Výňatky z Landes-Zeitung č. 3 z 4. 2. 2003, čtrnáctideník Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dále jen LZ.
Claudia Freilingerová je autorkou příspěvku Návštěva Německa: Havel odsuzuje vyhnání. Předtím, než definitivně ukončí svůj úřad prezidenta, navštívil Václav Havel Německo. Sešel se zde s prezidentem SRN J. Rauem a kancléřem G. Schröderem. Vzhledem k nesouhlasu s Benešovými dekrety, který ovlivnil zvláště v posledních letech česko-německé vztahy, vyvstaly v předvečer jeho cesty spekulace, zda se Havel ještě jednou vyjádří k vyhnání Němců. Učinil tak a přitom našel jasná slova: "Vždy jsem věřil, že my, ve vlastním zájmu, budeme schopni reflektovat nejen zlo vzešlé z německé půdy, ale také vlastní dějiny a také kruté jednání, které jsme - byť jako odpověď na kruté jednání jiných - sami započali", řekl při slavnostním obědě na zámku Bellevue. Havel vyslovil jistotu, že Česká republika pokročí ve své kritické sebereflexi vlastních dějin. Nikdo se nemusí obávat, že vyslovená pravda bude zneužita. Touto poslední zahraniční cestou do západní Evropy se uzavírá pro Havla kruh, který započal svou první státní návštěvou v roce 1990 jako tehdejší prezident Československa právě do Německa.
Gerd Lemke je autorem příspěvku Ústav pro zahraniční vztahy navštiví Landes-Zeltung. Píše: "To, že Landes-Zeitung je podporován českým ministerstvem kultury, je veřejně známo. To, že Landes-Zeitung dostává podpůrné prostředky nepřímo i z ministerstva zahraničí SRN, ví jen málokdo". Ústavem pro zahraniční vztahy (ÚZV) je financováno jedno místo v redakci LZ. Německý ÚZV vysílá ročně kolem dvou tuctů kulturních a médiových asistentů do zemí střední a východní Evropy až ke Kazachstánu na Sibiři. Úkol těchto většinou mladých lidi spočívá v jedno až dvouleté činnosti podpory kulturní práce tam žijících německých menšin. Koncem ledna navštívil poprvé vyšší zástupce ÚZV Landes-Zeitung v Praze Urban Böckmann, regionální zmocněnec pro médiové asistenty ÚZV v Polsku a Česku, nechal si od nového šéfredaktora Martina Ježka vysvětlit koncepci LZ. Byl potěšen svěžím větrem, který nyní panuje v redakci.
"Situace v Polsku a Česku není srovnatelná", řekl Böckmarm. V Polsku má německá menšina vlastní televizní vysílání, rozhlasová vysílání a více novin". ÚZV byl založen v průběhu 1. světové války württemberským králem pod názvem Německý zahraniční ústav. Od roku 1951 byl ústav partnerem ministerstva zahraničí pro realizaci kulturní politiky. Po pádu železné opony se ústav může angažovat i ve střední a východní Evropě. Těžiště jeho činnosti je v Polsku, Rusku a Rumunsku. V Česku se ÚZV angažuje od roku 2000 jedním médiovým asistentem v Landes-Zeitungu a jedním kulturním a médiovým asistentem pro slezské svazy.
Příspěvek Před deseti léty byl otevřen celoněmecký kulturní institut připomíná toto výročí založení Goetheova institutu v Praze. Je umístěn v budově bývalého velvyslanectví NDR na Masarykově nábřeží, hned vedle Národního divadla. Pracovnice programového oddělení Monika Loderová, která je zde od samého počátku, říká: „zprvu měli lidé zábrany k nám chodit, museli jsme je přilákat. Velká jména jako Günter Grass, Martin Walser nebo výstavy Josepha Beuyse či Maxe Ernsta probouzely zájem o kulturu sousední země“. Jedno oddělení institutu se věnuje výlučně jazykové výuce. Jsou trvale nabízeny kurzy němčiny na různých úrovních. Goethe-Institut převzal í školení českých učitelů němčiny.
Knihovna obsahuje 13 000 „jednotek", to zn. kolem 10 000 knih a videokazet, CD, CD-ROM a nově již i DVD. Většinu z toho si lze vypůjčit za minimální roční poplatek, čehož využívá nyní kolem 3 000 osob měsíčně. Knihovna je soustavně doplňována cca 400 až 500 novými kniha.In4 přičemž i kvůli nedostatku místa, je obdobný počet vytříděn a z větší části pak předáván knihovnám v Plzni, Brně, Olomouci a Liberci.
Daniel Zollinger uvádí v článku Němečtí studenti se učí česky, že na univerzitách v Řezně a Pasově byl otevřen studijní obor Bohemicum, který se zabývá českou kulturou a jazykem. Píše, že "znalosti němčiny jsou v Česku široce rozšířeny, na školách se hned po angličtině vyučuje nejvíc němčina. Úplně jinak je tomu v sousedním Německu“, česky hovořící lidi potkáte jen zřídka, výuka češtiny je exotickým oborem. Malou změnu k lepšímu však lze již zpozorovat. Bohemicum bude trvat dva semestry a zabývá se intenzivně českým jazykem a kulturou. Čeština je na začátku pro mnohé studenty značně náročná a proto mnozí z nich již po několika týdnech z Bohemica odstupují. Studijní obor se mj. zabývá českými stavebními a kulturními památkami a dějinami od středověku po dnešek. Na závěr studia jsou zkoušky, ve kterých studenti musí prokázat získané jazykové a věcné znalosti.
Student češtiny na univerzitě v Řezně T. Kerschbaum říká: "Někteří moji kolegové mě mají za blázna, když jim řeknu, že se učím česky". Jiný student uvádí, že v bavorském pohraničí vládne mezi občany klišé, pro ně znamená Česko v prvé řadě levný alkohol., sexturismus a krádeže aut. Přesto Bohemicum studenty silně motivuje. Příčinou je blízkost sousední země, kterou chtějí lépe poznat. Mnozí studenti mají v úmyslu jeden rok studovat přímo v Praze. Znalosti češtiny ve vztahu k nadcházejícímu rozšíření EU, budou předností, v tom jsou studenti zajedno.
Pro bohemisty je důležité, aby poznali zemi nejen z lavic univerzity, ale přímo osobně na místě. Proto podnikli již několik cest. Např. začátkem prosince loňského roku zorganizoval Spolek Adalberta Stiftera studijní cestu na Chebsko, jíž se zúčastnilo na 20 studentů. Mohli tak nahlédnout do regionu, který má ve vztazích s Němci a Čechy důležitou úlohu, zvl. v rámci Euroregionu Egrensis. Po prvním semestru se zúčastní jazykového kurzu na Šumavě a na závěr studia češtiny následuje jednoměsíční intenzivní kurz v Brně.
lnge Cäsar uvádí v článku Nejmladší se učí německy: Již dlouhá léta patří kurzy na konci týdne pro naše nejmladší k pevnému programu činnosti místní skupiny Šumperk. Scházíme se v bývalé škole v Janoušově. Na naše učitele jsme dosud měli vždy štěstí. Byli mladí, dobře připravení a v jednání s dětmi profesionální. Tím byly dány předpoklady, aby výuka v konverzaci neprobíhala v obvyklém školském drilu, aby byla v rámci velké rodiny podle našich představ. Účastníci nebyli jen z naší místní skupiny, ale i z okolí Jeseníku, Rýmařova a Králík. Se stářím 15 let, při přechodu k vyšší škole, však zpravidla přišel konec. O účast v kurzu potom již nebyl zájem. Naštěstí ti nejlepší dostali "stesk po domově" a začali nám pomáhat.
Program každého kurzu je předem dán, aby odpovídal stáří a znalostem účastníků. Povzbuzení přináší obligátní pěší putování po okolí. Důležité je také učení se lidovým písním, doprovázené hrou na flétnu, kytaru nebo harmoniku. S těmi nejmenšími, kteří nemají ještě žádnou výuku němčiny, recitujeme rýmovačky a cvičíme malé tanečky. To všechno přináší zábavu a je důležité pro učení. Abychom neztratili děti z očí, vydáváme od listopadu 1993 měsíční časopis. Jeho obsah odpovídá znalostem děti a přináší básničky, písně, anekdoty a hádanky.
I když můžeme počítat s podporou německého velvyslanectví, ta samotná nestačí, abychom pokryli všechny náklady. Proto musíme část financovat sami. Naše práce je ale důkazem, že s dobrou vůlí, činnou angažovaností a láskou k mateřskému jazyku vše dokážeme.
Od Franze Kopaního pochází příspěvek Děti na Šumavě nadšeny německou řečí. Velká námaha členů předsednictva domovské skupíny Heídelberg (pozn.: v SRN), jakož i mnoha dárců, přátel a skupiny Svazu Šumavy se opět vyplatila. Přes 70 děti z Českého Krumlova a Kaplice mohlo být podarováno a dobré kontakty se členy Šumavského spolku v Českém Krumlově posíleny. Již 10 let se učí děti v poslední třídě jedné mateřské školky v Českém Krumlově a jedné v Kaplici horlivě německy. Autobus katolické fary Srdce Ježíšovo v Leímen byl naplněn hračkami, ovocem, ošacením a dárky při své cestě na Šumavu. V Českém Krumlově jsme byli očekáváni tamní předsedkyní Šumavského spolku Emmou Marxovou, která všechno pečlivě připravila...Děti zpívaly a hrály a také my jsme se přidali s německými vánočními písněmi. Večer v hotelu Vltava, při vánoční oslavě, jsme se seznámili i s některými rodiči a prarodiči děti.
lnge Cäsar je také autorkou příspěvku Od zakládání místních skupin k velkosvazu: Místní skupina v Šumperku byla založena 29. září 1990. Začínali jsme se 40 členy, v průběhu dalších let se počet zvýšil na 200. 24. srpna 1991 byla díky iniciativě Waltera Sitteho založena místní skupína v Králíkách. Má kolem 40 členů. Místní skupina vznikla i v Jeseníku s více než 100 členy, někteří z nich byli původně v jesenické skupině. Na zasedáni předsednictva v dubnu 1993 se sešli zástupci tehdy existujících místních skupin v Šumperku, Frývaldově, Králíkách, Rýmařově, Novém Jičíně a Štemberku. Zasedání rozhodlo o vystoupení z Kulturního svazu občanů ČR německé národnosti a založilo Svaz Němců severní Moravy-Orlických hor, který přístoupil k Zemskému shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Walter Sitte coby zakladatel šesti místních skupin je spojovacím mužem mezi nimi. Navštěvuje jejich setkání, pomáhá jím svými radami. Skupiny udržují přátelské vztahy i se svazem v Moravské Třebové. Z podnětu lrene Kuncové, prezidentky Zemského shromáždění Němců, se děti našich členů poprvé zúčastnily prázdninového tábora s výukou němčiny, který se konal v Moravské Třebové. Od listopadu 1993 vydáváme ve spolupráci s lrene Kuncovou každý měsíc dětské noviny.
25. srpna loňského roku bylo v Moravské Třebové založeno Středisko setkávání (Begegnumgszentrum - BGZ). V něm se nacházejí kanceláře, menší zasedací síně, čajovna a v prvním poschodí obsáhlá knihovna, jakož i dobře vybavený prostor díky našemu partnerskému městu, hesenskému Bad Hersfeld.
Čtyřstránková příloha Nová krajina ve vysídleneckých územích (to zn. v českém pohraničí). Jejím zpracovatelem je Antikomplex (občanské sdružení, založené v r. 1997 skupinou pražských vysokoškoláků, majících blízko k Sudetoněmeckému landsmanšaftu). Titulní příspěvek Zmizelé Sudety uvádí: "Vyhnání sudetských Němců z německo-českého pohraničí znamenalo v životě Čechů radikální převrat a mělo dalekosáhlé důsledky pro české dějiny, jako žádná jiná událost. Přesto, nebo právě proto, zůstává vyhnání stále ještě v zapomenutí. Německá minulost Čech měla být, spolu s českými Němci, odsunuta. Něco přece jen ale po sudetských Němcích zůstalo, Něco, co nelze odsunout: krajina,
Příspěvek pak dále líčí zpustošení krajiny, z níž byli Němci vyhnáni a pokračuje: "Po vyhnání přišli přesídlenci, kteří však museli vztah k nové vlastí teprve hledat. Toto spolu s bezohledným komunistickým plánováním zničilo velký počet míst se stoletou tradicí, Dodnes lze v pohraničí cítit, že zde předtím žil kdosi jiný. Přijde-li na toto téma řeč, sami noví obyvatelé dodnes rozlišují mezi 'my dnes' a 'oni tehdy'. Našimi obrazy se pokoušíme ukazovat tento převrat na historických a aktuálních fotografiích, Srovnáváme současný obraz krajiny v pohraničí se snímky, které jsou staré přes padesát let. Smysl takových protikladů je, vyvolávat otázky: Jak zacházeli lidé dříve s jimi obydlenou krajinou, je náš vztah ke krajině stejně tak dobrý, jako byl vztah našich tehdejších spoluobčanů? Máme stejnou odpovědnost za krajinné dědictví, jako měli sudetoněmečti obyvatelé? "
Porovnání fotografií z doby, kdy zde žili převážně Němci s dnešními obrazy výrazně ukazuje, co se stane s krajinou, kterou lidé opustili. Nadpisy dalších příspěvků již naznačují, čemu jsou věnovány: Doupovské pohoří - oběť armády, Změny z ptačí perspektivy, Divoký Západ na Šumavě, Genius Loci Broumovska. Pouze poslední příspěvek Třetí kolonizace českého pohraničí není z dílny Antikomplexu, ale jde o rozhovor šéfredaktora LZ M, Ježka s "patriotem Šumavy" Zd. Procházkou, který píše dějiny i těch nejmenších obcí. Rozhovor se týká převážně současnosti Šumavy, mj. možnosti turismu v celé této krajině: "Němci navštěvují naši krajinu proto, že je romantická. Restaurace a hotely jsou připraveny na německé straně, u nás lze pak lyžovat a jezdit na kole".
Příloha ještě obsahuje několik "dvoufotografií" - jedna je z doby, kdy zde ještě bydleli Němci, druhá pak zobrazuje dnešní stav,
Summa summarum: Více než 30 příspěvků tohoto čísla Landes-Zeitungu pokrývá různé činosti, zvláště ty, které se vztahují k životu německé menšiny v České republice. Vybrali jsme tentokrát ty, které se zabývají německým jazykem. Péče o německou řeč patří zřejmě k prioritám LZ. Pomáhají šířit péči o německý jazyk do všech svazů Němců v ČR, do škol apod. Ukazují různé metody a možnosti propagace němčiny od mateřských školek až po vysoké školy v ČR i v Německu.
Zdá se, že je potvrzena linie posledních čísel LZ: Ubylo příspěvků, které vrážely klín mezi české a německé obyvatele naší republiky s jasnou závislostí na mnichovském landsmanšaftu. Jde o náhodu, nebo o trend nového šéfredaktora?
Landes-Zeitung č. 4 z 18. 2.2003
Autorkou úvodníku je prezidentka Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ZS) Irene Kuncová. Reaguje v něm na jeden dopis čtenáře, který vyslovil pochybností nad činností ZS. Kuncová píše: "Pro německou menšinu jsme toho udělali hodně. ZS má 21 svazů, které se zasazují dobrovolně v malých regionech o udržení kultury, jazyka a tradic menšiny. ZS má vlastní informační noviny Landes-Zeitung, které vycházejí jednou za 14 dní...V České republice je tč. 15 středisek setkávání, která nabízejí bohatý program - jazykové kurzy, práci se seniory, knihovny, různé akce, výstavy a mnoho jiného. Každý, ať zblízka nebo zdaleka, se může stát členem střediska. Celá naše činnost je podporována spolkovým ministerstvem vnitra cestou velvyslanectví SRN, nebo přes ministerstva kultury a školství ČR...".
I. Kuncová dále uvádí konkrétní kontakty ZS s jednotlivými svazy, poté se zabývá setkáním se zástupci Rady národností v lednu 2003, kterého se ale bohužel nezúčastnil žádný zástupce vlády. Na tomto setkání byl po diskusi napsán dopis pro místopředsedu vlády dr. Petra Mareše, týkající se problematiky menšin. Na dalším setkání s Radou národností 7. února byla projednána problematika polské, chorvatské a německé menšiny s tím, že nejdříve bude situace německé menšiny předložena Fondu budoucností a poté, v první polovině roku 2003, se znovu posoudí požadavky menšiny.
L Kuncová svůj příspěvek uzavírá: "My jako zástupci menšiny usilujeme o řešení našich záležitostí, bohužel jako německá menšina nejsme jednotní. Na jedné straně stojí Zemské shromáždění se svými požadavky a na straně druhé Kulturní svaz, který žádné odškodnění nechce. V této situaci není naše práce snadná. je o to těžší, když pomyslíme, že ze strany vlády chybí vůle cokoliv řešit.
Richard Šulko je autorem příspěvku Přístup do Evropské unie a německá menšina v ČR. Hned na začátku klade otázku, zda je česká společnost vůbec zralá pro vstup do tohoto hodnotového společenství. To je téma, které zajímá jak politiky, tak prosté občany. Ještě dnes, 14 let po sametové revoluci, je vidět, jaké škody český většinový národ přivodil po roce 1918 a především po roce 1945 a 1948. Pryč od Říma, pryč od šlechty a jejích ctností, pryč od němectví: Výsledek nacionalistického myšlení je velmi smutný...My, německá menšina, jsme byli českým nacionalismem a tzv. bojem za svobodu silně poškozeni...". Šulko líčí dále, co nás čeká po vstupu do EU a poté konstatuje: "Příslušníci německé menšiny obdrží. po vstupu do EU velkou šanci. Mnozí díky své dvojjazyčnosti již dříve šanci využili. Díky návštěvám na Západě, díky sledování německé televize a mnozí i díky svému vyššímu životnímu standartu mají i evropské myšlení". Německou menšinu tak čekají po vstupu do EU lepší časy. Způsob myšlení se bude měnit u všech lidí. "Jestliže český národ nedokáže svou minulost sám přepracovat, tak členstvo EU mu jistě při tom pomůže".
R. Šulko, který je mj. místoprezidentem Zemského shromáždění Němců, uzavírá: "A pokud jde o náš svazový život? My přijdeme opět blíže k sobě. Vyhnaní (Vertriebene) a ti, co zde zůstali (Verbliebene) budou opět vzájemně svedeni".
V příspěvku Iniciátoři kříže obdrželi cenu se uvádí: Iniciátoři kříže smíření se obrátili dopisem na zástupce sudetoněmeckých organizací, ve kterém píší, že došlo k nedorozumění ve věci týkající se motivace projektu. Křiž smíření byl zřízen u Teplic nad Metují na místě, kde došlo k poválečné tragédii v době divokého vyhnání z Československa, když zde bylo popraveno 23 mladých i starších lidí z Teplic n. M. Pomník, který zde byl zasvěcen 15. září 2002, je věnován všem obětem národnostních konfliktů na Broumovsku. Protože projekt má usmířit a spojit všechny lidi, brání se iniciátoři projektu (Věra Vítová, bývalá starostka a členka městské rady v Teplicích n. M., Jan Piňos, předseda sdružení Tuž se Broumovsko!, Petr Kulišek, předseda sdružení pro dobrovolné aktivity INEX) proti jednostrannému výkladu památníku coby pomníku pro sudetoněmecké oběti divokého vyhnání.
Český podíl viny byl dlouhá léta tabuizován. Iniciativou kříže smÍření se podařilo českým sdružením otevřít otázku viny, což mělo velký ohlas. Pomník nechce být jednostranný, daleko více nese věnování "Obětem nacionálních konfliktů", a také - jak si na kříži lze přečíst - "Obětem bezpráví". Obě tato věnování zůstávají přitom vysloveně národnostně nezávislá a vztahují se jak na utrpení způsobené Němcům, tak Čechům.
Iniciátoři projektu byli nyní vyznamenáni Centrem proti vyhnání cenou Hanse Werfela za lidská práva.
Dva příspěvky v tomto čísle LZ se týkají hřbitova německých vojáků z 2. světové války v Praze. První z nich Německý hřbitov pustne stále dál je převzat z Mladé fronty Dnes z 11. ledna 2003. Redaktorka Eva Mikolášová v něm uvádí: Pražský magistrát rozhodl již v roce 2000, že německý evangelický hřbitov ve Strašnicích bude přeměněn na důstojné pohřebiště 6000 německých vojáků, padlých za 2. světové války v Praze. Dosud se však nic takového nestalo. Pohled na hřbitov je žalostný, mnohé hroby jsou demolovány, jedině malá kaple, kde se konají bohoslužby, je zachovalá. Autorka dále uvádí důvody, proč se nic neděje, mj. také ujištění nového starosty Prahy 10 M. Richtera, že byl schválen nový projekt, který bude realizován. Předseda společnosti Péče o německé hroby B. Martinic řekl, že projekt bude uskutečněn na jaře. Ředitel pražského pohřebního ústavu J. Mlčoch mj. řekl, že exhumované pozůstatky šesti tisíc vojáků jsou nyní uloženy v provizoriu. Proti zřízení hřbitova německých vojáků se vyslovil Český svaz bojovníků za svobodu, jakož i četní obyvatelé 10. pražského obvodu.
Pavel Chabr je autorem druhého příspěvku Hřbitov pro SS a wehrmachtu místo starého evangelického hřbitova pražských Němců v Praze? Uvádí: Podle informací pražského magistrátu mají být na někdejším hřbitově německých protestantů v Praze-Strašnicích uloženy pozůstatky ca. 4000 německých vojáků a projekt počítá prakticky se zrušením starého hřbitova. Pouze některé hrobky podél Počernické silnice mají zůstat zachovány a některé náhrobky významných osobností uprostřed hřbitova budou přemístěny ke hřbitovní zdi. Všechny ostatní hroby musí ustoupit německým vojákům. Argumentuje se tím, že kosti tolika vojáků potřebují celé území hřbitova. Starý a ctihodný hřbitov, který byl založen před více než 200 lety, je ve svém celku jedinou nezměněnou památkou na zmizelou německou menšinu, nyní by tedy byl zrušen.
P. Chabr dále cituje výše zmíněnou Mladou frontu Dnes a zvláště připomíná, že hřbitov leží přímo proti symbolickému pohřebišti obětí fašismu a nedaleko Hagiboru, kde bylo za 2. světové války shromaždiště Židů před jejich transportem.
Je netaktní a neuctivé, zřídit hřbitov vojáků wehrmachtu a SS vedle pohřebiště jejich obětí, vedle těch, kteří stáli ve válce na té správné straně.
Je také neuctivé vůči ctihodným pražským občanům německého jazyka, kteří jsou zde pochováni: někdejší šéf pražské německé opery, její pěvci a hudebníci, literáti, právníci, stavitelé a další němečtí obyvatelé Prahy. Jak tito k tomu přijdou, aby jejich hroby byly vyzdviženy a v nejlepším případě se ocitly na okraji hřbitova? Autor příspěvku dále uvádí, existují obavy, že se nový hřbitov stane poutním místem srazů neonacistů. Uvádí pak několik alternativ, jak pohřebiště příslušníků SS a vojáků wehrmachtu řešit, aby starý hřbitov zůstal zachován. V závěru píše: "Tak, jak bývá zvykem, veřejnost je z procedury realizace projektu prakticky vyřazena. Pro forma se sice asi před půldruhým rokem konalo v Goethe-Institutu krátké představení projektu, vlastní jednání se však konalo za zavřenými dveřmi. Posléze přijdou motorové pily, které odstraní staré stromy a potom bude celé území hřbitova vybagrováno.
V zapomenutí upadlí stavitelé je název příspěvku Tomáše Pospiszyla. Vztahuje se k výstavě" Vyrovnání dluhů" v pražské galerii Jaroslava Fragnera a stejnojmenné obrazové publikaci. Výstava je věnována pražským architektům, jejichž mateřskou řečí byla němčina a kteří mají výrazný podíl na vytváření moderní Prahy. Mnozí z nich upadli v zapomenutí nejen u historiků architektury, ale i u uživatelů dodnes fungujících staveb. Přitom až do 1. světové války dílo německy hovořících má významný podíl na rychle se rozvíjejícím městě. Němečtí architekti byli mj. pověřeni dohotovením katedrály sv. Víta, projektantem městského soudu ve Spálené ulici byl Němec, nynější velvyslanectví či rezidence Ruské federace, USA a Číny byly projektovány německými nebo židovskými architekty. I nynější delegace Evropské unie má sídlo v domě, jehož tvůrce nebyl Čech. Kramářova vila, sídlo premiéra České republiky je dílo architekta Friedricha Chmanna. Vila v Dělostřelecké ulici, ve které bydlí Václav Havel, byla projektována Rudolfem Eislerem a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.
Je tolik zásahů německy hovořících arechitektů do podoby Prahy, takže si musíme položit otázku, zda má dnes vůbec smysl rozlišovat architekturu podle jazyka jejích tvůrců. Situace německy hovořících architektů se změnila v Praze především po vzniku suverénního Československa. Díky národnímu sebevědomí obdrželi velké státní prestižní zakázky převážně čeští architekti. Jejich německy hovořící kolegové nebyli téměř bez výjimky pozváni do českých spolků a o jejich projektech soudobé architektonické časopisy mlčí. Nečeští architekti upadli do izolace, šanci na získání zakázky měli nanejvýš jen tehdy, stál-li za tím zahraniční kapitál, anebo zadavatelem byl někdo z německy hovořící komunity. Holokaust a vyhnání po válce znamenaly poslední úder pro komunitu a její architekty. Těm prozřetelnějším se podařilo ještě před válkou emigrovat.
Výstava "Vyrovnání dluhů" dokumentuje život a dílo celkem 70 architektů. Je nutno uvést, že pouze dva z nich sympatizovali s nacismem. Ze všech zastoupených architektů, Němců i Židů, zůstali v Československu po roce 1945 rovněž pouze dva. T. Pospiszyl dále uvádí, že od poloviny devadesátých let se situace začíná, pokud jde o německy hovořící architekty, zlepšovat a končí: "Výstava je mj. zkušebním kamenem pro to, zda my se stejnou samozřejmostí, se kterou v domech německých architektů žijeme, také uznáme multikulturní dějiny našeho hlavního města".
Čtyřstránková příloha je celá věnována desátému výročí zahájení činnosti Goethe-Institutu v Praze. Z několika příspěvků v příloze uveďme alespoň dva.
G. Lemke: Goethe-Institut: Zprostředkovatel jazyka. kultury a otevřené společnosti. "Téměř čtvrt miliardy Euro roční rozpočet, více než 3000 zaměstnanců a 141 zastoupení v 77 zemích - tato čísla z roku 2001 prokazují především jedno: Goethe Institut Inter Nationes je nejen největší organizací německé kulturní politiky v zahraničí. Goethe - Institut, jak se zkráceně nazývá, je především důležitou vizitkou Spolkové republiky Německo". Činnost GI jde daleko za vyučovací a další vzdělávání v německém jazyce - ročně se toho zúčastní více než 100 000 lidí. Vedle podpory německého jazyka a zprostředkování aktuálního obrazu Německa, má být především podporována mezinárodní kulturní spolupráce. Např. nedávno byl nově otevřen institut v Ramallahu v palestinském autonomním území, který je zprostředkovatelem mezi Palestinci a Izraelem. Úkoly GI se v průběhu let také měnily. Institut je otevřen novým formám umění, hudby, tance, literatury. Další činnost GI souvisí s globalizací. Ta má v oblasti kultury konkrétní dopad: Globalizovaná kultura znamená hrozbu zničení menších kultur a proto GI podporuje kulturní rozmanitost, ohroženou komerčními strukturami. Své místo tak má poradenství partnerům, projekty zprostředkování kontaktů atd.
Od pádu železné opony se GI angažuje zvláště 'v zemích střední a východní Evropy, což je finančně značně náročné a proto GI uzavřel některé své filiálky v západní Evropě a Americe.
W. Mönike: Goethe nebyl nikdy v Praze a přece je přítomen. J.W. Goethe navštívil 17x české lázně, v Praze však nebyl nikdy. Od sametové revoluce však v Praze je, je přítomen prostřednictvím GI na Masarykově nábřeží, v budově vedle Národního divadla. Z pověření spolkové vlády a ministerstva zahraničí bere na sebe rozmanité úkoly německé kulturní politiky a podpory výuky němčiny. Je zde k dispozici knihovna, noviny a časopisy, CD-ROM a videokazety, pečuje o další vzdělávání učitelů němčiny. Ve velkém sále GI jsou pořádány diskusní pořady, prezentace knih a mnohé další akce. Mimo GI působí v Praze od roku 1999 i Goetheova společnost, která je členkou Mezinárodní Goetheho společnosti se sídlem ve Výmaru.
Summa summarum: Zdá se, že ze stránek Landes-Zeitungu poněkud mizí příspěvky konfrontačního charakteru pokud jde o (sudeto) německo-českou problematiku. Nelze ale přitom pochybovat o tom, že je Zemské shromáždění Němců včetně LZ od počátku svázáno pupeční šňůrou se sudetoněmeckým landsmanšaftem. Zřejmě v LZ vítězí více diplomatická řeč, jak ji nedávno požadovala prezidentka Zemského shromáždění Němců I. Kuncová. Viditelně však je i nadále evergreenem obviňování Čechů a české společnosti z protiněmeckého nacionalismu.
I v tomto čísle LZ se objevuje několik autorů příspěvků. Fakticky však jde z větší části o autory anonymní, když u nich není uvedeno, ze které instituce či organizace jsou, přitom je bezesporu většina čtenářů LZ nezná.
Zpracoval PhDr. Vladimír Novák, redakce J.Řezníček, připravil JUDr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR KČP Praha 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Neprošlo řádnou autorskou a jazykovou úpravou. Praha, únor 2003.
Do elektronické podoby připravil: J. Skalský, dr. O. Tuleškov, 10. února 2013
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz