O zbytečném ústavu o kterém se hodně mluví,

ale málo ví

Angličané se nedávno pochlubily svojí zvláštností. Mají nejmladší rodiče na světě, otci je 13 let a matce celých dvanáct. I my se můžeme „nadýmat pýchou“ nad svými raritami. K nim patří věk ředitelů, vedoucích různých institucí. Někdy se pohybuje pod rokem 30, jindy dosahují 30 let a o trochu i více. Pan Zdeněk Hazdra, který se stal novým ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, také není ani v Kristových letech, přesto jako třicetiletý se stal šéfem instituce proslavené hádkami, spory a produkty vesměs nízké vědecké úrovně.

Mnozí z nás očekávali, že do uvedeného postu bude zvolen někdo ve zralejším věku. Člověk, který sám prožil alespoň část života v předlistopadové době, jejímž zkoumáním se jmenované zařízení má zabývat. Ale jak je vidět, skutečnost naše představy zcela překonala.

Ale ani na tom není dosti. Nový ředitel se již vyjádřil, že do funkce svého prvního náměstka hodlá instalovat pana Ondřeje Matějku, historika a politologa, ředitele občanského sdružení Antikomplex, vyučujícího na Fakultě humanitních studií UK. Tento pán, který je o několik let zralejší než jeho budoucí představitel, je znám nejen jako spoluautor knih Zmizelé Sudety a Tragická místa paměti, ale především jako jeden z nejbližších letitých českých spolupracovníků sudetoněmeckého landsmanšaftu, jak ostatně jeho spoluautorská díla již samy napovídají. Účastní se různých akcí tohoto „bohulibého spolku“, přednáší, pořádá výstavy na téma „Zmizelé sudety“, které někde stále putují a opakovaně jsou „nově“ instalované. Samozřejmě, že se strany sudetů se mu dostalo četných uznání a, pokud se nemýlím, jeho hruď zdobí i nějaká medaile, jíž si tvrdou prosudetskou prací jistě zasloužil. Abychom si tohoto vědátora alespoň trochu přiblížili, uveďme několik slov z jeho článku „Šance překročit svůj stín“ z roku 2013. Autor se v něm rozplývá nad odvahou K. Schwarzenberga, který prohlásil, že Benešovy dekrety neplatí. A dále dodává: „Zkrátka – je velký přínos pro politickou kulturu této země, když se jednou vážné téma pojmenuje tak netakticky ostře a přitom k jádru věci.“ Bohužel, čeští voliči neumožnili svými hlasy, jak píše pan autor, překročit Benešovy dekrety. Naopak, zvolili prezidentem M. Zemana, který ve svých projevech lidi rozeštvával, aby je získal na svou stranu, kdežto K. Schwarzenberg po nich požadoval jasný názor v nesnadné věci. „Představa, že by Schwarzenberg jako prezident tuto schopnost prokazoval i u dalších témat je vyloženě lákavá. Možná by se podařilo překročit svůj stín v těch nesčetných jiných problémech, se kterými ne a ne pohnout. Pro tuto šanci i já volím Karla.“  A tak můžeme čekat, že v nové funkci se bude pan Antikomplex snažit, abychom překročili svůj stín a konečně hnuli „problémy“, které nás zatěžují. Jistě mu nejde jen o dekrety prezidenta Beneše, ale i o další skvělé, již letité a obecně známé požadavky sudetoněmeckého landsmanšaftu, jak se můžeme důvodně domnívat.

A tak nový tandem v ÚSTR vzbuzuje jistě ty nejlepší naděje. Ne u obyčejného českého člověka, jenž zřejmě ani toto skvělé „studijní“ zařízení téměř nezná, ale spíše u sudetoněmeckého landsmanšaftu. Konečně má v této instituci svého člověka, jak se dá říci. Možná, že funkce prvního náměstka ředitele ústavu pro pana O. Matějku je nejen vyjádřením určitých očekávání, ale i odměnou za jeho letitou sudetomilní činnost. Láska k vlasti, věrnost republice nejsou zřejmě požadovanými kvalifikačními požadavky na toto či jiné místo v této studijní instituci.

Ať již je to tak, či jinak, celý ústav se již dlouhodobě propadá v očích veřejnosti a jeho celková důvěryhodnost se blíží k nule. Snad by bylo lepší takovéto zařízení zrušit a takto uvolněné finanční prostředky poskytnout příslušným institucím Akademie věd ČR, jejichž výsledky vědecké činnosti, na rozdíl od uvedeného ústavu, jsou nesporné.

J. Kovář