Odsun je hlavní úkol

Vyhnání sudetských Němců bylo před 71 lety cynicky glorifikováno

Koncem roku 1946 napsal Petr Zenkl (1884-1975), od roku 1949 do roku 1975 předseda Rady svobodného Československa exilu ve Washingtonu, v jedněch pražských novinách o hospodářských důsledcích odsunu Němců z Československa. Spolkový kulturní referent sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), Wolf-Dieter Hamperl, obdržel kopii starého Zenklova novinového článku přeloženého do němčiny. Zajímavý příspěvek po historickém intervalu 71 let od vyhnání.

"New York Times" si v těchto dnech v úvodníku stěžoval, že Hitler zasel semena rasové nenávisti a náboženské pronásledování nepřestává klíčit. Praxe československé vlády také ovlivnila Židy, kteří jí byli ekonomicky zničeni, jako Němci nebo buržoazie, a vyvolala tlak na opuštění země. V této souvislosti publikujeme podstatné části článku, který se objevil již 3. listopadu 1946 v Praze, jehož autorem byl zastupující československý předseda vlády Petr Zenkl. Zenkl byl před rokem 1938 primátorem hlavního města Prahy, strávil téměř šest roků v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald.

"Realizací odsunu Němců z ČSR, vláda splnila svůj úkol, který, jak historie jednoho dne určitě ukáže, byl nejen jejím největším úkolem, ale také hlavní výzvou celé naší generaci: Máme náš stát chráněný před touto nebezpečnou a svými akcemi vždy nás ohrožující menšinou, a tak jsme dosáhli vítězství, jehož rozsah jsme si snad dosud neuvědomili. Ale jak je známo, po tom všem je nutno zaplatit za každou výhru. Kromě všech výhod, z nichž nejdůležitější je realizace ideje národního státu československého, přinesla nám deportace Němců určité nevýhody.

Jednou z nich je špatná odezva, kterou vyvolala tato akce na světě. Vím, že některé sporadické případy, ke kterým došlo při provádění odsunu německého obyvatelstva, nám udělaly medvědí službu. Zdaleka to nebylo tak zlé, jak to ukazovala propaganda proti Československu a našim zájmům, ale nemůžeme popřít, že tu a tam - zejména na začátku, než mohla veřejná správa kontrolovat celý problém - došlo k některým excesům. Snažili jsme se, aby jich bylo tak málo, jak je to jen možné. Nejen naše vláda a naše bezpečnostní síly, ale také každý slušný člověk měl postupovat při deportaci Němců podle  československých tradic slušnosti a lidskosti, jak nás tomu učil Tomáš G. Masaryk. Pokud jsme při tom nebyli vždy úspěšní, nechceme se zbavit ani naší občanské odpovědnosti, je nám líto všeho, co bylo špatné.

Ale také na národní frontě, musíme zaplatit nemalou cenu za naše národní vítězství. Není to malá věc, když se náš stát zbavil jedné pětiny svých pracovních sil, zejména, jedná-li se o pětinu žijící právě v jeho nejprůmyslovější oblasti. Náš příhraniční region je dnes český a naše národní vítězství je tak dokončeno. Ale máme-li nyní dosáhnout také ekonomického vítězství, musíme co nejvíce kolonizovat obrovské zemědělské plochy. Jejich zemědělství přestavět, zapojit je služeb státu. Nahradit německé tovární dělníky vysoce kvalifikovanými českými pracovníky. Udržet se na světovém trhu, který němečtí odborní pracovníci dobyli tím, že rychle vycvičíme české specialisty. Dnes máme světově známá střediska Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Jáchymov v našich českých rukou. Ale pokud nevynaložíme hodně úsilí, pak přestanou být světově proslulými. Máme v pohraničních oblastech obrovský, moderní a válkou téměř nepoškozený průmysl, ale musíme pro něj zajistit pracovníky, schopné a ekonomické řízení. Pro nás se zkrátka otevřela nová fáze života, ale pokud chceme, aby nám prospěla, musíme vždy vidět v této nové historické události především vytyčený úkol.

Již jsem předtím řekl, že se oddělíme od Němců bez snahy o pomstu. Přejeme jim, aby mohli odejít na druhou stranu hranice. Hlavně jim upřímně přejeme, aby se stali dobrými demokraty a mírumilovnými členy mezinárodního společenství. Jsme přesvědčeni, že taková transformace je možná, ale nevěříme, že proběhne brzy. A tak dlouho, dokud o tom nebudeme pevně přesvědčeni, neodložíme naši nedůvěru. "

Sudetendeutsche Zeitung, 24.2. 2017, str. 6, bez autora a značky

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf