Odcházení premiéra, ano i ne páni ministři, a odbojáři

Právě když jsme jako odbojáři a pozůstalí po obětech nacismu byli vyznamenáváni panem krajským hejtmanem Jihomoravského kraje zlatými medailemi, došla nás ona hektická zpráva. Pan premiér "sdělil svým národům", že podá demisi. Jak a kdy, jsme v té situaci nevěděli - a snad to neví ještě dnes ani sám slovutný pan premiér. Ale uvědomili jsme si - patrně všichni, jak jsme tam byli - do jakých konců se dostala přičiněním pana premiéra nejen jeho kariéra, ale především celá republika.

O fungování páně premiérovy vlády lze říci v souhlase s mytologickým  tajemníkem pana britského ministra ze seriálu "Ano,pane ministře", jeho okřídlený bonmot - "Ano i ne, pane ministře".

Vláda nynějšího premiéra měla ministry kladné i záporné, měla své "padouchy i hrdiny", jen v mnohem ostřejším kontrastu, než bývá zvykem. S obvyklým politicko antikorektním přístupem,který je nám odbojářům vlastní, můžeme označit za "padouchy republiky" ty ministry, kteří se na věky znemožnili svým rektoalpinismem sudetům. Naopak ty ministry a ministryně, kteří pracovali pro republiku, můžeme označit za "hrdiny práce". Myslím by tento titul mohla dostat třeba madam Karla Šlechtová, která podle mne odvádí pořádný kus dobré práce na pracovní frontě místního rozvoje a v zahraničí. Zatímco ministryně inkluze činí vše pro to, aby opět zproblematizovala již tak problematické poměry ve školství.

Možná se mýlím a "nepřípustně zjednodušuji",jak by to nazvala emeritní ústavní soudkyně, nejmenovaná senátorka. Kdo a jak nepřípustně zjednodušuje, jsme se naopak názorně dočkali z perel moudrosti pana ministra kultu a orby, jenž nepřestajně lál nenáviděnému presidentu Beneši a dekretům, a naopak chválil "hodné sudety" a želel jejich hrozného osudu " nelidským vyhnáním ďábelských Čechů ve stínu satanské Moskvy", není-liž pravda, Herr Minister? Sám TGM a padlí bojovníci proti nacismu, se snad obracejí nad projevy pana ministra ve svých hrobech...

Ale navraťme se k panu premiérovi. Když spočteme všechny jeho heroické státnické úlety za doby jeho panování, je jich požehnaně. Uveďme jen ty nejhorší a nejkřiklavější. V první řadě je to jeho krach antipolitiky takzvaných církevních restitucí. Přitom o žádné restituce nikdy nešlo - šlo o opětnou akumulaci kapitálu pro v první řadě římskou církev,přičemž církve a společnosti ostatní dostaly jen odpadky z panského stolu. Poprvé od Bílé Hory tak v dějinách novodobého českého státu církev římská získala majetky, o nichž se ani největším feudálům ani nesnilo. Stát s bohorovností sobě vlastní ani necekl, ústavní soudcové vše posvětili svým výnosem proti osvíceným hlasům čtyř ústavních soudců,kteří se sami stali hrdiny svědomí národa, avšak zůstali sami jako Vinnetou se svým kmenem. A tak církevní velkolup zatíží následně pět generací našich potomků...Římská církev se stane velkopodnikatelkou, bezdomovci, o něž by měla v duchu Krista Spasitele  masově pečovat, zůstanou nadále bezdomovci,  a vše se vrátí do pobělohorských majetkových kolejí - pokud nějaký politický převrat toto vše opět nezvrátí. A co pan premiér? Nehnul prstem na splnění svých předvolebních slibů,na něž nalákal voliče, rozhořčené vývojem boje o církevní veledary státu.

Další olbřímí selhání pana premiéra bylo ve vztahu k unii. Pan premiér nejenže se nepostavil do jednoho šiku s Poláky a s Maďary bránícími své země proti muslimské invazi a okupaci - o které se navíc nepravdivě tvrdí, že u nás neexistuje (!), ale stal se nejslabším článkem Visegrádu, který nic nepodpořil a nic nerozhodl. V otázce kvót se choval jako chytrá horákyně - jel na své politické koloběžce ani oblečený ani nahý,

a ke kvótám prostě koloběžel.

A konečně třetím smrtelným hříchem pana premiéra se stal jeho postoj k takzvaným sudetům anobrž landsmanům. V tomto směru pan premiér naplnil vrchovatě jeden z pojmů, označujících etapy našich polistopadových vlád. Jak známo, pan expresident Havel začal s označováním těchto vlád. Tak byly označeny postupně "vlády národního smíření" , "vlády národní oběti", "vlády národního sjednocení". Pan premiér svým postojem a prohlášením o sudetech naplnil pojem "vlády národní zrady". Označit sudety za naše spojence - k tomu musí mít politik české vlády notnou dávku morální otrlosti, dějinné ignorance a politického cynismu. Anebo to byla naprostá hloupost?? K omluvě pana premiéra dodejme jen tolik - pokračoval v linii započaté nesmyslem předchozího premiéra,který ve své nevědomosti definoval jakousi nikdy neexistující "česko-bavorskou identitu", což je pochopitelně nevědecký a nesmyslný blábol.

Takže, vše, co si nynější pan premiér zavařil, musí jako svou vlastní politickou polévku vyjísti az do dna - a tu jsou odhalené kořeny jeho "odcházení", anobrž prozatím bájné a nerealizované demise. Nicméně, i když se demise zatím nekoná -a ani nevíme, zdali se konat bude?? - pan premiér se zachoval jako pravý hrobník nejen své politiky,ale i své politické strany. Politika, potácející se do jednoho národního kopance ke druhému, může dočasně vypadat pouze jako proslulé Pyrrhovo vítězství. Všichni analytikové,kteří považují páně premiérovu demisi za chytrý tah, jsou patrně mimo mísu dějin. Neboť s oním starověkým králem parafrází řečeno "ještě jedno takové premiérovo vítězství, je ztracen on i jeho strana".

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I