Odsun německého obyvatelstva z Československa je nevratný. Česká republika je svrchovaný a jednotný stát s neměnitelnými hranicemi
O odsunu německého obyvatelstva, a to nejen z Československa, rozhodli představitelé vítězných spojenců na konferenci v Postupimi, která se konala ve dnech od 17.7 do 2. srpna 1945.
Transfer německého obyvatelstva ze tří evropských států do Německa se uskutečnil jako akt mezinárodního práva, nikoli práva vnitrostátního. Do vnitrostátního práva důsledky tohoto mezinárodněprávního rozhodnutí ovšem výrazně zasáhly.
Podle zprávy o třístranné konferenci v Berlíně vydané 2. srpna 1945 se čelní představitelé USA, Sovětského svazu a Velké Británie dohodli o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska.
V prohlášení se uvádělo, že "tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky (the transfer to Germany of German populations or elements thereof), které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli odsun (transfers) musí být prováděn spořádaně a lidsky". Představitelé těchto vlád zmocnili Kontrolní radu, aby zjistila, kolik takových osob už přišlo do Německa z těchto států a provedla odhad, v jaké době a jak rychle by mohly být provedeny další odsuny s ohledem na situaci v Německu. O tomto rozhodnutí byly zpraveny československá vláda, polská prozatímní vláda a Kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhošťování, dokud Kontrolní rada nesplní úkoly, které jí v této souvislosti byly uloženy.
Problematiku transferu německého obyvatelstva na Postupimské konferenci předložil nejprve 25.7. 1945 W. Churchill, který uváděl, že je třeba přesídlit velký počet Němců z Československa do Německa. Mluvil o počtu dvou a půl milionů Němců. Na základě tohoto podnětu a informace ministra zahraničí Velké Británie A. Edena o stanovisku dr. Beneše se touto otázkou zabývali ministři zahraničí. Definitivně o transferu rozhodla "Velká trojka" 31. 7. 1945 za předsednictví H. Trumana. Československé stanovisko na konferenci tlumočila tedy britská delegace.
Rozhodnutí bylo nepochybně přijato po prozkoumání experty. Problémem transferu se ostatně zabývali britští experti již na počátku války. Někteří autoři uvádějí, že autorem této myšlenky byl N. Chamberlain a prosazovala ji Konzervativní strana.
Zprávu o usnesení Spojenecké kontrolní rady v Berlíně z 20. listopadu 1945 sdělili zástupci velmocí - sovětský, britský a americký velvyslanec československé vládě zvláštními diplomatickými nótami z 28. listopadu, z 3. a 7. prosince 1945. Československo podle požadavků obsažených v těchto nótách dále postupovalo.
Dokumenty Postupimské konference byly významným krokem v mezinárodních právních a politických jednáních, které vytvořily základy mezinárodního práva v poválečném světě. Potvrdily rozhodnutí Krymské konference a navázaly i na jiná předchozí jednání Spojenců počínaje Atlantickou chartou. Účastníci Postupimské konference přijali rozhodnutí i jménem Československa a ostatních signatářů Deklarace Spojených národů z 1. 1. 1942, tedy všech států protinacistické koalice, které byly ve válečném stavu s Německem. Představitelé tří velmocí jednali v jejich zájmu a reagovali na jejich návrhy. Transfer německého obyvatelstva z Československa byl krátce poté stvrzen i v dalších mezinárodních smlouvách, zejména v Pařížské dohodě o reparacích od Německa a založení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata uzavřené 21. 12. 1945. Československo tuto dohodu publikovalo pod č. 150/1947 Sb. Dohoda vyjadřovala ve svém znění souvislost "s odsunem bývalých československých příslušníků".
Odsun německého obyvatelstva z ČSR jsme provedli humánně a řádně, jak konstatovali i vrcholní činitelé Spojenecké kontrolní komise.
Přestavitelé čs. exilu na Západě i v Německu již v 50. letech minulého století jednoznačně konstatovali, že odsun je definitivní a nezvratný. Rovněž zdůraznili, v souvislosti se snahami fašizujících prchalovců a představitelů sudetů o návrat odsunutých a jejich potomků do republiky, o vytvoření česko-německé federace, v níž by měl stejné postavení český národ s německým, ten měl vzniknout ze sudetů, neměnnost československých hranic a jednotný charakter republiky.
Toto stanovisko čs. exilu bylo zásadně totožné se stanoviskem tehdejších nejvyšších ústavních orgánů Československé republiky, podporovaných v tomto směru velkou většinou našeho lidu.
Na uvedených prohlášeních ani v současnosti nelze nic měnit. Němci z ČSR byli odsunuti. Jejich vlastí a domovem je Německo. Nechť zůstanou tam, kde jsou! Nechceme je v republice! Česká republika se nestane česko-německou federací! Všechny pokusy změnit současný stav, podnikaný nejen sudety, ale českými germanofily a sudetomily, jsou, jak jsme přesvědčeni, nejen protizákonné, ale i protiústavní! Proto musí být stihány příslušnými orgány.
Připravil J. Skalský