Volby do Poslanecké sněmovny, Senátu, krajských i dalších zastupitelstev, volby prezidentské se celkem pravidelně opakují. Provázejí je ne výjimečně i pokusy, zřejmé nebo zákulisní, ovlivnit jejich výsledky nepolitickými prostředky.
V roce 1990 těsně před konáním voleb do Poslanecké sněmovny vystoupil v televizi Jan Ruml, náměstek ministra vnitra ČSFR, aby v době, kdy již platil zákonný zákaz jakýchkoliv volebních aktivit, oznámil široké veřejnosti, že dr. Josef Bartončík, předseda Československé strany lidové (dále jen ČSL), spolupracoval se Statní tajnou bezpečnosti. Nechme stranou zvlášť silné pochybnosti o pravdivosti jeho sdělení, a zaměřme se pouze na jeho důsledek. V této souvislosti je třeba ještě především zdůraznit, že ČSL uzavřela s Občanským fórem (dále jen OF), jehož funkcionářem J. Ruml byl, dohodu o slušném vedení volebního boje, a to dokonce opakovaně. Přesto ČSL v terénu dostávala od OF rány pod pas. Největším úderem bylo právě zmíněné vystoupení J. Rumla v televizi, bez ohledu na fakt, že tento byl náměstkem ministra vnitra dr. Richarda Sachera, předního funkcionáře ČSL, bez jehož vědomí, jak nám bylo sděleno, k vystoupení došlo.
Jaký důsledek mělo? Nelze jej přesně vyčíslit. Funkcionáři z ČSL se ozývali z terénu, že řada voličů, dokonce i členů ČSL, Rumlovo sdělení berou jako fakt a prohlašují, že proto ČSL volit nebudou. Volební preference dávaly křesťanskému bloku KDU, jehož páteří byla Československá strana lidová, původně naději získat 12% i více hlasů. Po vystoupení J. Rumla to nakonec bylo pouhých asi 8%. Křesťanský blok byl značně poškozen, i když mohlo jít a zřejmě také šlo o méně než o 4%. „Zásluhy“ Rumla byly zřejmé. Za porušení volebního zákona nejenže sankcionován nebyl, ale dokonce se později stal ministrem vnitra. Byl tedy za své jednání honorován.
Když při pozdějších prezidentských volbách si V. Havel spočítal, že ke zvolení mu bude chybět jeden hlas, vyřešili to jeho milci tím, jak informovala tehdy některá média, že nechali na jeden den, a to na den volby prezidenta, zavřít předsedu republikánů a poslance Sládka. Tak snížili počet hlasujících poslanců proti zvolení V. Havla prezidentem o jeden tolik potřebný hlas. V. Havel se „demokraticky“ stal na další volební období prezidentem.
Jan Ruml i později vstoupil do českých politických dějin a opět ne nijak pozitivně. V době, kdy V. Klaus odletěl na návštěvu Sarajeva, zosnoval spolu s dalšími proti němu komplot. Jeho cílem bylo odstranit V. Klause z významných politických funkcí. „Sarajevský atentát“ nevyšel. Jan Ruml byl při své akci dokonce verbálně i fyzicky napadán. Dostal, co mu patřilo, bylo tehdy slyšet. Akce se bohudíky nezdařila, ale Jan Ruml byl nezničitelný. Ještě dost dlouho v politice působil. Jaké byly jeho aktivity, víme všichni.
Z líhně OF pochází i dr. P. Pithart. Ten vystřídal několik politických stran, než zakotvil v KDU-ČSL. Když svého času se hlasovalo o funkci předsedy Senátu, rozhodl P. Pithart volbu svým hlasem a tak se stal jeho předsedou. Nepřekonatelná a nezvladatelná touha získat tu či onu funkci není však nezákonná. Jen může vypovídat o morálních kvalitách člověka.
***
Tak, jak jsme po listopadu 1989 „vrůstali“ do liberálního kapitalismu, rozrůstal se i organizovaný zločin. Proto také v r. 1995 vznikl Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Jeho ředitelem se stal Jan Kubice. Vztahy mezi ním a ČSSD se kalily, když Miloš Zeman, tehdy předseda vlády ČR, neúspěšně usiloval o jeho odvolání.
Již v létě 2005 Mirek Topolánek v očekávání vítězství strany, jíž byl předsedou, mluvil o „noci dlouhých nožů“. Myslel tím, že udělá „pořádek“ na ministerstvu vnitra a policejních složkách. O provedení hlubokých změn na vnitru a policii mluvil též P. Bém, který výslovně žádal hlavu Bublana, sociálně demokratického ministra vnitra.
Před volbami do Poslanecké sněmovny v březnu r. 2006 silnou aktivitu projevil ÚOOZ. Bylo zadrženo a obviněno sedm podezřelých, z nichž čtyři byli členy ČSSD a dva z nich i vládními úředníky, z korupce. Koncem března 2006 byl zadržen a obviněn z přijímání úplatků Jan Hanáček, člen ČSSD, který pracoval na Úřadu vlády jako poradce místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha. J. Hanáček byl stíhán na svobodě. Zatímco Škromach, přestože mluvil o šoku ze zatčení jemu známých lidí, zdůraznil, že si počká na výsledky vyšetřování, Jiří Paroubek, v tu dobu předseda ČSSD, prohlásil stíhané sociální demokraty za šibaly a domáhal se jejich vyloučení z řad strany, aby tak, jak se domníval, zmírnil možné negativní dopady volební výsledky. Ve veřejnosti tím však také současně utvrzoval důvěru v policejní akci.
21. května však Topolánek ve vysílání televize Primy obvinil Paroubka z kontaktů s organizovaným zločinem. O několik dní později vystoupil Ivan Langer, stínový ministr vnitra ODS, s požadavkem, aby ředitel Inspekce Borník rezignoval, poněvadž brání vyšetřování korupční aféry. Věci nabraly rychlý spád. Vidím slíbil Kubicemu, že svolá Výbor pro obranu a bezpečnost na 29.5.2006, tedy na dobu pouhých několika dní před konáním voleb.
29. května 2006, několik dní před volbami do Poslanecké sněmovny, se Kubice obrátil na poslance sněmovního branného výboru se zprávou, ve které se uvádí, že organizovaný zločin pronikl do státní správy. Tato zpráva byla později v médií označována jako Kubiceho zpráva. Policejní prezidium, ministerstvo vnitra a předseda vlády prý omezovali činnost Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Údajně se tak dělo především v souvislosti s vyšetřováním tří závažných případů - vyšetřování vraždy podnikatele Františka Mrázka a jeho vztahů s vysoce postavenými úředníky a politiky, vyšetřování podvodů při obchodech s ropnými produkty a vyšetřování objasňování vražd v takzvané Solncevské mafii a o korupci ve státní správě v souvislosti s biopalivy (kauza biolíh). Kubice z ovlivňování vyšetřování obvinil především bývalého šéfa úřadu vlády Pavla Přibyla. Ten měl intenzivní kontakty hlavně s bývalým předsedou vlády a ČSSD Stanislavem Grossem. Vyšetřování nepotvrdilo Kubiceho obvinění.
Novinářům se podařilo získat kopii od poslance za KDU-ČSL Pavla Severy,[4] který později za svůj přestupek zaplatil pokutu 25 tisíc korun.[5] Podle zprávy dokumenty nalezené při domovní prohlídce u Tomáše Pitra nasvědčují tomu, že za vraždou podnikatele Mrázka může stát „osoba jménem Kočka“. Novináři ji ztotožnili s Václavem Kočkou starším, dlouholetým organizátorem Matějské pouti v Praze a významným členem ČSSD, který se zná s Jiřím Paroubkem, v době medializace předsedou ČSSD a prémiérem, případně s jeho synem Václavem Kočkou, který v minulosti podnikal s osobou podezřelou z působení v ruské mafii.
Prémiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek na mimořádné tiskové konferenci popřel, že by do vyšetřování případu on nebo ministr vnitra František Bublan zasahovali. Paroubek tvrdil, že se jednalo o „dlouho připravované spiknutí“ a že za aférou stojí politici ODS, kteří se snažili tímto způsobem ovlivnit a také ovlivnili výsledek voleb. Kubiceho označil za lháře a manipulátora a po skončení voleb v emotivním projevu zpochybnil jejich výsledek s odvoláním na tuto kauzu. Předseda ODS Mirek Topolánek jakoukoliv spojitost se zprávou Jana Kubiceho popřel. Novinář Štěpán Kotrba v článku v Britských listech naznačil, že mezi Markem Dalíkem, lobbistou spjatým s ODS, a Janem Kubicem existoval jistý kontakt, který by mohl Paroubkovu hypotézu o načasování aféry podpořit.“ (Převzato z Wikipedie)
Část voličů byla tzv. Kubiceho zprávou ovlivněna. Politologové a sociologové se jen přeli o to, jak zpráva volby poznamenala. V médiích z této doby odhady se pohybovaly od desetin procent až po několik procent, jak se např. vyjádřil prof. Jan Keller. Podle něj ČSSD v důsledku aféry ztratila potřebné hlasy, které z ní mohly udělat vítěznou stranu. Otázkou je, zda Kubice, nepříliš přátelský k sociálním demokratům, tento cíl vědomě sledoval, což je pravděpodobné, nebo byl jen vedlejším důsledkem jeho tzv. zprávy.
Faktem je, že ODS, přes volební pat, se stala vládnoucí stranou. Ani s podporou KDU-ČSL a Zelených však nezískala v parlamentě většinu. Musela se proto opírat o přeběhlíky. Jistě je velmi zajímavé, že přeběhlíci ze sociální demokracie pomáhali udržovat při životě nejednu a i dlouhodobě pravicovou vládu. Co za uvedeným přeběhlictvím se ve skutečnosti skrývá, můžeme se jen dohadovat a proto se dále tímto tématem nezabývejme. Položme si však otázku, proč přeběhlíci v takovém množství a v takovými důsledky nepřecházeli zprava k ČSSD?
Zatímco trestní stíhání zatčených bylo pravomocně zastaveno, bylo zahájeno trestní řízení ve fázi prověřování podezření proti J. Kubicemu a jeho podřízeným Hynku Vlasovi a Jaroslavu Hruškovi. Ve věci podezření v souvislosti s únikem tajné zprávy do médií byly obdobné kroky podniknuty proti poslancům Langerovi, Severovi a Hönigovi.
Když Ivan Langer se stal ministrem vnitra, vyměnil ředitele Inspekce ministerstva vnitra. Návrh na trestní stíhání Kubiceho a jeho podřízených byl státním zástupcem Zachystalem zamítnut. Z hlediska formálního byly sice naplněny znaky trestného činu, ale jejich čin byl údajně z hlediska nebezpečnosti pro společnost nepatrný. Jednání jmenovaných hodnotil JUDr. M. Zachystal maximálně jako kázeňské provinění.
Zkusme se, v souvislosti s uvedeným, zamyslet nad tím, čím museli projít obvinění či jinak dotčené osoby. Jejich jméno bylo pošpiněno, dobrá pověst utrpěla a byly zasaženy i jejich podnikatelské vztahy. Byli také, jak jsme přesvědčeni, ovlivněni někteří voliči a tak i volby do Poslanecké sněmovny PČR. Aniž bychom šli do detailů, můžeme se ztotožnit s hodnocením pana státního zástupce?
Poslanec I. Langer dostal pokutu 9000 Kč, poslanec Severa 25 000 Kč. Kubice z policejní služby odešel v roce 2008 na vlastní žádost. S ním odešel i Hynek Vlas. Založili společnost, která údajně vykonávala i činnost informačních a zpravodajských kanceláří.
Nic se nestalo, zapomeňte!
Nejde to. Pan Jan Kubice je ministrem vnitra. Sociální demokraté jsou opět na tapetě. Pokud někomu se zdá toto tvrzení přehnané, pak si připomeňme, že existují mnohem závažnější kauzy než představuje Rath, např. elektronické zdravotní knížky, jde o více než dvě miliardy vyhozených korun, Promopro, představuje ztrátu asi půl miliardy, Open Card, asi 800 milionů, letadla Casa předražená asi o 600 milionů, Proč tedy Rathových 7 milionů je vytrubováno jako velké vítězství spravedlnosti, dokonce snad největší po listopadu 1989, když aktéři miliardových a stamilionových afér, výjimkou zatím je jen topovská přebornice dr. Vlasta Parkanová, místopředsedkyně poslanecké sněmovny, si žijí stále v téměř nerušeném poklidu. Média Ratha protahují žumpou. Vedení sociální demokracie, místo aby ctilo presumpci neviny, se pouští jak do samého D. Ratha, tak i do krajského vedení ČSSD ve Středočeském kraji.
Ale to ještě není všechno. V Severočeském kraji, kde „vládne“ též sociálně demokratická hejtmanka, policie udělala prohlídky a zabavila určitou část dokumentace. Pozornosti se těší též Karlovarský kraj. Jak vše bude pokračovat?
Podle posledních událostí se zdá, že korupce je spjatá se sociálními demokraty. Dočkáme se stíhání i výše uvedených a dalších kauz, v nichž figurují i představitelé jiných politických stran? Pokud tomu tak bude, pak budeme moci svůj náhled na zpolitizování některých kauz, nyní jasně s převažujícími sociálně demokratickými barvami, snad i trochu pozměnit.
Vzpomeňme si, jak poslanec D. Rath při svém projevu v poslanecké sněmovně, kde byl již v doprovodu několika policistů, ukázal na státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. Pokud vzpomínám dobře, obvinil ji z korupce. Korumpován může někdo být nejen penězi, ale i příslibem funkce např. na vyšším státním zastupitelství v Praze. Dostala jste Ratha do basy, ač jste byla místně zcela nepříslušná, vyjádřil se poslanec ve své labutí písni, dostanete za to uvedenou funkci. Když jsem tehdy tato jeho slova poslouchal, téměř jsem nevěřil tomu, že v dohledné době může L. Bradáčová postoupit z Ústí nad Labem do Prahy. A hle, uplynulo pár týdnů a tlaky na to, aby L. Bradáčová byla jmenována do čela vyššího státního zastupitelství v Praze, jsou značně silné. JUDr. Pavel Zeman, nejvyšší státní zástupce, ji dokonce již navrhl ministru spravedlnosti k jmenování. Mezitím se však věci trochu zkomplikovaly odvoláním ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, jenž dr. Bradáčovou byl již údajně připraven jmenovat do navržené funkce. Nadto odvolání ministra Pospíšila posloužilo jako záminka pro útoky proti ministerskému předsedovi P. Nečasovi. Mnohými je nyní kritizován. Zřejmě však jde o pravdoláskovské účelové okopávání. Asi jim a snad i někomu jinému moc překáží. Intenzita, s jakou o tom píší někteří novináři, toto mínění podporuje. Jsou však také slyšet hlasy na jeho podporu. A není jich málo.
Ale vraťme se ještě k dr. Rathovi. Jeho předpověď, že dr. Bradáčová se stane za odměnu vrchní státní zástupkyní je na samém pokraji naplnění. Jak toto mohl dr. Rath v době svého projevu v poslanecké sněmovně vědět? Je nepravděpodobné, že pouze střílel od boku. Proč nikdo z novinářů si tuto otázku nepoložil? Vždyť v uvedených souvislostech se přímo vtírá. Měl Rath pravdu i ve svých dalších tvrzeních, které jsme mohli slyšet ve zmíněném projevu? Proč o Rathovi se téměř nikdo ani nezmíní? Jde opět o informační embargo? Ať již tomu je jakkoliv, jsem přesvědčen, že Rath dobře věděl, co říká. Zřejmě o některých věcech bylo již rozhodnuto v tu dobu a jenom my, obyčejní občané České republiky, jsme o tom dosud nevěděli. Je-li tomu jinak, budu rád, když mě nějaký zvídavý novinář autoritativně poučí a třeba i řekne, ač v to příliš nevěřím, že na Rathova slova přece jen došlo.
Zatímco TOP 09 v záležitosti dr. Ratha křičela před soud s ním, nyní v případě dr. V. Parkanové, v němž jde o více než 600 milionů, vidí topovci snad čistočistou „policejní zvůli“. Správně však premiér Nečas paní místopředsedkyni poslanecké sněmovny doporučil, aby se před poslanci sama vyslovila pro vydání k policejnímu vyšetřování. A jak nám do toho všeho zapadá napolo již jmenovaná nová vrchní státní zástupkyně? Jaké hry jsou vlastně rozehrány a kdo jakou úlohu v nich má hrát? Kam je tlačen P. Nečas a kým a proč?
Klaďme si otázky a hledejme odpovědi! Doba nazrává. Čas oponou trhne a alespoň na jeviště budeme vidět, když už nevíme, co se dělo a děje v zákulisí. A asi se to ani nikdy plně nedozvíme. Zato her, když chleba je méně, máme nepřeberné množství. Ty politické se však již stávají nebezpečnou džunglí.
J. Skalský, 2.7.2012
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz