Oleg Carev - Byli jsme krok od občanské války

Oleg Carev (poslanec za Stranu regionů)

Před třemi týdny, v sobotu 30. listopadu, mi pozdě večer zavolali, ať okamžitě přijedu do Kyjeva. Potřeboval jsem deset minut, abych seděl v autě směrem na Kyjev. Jel jsem sám, na výjezdu z Alexandrie jsem viděl památník s vlajkou EU, zavázanou jako šála na šíji. Ve vzduchu byla cítit revoluce.

Od toho dne uběhly celé tři týdny a teprve včera jsem se vrátil domů. Nyní je možné říct: nikdy jsme nebyli blíže rozpadu země a občanské válce, než v tyto dny. Přičemž "sametový" rozpad by to určitě nebyl.

Bodem zlomu v radikalizaci Majdanu se stalo jeho rozehnání 30. listopadu. Přesněji, rozehnání jeho skromných ostatků. Ten sebevražedný krok se velmi podobal na umělou speciální operaci některých představitelů vlády proti vládě. Právě tehdy se málo pochopitelné hesla eurointegrace změnily na všem pochopitelné "Bijou naše!" Podobná hesla jsou vždy nejvíc motivující a efektivní, což i nyní dovolilo dostat na náměstí a ulice velké množství lidí.

Následující ráno po rozehnání Euromajdanu začal ostrý informační útok na vládu. Ukázalo se, že v zemi prakticky nejsou média, která by pracovala v zájmech fungující vlády nebo by alespoň byla neutrální a ukazovala by situace, jaká je! V ten okamžik se v jednom bodě sešly zájmy naprosto různých sil, orientovaných na to, svrhnout nebo oslabit stávající vládu v osobě nynějšího prezidenta.

Z mého pohledu, z jedné strany, svou roli sehrály neshody ve vládním týmu mezi různými vlivovými skupinami, a z druhé, přání oligarchů oslabit prezidenstou vertikálu moci. Přitom západní země a jejich struktury uvnitř země udělaly vše pro revanš za nepodepsání asociační dohody s EU.

Nejdříve se aktivizovaly vnitřní struktury - ten mechanizmus vlivu, který byl výrazně vytvářen zahraničními fondy ). Také byly aktivizovány další projekty, včetně tzv. TechCampů, které byly vytvořeny pod patronací velvyslance USA na Ukrajině Geoffrey Payetta. Všichni dohromady zabezpečili Euromajdan specialisty na informační války a diskreditaci státních institucí v současných síťových médiích, potenciálními revolucionáři pro organizaci protestních akcí a svržení státního režimu. První míting po rozehnání Euromajdanu 30.11. byl skutečně velmi masový. Takové množství protestujících nečekali dokonce ani jeho organizátoři, a nebyli připraveni je kontrolovat! Na ulici vyšli nejen ti, kdo byli za eurointegraci, nejen stoupenci nacionalistů ze "Svobody", ale lidé, nespokojení s korupcí, prací orgánů činných v trestním řízení, soudů a daňové služby.

Události 1. prosince položili informační bombu pod činnost samotné opozice. Několikrát napadali mítingující na členy vnitřních vojsk a bili je, najížděli do jejich řad buldozerem. Vše to pokračovalo několik hodin. Opozice se ze začátku distancovala, prohlásila že útočníci jsou vládní provokatéři, ale když začali být "provokatéři" zatýkáni a vyslýcháni, opozice vystoupila na jejich straně - jsou to naši lidé a požadujeme je propustit!

Pokud by na straně vlády byla v ten okamžik nějaká média, situaci bylo možné řešit už tehdy. Ale film, který připravila naše tisková služba (strany regionů, p.p.), ve kterém byly zdokumentováno i útoky na milici, i bití mítingujících, odmítly odvysílat všechny soukromé televizní stanice! V médiích pokračovalo očerňování milice...

Navštívil jsem 17. kyjevskou nemocnici. Ohromilo mě množství obětí, rozsah zranění, ale hlavně to, že mezi nimi bylo mnohem více členů pořádkových složek, než samotných demonstrantů. Počet hospitalizovaných demonstrantů byl několikrát nižší, než počet hospitalizovaných členů milice a vnitřních vojsk.

Praktivky současně jsem dostal informaci, že do Kyjeva přijelo více než 240 zahraničních polittechonogů: Američan Fink Bryan, skupina ze Srbska a také světoznámý technolog barevných revolucí Marko Ivkovič, organizátor odstranění Miloševiče od moci v Srbsku v roce 2000. V dny přijeli všichni najednou a aktivně začali pracovat na jugoslávském scénáři silového uzurpování moci opozicí.

Situace na Ukrajině byla skutečně velmi podobná na situace v Jugoslávii v roce 2000. Podobná pestrost regionů, různorodost konfesí a církví, mentality, podobné protesty, které začaly bitím studentů, útok na orgány moci, stejný buldozer, najíždějící do milice! Stejný organizátor! Podle jugoslávského scénáře byla na masovém mítingu vytvořena technická vláda jako protiváha zákonné vlády. Všichni si pamatujeme, jakým krveprolitím to skončilo v Jugoslávii...

3. prosince proběhlo v parlamentu hlasování o nedůvěře vládě. Byl to požadavek opozice. Sázeli na to, že masové protestní akce zapůsobí na poslance a dovolí opozici získat většinu, ale vláda v Nejvyšší radě získala podporu. Ukázalo se, že zákonné, legitimní cesty u opozice pro dosažení svých cílů nezbyly žádné.

Spuštěné protesty byl ve své podstatě předčasným startem volební kampaně opozice. Protesty byly plánovány na jaro, kdy by v zemi nastoupily ekonomické potíže v důsledku podepsání asociační dohody. S oteplením by začaly pouliční protesty a vyvrcholili by k prezidentským volbám. K tomu okamžiku mělo být vše připraveno: internet, televize, diesel-generátory, lidé a organizační struktura.

Brzy jsme získali informaci o plánech opozice. 27. 10. přiletěl na Ukrajinu Fink Bryan a zapojil se do organizace protestních akcí. Spolu s Marko Ivkovičem trvali na radikálním plánu uzurpování moci. 8.12. opozice naplánovala na Majdan Národní veče. Plánovalo se jeho jménem navrhnout sestavu technické vlády, s premiérem Jacenjukem, ministrem vnitra Tjagnibokem, ministryní školství - Irinou Farion! . Nová opoziční vláda měla zabrat budovu městského magistrátu Kyjeva (KGGA).

Paralelně s tím mělo být realizovány obsazení desítek vládních budov, přičemž sám Bryan trval na tom, aby obsazení probíhalo co nejagresivnější formou, nejlépe s mrtvými. Nejlepším způsobem vyvolat v lidech radikalismus by byla něčí smrt. S tím cílem se gruzínští "novináři" pokoušeli verbovat staré lidi pro protestní akce. Poté se měla "technická" vláda obrátit za podporou k armádě, milici a národu ve formě oblastních rad. Tento scénář byl odsouhlasen zahraničními ambasádami, hlavně USA. Ty by ihned uznaly změnu vlády. Dále by bylo vše jednoduché - získaly bychom v jedné zemi dvě vlády! Poté by byly tři scénáře: rezignace současné vlády a vyhlášení předčasných voleb, nebo zavedení mimořádného stavu a zatčení lídrů opozice. Scénář občanské války byl také dostatečně realistický.

Věřím, že západní oblastní rady by podpořily novou vládu, a východní - starou. Podobně by se rozdělila armáda a milice. A potom do prvního výstřelu... přibližně tak, jako v Jugoslávii.

V ten okamžik, k našemu štěstí, couvli lídři opozice, v první řadě Jacenjuk. Tjagnibok zaujal zdrženlivou pozici. Kličko vystupoval za okamžitou rozhodnou akci. Varianta silového potlačení puče byla při takovém scénáři poměrně pravděpodobná, proto Jacenjuk navrhl počkat ještě týden, a mezitím organizovat mezinárodní tlak na ukrajinskou vládu a prezidenta s cílem nedovolit použití síly proti demonstrujícím.

8. prosince v centru Kyjeva vyrostly barikády a celé centrum bylo prakticky zablokováno opozicí. To byla ta nejsložitější doba. Stačilo přiložit sirku a celá situace mohla vybouchnout. Později, 10-11 prosince jsme se stali svědky návštěv Catrin Ashton a Viktorie Nuland a dalších zahraničních politiků, kteří se pokoušeli vyvinout tlak na Janukovyče. Smířit se s takovým scénářem, vnuceným naší zemi polittechnology a dalšími cizinci zvenčí, nešlo. Obrátil jsem se na bezpečnostní službu Ukrajiny a ministerstvo zahraničí s připraveným spiskem mezinárodních konzultantů - organizátorů revolučních nepokojů, a s prosbou prověřit dostupnou informaci a udělat odpovídající opatření.

Státní služby zareagovaly rychle a přesně. Všichni cizinci v mém spisku bylo prohlášeni za nežádoucí osoby (včetně gruzínských "žurnalistů"). Poté někteří z nich ani nečekali na doručení oznámení, a opustili území Ukrajiny. Milice v doprovodu poslanců ze Strany regionů projevila udivující výdrž, nereagujíc na provokace, vytěsnila opozici z barikád a rozebrala je v centru Kyjeva. Magistrát, Národní banka, budova vlády byly osobozeny!

V řadách opozičníků se objevila apatie a únava, cítili jsme brzké vítězství. Počet protestujících na majdanu se snižoval. 11. 12. jsme svolali radu frakce a obrátili se k vedení země a vedení silových struktur s prosbou nepřijímat žádná opatření o použití síly proti Majdanu. Touže nocí, 11.12., začaly pořádkové orgány čistit barikády na samotném Majdanu, aby obnovili možnost průchodu a průjezdu lidí a vozidel.

Jakmile jsem se o tom dozvěděl, okamžitě jsem přišel na Majdan a nacházel se tam celou noc, protože jsem měl strach, aby se neopakovaly události 30.11. Pokud by byla prolita krev, proces by se stal neříditelným! To nejhlavnější bylo nedopustit krev. Z jedné strany, zranění téměř nebyli, ale z druhé strany, majdan získal další vítězství. Nálada mezi protestujícími se začala prudce měnit. Nyní opozice čekala další Národní veče 15.12. - na vyhlášení "technické" vlády a realizaci scénáře rozkolu země.

Mohli jsme ty plány na vytvořená "technické" vlády 15.12. neutralizovat jen jedním způsobem, ukázat, že Euromajdan nereprezentuje všechny, že to není celá Ukrajina. Když by se lídři opozice obraceli k Národními veče, říkali by, že se obrací k celé Ukrajině a získávají od ní potvrzení plnomocnosti své vlády. Obrázek masového mítingu ve hlavním městě země by tomu byl ideálním potvrzením. Bylo třeba podemlet ten obrázek svým mítingem, mítingem obyvatel Jihovýchodu, kteří by dali najevo svůj názor na běh událostí.

Proto 14. a 15. prosince proběhl míting na Evropském náměstí a v Mariánském parku, na kterém jsem rád pozdravil všechny přítomné, včetně svých krajanů z Dněpropetrovska.

Teprve dnes je možné přiznat, jak důležitý byl ten míting, a jakou roli sehrál v uchránění jednoty a stability na Ukrajině.

Dodám, že jsme se nepokoušeli mobilizovat celý jihovýchod, který byl už tak hodně podrážděný tím, co se dělo v Kyjevě a eurointegrací v celku. Nechtěli jsme zvyšovat pnutí. Náš míting zrušil idylický, televizní obrázek a údajně jediném majdanu a údajně všenárodním postoji ukrajinců. Začalo být jasné, že je i další Ukrajina, která nesdílí názory účastníků Euromajdanu.

Uběhly dva týdny od dne nešťastného rozehnání mítingujících na Majdanu a mnozí kritizovali prezidenta Janukovyče za jeho nepřítomnost v zemi v tak napjaté situaci. Ukrajinské televizní kanály se posmívaly mezinárodním návštěvám, ukazovaly posměšná témata o prohlídce terakotové armády.

Tím více ohromující byla reakce na výsledky těch návštěv! Prezidentu Janukovyči se podařilo domluvit čínské investice do ekonomiky Ukrajiny v rozsahu 9 miliard dolarů a zajistit si politickou podporu Číny. Návštěva Ruska byla zakončena bezprecedentními dohodami, které přinesou Ukrajině celkový ekonomický efekt více než 40 miliard dolarů!

Opozice ztrácela poslední šanci získat nějaké výsledky z masových protestů, proto se rozhodla jít cestou podvodu. Libovolný majdan potřebuje neustálý ohřev, stálé živení emocí, burcování novinkami, které by znova a znova mobilizovaly lidi. Odsud neustálá šeptanda o tancích, ruském specnazu, který připravuje čistku. K tomu okamžiku už se všem omrzely - na lidi nefungovaly, proto se opozice rozhodla na otevřený podvod a provokaci, aby vyburcovat lidi na silové obsazení vládních budov.

Rozhodli se zfalšovat prezidentský příkaz o vyhlášení mimořádného stavu. Ale protože nikdo z nich nevěděl, jak takový dokument alespoň přibližně vypadá, v režimu přísného utajení začali obvolávat bývalé vysoké vládní činitele. Samozřejmě, v našich nejlepších tradicích došlo k úniku informace. 16. prosince naplánoval Andrej Kožemjakin na 14.00 tiskovou konferenci a připravil si svou generálskou uniformu generála SBU, aby prohlásil: 80.000 bojovníků, armádní oddíly, se pohybují ke Kyjevu, je nutné všechny zmobilizovat na obranu Majdanu!

V 18.00 by už na Majdanu někdo z opozice, ne lídři prvního stupně, ti se báli o svou reputaci, ale někdo, kdo by měl důvěru, se měl probít na tribunu Majdanu o emotivně prohlásit, že mu předali důležitý dokument. Poté měl ukázat podvrh, vyhlásit všeobecnou mobilizaci a začít obsazování budov.

Musel jsem rychle svolat briefing do parlamentu, a už ve 12.00 jsem varoval o připraveném falzifikátu a provokaci Tisková konference Kožemjakina byla odvolána. Na mítingu nebyl falešný příkaz zveřejněn.

Ve svém posledním pokusu se opozice pokusila dosáhnout odvolání vlády. Začali sbírat podpisy poslanců za vyslovení nedůvěře vládě, spoléhaje na představitele opozičních frakcí, komunistickou stranu Ukrajiny a nestraníky. Opozice byla připravena platit za jeden podpis nestraníka milion euro. Připravenost disponovat podobnými sumami může udivit, pokud nevědět o vnější podpoře protestů.

Mám k dispozici nahrávku, která ukazuje dopravu nákladů pro americké velvyslanectví na Ukrajině. "Zvláště cenný" náklad je naložen odděleně, do speciální dodávky pro převoz cenin s ukrajinskou poznávací značkou, přičemž všechny ostatní vozidla zajišťující převoz mají diplomatické značky americké ambasády. Pokud je to výplata pracovníkům velvyslanectví, tak ji zřejmě dostávají v jednodolarových bankovkách! Záhadu objemných pytlů lze lehce objasnit, pokud si vzpomenout, že Euromajdan nepotřebuje jen jídlo, ale i platy, hlídače, velitele, polní kuchyně, generátory a mnoho dalšího.

Koupě poslanců vně frakcí neřešil problém. Hlasů bylo i tak málo. Protože část poslanců kategoricky odmítla se podepsat, opozice se rozhodla použít podvod - pokusili se využít staré listy s podpisy za provedení hlasování o odvolání předsedy Vrchovní rady Vladimira Rybaka. Pak by stačilo jen zaměnit pár listů na začítku a konci seznamu. Divícím se poslancům by ho navrhli podepsat znova, jen ne v abecedním pořádku, ale na potřebných místech - bylo třeba sebrat podpisy pro první listy.

Zdálo by se to hloupostí: na podvod by se přišlo při hlasování, ale ukázalo se, že tak daleko to nikdo neměl v úmyslu nechat dojít. Spisek měli ukázat na Majdanu a vyhlásit - hle! Je 226 hlasů za rozpuštění vlády, ale hlasovat v parlamentu nás nenechají, proto se obracíme k vám a prohlašujeme, ze stará vláda je nelegitimní! A dále podle známého schématu - "technická" vláda a jeho podpora částí oblastních rad Ukrajiny a tak dále. Plán ztroskotal, když lídr komunistů kvůli svržení sochy Lenina odvolal podpisy frakce komunistů za odvolání vlády.

Před námi jsou svátky. Věřím, že majdan nechají všichni na pokoji. Majdan bude v budoucnosti určitě snižovat preference opozice. Falešný start nedovolí provést ho znovu k prezidentským volbám. A starý majdan tou dobou všem půjde na nervy. Revoluce, která se od země ohraničuje barikádami, je odsouzena na neúspěch. Revoluce je jako oheň - buď se rychle rozšíří, nebo stráví sám sebe.

Máme povinnost vyvodit z událostí závěry. Většina lidí na majdanu stojí proti tomu nepořádku, který je v zemi. Proti bezpráví. Proti chudobě. Proti korupci. Z toho je třeba udělat závěr. Následující roky budou roky boje s korupcí. Je třeba chápat, že buďto vyřešíme problém korupce, nebo ztratíme zemi.

МЫ БЫЛИ В ШАГЕ ОТ ГРАЖДАНСКОЙ ВОЙНЫ vyšlo 22.12.