Odboj proti nacismu, Česká televize a pokusy o zkreslování dějin

Jaroslav Hroch

Od devadesátých let minulého století pozorujeme bohužel v masových sdělovacích prostředcích pokusy novinářů, televizních a rozhlasových publicistů, politiků a pseudohistoriků o účelové přehodnocování dějin, které je spojováno s nepravdivými obviněními nejvýznamnějších předních představitelů českého a světového odboje proti nacismu, u nás zvláště dr. Edvarda Beneše. V poslední době se projevily tyto tendence v podobě celkového ideového vyznění, lží, polopravd a zakrývání podstatných skutečností v pořadu České televize Historie.cz ze dne 17. 12. 2007, který nesl tendenční podtitulek „Osvobození přivítaly též vraždy“. K hanobení prezidenta dr. Edvarda Beneše nedošlo bohužel ve veřejnoprávní České televizi poprvé. Novou skutečností však je, že veřejnoprávní Česká televize nechtěně umožnila vyhlásit a propagovat další, nový a velmi nebezpečný moment v pokusu o prosazování neonacistických tendencí v našem státě. Jde totiž o to, že bylo napadeno české vysílání z Londýna (a tedy i jeho účastníci, např. dr. Prokop Drtina), které bylo významnou mravní posilou pro český a slovenský lid při snášení německé krutovlády a zároveň představovalo významný ideový zdroj protinacistického odboje. Účastníci pořadu se přitom mimo jiné nestyděli zamlčet, že za poslouchání rozhlasu z Londýna (a samozřejmě i z Moskvy) byl v Protektorátu trest smrti, a jen za tento čin zaplatilo životem mnoho našich spoluobčanů.

V pořadu došlo i k vědomému klamání diváků. Např. lživé tvrzení, že dr. Beneš propagoval likvidaci německého národa, bylo doloženo filmovým záznamem části jeho projevu, kde však vůbec o likvidaci tzv. sudetských Němců nemluvil, pouze konstatoval, že odcházejí z naší vlasti. Dr. Edvard Beneš nikdy neprohlásil, že vylikviduje Němce, respektive sudetské Němce jako národ. V Londýně řekl toto: „Také vylikvidování viníků z řad našich Němců u nás doma stane se v rámci všeobecné odplaty po této veliké válce a v plné rovnosti s viníky z řad Čechů a Slováků“. Beneš tedy evidentně nemluví o vylikvidování německého národa jako celku, jde o potrestání pachatelů zločinů proti lidskosti a spolupracovníků s nacisty, a to na stejné rovině, ať byli německého či českého původu. Je smutné, že pouze přítomný švýcarský historik Adrian von Arburg jediný pravdivě konstatoval, že prezidenta ČSR dr. E. Beneše není možné na základě historických pramenů a svědectví spojovat s excesy odsunu.

Dr. Edvard Beneš byl celým svým založením humanistou. Ať si vážení panové Kučerové a vážený pan Just přečtou studii českého filozofa Jana Patočky Humanismus Edvarda Beneše (Kritický měsíčník 9, 1948, č. 15, s. 329-334). Mimo jiné existuje svědectví mého otce JUDr. Jaroslava Hrocha (1910- 1980), od června 1945 do 26. února 1948 vedoucího kanceláře ředitele Sboru národní bezpečnosti v Brně, že prezident dr. Edvard Beneš několik dní po pochodu Němců do Pohořelic osobně přijel do Brna, a neznaje celý kontext událostí, ostře vytýkal - v přítomnosti mého otce - řediteli SNB vládnímu radovi JUDr. Babákovi, že nebylo zabráněno excesům vůči Němcům a že odsun nebyl proveden humánně. JUDr. Babák se však zcela obhájil. V žádném případě neplánovalo ředitelství SNB a Zemský národní výbor v Brně odchod pěšky, snažili se zdržet odsun, dokud neobstarají dostatek povozů (měli přislíbena i nákladní auta od Rudé armády). Obrovské davy Čechů v Brně však nechtěly slyšet nic o tom, že se Němci povezou v autech nebo na povozech. Jaké byly důvody? Účastníci besedy se bud úmyslně, nebo v lepším případě vzhledem ke své žalostné historické nedovzdělanosti, nezmínili o tom, co způsobilo takové rozhořčení brněnských Čechů. Nejen esesáci a gestapáci, ale především tzv. slušní, civilní brněnští Němci vodili své vlastní děti dívat se na neustálé hromadné popravy českých vlastenců, hlavně v Kounicových kolejích. Mezi brněnskými Němci byl tak obrovský zájem o přítomnost na těchto popravách, že musely být rozdávány lístky. Místo aby alespoň před konečnou porážkou byli lidštější, brněnští Němci, tak jako velká většina celého zfanatizovaného národa, do poslední chvíle věřili ve vítězství a vyhrožovali, že po vyhrané válce budou brněnské ulice dlážděny českými lebkami. Souhlasím proto s výrokem Arnošta Lustiga, že se Adolfu Hitlerovi podařilo značně přispět k zezvířečtění velké části německého národa.

Přesto příslušníci českých státních orgánů, často s nasazením vlastního života, chránili sudetské Němce. Divokému odsunu v Brně se snažil také osobně zabránit JUDr. Babák, ačkoliv měl tělo plné jizev od německého biče hojně na něm používaném na gestapu a v koncentráku. Chtěl bych v této souvislosti upozornit na závažný historický fakt. Němečtí nacisté po celou dobu okupace totiž mimo jiné mučili a zabíjeli právě ty, kteří by mohli později ochránit tzv. sudetské Němce před excesy. Přes polovinu členů ředitelství brněnské prvorepublikové policie bylo uvězněno a popraveno. Zvláště mladší z těchto lidí byli absolventy právnických fakult za první republiky, kde byli samozřejmě vedeni k etickému a humánnímu jednání. Studenti Právnické fakulty Masarykovy univerzity již za tzv. první republiky měli do svého studia jako povinnou součást zařazeny přednášky profesora Inocence Arnošta Bláhy z tzv. praktické filozofie, které je celým svým zaměřením vedly k humánnímu přístupu k občanům a přísnému dodržování etických norem právní profese. Tomu odpovídala, jak jsem ji sám prostudoval, i speciální příručka vládního rady JUDr. Procházky pro brněnské policejní vyšetřovatele, vypracovaná na počátku třicátých let 20. století, kde bylo napsáno, že výslech má probíhat klidně a mírně, vyšetřovatel ani nemá zvyšovat hlas! Jak dopadl JUDr. Procházka v německých rukou? V německé věznici mu vyšetřovatel na počátku výslechu mistrnou ranou bičem vyrazil oko!! Ke konci byl mučen a popraven. Můj otec, pracující jako policejní koncipista v letech 1937-1938 na policejním ředitelství v Brně, unikl podobnému osudu jen díky tomu, že byl ihned po mnichovské dohodě jako neženatý přeložen na Okresní úřad v Novém Městě na Moravě, aby se staral o Čechy vyhnané z Poličky, která byla zabrána Německem. Z těchto a mnoha dalších výše uvedených důvodů a faktů proto považuji výše zmíněný pořad za hrubou urážku nejen dr. Beneše, ale i pracovníků československých státních orgánů, vychovaných Masarykovým (a Benešovým) humanismem, jakož i naší Masarykovy univerzity.

Je samozřejmé, že odsuzuji jednotlivé zločiny, k nimž došlo na německých občanech. Snad jsem vysvětlil, proč vzhledem k vyvražďování českých právních a policejních odborníků a české inteligence vůbec, i kvůli frustraci českého národa z neuvěřitelně bestiálního charakteru německých zločinů, nebylo možné excesům zabránit. Přitom československý parlament zřídil vyšetřovací komisi, aby zkoumal excesy, k nimž došlo v postupu vůči Němcům bezprostředně po válce nebo při uskutečňování odsunu. Jak uvádí znalec ústavního práva prof. JUDr. V. Pavlíček, „někteří pachatelé těchto zločinů byli tehdy i soudně trestáni a publikovaná judikatura Nejvyššího soudu o tom podává svědectví“. Je pravda, že některé tyto zločiny zůstaly nepotrestány. V nesrovnatelně větším počtu však trestu unikli u nás působící nacističtí zločinci. Někteří právě proto, že byli odsunuti za pomoci nacistických organizací unikli do Argentiny, Chile a dalších jihoamerických států.

Závěrem chci upozornit na značnou nevyváženost pořadů České televize týkajících se událostí v českých zemích v letech 1939-1945. Pokud vezmeme počty obětí, tak by na pořad ze 17.12. 2007 muselo kvůli vyváženosti následovat tisíce pořadů o zločinech německých nacistů u nás. Žádám proto, aby byly zařazeny do vysílání veřejnoprávní České televize filmové dokumenty o nacistických zločinech v bývalém protektorátu Čechy a Morava a také filmy o významných historických událostech, které předcházely druhé světové válce. Oceňuji, že Česká televize uvede k sedmdesátému výročí mnichovských událostí film režiséra Weisse z roku 1947 Neklidná hranice. Zároveň však - alespoň k částečnému odčinění hrubých urážek světově uznávaného představitele odboje proti nacismu dr. Edvarda Beneše a vyvážení morálních škod, které napáchaly pořady typu Osvobození bylo provázeno vraždami, bych považoval za nutné, aby v zájmu historické a mravní výchovy naší mládeže byl promítnut v hlavní vysílací době v České televizi (třeba v dvojím pokračování) film Dny zrady režiséra Otakara Vávry', jednoho z tvůrců tzv. české filmové vlny, vyznamenaného za zásluhy o českou filmovou kulturu prezidentem České republiky. Tento film je považován současnými filmovými vědci, například významným odborníkem z Ústavu filmu a audiovizuální kultury' Filozofické fakulty Masarykovy univerzity PhDr. Jaromírem Blažejovským, PhD., za vysoce umělecky hodnotný a historicky zcela objektivní, odolávající dobovým tlakům. Není možné, aby tento film byl promítán pouze např. ve Filmovém semináři naší Filozofické fakulty MU.

Přednášel jsem na mnoha konferencích ve světě, také v památníku holocaustu Yad Vashemu v Izraeli. Významní historici této instituce poukazovali na to, že se v Evropě celkově posilují tendence k popírání holocaustu: masového vyvražďování Židů a k popírání nacistických zločinů vůbec. Zároveň konstatovali, že zesilují útoky na politické představitele odboje proti nacismu, na partyzánské hnutí a na Rudou armádu a armády Spojenců, které zachránily evropskou civilizaci před jejím pohlcením nacistickou hrůzovládou. Ideové vyústění televizního pořadu Osvobození přivítaly též vraždy jde tímto nebezpečným směrem, který ve svých objektivních důsledcích podporuje neonacistické tendence v Evropě a mimo jiné ohrožuje základní hodnoty, na nichž byl a je vybudován i náš současný stát. Z toho důvodu jsem nucen se obrátit s tímto upozorněním nejen na instituci Yad Vashem v Izraeli, ale i na širokou obec našich historiků a vědeckých pracovníků. V mém případě nejde o žádnou nenávist ke všemu německému, vždyť jsem mimo jiné autorem dvou monografií a desítek publikací o německé filozofii a filozofické hermeneutice. Rozhodl jsem se proto požádat Radu České televize a její Etický panel, aby projednala otázku pořadů hrubým způsobem zkreslujících historickou skutečnost v celém jejím závažném ideovém kontextu a přijala možná opatření v souladu s principy programové vyváženosti a svobody projevu. Doufám, že toto mé úsilí podpoří i širší akademická obec naší Masarykovy univerzity, ale i české vědecké a odborné instituce zabývající se historií, jakož i učitelé dějepisu na vašich základních, středních i vysokých školách.