Zákon na ochranu republiky není žádné novum v dějinách naší země. Platil již v dobách I. ČSR. A úspěšně se uplatnil při různých útocích na naši státnost - ať už to byl útok fašistů na kasárna v Židenících, anebo proces s nacistickým Volkssportem.
Dnešní situace v republice nabádá k zavedení takového zákona. Dosavadní normy dostatečně neumožňují účinně ochránit republikánsko-demokratickou podstatu republiky, což ústí v systematické státoborné akce různých sil - domácích i zahraničních. Zahraniční dobře známe - jsou to ony různé landsmannschafty, které sprostě atakují náš stát, vymáhají nejrůznější nelegitimní nároky, odporující mezinárodním smlouvám a dohodám, jako je Postupimská dohoda, Pařížská reparační dohoda, atd. Přitom Česká republika je signatářem těchto mezinárodních smluv jakožto nástupník ČSR.
Z domácích kruhů známe množství různých kolaborantů a obhájců sudetismu, jejichž cíle jsou rovněž státoborné - a manifestují je dokonce i doposud některé povolené politické strany. Stát naprosto selhává v ochraně zájmů většiny našich občanů - a především samotného českého národa! - před útoky různých fašistických skupin, tzv. neonacistických skupiny a před útoky rasistů, zvláště pak před útoky antisemitů.
Stále trvají systematické útoky na hlavy naší republiky - na TGM, na Edvarda Beneše, na Ludvíka Svobodu, a dále na legionáře, na partyzány, na revoluční gardy, na pohraniční stráž atd. V jiných státech by takové útoky již dávno byly pokládány za velezradu, zemězradu a vlastizradu (například v Německu,Francii,Británii atd.) a s jejich aktéry by bylo příslušně naloženo. Naši dosavadní státní činitelé v této oblasti vykazují pozoruhodnou laxnost a nedbalost. Stejně tak tomu je s propagací dějin fašismu a nacismu v médiích a v literatuře. Tak rozsáhlou propagandu nacistických paděl, jako je tomu za poslední dvacetiletí v České republice, snad nezažila žádná evropská země - snad s výjimkou těch zemí, kde dnes pochoduji volně legie SS!
Proto by odbojáři měli žádat po parlamentu, aby přijal takovou normu, která by všechny tyto aktivity postavila mimo zákon jako trestné činy.
Je nabíledni, že úřednici a zákonodárci určitých kruhů se budou vymlouvat na to, že dnešní zákony stačí dostatečně ochránit celé spektrum těchto protistátních a protirepublikánských činů. Opak je pravdou. Taková tvrzení jsou pouhou výmluvou a profesními lžemi. Řada případu svědčí o tom, že stát s dosavadními normami nevystačí a že nestačí zabezpečit občanstvo od strachu před řáděním těchto živlů. typické případy jsou úspěch tzv. fašistické Dělnické strany a dále úspěch registrace sudetoněmeckého sdružení v České republice. Tyto "právní úspěchy" jsou hanbou republiky, jsou skvrnou na právním pořádku země, která se hlásí k antifašistické koalici II.světové války. Proto odbojáři mají vyzvat příslušné politické činitele a poslance, aby iniciovali takový zákon. Občané České republiky by nadále neměli žít ve strachu z řádění nacistů, fašistů, rasistů a antisemitů, skrývajících se pod označením "neonacistů".
Stejně tak by mělo skončit naprosto lživé pokládání rovnítek mezi činnost nacistů a komunistů. Ať se to dnešním jistým senátorům a dalším činitelům líbí či nikoli, komunistickou stranu bez porušení lidských práv nelze postavit mimo zákon a její dnešní činnost nelze srovnávat s fašismem v žádném případě. Dnešní komunisté jsou platnou součástí občanské společnosti a nelze je zahánět do společenského ghetta. Lze diskutovat o komunistické minulosti, o zločinech určité éry, zejména osobní moci za stalinismu, ale nelze uplatnit na komunisty kolektivní vinu - takovou vinu, jakou landsmannschafty uplatňují na celý český národ. Neznáme případ, kdy v demokratické zemi by byla zakázána komunistická strana toho typu, která neusiluje o změnu státního zřízení násilím. Když je u nás tolerována monarchistická strana, která přímo manifestuje úmysl zrušit republikánské zřízení, musí být tolerována i komunistická strana. Dále nelze pomíjet zásluhy padlých komunistů na osvobození vlasti od nacismu - zásluhy stejné, jako všech vlasteneckých sil, bojujících proti hitlerismu - , jak se to děje dnes.
V této souvislosti jako odbojáři jsme si vědomi toho, že za tento názor se na naše hlavy snese zdrcující odsudek koncilu všech antidemokratických, černosotěnských sil. To však nic nemění na jeho pravdě. Vzpomeňme na dějiny II.světové války - jen spojením nekomunistů Churchilla a de Gaulla s ruskými komunisty SSSR mohl být fašismus poražen na hlavu. Jiné cesty nebylo. Dnes jiné cesty není opět - má-li být tato republika ochráněna. Opak povede k novým Hitlerům. To samé platí o symbolech minulosti. Tažení proti srpům a kladivům je nesmyslem a jejich srovnávání s hakenkreuzem je zcela účelově vylhané. Požaduje někdo po Rakousku, aby ze státního znaku republiky odstranilo srp a kladivo ? Navíc tyto útoky vyvolávají mezinárodní skandály a poškozují pověst České republiky - jako byl brněnský případ idiotského srpobijce - protože útočí na historické symboly pod záštitou Ruské federace, jež je jejich dědicem. Nesmyslnost a zhoubnost těchto požadavků je zjevná sama o sobě. Již jen tyto příklady ukazují, jak nezbytný je zákon na ochranu republiky. takové je stanovisko našich odbojářů z Boskovicka.
Dr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda OV, za OV ČSBS Boskovice
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz