Odsun Němců
S myšlenkou odsunu Němců z československého pohraničí do Německa přišli už na počátku druhé světové války úředníci britského ministerstva zahraničí. Totéž požadovali vedoucí domácího odboje v telegramech do Londýna. Ukázalo se totiž, že mnoho surových gestapáků, kteří vyšetřovali odbojáře, jsou původem českoslovenští občané.
Nakonec dospěli představitelé tří vítězných mocností Churchill, Stalin a Roosevelt k závěru, že – jak konstatuje společná komise předních českých a německých historiků z roku 1996 – „stabilizace poválečné situace bude možné dosáhnout vytvořením homogenních národních států bez etnických menšin“.
Proto už v prosinci 1941 jednal britský ministr zahraničí Anthony Eden se sovětským vůdcem Josefem Stalinem o nuceném vysídlení Němců z východní Evropy. Definitivně tento krok požehnali šéfové vlád čtyř vítězných mocností – USA, Velké Británie, Francie a SSSR – v létě 1945 v Postupimi.
Spojenecká kontrolní rada pro Německo určila, že z Československa přesídlí 1,75 milionu Němců do amerického okupačního sektoru a 750 tisíc do sovětského. Pod vlivem některých „revolucionářů“ na jižní Moravě a v severních Čechách i celkové barbarizace válečných let zaviněné samotnými Němci probíhaly někde odsuny neorganizovaně a surově ještě před rozhodnutím z Postupimi. Tímto způsobem odešlo na 660 tisíc lidí, avšak historici se nemohou shodnout na tom, kolik jich během tohoto divokého odsunu zahynulo. Odhady společné komise kolísají mezi 15 a 30 tisíci, zatímco sudetští Němci tvrdí, že obětí bylo desetkrát více, ale důkazy jim k tomu chybí.
Organizovaným transferem bylo odsunuto 2,256 milionu osob. Podle historika Karla Kaplana odešlo nebo muselo odejít i na 12 tisíc německých antifašistů, kteří bojovali proti Hitlerovi. Mnozí však chtěli budovat „demokratické Německo“ v sovětské okupační zóně. V ČSR zůstalo 204 tisíc lidí německé národnosti, ale mnozí z nich se postupně vystěhovávali do Spolkové republiky. Podle profesora Jana Křena se dnes hlásí k německé národnosti asi 38 tisíc lidí.
Československý statistický úřad v roce 1945 uvedl, že hodnota německého majetku, který zůstal na našem území, činila 120 miliard korun v hodnotě roku 1938. Pracovníci Sudetoněmeckého archivu použili jinou metodu: před válkou bylo 23 procent obyvatel republiky německé národnosti, proto jim připadalo 23 procent veškerého „národního bohatství“. „Zajímavé je, že suma, k níž takto došli, zhruba 400 miliard korun, se prakticky shodovala s našimi reparačními nároky vůči Německu,“ řekl Křen. A reparací nám Německo odvedlo nepatrný zlomek.
Autor: Karel Pacner
Přišlo e-mailem