojářskými komisemi a partyzánskými velitelstvími. Teprve poté, co byla odbojová činnost prověřena a prokázána úředně ověřenými svědectvími příslušníků odbojových skupin, kde byl dotyčný zapojen, mohlo být vydáno potvrzení odbojové činnosti a statut odbojáře podle zákona 255. Tudíž v Czerninově případě by se již tehdy muselo prověřovat, jaká  odbojová skupina provozovala údajný vysílač na jeho zahradě, kdo byl radista,v jakém byl spojení s pana Czerninem, atd. Totéž se týká pomoci k útěku francouzským zajatcům, kteří by museli být dotázáni orgány ČSR i Francie, jakou pomoc jim pan Czernin poskytl a před kým je zachránil, kde byli předtím zajati a vězněni atd. Pokud toto vše uplatní zástupci žadatele v restitučním sporu, tak veškeré tyto okolnosti se musejí i po tak dlouhé době bráti v potaz a znovu prověřovat - anebo posoudit jako neprůkazné.I notářsky zapsaná svědectví zaměstnanců předka žadatele nemohou být jako málo průkazná brána v potaz do doby jejich exaktního ověření (například by muselo být zjištěno, o jaké ukryté zbraně šlo, zdali to byly vůbec zbraně schopné provozu, zdali to nebyly pouze zbraně lovecké, kdy mohl být i jiný důvod jejich ukrytí, jaké měl žadatelův předek napojení na odbojářské skupiny k jejich předání, atd.)

Již z těchto naznačených důvodů ministerstvo vnitra koná správně v dosavadním řízení a nemůže vydávat jakékoli osvědčení o státním občanství žadatele,dokud toto prověřování nedospěje ke kladnému výsledku. A pokud se týče již vydaného občanství žadatelovy příbuzné, ani promlčení trestných činů matrikářek nemůže ovlivnit negativní závěry nového řízení. A pokud se týče výtek státu, že nekonal v u předka žadatele v udělování občanství, stát se tehdy choval dle dekretů - když bylo zjištěno, že předek žadatele byl německé národnosti a nikdy se nepřihlásil k národnosti české, nebojoval za obnovení ČSR, netrpěl pod nacismem, atd., vztahoval se na něj ústavní dekret 33, neboť takový občan neprojevil loajalitu k ČSR v době ohrožení. A pozdní neověřená svědectví po sedmdesáti letech na tom nemohou nic změnit.

Zpráva o stavu této restituce koresponduje takto s jinými zprávami o dalších restitučních sporech, které se týkají různých protektorátních občanů, jimž byl po osvobození zabaven majetek podle dekretů prezidenta republiky a Národního shromáždění, novináři a politiky nesprávně krátce nazývaných Benešovy dekrety. Nicméně výše uvedené omyly je třeba čtenářům osvětlit podle historické pravdy.

Jiří Jaroš Nickelli,člen Historicko dokumentační komise ÚV ČSBS Praha