k církevním restitucím
Stému výročí vzniku první světové války byla věnována velká pozornost, vzpomínek, došlo i na vysvětlování tehdejších důležitých událostí. Průběh války ovlivnil mnohé. Promítl se i do náboženského cítění u nás. V závěru války se po českých zemích rozšířila výzva „Pryč od Říma!“. Hlásali ji i vojáci, prošlí peklem front. Žádný bůh jim nepomáhal. Zato ale viděli, jak katolická církev podporovala rakouskou a německou mašinérii. Ostatně velmi jasně a jednoznačně to vyjádřil v r. 1915 římsko-katolický biskup František Korda: „ Osud Říše rakouské je i našim osudem!“ Dodejme, že se, a k tomu byl nutný souhlas Vatikánu, později stal pražským arcibiskupem…
V církevních řadách sílily hlasy požadující reformu. Ustavila se Jednota katolického duchovenstva, v jejímž čele se ocitl miláček Chodska, pokrokář a vlastenec, Jindřich Šimon Baar. V jednotě organizovaní duchovní požadovali dobrovolný celibát a mši v českém jazyku. Nešlo zas tolik o něco výjimečného. Stejné názory tlumočili už v roce 1895 spisovatelé a básníci Ot. Březina, F.X. Šalda, Antonín Sova a další ve vydaném Manifestu umělců České katolické moderny.
Jenže byl tu Vatikán a papež reagoval na tyhle „kacířské“ požadavky jednoznačně – česká mše se nepovoluje, celibát u kněží bude zachován a navíc budou z církve exkomunikováni všichni reformní duchovní či laici, kteří se katolickým dogmatům nepořídí.Papež tímto výsměšným aktem ve snaze rychle pokropit radikály si zároveň uškodil. Jak kněží, tak prostí věřící ve značném množství se rozhodnutí papeže nepodvolili a založili novou Československou a Českobratrskou církev evangelickou. Nový stát, Československá republika, vzápětí obě církve uznala. Z katolické církve odešlo několik set tisíc členů. Byli označeni za odpadlíky. Jim pomohl i T.G. Masaryk, který razil heslo „Tábor je náš program!“ V roce 1921 bylo v českých zemích na sedm set tisíc bezvěrců. Založili svůj celostátní spolek „Volná myšlenka“.
Z církve vystupovali především sociální demokraté, část inteligence, dělníci. Rozšířily se občanské sňatky. Jím se katolická církev bránila tím, že je neuznávala. Proticírkevní postoje té doby dokresluje výrok známého a populárního novináře a spisovatele, Ferdinanda Peroutky z roku 1926: „Spory mezi katolictvím a protestantstvím nás už málo zajímají, poněvadž za nějaký čas budou jedni i druzí vedle sebe ležet v hrobě.“ Uveďme i vtip, který se z té doby zachoval. Když volnomyšlenkáři pokřikovali na Jana Šrámka, předsedu Československé strany lidové: „Kdo nám upálil Husa?“, on jim s klidem odpověděl: „Já to nebyl!
Ze záznamů kronik té doby lze vystopovat mnohé o výstupech z církve. Kardašova Řečice hlásila přestup dvou třetin občanů, v Deštném 80 osob. Někdy se stávalo, že z katolické církve vystoupil muž, kdežto jeho žena v církvi zůstala. Místy vládl chaos.
Dnes k masovým výstupům z církví nedochází. Ty probíhají neustále. Církve opouštějí nejen jednotlivci, ale i celé skupiny občanů. Vztah zbývajících věřících k církvím se uvolňuje. Dnes většina občanů republiky nepatří k žádné z církví. Církevní restituce mnohé z nich zbavily iluze. Zatímco o majetku, zvláště představitelé církví často mluví, na otázky míru a války jim zřejmě nezbývá čas. A tak téměř přechází vraždění občanů Ukrajiny na jihovýchodě, či Palestinců v oblasti Gazy. To je smutný fakt, který bude mít jistě vliv i na vztah věřících k církvím.
Dnes je katolíků mnohem méně, než bylo na počátku Československa. Katolická církev však přesto se stoupající měrou tlačí na stát. Ráda by obnovila dřívější „spojenectví oltáře s trůnem“ proti nebezpečí, jak se vyjádřil kardinál Dominik Duka, vládě lůzy, jež nás prý ohrožuje.
Obyčejný občan však celkovou situaci vidí jinak. Naši společnost ohrožují tzv. církevní restituce, v jejichž průběhu máme církvím vydat majetek, ostatně který často ani nevlastnily, a zaplatit desítky miliard korun náhrad. Jak může náš již tak zadlužený stát bez ekonomických těžkostí a otřesů falešné restituce naplňovat?
Josef Sedlák, Plzeň
Poznámka autora: Za svou činnost J.Š. Baar velmi draze zaplatil. Církevní vrchnost jej neustále „popotahovala“, předvolávala. Vytýkala mu i některé pasáže z jeho děl. Znechucen, vážně nemocen (astma) požádal o předčasné penzionování a uchýlil se mezi své – do rodného Klenčí.
.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz