Odsun není vyhnáním
Máj - ten překrásný měsíc znovuzrození přírody a nadějí v lidských srdcích nám před 72 - ti léty přinesl ten velký dar - znovunabytou svobodu, volnost a štěstí. Za porážku hrůzovlády fašismu však zaplatilo tisíce chrabrých bojovníků svým životem. V pokoře a úctě skloňme hlavy před jejich památkou. Do hloubi srdce se nám však vkrádá chmurná pochybnost - zastavily tyto oběti běh světa ke zkáze? Vzali si hlavní herci na scéně světa poučeni z hrůz minulosti? Odpovědět na tuto otázku je velmi těžké - hlas zbraní ještě neutichl. A hlavní viník ničícího plamene války - ve dvou světových válkách poražené Německo - jako pták Fenixs znova vstalo z popela a za podpory zaoceánské velmoci znovu usiluje o vůdčí roli v Evropě. Zvláště jedna její část, nazývající sama sebe čtvrtým kmenem Bavorska a sdružená v Sudetenlandsmannschaftu /SL/, se nemůže smířit s porážkou. Neuznává řešení Postupimské konference z roku 1945 o transferu - odsunu obyvatelstva německé národnosti ze zemí, okupovaných Hitlerovou armádou, do rodného Německa. Důvodem tohoto rozhodnutí Spojenců byla obava z opakování situace, která dovedla ke světové válce. Tento akt považuje SL za nespravedlivý a ponižující a usiluje o jeho nápravu. V případě naší republiky trvá na zrušení tzv. Benešových dekretů, které řešily právní a organizační stránku Postupimské dohody v naší zemi. SL vytrvale zaměňuje v Dohodě uvedený termín "transfer", znamenající "odsun" za výraz "vyhnání". Tato úmyslná záměna není nijak nevinná - vyhnání má totiž zcela jiný význam a právní dopad než má odsun.SL si je toho velmi dobře vědomo. Dosažení zrušení Benešových dekretů by jim otevřelo cestu ke splnění požadavků, uvedených v jejich programu: návrat do "vlasti", odškodnění za přičiněné újmy atd. Pro naši republiku by to přineslo další ekonomickou pohromu, větší než prováděné církevní restituce. Proto by měli být naši vedoucí politici velmi ostražití při "přátelsky podávané ruce" našeho západního souseda.
Záměna transferu - odsunu za vyhnání má i jiný, morální význam. Je to snaha dokázat naší vinu za to, že jsme vyhnání připustili a dopustili se nebývalé brutality při jeho provádění. Jinými slovy - záměna viníků za oběti. Jako nejstrašnější je uváděn odsun Němců z Brna, nazývaný dokonce "pochodem smrti". Jistě to nebyla procházka růžovým sadem, odsun však byl organizován s ochranou, zásobován jídlem a provázen lékařskou službou. Krutosti - dokonce i vraždy, které Němci uvádějí, neodpovídají pravdě. Existuje dostatečné množství dokumentů a záznamů, popírajících tyto pomluvy. Zamlčuje se i důležitý fakt: do odsunu byli zařazování ti Němci, kterým bylo dokázáno, že podporovali nacismus anebo se přímo zúčastnili na jeho akcích. Těm, kteří do této kategorie nepatřili, bylo navráceno československé státní občanství a mohli v republice zůstat. Z toho vyplývá sice strašný, ale logický závěr: v odsunu se tedy nacházeli viníci za veškerou hrůzu, které byl náš národ vystaven. Byli tam i udavači, věznitelé i mučitelé našich občanů a v případě Brna i některé německé matky, které vodily své děti se dívat na popravy našich vlastenců v Kounicových kolejích. Za situace, kdy válkou poničeném, hladujícím Brnem před zraky jejich občanů projížděly transporty lidských trosek z koncentračních táborů, kdy téměř každá rodina truchlila nad ztrátou někoho blízkého či známého, nebyl odsun těch, kteří vše zavinili, vlastně jejich záchranou před spravedlivým hněvem? Škoda, že těm největším zločincům se podařilo včas uprchnout v panickém strachu před nezadržitelně postupující Rudou armádou.
Požadavek SL o naši omluvu za splnění Mezinárodní dohody je úplný paradox. Bohužel - tomuto požadavku vyhověl V. Havel a po něm i další někteří naši "vlastenci". V omlouvání a sebeobviňování se vyznamenalo vedení města Brna, které nijak nekryje svou vstřícnost vůči SL. Měsíc květen je každoročně věnován vzpomínkám na "nespravedlivé vyhnání Němců z města." Po celkem nezdařeném "Roku smíření 2015" a "Týdnu smíření 2016" /Brňané totiž nechápali, s kým a proč se mají smiřovat/ se letos Brno připojilo k oslavám výročí ˇČesko-německé deklarace a k Česko-německému kulturnímu jaru svým programem "Meeting Brno". V něm samozřejmě nemůže chybět připomínka na české násilí vůči německým občanům v roce 1945. Pochod smrti je přejmenován na "Pouť smíření 2017". Takže opět se bude truchlit u památníku na odsun v zahradě starobrněnského kláštera a u kříže v Pohořelicích, opět uslyšíme němčinu v projevech "krajanů" a v katedrále na Petrově se bude sloužit mše za nevinné oběti z řad Němců. Mezi jiným - na Česko - německé jara máme hodně vzpomínek, zvláště na to z roku 1939, takže nemáme co oslavovat. Poněkud nejasné je zařazení literárního workshopu "Brno šprechtí rakousky" do programu.
Vedení Brna rádo oslavuje některé památné události, snaží se zkrášlit město sochami a pamětními deskami. Někdy se to nepodaří - jako je to v případě památní desky v bývalé věznici na Cejlu. Tam do seznamu umučených nacisty vězňů jsou uvedena i jména jejich věznitelů a mučitelů. Toto " nedopatření " dosud nám nebylo vysvětleno a ani potrestáno. Bylo by vhodné, aby Brno připomnělo i to opravdové vyhnání z roku 1938. Tehdy při záboru pohraničí bylo 170 tisíc českých občanů vyhnáno ze svých domovů. Německé vojsko, postupující k našim hranicím, bylo netrpělivě očekáváno německým obyvatelstvem pohraničí, které se těšilo, jak si vyřídí účty s "českými sviněmi" /tak jsme byli pojmenováváni/.Účty - za co? Za to, že jsme jim poskytli veškerá práva v naší republice, že měli dokonce i účast ve vládě, že nás neustále provokovali a uráželi, že Henleinův Freikorps vraždil naše občany?
A tak v posledních zářijových dnech a hlavně nocích tisíce českých občanů se vydalo na cestu do neznáma. Nesli jen to nejnutnější, co se jim ve spěchu podařilo zabalit. Byly to vesměs matky s dětmi, protože muži byli povoláni na obranu vlasti. Nebylo nikoho, kdo by je ochránil a dodal odvahy a naděje, nevěděli, kde mohou najít svůj nový domov. Cesta je vedla do vnitrozemí, co nejdál od represí, připravovaných německými spoluobčany. Zůstali jen ti, kteří by cestu nevydrželi anebo jako na př. Venkované byli závislí na svých hospodářstvích. Naše krásné pohraničí, ochuzené o svou elitu, opuštěné a bezbranné bylo vydáno na pospas Henleinovým ordnerům a zfanatizovanému německému lidu.
Brněnské nádraží bylo přeplněno vyčerpanými, zoufalými vyhnanci, hledajícími tu útočiště. Bylo by spravedlivé, kdyby rada Brna věnovala pozornost tomuto opravdovému vyhnání. Mohla by na příklad udělit zářijovému měsíci název " Měsíc vyhnáni 1938". Občané Brna by to jistě rádi schválili.
Brno, 29. 03. 2017.
N. Žečeva