Prof. PhDr. Jaroslav Hroch, CSc.

Odboj proti nacismu, česká televize a pokusy

o zkreslování dějin

Od devadesátých let minulého století pozorujeme bohužel v masových sdělovacích prostředcích pokusy novinářů, televizních a rozhlasových publicistů. politiku a pseudo­historiků o účelové přehodnocování dějin, které je spojováno s nepravdivýmI obviněnímI nejvýznamnějších předních představitelů českého a světového odboje proti nacismu, u nás zvláště dr. Edvarda Beneše. V poslední době se projevily tyto tendence v podobě celkového ideového vyznění, lží, polopravd a zakrývání podstatných skutečností v pořadu České televize Historie.cz ze dne 17. 12. 2007, který nesl tendenční podtitulek "Osvobození přivítaly též vraždy". K hanobení prezidenta dr. Edvarda Beneše nedošlo bohužel ve veřejnoprávní České televizi poprvé. Novou skutečností však je, že veřejno­právní Česká televize nechtěně umožnila vyhlásit a propagovat další, nový a velmI nebezpečný moment v pokusu o prosazování neonacistických tendencí v našem státě. Jde totiž o to, že bylo napadeno české vysílání z Londýna (a tedy I jeho účastníci. např. dr. Prokop Drtina), které bylo významnou mravní posilou pro český a slovenský lid při snášení německé krutovlády a zároveň představovalo významný ideový zdroj protinacis­tického odboje. Účastníci pořadu se přitom mimo jiné nestyděli zamlčet, že za poslouchání rozhlasu z Londýna (a samozřejmě i z Moskvy) byl v Protektorátu trest smrti a jen za tento čin zaplatilo žIvotem mnoho našich spoluobčanů.

V pořadu došlo i k vědomému klamání diváků. Např. lživé tvrzeni. že dr. Beneš propagoval likvIdaci německého národa, bylo doloženo filmovým záznamem části jeho projevu, kde však vůbec o likvidaci tzv. sudetských Němců nemluvil, pouze konstatoval, že odcházejí z naší vlasti. Dr. Edvard Beneš nikdy neprohlásil, že vylikviduje Němce, respektive sudetské Němce jako národ. V Londýně prohlásil toto: "Také vylikvidování viníku z řad našich Němců u nás doma stane se v rámci všeobecné odplaty po této veliké válce a v plné rovnosti s viníky z řad Čechu a Slováků.“ Beneš tedy evidentně nemluví o vylikvidování německého národa jako celku, jde o potrestání pachatelů zločinu proti lidskosti a spolupracovníků s nacisty, a to na stejné rovině, ať byli německého či českého původu. Je smutné, že pouze přítomný švýcarský historik Adrian von Arburg jediný prav­divě konstatoval, že prezidenta ČSR dr. E. Beneše není možné na základě historických pramenů a svědectví spojovat s excesy odsunu.

Dr. Edvard Beneš byl celým svým založením humanistou. Ať si vážení pánové Kučerové a vážený pan doc. V. Just přečtou studii českého filosofa Jana Patočky Humanismus Edvarda Beneše (Kritický měsíčník 9. 1948. č. 15. s. 329-334). Mimo jiné existuje svědectví mého otce, JUDr. Jaroslava Hrocha (1910-1980), od června 1945 do 26. února 1948 vedoucího kanceláře ředitele Sboru národní bezpečnosti v Brně, že prezi­dent dr. Edvard Beneš několik dní po pochodu Němců do PohořelIc osobně přijel do Brna. a neznaje celý kontext událostí, ostře vytýkal - v přítomnosti mého otce - řediteli SNB vládnímu radovi JUDr. Babákovi, že nebylo zabráněno excesům vůči Němcům a že odsun nebyl proveden humánně. JUDr. Babák se však zcela obhájil. V žádném případě ne­plánovalo ředitelství SNB a Zemský národní výbor v Brně odchod pěšky, snažili se zdržet odsun, dokud neobstarají dostatek povozů (měli přislíbena i nákladní auta od Rudé ar­mády). Obrovské davy Čechů v Brně však nechtěly slyšet nic o tom, že se NěmcI pove­zou v autech nebo na povozech. Jaké byly důvody? Účastníci besedy buď úmyslně, nebo v lepším případě vzhledem ke své žalostné historické nedovzdělanostl, se nezmínili o tom. co způsobilo takové rozhořčení brněnských Čechů. Nejen esesáci a gestapáci, ale především tzv. slušní, civilní brněnští NěmcI vodili své vlastní děti dívat se na neustálé hromadné popravy českých vlastenců, hlavně v Kounicových kolejích. Mezi brněnskými Němci byl tak obrovský zájem o přítomnost na těchto popravách, že musely být rozdávány lístky. Místo, aby alespoň před konečnou porážkou byli lidštější, brněnští Němci, tak jako velká většina celého zfanatizovaného národa, do poslední chvíle věřili ve vítězství a vyhrožovali, že po vyhrané válce budou brněnské ulice dlážděny českými lebkami. Musím proto bohužel souhlasit s výrokem spisovatele Arnošta Lustiga, že se Adolfu Hitlerovi podařilo značně přispět k zezvířečtění velké části německého národa.

Přesto příslušníci českých státních orgánu, často s nasazením vlastního života, chránili sudetské Němce. Divokému odsunu v Brně se snažil také osobně zabránit JUDr. Babák. ačkolIv měl tělo plné jizev od německého biče hojně na něm používaném na Gestapu a v kon­centráku. Chtěl bych v této souvislosti upozornit na závažný historický fakt. Němečtí nacisté po celou dobu okupace totiž mimo jiné mučili a zabíjeli právě ty, kteří by mohli později ochránit tzv. sudetské Němce před excesy. Přes polovinu členu ředitelství brněnské prvorepublikové policie bylo uvězněno a popraveno. Zvláště mladší z těchto lidí byli absolventy právnických fakult za první republiky, kde byli samozřejmě vedeni k etické­mu a humánnímu jednání. Studenti Právnické fakulty Masarykovy univerzity již za první republiky měli do svého studia jako povinnou součást zařazeny přednášky profesora lnocence Arnošta Bláhy z tzv. praktické filosofie, které je celým svým zaměřením vedly k humánnímu přístupu k občanům a přísnému dodržování etických norem právní profese. Tomu odpovídala - jak jsem ji sám prostudoval - i speciální příručka vládního rady JUDr. Procházky pro brněnské policejní vyšetřovatele, vypracovaná na počátku třicátých let 20. století. Zde bylo napsáno, že výslech má probíhat klidně a mírně, vyšetřovatel ani nemá zvyšovat hlas! Jak dopadl JUDr. Procházka v německých rukou? V německé věznici mu vyšetřovatel na počátku výslechu mistrnou ranou bičem vyrazil oko!! Ke konci byl mučen a popraven. Můj otec, pracující jako policejní koncipista v letech 1937-1938 na policej­ním ředitelství v Brně, zřejmě unikl podobnému osudu jen díky tomu, že byl ihned po mni­chovské dohodě jako neženatý přeložen na Okresní úřad v Novém Městě na Moravě, aby se staral o Čechy vyhnané z Poličky, která byla zabrána nacistickým Německem. Z těchto a mnoha dalších výše uvedených důvodů a faktů proto považuji výše zmíněný pořad za sprostou urážku nejen dr. Beneše, ale i pracovníků československých státních orgánů, vy­chovaných Masarykovým (a Benešovým) humanismem, jakož i Masarykovy univerzity, na které dnes působím.

Je samozřejmé, že odsuzuji jednotlivé zločiny, k nimž došlo na německých občanech. Snad jsem vysvětlil, proč vzhledem k vyvražďování českých právních a policejních odborníků a české inteligence vůbec, i kvůli frustraci českého národa z neuvěřitelně bestiálního charakteru německých zločinu, nebylo možné excesům zabránit. Přitom československý parlament zřídil vyšetřovací komisi, aby zkoumal excesy, k nimž došlo v postupu vůči Němcům bezprostředně po válce nebo při uskutečňování odsunu. Jak uvádí znalec ústavního práva prof. JUDr. V. Pavlíček, "někteří pachatelé těchto zločinu byli tehdy i soudně trestáni a publikovaná judikatura Nejvyššího soudu o tom podává svědectví". Je pravda, že některé tyto zločiny zůstaly nepotrestány. V nesrovnatelně větším počtu však trestu unikli u nás působící nacističtí zločinci. Někteří právě proto, že byli odsunuti, nebo protože unikli za pomoci tam působících nacistických organizací do Argentiny, Chile a dalších jihoamerických států.

Závěrem chcI upozornit na značnou nevyváženost pořadů České televize týkajících se událostí v českých zemích v letech 1939-1945. Pokud vezmeme počty obětí, tak by na pořad ze 17. 12. 2007 muselo kvůli vyváženosti následovat tisíce pořadů o zločinech německých nacistů u nás. Žádám proto, aby byly zařazeny do vysílání veřejnoprávní České televize filmové dokumenty o nacistických zločinech v bývalém Protektorátu Čechy a Morava a také filmy o významných historických událostech, které předcházely druhé světové válce. Oceňuji, že Česká televize uvede k sedmdesátému výročí mnichovských událostí film režiséra Weisse z roku 1947 Neklidná hranice. Zároveň však ­alespoň k částečnému odčinění hrubých urážek světově uznávaného představitele odboje proti nacismu dr. Edvarda Beneše a vyvážení morálních škod, které napáchaly pořady typu "Osvobození přivítaly též vraždy" - bych považoval za nutné, aby v zájmu historické a mravní výchovy naší mládeže byl promítnut v hlavní vysílací době v České televizi (tře­ba v dvojím pokračování) film Dny zrady režiséra Otakara Vávry, jednoho z tvůrců tzv. české filmové vlny, vyznamenaného za zásluhy o českou filmovou kulturu prezidentem České republiky. Tento film je považován současnými filmovými vědcI. například vý­znamným odborníkem z Ústavu filmu a audiovizuální kultury Filozofické fakulty Masarykovy univerzIty PhDr. Jaromírem Blažejovským, Ph.D., za vysoce umělecky hod­notný a historicky zcela objektivní, odolávající dobovým tlakům. Podle mého názoru nestačí, aby tento film byl promítán pouze ve Filmovém semináři Filozofické fakulty MU.

Přednášel jsem na mnoha konferencích ve světě, také v památníku holokaustu Yad Vashem v Izraeli. Významní historici této instituce poukazovali na to, že se v Evropě celkově posilují tendence k popírání holokaustu, správněji: masového vyvražďování Židů, a k popírání nacistických zločinů vůbec. Zároveň konstatovali, že zesilují útoky na polI­tické představitele odboje proti nacismu, na partyzánské hnutí a na Rudou armádu a ar­mády Spojenců, které zachránily evropskou civilizaci před jejím pohlcením nacistickou hrůzovládou. Ideové vyústění televizního pořadu "Osvobození přivítaly též vraždy" jde tímto nebezpečným směrem, který ve svých objektivních důsledcích podporuje neonaci­stické tendence v Evropě a mimo jiné ohrožuje základní hodnoty, na nichž byl a je vybu­dován i náš současný stát. Z toho důvodu jsem nucen se obrátit s tímto upozorněním nejen na Instituci Yad Vashem v Izraeli, ale i na širokou obec našich historiků a vědeckých pra­covníků. V mém případě nejde o žádnou nenávist ke všemu německému, vždyť jsem mi­mo jiné autorem dvou monografií a desítek publikací o německé filosofii a filosofické hermeneutice. Rozhodl Jsem se proto požádat Radu České televIze a její EtIcký panel. aby projednala otázku pořadů, které hrubým způsobem zkresluji historIckou skutečnost v celém jejím závažném ideovém kontextu a přijala možná opatření v souladu s principy programové vyváženosti a svobody projevu. Doufám, že toto mé úsilí podpoří nejen širší akademická obec Masarykovy univerzity, ale i české vědecké a odborné instituce zabý­vající se historií, jakož i učitelé dějepisu na našich základních, středních a vysokých školách.

---­

* Se souhlasem autora je článek převzat ze Zpravodaje Historického klubu, 1-2 2008

(2009) s. 73 - 7). Reakcí na původní článek byly vulgární anonymy vyhrožující au­torovi mj. i fyzickou likvIdací. (Převzato z Bulletinu Společnosti Edvarda Beneše, 2010)

Jsou naše sdělovací prostředky ještě české?

Na ČTI a ČTI, které jako občané platíme z našich daní, se vysílají protičeské pořady. Tak nechutně, že i při výročí 28. října se uvádějí příkoří spáchaná námi na Němcích při odsunu. Např. - 24. listopadu 2910 - na ČT2 v pořadu „Ta naše povaha česká“ jsme byli představováni jako lumpové a darebá­ci, kteří ubližovali Němcům při odsunu a přesídlili v některých v případech i antifašisty.

Je pravda, že i takovéto případy se staly, stejně jako, že mnozí antifašisté odcházeli z rodinných i jiných důvodů sami. Ale místo těchto mimořádných případů přece bylo lepší ukázat, jak mladí příslušníci Hitlerovy mládeže u nás ještě v květnových dnech roku 1945 stříleli naše civilis­ty a dnes spokojeně užívají důchodu v SRN. Měli by ukazovat, v jakém stavu se vraceli naši lidé, kteří přežili pobyt v koncentračních táborech, vzpomínku na život některého z popravených československých generálů a příslušníků důstojnického sboru, kde jsme měli daleko větší ztráty než některé válčící státy! Uvést třeba případ rodiny lesníka, která pomáhala par­tyzánům, otec byl po mučivém výsle­chu „jen zastřelen“, ale jeho 14letý syn byl podroben bestiálním pokusům. A tak se (dle svědectví těch, kteří přežili) ta polohluchá a poloslepá troska potažená kůží nedočkala se v květnových dnech roku 1945 příjezdu své matky a sestry. Z těch našich cca 360 tisíc násilně zahynulých občanů v době války byla naprostá převaha civilistů – nesrovnatelná s politováníhodnými excesy.

Je pochopitelné, že německé - česky psané noviny píší v cizím žoldu. Ale nelze to při­jmout v případě České televize, s jejím často protičeským a proti slovanským zaměře­ním, kdy vzniká podezření z vybízení k národ­nostní nesnášenlivosti a tedy porušování základ­ních lidských práv! Je nutné v tomto případě poža­dovat odstoupení vedoucích těchto institucí. Ke srov­nání slouží to, že daleko objektivnější zpravodajství mají soukromé televize Prima a Nova!

V době 88denního barbarského útoku vojsk NATO a USA ve zpravodajství ČT1 byly téměř jen informace o této agresi. Ale zcela neobjektivní. Nebyly zde téměř záběry 2 tisíc zabitých civilistů, záběry vybombardované jugoslávské televize a zabitých zpravodajů, zničených zdravotních zařízení a škol, záběry dýmu ze zničených rafinérii.a následných ekologických škod. Chybělo zpravodajství o tom, že byla použita zakázaná munice včetně kazetových bomb a granátů s, ochuzeným uranem, na následky zásahu umírali lidé ještě dlouho po skončené agresi!

Ve sportovním zpravodajství se mohlo uvést, jak manželka vyni­kajícího srbského atleta při náhlém muslimském minometném útoku zakryla svým tělem čtyřletého syna. Syna zachránila, ale sama zahynula. Syn tohoto vynikajícího srbského běžce ale nebude moci pokračovat v otcových šlépějích, protože mu musela být amputová­na noha.

Jen v jednom nezávislém listu bylo uveřejněno svědectví našeho vojáka sloužícího v mezinárodních jednotkách, jak na srbsko­-chorvatském pomezí půjčovali chorvatští finančníci německým turistům pušku ke střelbě do srb­ských civilistů. Chyběla reportáž z Kosova (dle svědectví západoev­ropských zpravodajů), kde byli zpra­vodajové šokováni nejen bohatou výzbrojí Albánců, ze zdrojů někdejší armády NDR, ale vůbec tím, že Albánci byli dokonce oblečeni do východoněmeckých uniforem! To navzdory zbrojnímu embargu.

Od zcela převažujících pravico­vých zpravodajů očekávají lidé objektivní informace o tom, co tato vláda dělá již lépe a jak lidé v té či oné oblasti si žijí lépe než za totality. Oč jsou již lacinější veřejné zakázky, jak se snížily horentní platy členů dozorčích. rad státních a polostátních podniků (viz Topolán­kovi rentiéři - odložení politici – kteří dostávali od Ředitelství silnic a dálnic ČR platy od 120 do 160 tisíc měsíčně - viz členové­ dozorčí rady ČSA, kteří dostávali stotisícové platy od hluboce ztrátové společnosti).

Jak brání vláda odchodu našich lékařů a vědců do ciziny?

Pokud nedojde v tomto směru k radikální nápravě, budou lidé muset použít občanské neposlušnosti. Budou muset odmítat platit tele­vizní poplatky za zcela neobjektivní televizi. Přestat kupovat cizí noviny jako je MF Dnes, Lidové noviny, Reflex apod.

Fr. Truxa

Vážení přátelé,

také zastáváte stanovisko, že ČT se v některých pořadech snaží o přepisování našich dějin, že již dlouhodobě znásilňuje historickou pravdu a nedbá našich národních a státních zájmů? Také si kladete otázku, zda ČT je ještě českou televizí?

Pokud ano, neomezujte se jen na její verbální kritiku v okruhu svých známých!

Protestujte, pište dopisy! Přece nebudeme svými penězi do nekonečna přispívat k protičeským a k pro sudetoněmeckým aktivitám některých televizních redaktorů, režisérů. Své protesty adresujte nejen vedení ČT, ale i Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, poslancům PS PČR a senátorům! (Redakce)

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz

E-mail: vydavatel@seznam.cz