Odešel významný obránce odkazu presidenta Beneše
Psát nekrology je věc nadmíru nevděčná. Obzvláště pak pro osobní přátele zesnulých. Nicméně osobnosti, které výrazně zasáhly do společenského, vědeckého a kulturního dění společnosti si toho zasluhují vždy bez ohledu na osobní traumata pozůstalých. A universitní profesor, doktor Jaroslav Hroch, kandidát věd, si toto zasluhuje právem nejvyšším.
Pan profesor Hroch vystudoval gymnasium v Brně na Křenové ulici, gymnasium profesora Rajmunda Habřiny, vězně Mauthausenu a autora knih o pangermanismu a nadčlověctví árijské rasy. Již tato tradice tohoto gymnasia zavazovala studenty v nesení odkazu bojovníků proti fašismu a nacismu. Této tradici pan profesor Hroch plně dostál. A to i za cenu osobních obětí,kdy se sám stal terčem útoků zločinného fašistického anonyma, jehož jméno právem zapadne do žumpy dějin.
Pan profesor Hroch vystudoval na brněnské universitě obory filosofie a anglistiky. Obé rozvinul po studiu do košatých stromů s plody oceněnými jak u nás, tak v zahraničí. Zabýval se nejdříve kacířskými směry marxistické filosofie, jako byl směr filosofa Kabeše, a poté přešel k filosofii německé frankfurtské školy a rovněž v nemenší míře ke studiu amerického pragmatismu. V teorii literatury pak proslul svými hermeneutickým rozbory díla Vladimíra Holana, kde průkopnicky poukázal na antifašistické kořeny jeho tvorby v dílech Terezka Planetová a Panychida - Holanově díle věnovaném osvobození naší země z tlamy nacistické hydry rudoarmějci. Našel odvahu v době pomlouvačů tohoto Holanova vrcholného díla rozpoznat vnitřní a morální kvalitu díla a neváhal toto vše publikovat i za útoků vedených na něj hlava nehlava.
Pan profesor Hroch se stal světově uznávaným vědcem v oboru filosofie zvaném hermeneutika - nauce o vysvětlování významu textů. To je hlubinná filosofická nauka, která mívá a může mít velký dosah na vysvětlení společenského významu textů - a proto ji pochopitelně hluboce nenávidí všichni fašisté. Dlužno konstatovat, že ačkoli pan profesor Hroch se svými monografiemi o hermeneutice dosáhl uznání jak na amerických, tak i britských universitách, například v Cambridge, ve vlastní zemi se mu takového uznaní na jeho "alma mater" zdaleka nedostalo - k hanbě akademické obce i celé republiky, jak je u nás bohužel zvykem. Například nikdy neuspěl se snahou ustavit na brněnské universitě Hermeneutický ústav. Opak byl pravdou. Dokonce po útocích fašistického anonyma se vlastní katedra postavila proti němu, i když nalezl oporu jak ve studentech, tak i ve většině akademického senátu filosofické fakulty.
Přestože nakonec nad útokem fašisty zvítězil až u Ústavního soudu, nakonec z vlastní fakulty odešel. Asyl nalezl na fakultě sociálních studií, za což jí vzdáváme jako odbojáři velký dík a vděčnost. Rovněž katolická universita v Ružomberku přichýlila věhlasného profesora do svých řad a ocenila i jeho obhajobu presidenta Beneše, což mu mnozí akademikové na vlastní universitě zazlívali... Pan profesor totiž v brněnském sborníku Masarykovy university publikoval obsáhlou stať, osvětlující odkaz presidenta Beneše a naopak pokusy o zkreslování jeho odkazu.Za to si vysloužil v jistých brněnských kruzích neutuchající nenávist a doslova zášť. Profesor Hroch byl totiž dlouholetým členem naší boskovické organizace Českého svazu bojovníků za svobodu a jak na stránkách tisku, tak dokonce i v televizi hájil benešovskou linii dekretálního práva proti nacistickým restitucím, což se v době prorestitučních kampaní nikomu neodpouštělo.
Profesor Hroch vystupoval i veřejně na obranu presidenta Beneše jak na různých seminářích, tak i na setkáních odbojářů, jak například u pamětních desek v jihomoravské Doubravici, tak i v Boskovicích na naší výstavě o díle a odkazu presidenta Budovatele. Jeho činnost zůstane navždy spojena s obranou vlasteneckého masarykovsko-benešovského odkazu republiky. My, odbojáři Boskovicka a Blanenska, mu za to zůstáváme hluboce vděčni. Čest jeho památce.
Za odbojáře Boskovic
Dr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda ČSBS Boskovice