Odmítají sudetoněmeckou a katolickou verzi udělat z ČR 17. spolkovou zemi SRN

BRNO - Sudetoněmeckou a katolickou verzi našich národních dějin - udělat z ČR 17. spolkovou zemi SRN - důrazně odmítli v sobotu v Brně účastníci celostátní odborné konference. Stejně tak se postavili proti úsilí těchto organizací o klerikalizaci ČR.

Členové pořádajícího Klubu českého pohraničí a dalších vlasteneckých organizací z ČR schválili memorandum a zpěvem husitského chorálu "Kdož sú boží bojovníci" odsoudili úsilí pánů Hermana, Bělobrádka a dalších jejich ražení řešit zájmovou zónu Němců po tzv. církevních restitucích místo brutálního vysídlení a fyzické likvidace Čechů jejich zapojením do ekonomiky a života Německa s tím, že na vítězství protifašistických sil za 2. světové války zapomenou a ve školách a v nové generaci se v tom smyslu dokončí účelově upravená výuka dějin. K tomu budou morálně a  nakonec i hmotně odškodněni potomci sudetských Němců, kteří našli poválečným odsunem z ČSR život ve své nové vlasti. To na rozdíl od neodškodněných českých vlastenců v českém pohraničí i vnitrozemí, které jejich zabitím němečtí fašisté a jejich pomahači vyhnali ze života. V tom smyslu hovořili na sobotní celostátní konferenci např. poslanec Miroslav Grebeníček, nad germanizací protektorátu a činností historického spolku Bund Deutscher Osten (zakázaného v r. 1945 mezispojeneckou kontrolní komisí) se zamýšlel Jiří Jaroš Nickelli či o aktuálním rozměru sudetoněmecké otázky pojednal poslanec Stanislav Grospič.

Pozor  - Bund Deutscher Osten je historický spolek, zakázaný roku 1945 zákonem mezispojenecké kontrolní komise. Členství ve spolku se v ČSR pokládalo za trestné podle dekretů a sankcí byl odsun nebo konfiskace majetku.

"My, účastníci celostátní konference Klubu českého pohraničí v Brně (tento klub sdružuje české vlastence, kteří ctí odkaz čtvrt milionu Čechů, které vyhnali sudetští Němci a wehrmacht v r. 1938 z českého pohraničí a dalších 100 000 Čechů vyhnaných z obcí v protektorátu např. v území nově zřízených střelnic a vojenských cvičišť) pozorně sledujeme sudetoněmecké útoky na republiku a s nimi spojené podpůrné akce klerikální české politické strany spojené s Vatikánem a vysokým klérem římské církve," uvedli účastnici celostátní konference.
"Tyto ataky, trvající desetiletí, zesílily na neúnosnou míru pro republiku, její právní řád i sociální poměry. Monotónní útoky landsmanšaftů na dekrety prezidenta ČSR z let od 1940 do 1946 a praktické kroky české vlády a politických klerikálů přinesly hrozivé plody v podobě tzv. církevních restitucí, omlouvání a  přeceňování role tzv. Sudetoněmců v dějinách ČSR. Hlavní praporečník útoku i v Evropském parlamentu je pan Berd Posselt, vítaný v jihomoravské metropoli svými magistrátními uctívači.
Zdůrazňujeme nebezpečí pro republiku, zahájené neobjektivní tzv. omluvou exprezidenta Havla tzv. Sudetoněmcům. Se svými následovníky vyvolali  nepravdivý dojem generálního ublížení osunutým československým Němcům alias Sudetoněmcům. Na tento katastrofální politický akt navázaly další generace politiků, kteří dovedli republiku na pokraj nového mnichovanství a kolonialismu vůči Německu.
Pátá kolona českých obhájců tzv. Sudetoněmců (např. na brněnském magistrátu)  usiluje od převratu v r. 1989 o dehonestaci Masarykovy a Benešovy první republiky i na poválečné uspořádání určené velmocemi a Postupimi, které nařídily odsun rozbíječů ČSR zpět do jejich mateřské země, aby nemohli  opakovat ničitelskou politiku vůči tomuto státu. Mezinárodní dohody Postupimská a Pařížská (na tu se zapomíná) jsou součástí právního řádu ČR a s dekrety prezidenta republiky nevratně určily osud československých odsunutých Němců. I nepříliš zdařilá česko-německá deklarace to plně uznala, s výjimkou označení odsunu ve dvou vydáních.
Konference rozkryla katolickou i sudetoněmeckou verzi našich národních dějin jako verze neobjektivní, historicky nepravdivě a účelově útočné vůči vůli českého národa a  republikánskému zřízení ČSR. Pranýřujeme tyto verze, které začaly podílem kolektivu Podiven (Pithart, Mlynárik aj.) a vyvrcholily omluvou exprezidenta Havla, kterou bizarně završil poražený prezidentský kandidát - občan Schwarzenberg útokem na prezidenta budovatele dr. Beneše, který se dle zákona dvakrát zasloužil o stát.

Odsuzujeme trvalé útoky na prezidenta dr. Eduarda Beneše a na jeho dekrety, které určují nepřátele státu - fašistické Němce, Maďary, české a slovenské zrádce, kolaboranty, gardisty a vyznamenané Svatováclavskou orlicí. Odmítáme lživá tvrzení našich politiků pánů Hermana, Bělobrádka a dalších o dekretech jako mstě, jako etnické čistce ve stínu Moskvy. Neuznáváme vyjádření politiků Nečase a Sobotky o roli Sudetoněmců jako případných "spojenců."  Tyto politické bláboly nemají místo ani pardon v české politice! Každý, kdo takto jedná, účastní se sudetoněmeckých srazů a omlouvá tzv. Sudetoněmce, nemá místo v české vládě a demokratické politice.

Nejsme protiněmečtí, jsem protisudetští. Němečtí antifašisté jsou naši bratři, jejich oběti a památku ctíme a uznáváme. Naopak neuznáváme většinu rzv. sudetoněmeckých nacistů, henleinovců, když každého třetího z nich vyznamenal Hitler za zločin uloupení českého pohraničí," praví se v obsahu prohlášení ze sobotní celostátní konference.

Toto memorandum dále varovalo české politiky, aby nepokračovali v kabinetním smlouvání s landsmanšafty a nenarušovali ústavní pořádek republiky. To by mohlo vést k jejímu rozbití! "Klerikálům ČR vzkazujeme, že tzv. restituce –v podstatě druhá pobělohorská restaurace majetku římské církve- rozdělila tábor na nesmiřitelné tábory a nevyřešila postoj k odluce církve od státu, jak to žádala zakládací listina vzniku čs. státu - Washingtonská deklarace. Národ nerozděluje prezident Zeman, nýbrž jeho odpůrci. A zejména obhájci tzv. Sudetoněmců a nároků římské církve i řádů, jak jsou Němečtí rytíři a jejich nástupci. Připomínáme naší veřejnost i vládě ČR, Poslanecké sněmovně, Senátu, krajským politikům a církevním hodnostářům: Buďto dodržíte dekretální a sociální politiku této republiky nebo svým přisluhováním zahraničním chlebodárcům a vatikánkému kolosu tuto republiku zničíte," apeluje text brněnského memoranda.

Projevy konference potvrdily faleš sudetoněmeckého a katolického výkladu našich národních dějin.

Miroslav Grebeníček připomněl, jak za první světové války se lidé bouřili proti mocnářství, zatímco kněží žehnali císařským zbraním. Po válce nastalo v Čechách zklamání a odklon od náboženství a církve, zatímco českoslovenští Němci požadovali připojit katolickou Moravu k římskokatolickému Rakousku, aby izolovali husitské kacíře v Čechách. Pokračovaly pokusy aktivizace politických stran a odtrhnout převážně německy osídlené pohraničí ČSR k Německu a Rakousku. Henleinovi stoupenci spojovali své činy s bohem a s novým vůdcem Hitlerem. Sudetoněmecká strana, která měla v r. 1938 skoro 800 000 členů, chtěla "vyhubit rudou českou chátru, která v pohraničí ČSR ukradla Němcům půdu a nezasluhuje si nic jiného, než Hitlerovy bomby a poslat do plynu!" S genocidními zločiny nacistů v Evropě byl solidární i papež. Kdyby nebylo v r. 1938 vyhnání Čechů z českého pohraničí Němci do vnitrozemí, nemusel být odsun Němců v květnu 1945 z rozhodnutí vítězných mocností s hořkým koncem fašizace ČSR.
Jiří Jaroš Nickelli konkretizoval 800 let trvající pangermánské dogma Drang nach Osten - Nápor na východ! Dle této teorie čeští husitští kacíři a jiné negermánské národy, kteří prý působily jako trn v německém srdci, měli být poněmčeni, vyhubeni nebo vyvezeni na Sibiř a k severnímu ledovému oceánu. Počítalo se s vyhnáním šesti milionů Čechů z německého životního prostoru k polárnímu kruhu. Od 19. století šovinističtí němečtí velkostatkáři, továrníci a koncerny v českém pohraničí odmítali zaměstnávat Čechy a snažli se je vytlačit pryč.  V germanizaci pak pokračovali Konstantin von Neurath, K. H. Frank a R. Heydrich, který plánoval konečné řešení - třetinu Čechů poněmčit, třetinu vyvézt za Ural a třetinu zabít. V jejich šlépějích a odkazu dnes decentně pokračují krajanské spolky. I mluvčí Sudetoněmeckého landsmašaftu Berd Possetl přiznal, že jeho spolek spolufinancoval aktivity Václava Havla a jeho lidí. Nyní Posselt kamarádí s nejen brněnskými politiky, kteří jezdí na jeho srazy.

Stanislav Grospič upozornil na oživování proněmeckých nálad v ČR i všude v Evropě, kde žily poměrně velké německé menšiny. Za 1. ČSR dva a půl milionu Němců v zemi usilovalo o autonomii na centrální čs. vládě nebo o úplnou nezávislost. Ne všichni Němci měli stejné názory, někteří silně inklinovali k politické levici. Sudetoněmecký krajský spolek dostává vládní dotace na svoji reprezentaci i v Praze. Vychovává ke sudetoněmeckému vlastenectví s vizí přimět Čechy k omluvě a odškodnění potomků odsunutých Němců. Účelově uzpůsobenými výklady historie k tomu přispívají někteří učitelé českých škol. Slepota velmocí k obnově nacionalismu a k falšování výsledků 2. světové války tlačí nejen Evropu do možného dalšího válečného střetu - tentokrát s představou kořistnického dělení Ruska a jeho bohatých zásob výrobních surovin.

V diskusi např. Jan Kux poukázal na další nejméně roční zdržení stavby památníku obětem internačního tábora ve Svatobořicích-Mistříně na Hodonínsku, ve kterém nacisté věznili v letech 1942 až 1945 nespolehlivé rodinné příslušníky a příbuzné každého, o kom se dověděli, že bojuje v některé z cizích armád na jakékoliv frontě proti Velkoněmecké říši. Pomník je hotov, avšak dostavbu památníku brzdí nechuť kompetentních činitelů.

Čtyřiadvacetiletý předseda OV KSČM ve Vyškově a kandidát do příští Poslanecké sněmovny,  Filip Zachariaš, popsal počínání zfanatizovaných Němců za války v 33 obcích a městech německého jazykového ostrůvku na Vyškovsku. Třeba jak tam Němci kamenovali autobusy, které vozily nenáviděné české děti do škol. Německé obce Vyškovska byly tyto: Kučerov, Rostěnice, Zvonovice, Manerov, část Nemojan. V ostatních obcích bylo jen málo Němců, tzv. Streudeutsche (roztroušených). Z těchto míst pochází i premiér Bohuslav Sobotka, který je někdy slepý k účelové záměně příčiny a následku ve výkladu česko-německých vztahů.
(vž)