Dalším nepříjemným prvkem, narušujícím atmosféru oslav vítězství nad fašismem je iniciativa německé menšiny v moravské metropoli Brně - a sice - připomenout odsun obyvatelstva německé národnosti z města po ukončení války. Tento odsun – nikoliv "vyhnání", jak ho Němci rádi nazývají - byl proveden v celé naší zemi na základě rozhodnutí Spojenců na Postupimské konferenci v roce 1945. Němci ho nazývají "pochodem smrti".
Opustit domov a vydat se do neznáma není nic lehkého - prožilo to 170.000 našich českých občanů, když na podzim roku 1938 byly vyhnání ze své vlasti při záboru pohraničí německým vojskem. Na tyto opravdové vyhnance se zapomíná - nemají svůj pomník, jako ho mají Němci v zahradě Augustiánského kláštera v Brně. U tohoto pomníku již po několik let začínají Vzpomínkové pochody brněnských Němců a jejich krajanů z Německa - hlavně z Bavorska a přátel ze Sudetenlandsmannschaftu a jeho složek, tzv. názorových společenství, jako například Ackermann – Gemeinde, Seliger-Gemeinde.
Pochod končí u pamětního kříže v Pohořelicich, kde se pronášejí řeči, obviňující nás za útrapy jim způsobené. Představitelé katolické církve slouží slavnostní mše.
Letos se půjde opačnou cestou - z Pohořelic do Brna a pochod bude nazván "Pochod smíření.“ Rada města Brna sice vybrala pro tento rok název "Rok smířeni", není mi však jasné, proč si tento název přivlastnili němečtí spoluobčané pro svůj pochod. Chtějí se snad konečně smířit s "Benešovými dekrety", proti kterým stále bojují? Pochopili již, že tímto svým postojem narušují naše dobré sousedské vztahy se Spolkovou německou republikou? Anebo se my máme smířit se vším, co bylo nacisty napácháno? Zapomenout na bouřlivé ovace brněnských Němců při vítání německého vojska dne 15.3.1945, obsazujícího celý náš stát? Ještě bouřlivější byly ovace těchto německých občanů při projevu samotného Vůdce - A. Hitlera z balkonu brněnské radnice. Máme vymazat z paměti popravy našich občanů na takzvaném "Písečku" v Kounicových kolejích, na které se podle informací chodily dívat německé ženy?
Co měli cítí! brněnští Češi, když nesměli podat ani krajíček chleba vysíleným a zbídačeným vězňům, které gestapo násilně hnalo do dobytčích vagónů, kde bud' během cesty nebo na jejím konci je čekala smrt? Toto byly opravdové "pochody smrti". Němci v panickém strachu před blížící se Rudou armádou odstraňovali oběti své zvůle z místa činu. Z Brna vyjely 4 transporty politických vězňů z Kounicových kolejí do Flossenburgu, Mauthausenu a Mirošova. Dalo by se psát ještě mnoho a mnoho. Rány v srdcích se uzdravují velmi těžce.
Přesto však, čí snad právě proto, že jsme si vědomi, kolik zla a utrpení může způsobit válka, je naší povinností bránit mír - mír pro všechny lidi dobré vůle na celém světě.
Ing.arch. Nina Žečeva, Brno
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz