Očekávali sudeti, že 67. sjezd bude přelomový?
Když B. Posselt po české "státní návštěvě" v březnu 2016 v Mnichově se svěřoval německému tisku, prohlásil, že představitelé sudetů, jednali nejen se Sobotkou, ale i dalšími členy české delegace. Mluvili údajně i o "sudetoněmeckých" záležitostech. O některých z nich odmítl informovat s tím, že jsou důvěrné.
Lze se domnívat, že tehdy se zásadně rozhodlo i o účasti D. Hermana na sjezdu.
Sudeti sjezd připravovali s velkým nasazením. Honorární konzul České republiky v Norimberku, Hans-Peter Schmidt, viceprezident Norimberské pojišťovny, se na tomto úsilí také podílel. Schmidtovi ze sjezdové tribuny poděkoval Hörtl za skvělou spolupráci při přípravě tohoto sjezdu!
Ač naše média uváděla celkový počet sjezdových účastníků na 3 tisíce, mluvilo se též o účasti nižší, 2500 lidí , z nichž více než 100 bylo přátel "sudetské věci" z ČR..
Mohli bychom říci, že sjezdová mobilizace se sudetům nepovedla. Možná, že ani nemohla. Sudetům stoupenci silně ubývají. Nadto, a o tom se u nás v médiích téměř nemluví, výjimečně jen okrajově, že sudeti jsou v silných v vnitřních rozporech. Opozičníků proti posseltovskému kurzu i v tak zvaném sudetoněmeckém Spolkovém shromáždění je asi 28 % z celkového jeho stavu. Posselt je pro ně často mediálním cílem. V Sudetenpost, tiskovém orgánu rakouského landsmanšaftu, můžeme číst články silně kriticky laděné proti němu. Některé dokonce zpochybňují i jeho osobně.
Triumfalistická politika B. Posselta neladí s realitou. On i jeho stoupenci si stoupají na špičky, zatímco řady jejich landsmanů rychle řídnou. Je to proces přirozený, násobený vnitřními rozpory. A za této situace premiér B Sobotka vyhlásil sudety za naše spojence. Co pro nás mohou vlastně udělat? Kromě toho, že budou mít na nás, bez ohledu zda novela jejich stanov bude registrována, či nikoliv, řadu požadavků, samozřejmě i finanční povahy, nemluvě o těch dalších.
Posselt již někdy koncem minulého roku ve Vídni zdůrazňoval, že požadavky SL nelze prosazovat silou, ale jednáním s Čechy a že restituce budou. Na 67. sjezdu S. Hörtler řekl: „Vyhnáním se nám dostalo hořké nespravedlnosti. Tato nespravedlnost musí být v maximální možné míře napravena. Tento požadavek je také v našich nově formulovaných stanovách, přijatých letos v únoru naším spolkovým shromážděním velkou většinou, při jehož realizaci budeme pokračovat - vytrvale a trpělivě.
Dokonce i nejdelší pochod začíná prvním krokem". Dnes můžeme říci: ..I když nejsme ještě v cíli, jsem ale na správné cestě a je za námi mnohem více, než jen první krok.“
Zatím nás „naše“ vláda neinformovala o tom, že nespravedlnost vyhnání budeme muset v maximálně možné míře napravit. Naši „investigativní“ novináři, zatím sudety uvedený požadavek neodhalili. Bohužel!. Budeme s požadavky sudetů seznamováni po kapkách nebo později najednou v koňské dávce?
Ano, pokud naši představitelé mluví o tom, že jsme Němce po druhé světové válce vyhnali, nikoliv tedy odsunuli, pak musí počítat s tím, že mezinárodní právo s vyhnáním spojuje nárok na náhradu škod vyhnáním vzniklých i právo na návrat do míst, odkud lidé byli neprávem vyhnaní.
Ale ještě zpět ke spojenectví se sudety. Řídnoucí řady sudetů mohou zachránit jen úspěchy v jejich politice vůči ČR. Jistě nějaké tu jsou. Hartl ve svém projevu na sjezdu uvedl: „Nezapomeňte prosím: "S kluby nemluvíme, náš partner je federální vláda" - to byla před několika lety odpověď z Prahy, na naši žádost o sudetoněmecko-český dialog.
A dnes? Náš mluvčí Bernd Posselt s dalšími zástupci naší menšiny jsou respektovanými a vyhledávanými partnery na všech politických úrovních v České republice.“ Jsou jistě i další. Možná, že o některých ještě nevíme. Naši informátoři zřejmě čekají na vhodný okamžik. Pak, za nějaký čas, bude jasno.
Aby sudeti přetrvali, naše vláda jim hodila již několikrát pomocné lano. Viditelně na záchraně landsmanšaftu se podílel P. Nečas i K. Schwarzenberg, nyní jsou to sobotkovi a bělobrádkovci, které z opozice posilují topáci. Ano, pokud někdo potřebuje spojenectví, pak jsou to v první řadě sudeti. Kroky našich vládních představitelů v první řadě posilují pozice posseltovců ve vnitřním boji s opozicí a tak pomáhají k jakési konsolidaci, alespoň dočasné, landsmanšaftu a vdechují mu i nový život. Pokud však udělají tito „naši“ představitelé nějaký nevratný krok vůči sudetům, bude to holé neštěstí. Nezmoudří-li tito pánové rychle, a to je velmi málo pravděpodobné, je nutné se jich v prvních volbách zbavit. Jinak demontáž naší státnosti bude dále pokračovat a český národ bude natahován na skřipec.
Dr. O. Tuleškov