Omluvy a „sudetští“ Němci

Je podzim 1938 a v těchto pochmurných dnech, kdy ti, kteří měli být hlavními spojenci Československa, bez uzardění tuto zemi v srdci Evropy zaprodali hitlerovskému Německu. Obrazy jsou na mnoha místech podobné: Tisíce československých občanů jsou nuceny za velmi stísněných podmínek posbírat si nejnutnější věci a opustit své domovy, aby se pokusili usadit ve středu okleštěné země. Mezitím v pohraničních oblastech obývaných tzv. sudetskými Němci je připravována výzdoba pro velkolepý příjezd Hitlerových vojsk. Vždyť také „sudetští“ Němci byli onou pátou kolonou třetí říše.

Posuňme se o necelých sedm let dopředu. Válka v Evropě skončila a Hitler se svými zrůdnými myšlenkami po sobě zanechal desítky milionů mrtvých, nespočet tragických životních osudů a nevyčíslitelné materiální škody napříč válkou postiženými zeměmi. O tom, jak znovu vybudovat takto postiženou Evropu, v Postupimi jednají špičky vítězných mocností: J. V. Stalin, H. S. Truman a W. Churchill (v průběhu konference vystřídaný C. Attleem). V Závěrečném protokolu Postupimské konference se schválil odsun německého obyvatelstva. Nejen z Československa, ale také z Polska, Rumunska či Maďarska.

Ano, odsun německy mluvícího obyvatelstva nebyl pověstnou procházkou růžovým sadem. Nicméně atmosféra, ve které byli Němci odsouváni, nebyla jen replikou na ony podzimní události v roce 1938, ale reakcí na sedm let strachu, mučení, zabíjení a ponižování od těch, kteří měli být jedinými nositeli kultury a inteligence – od Němců.

A znovu se posuňme dopředu. Rok 2015 a Rok smíření v Brně jako reakce na odsun německého obyvatelstva. Primátor města Brna Petr Vokřál dokonce vítá v Brně nejvyššího představitele „sudetských“ Němců Bernda Posselta. Aby servility nebylo málo, tak tohoto kontroverzního politika vítá v jeho rodném jazyce, v němčině. Šaráda a poklonkování sdružení, které ještě nedávno chtělo navrátit Němcům majetek zabavený na základě dekretů prezidenta Beneše (ze svých stanov tuto tezi vypustilo až pod nátlakem soudu), pokračuje, když navštíví vicepremiér a předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek jako vůbec první člen české vlády Sudetoněmecký dům v Mnichově.

V podlézavosti landsmanšaftu pak pokračuje o rok později jeho stranický kolega, ministr kultury Daniel Herman. A taktéž se může pyšnit smutným prvenstvím – jako první ministr se zúčastnil sjezdu jmenované organizace, dokonce přímo ve městě, které bylo pro nacisty symbolické, v Norimberku. O tom, že k účastníkům mluví v němčině, je snad už zbytečné se zmiňovat.

Současní členové vedení města Brna stále pokračují ve svých svébytných výkladech historie a zapomínají, kdo byl ve válce tyranem a kdo obětí. Dokonce tyto strany pomocí ne neznámého hesla, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, postupně zaměňují. Rád bych jim doporučil studium historických pramenů. Ostatně o zkreslení pravdy v Deklaraci smíření mluví i část renomovaných historiků. Co se týká na jižní Moravě stále znovu opakovaných diskusí o pochodu z Brna do Pohořelic a jeho obětech, tak je nutné zdůraznit, že oběti má na svědomí zejména epidemie úplavice, nikoli brutální zacházení ze strany Čechu. Historik Vlastimil Schildberger k celé záležitosti v Brněnském deníku dne 17. 5. 2015 uvedl toto: »Němci vypili vodu z infikované studny a vypukla epidemie úplavice. V Pohořelicích a okolí zemřelo na nemoc 629 lidí, na rakouské straně 1062, tři cestou z Brna do Pohořelic. Pocty obětí udávané z české strany se různí v porovnání s údaji německé strany, která udává celkový počet na české straně hranice 4140 a na rakouské 1066. Patrné jde o nadsazené počty. Z brněnské Nemocnice u svaté Anny přijeli zdravotní sestry a lékaři, aby nákaze čelili. Nikdo nemůže říct, že Němci zůstali úplně bez pomoci.«

Dovolím si dokonce provokativní prohlášení. Němci by neměli od Čechu požadovat omluvy. Naopak by jim měli poděkovat, že i v tak ohromné vypjaté době zabránili masakru a celkovému lynči. Ostatně žije celá rada pamětníků, kteří mohou dokázat, jak Němce čeští občané chránili v táborech před dalšími Čechy, jejichž touha po odplatě byla po ztrátách blízkých, domovu a důstojnosti obrovská. Zároveň chci vyjádřit lítost nad každou chybou a zmařeným životem. Nenechme si ale vnutit myšlenku, že my jsme byli »ti zlí«!

Ivo Pojezný,

poslanec a vedoucí kandidát KSČM

pro volby do Zastupitelstva Jihomoravského kraje, Haló noviny, 30.5.2016, str. 4

Přišlo e-mailem

RP