Výňatky z Landes-Zeitung č. 1 ze 7. 1. 2003, čtrnáctideník Zemského shromážděné Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dále jen LZ.
Článek Nový rok - nová redakce na titulní straně informuje o významné změně, k níž v LZ došlo. "Redakce se změnila, já se proto mohu představit jako nový šéfredaktor", uvádí Martin Ježek a pokračuje: " Změna vedení redakce má vést k tomu, aby se noviny výrazně změnily. Mají se přeměnit v moderní periodikum německé menšiny v Česku. To dobré bude v každém případě zachováno, ale bude jinačí. Budeme přinášet více reportáží ze života německých svazů, chceme v každém čísle oznamovat co možná nejvíce akcí a termínů. Redakce chce být v pravidelném kontaktu se svazy a chce s nimi spolupracovat. Bude zařazováno daleko více německo-české a euroregionální tématiky. Podél hranic mezi Německem a Českem se děje mnoho zajímavého a to musíme vidět a zařazovat.
Velký cíl jsme si dali v oboru našich politických zpráv. Ty mají daleko více akcentovat naše pohledy německé menšiny, mají zachovat detaily a informace, které speciálně zajímají Němce v Česku". Nový šéfredaktor dále vyzývá čtenáře k dopisování a uzavírá sdělením, že Landes-Zeitung bude mít asi i nový formát, bude mít barevné fotografie a novou podobu příloh.
Prezidentka Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ZS) lrene Kuncová uvádí v úvodníku, že Shromáždění bylo kritizováno za to, že věnovalo malou pozornost v právě uplynulém období voleb svým krajanům v Německu a Rakousku. Zdůvodňuje to tím, že se ZS nechtělo do tohoto volebního boje vměšovat a pokračuje: "My, německá menšina, jsme občany České republiky a to musíme respektovat. My všichni chceme přece v naší hezké vlasti dále žít a chceme také dobře vycházet s našimi sousedy. I když nesdílíme různé výroky našich vedoucích politiků, musíme hledat diplomatické cesty k dalším rozhovorům. Hlavou proti zdi se nikdy úspěchu nedosáhlo". .
Autorem příspěvku Svazy potřebují dorost je D. Zollinger. Uvádí, že problémem mnoha svazů německé menšiny je absence dorostu. Ti, kteří jsou členy, pak trpí nedostatkem času pro potřebnou svazovou aktivitu. Jsou ale i svazy, které takto netrpí. Např. svaz v Boleticích v Hlučínsku má dívčí pěvecký sbor a taneční skupinu děvčat-majoretek, které mají v průběhu roku řadu vystoupení i mimo Hlučínsko. Nedostatkem dorostu netrpí ani svaz v Krnově, který je znám celé veřejnosti např. pořádáním pravidelných německo-českých týdnů. Ze 138 členů svazu je kolem čtyřiceti mladých.
V České republice je 22 svazů německé menšiny s celkovým počtem 5 900 členů, z toho 2 933 v Čechách, organizovaných v osmi svazech. Osm svazů působí i ve Slezsku s celkovým počtem 1 817 členů. Z toho je vidět rozdílná organizační struktura. V Čechách jsou některé svazy početně velké, členěny do místních organizací. Nevětším německým svazem je chebský s 1 100 členy, rozdělený do místních skupin. Jiná struktura je ve Slezsku, kde každé město má vlastní skupinu. Určitou zvláštností je Svaz německo-českého porozumění v Trutnově, který čítá 644 členů a má vlastní středisko setkávání, nepatří však do Zemského shromáždění Němců.
Příspěvek Rodiče rozhodují o menšinových školách napsal David Wünsch. V úvodu připomíná, že příslušníci německé menšiny a přátelé německého jazyka musí již nyní v lednu myslet na příští školní rok. Školní úřady společně se školami totiž budou přijímat přihlášky zájemců o menšinové školy a rozhodovat, zda tyto budou zřízeny nebo ne. Je proto nyní nutné získat co nejvíce přihlášek pro německou výuku. Wünsch píše, že je nutno především rodičům dětí vysvětlit, že menšinová škola, resp. třída, je podle zákona velkoryseji subvencována než české školy, může mít méně žáků a je zcela bezplatná. V německé menšinové škole jsou zařazeni učitelé, kterým je německý jazyk mateřštinou, o čemž mohou jiné školy jenom snít. Autor článku uvádí jako dobré příklady přeshraniční spolupráce obce Grottau-Hrádek nad Nisou a Gottesgab-Boží Dar a pokračuje: "Syn zpěvačky Lucie Bílé navštěvuje americkou soukromou školu, dcera ministryně školství Buzková francouzskou. Soukromé školy mají ale povinné školné a jsou nákladné. To samé platí i pro soukromé vyučování...Menšinovou školu mohou navštěvovat i české děti. Takováto škola se neptá na národnostní příslušnost žáků".
V článku se dále uvádí: "Svazy Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku coby nositelé a ochránci sudetoněmeckého kulturního bohatství a jazyka mohou svou angažovaností naši německou řeč chránit, podporovat a šířit. Nejlepší výchozí. situací pro udržení německého vyučování v roce 2003 mají 3 regiony: Chomutov, Jírkov, Sokolova Hlučínsko. V Chomutově-Jírkově získal Svaz Němců tolik důvěry, že tamní školy se svazem dobře spolupracují. Ročně je zde 800 až tisíc žáků školou povinných, z toho 10 až 15 německé národnosti. V Sokolově je dokonce 40 žáků německé národnosti školou povinných, mimoto téměř 2 500 rodin vlastní německý pas. Podle dotazníkového průzkumu mezi občany německé národnosti by převážná část posílala své děti do německých škol, pokud by takové byly. Zvláštní situace je Hlučínsku. V tomto kousku našeho státu je sice jen malý počet příslušníků německé národnosti, na druhé straně ale tisíce německých státních příslušníků a pět svazů Němců".
V příspěvku Nové století přinese asimilaci se uvádí: "V globálním světě nacházejí menšiny (stejně jako národy) stále více místa pro svůj rozvoj. Přesto zasluhují, aby jejich identita byla chráněna a aktivity ve všech oborech podporovány. Toto je jedním z výsledků, na kterém se shodli zástupci menšin, diplomaté, univerzitní učitelé a vědci ve dvou dnech trvající mezinárodní vědecké konference v Opavě. Slezský institut Slezského zemského muzea v Opavě společně s Dokumentačním a informačním střediskem Evropské rady přivítal ve dnech 12. - 13. listopadu 2002 sedmdesát účastníků. Přednášky obsahovaly aktuální témata menšinové problematiky ve střední Evropě a v jednotlivých zemích tohoto prostoru. Jedním z referentů byl bývalý prezident Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Hans Korbel. Hovořil o vývoji německé menšiny v Československu po roce 1945 a o její současné situaci. Představitel pražského magistrátu Jaroslav Balvín představil přístup k národnostní problematice v Praze a v rámci posílení postavení menšin ohlásil přípravu na založení střediska setkávání menšin.
Titulek Partnerství farností v Neutraublinku a Kraslicích podepsáno již napovídá, o čem příspěvek M. Bauera pojednává: "V rámci pontifikální mše v bavorském Neutraublínku bylo oficiálně uzavřeno partnerství mezi farností sv. Michaela v Neutraublinku a českou farností Corpus Christi v Kraslicích. Oba duchovní správci, neutraublinkský farář Ludwig Gtadl a farář Peter Forst z Kraslic podepsali na konci mše partnerskou listinu...Plzeňský biskup František Radkovský, do jehož diecéze Kraslice patří. poukázal ve svém kázání na nutnost porozumění a smíření mezi Němci a Čechy. Radkovského kázání před pěti lety při diecézním dnu Ackermann-Gemeinde v Neutraublinku bylo základem tohoto partnerství". Bauer dále popisuje rozvoj kontaktů mezi oběma farnostmi v oněch uplynulých pěti letech, zvláště pomoc bavorských farníků kraslickým. Mj. uvádí. jak přesvědčoval kraslického faráře Forsta, aby se „procesí o Božím těle konalo v Kraslicích opět tak. jako v minulosti, vně chrámu Páně. v centru města. S podporou delegace z Neutraublinku se tohoto cíle podařilo dosáhnout“.
M. Bauer je autorem i dalšího příspěvku Koncepce rozvoje pro "Akční svazek Künische Gebirge - Královský Hvozd" představena: "To. že hranice překračující spolupráce mezi bavorskými a českými obcemi dobře funguje, potvrzuje Akční svazek Künische Gebirge-Královský Hvozd. Před dvěma léty podnítil tuto kooperaci chamský rada Theo Zellner. Je v ní zapojeno pět obcí regionu Cham a šest regionu P1zeň. Výsledky kooperace jakož i vypracovaná koncepce rozvoje byly nedávno představeny na setkání v bavorském Eschlkamu". M. Bauer dále cítuje T. Zellnera: „My jsme pohraničním okresem, který po mnoha letech nyní může říci. že hranice již nerozděluje, ale na komunální úrovní mnohonásobně spojuje". Starosta Eschlkamu Josef Kammelmeier přivítal na setkání řadu zástupců různých úřadů, jakož i starosty zapojených obcí z německé i české strany (v ČR jsou to Chudenín, Dešeníce, Hamry, Nýrsko, Strážov a Všeruby). ..Cílem Akčního svazku je další rozvoj přeshraniční spolupráce, která bude možná. ale jen při společné vůli obcí na obou stranách hranice. Evropské sjednocení je zde již v malém měřítku předstiženo. Rada Theo Zellner vidí jako důležitější než finanční stránku skutečnost, že v tomto akčním svazku jsou na komunální úrovní realizovány konkrétní projekty".
Bavorský ministr zemědělství Müller přislíbil plnou pomoc svého resortu tomuto akčnímu svazku, mj. prostřednictvím střediska, které bylo již ustaveno 1. října 2002. Zřízení podobného střediska na české straně v Nýrsku. oznámil na setkání ve svém vystoupení náměstek ministra pro místní rozvoj ČR J. Vackář. Zástupce hejtmana plzeňského kraje St. Rampas vyzdvihl. že v rámci akčního svazku již byly zřízeny různé projekty a pracovní skupiny. O konkrétních. již existujících projektech. hovořil prof. Fritz Auweck. který také seznámil přítomné s vypracovaným plánem rozvoje: "Přednostně bude věnována pozornost následujícím oblastem přeshraniční spolupráce: Volný čas a rekreace; Turismus; Rozvoj krajiny; Zemědělství a lesnictví; Životní prostředí a ochrana přírody; Lidské zdroje; Informace a komunikace, ale také aspekty vzdělání a kultury".
Čtyřstránkovou přílohu Hrady, lázně a horké prameny připravil Daniel Zollinger. Představuje v ní historii i současnost města Chebu a jeho okolí. Nejvíc pozornosti dává pochopitelně samotnému Chebu. Pod titulkem "Mezi leskem a rozpadem: stavební pamětihodnosti Chebska" představuje poutní kostel Maria Loreto v Hroznatově a zámky v Libé, Ostrohu a Mostavě. "Klášter Teplá - znovuzrození kláštera" mj. uvádí: ,.Připojením Sudet ke Třetí říši vyvstaly pro premonstrátní mnichy těžké časy. Mnozí byli zatčeni nebo šikanování. Po 2. světové válce byl klášter zrušen, budovy byly zestátněny a mniši vyhnáni. Socialistický stát učinil z kláštera kasárna pro vojáky československé armády, jimi obsazené budovy byly špatně ošetřovány. Naštěstí klášterní kostel a knihovna byly v této době uzavřeny. V době restituce v r. 1990 premonstrátní mniši obdrželi klášter Teplá zpět, mnozí mniši se sem vrátili. Dnes zde žije celkem 17 bratrů". Pod titulkem Sudetovietnamci D. Zollinger píše: "V průběhu socialistického plánování přišli do tehdejšího Československa tisíce Vietnamců. Po obratu v r. 1989 se museli ekonomicky přeorientovat a usadili se v pohraničních regionech, aby v nich otevřeli asijská tržiště. V nich prodávali zboží za nízké ceny, což láká celé zástupy Němců z druhé strany hranice. Přijíždějí sem i ze vzdálených území Německa, jako ze Sárska a Porýní. Díky dobrým obchodům Vietnamci v Chebsku představují finančně silnou skupinu, nezřídka u nich slouží Češky jako chůvy. Protože sídlí v někdejších územích sudetských Němců, říká se jim často ironicky Sudetovietnamci" .
V článku „Německá menšina v Chebsku pěstuje svou kulturu" je uvedeno: "Němci vyhnaní po 2. světové válce založili v Německu vyhnanecké svazy, Němci z Chebska 'Eghaländer Gmoin' a zřídili své centrum v Marktredwitz. Němci, kteří nebyli odsunuti a v Chebsku zůstali, ustavili svaz Němců - krajina Chebsko, který dnes patří k největším organizacím německé menšiny v České republice, má 1 200 členů. Dále byla v Chebu založena Společnost Balthasara Neumanna, jejímž cílem je rozvoj a prohloubení vztahů mezi Českou republikou a Německem. S ní spojená nadace zřídila v Chebu Středisko setkávání a vlastní budovu, v níž jsou přednáškové sály, výstavní prostory a knihovna s 5 000 svazky v německém jazyce. V budově sídlí i vedení Euregio Egrensis.
Pod nadpisem "Od slovanského hradního valu k hlavnímu městu EuregIa" odpovídá na otázky redaktora chebský okresní archeolog P. Šebesta. Např.: Jaké stopy zanechala bolševická doba v Chebu? "Existovaly plány (po 2. světové válce) staré město úplně strhnout a nově postavit, aby se zapomnělo na dějiny. Díky prezidentovi Zápotockému, který v Chebu vyrůstal, k tomu naštěstí nedošlo", staré stavby byly dokonce renovovány a sanovány. Některé části města se však nechaly rozpadnout“. Jaké vztahy mají současní obyvatelé Chebu k německé minulosti? "To je velmi individuální. Existují ale idioti, kteří stále rozněcují nenávist. Celkem se ale vztahy dnešních Chebanů k Němcům zlepšily, protože mnozí v Německu pracují, jsou lepší než například v Praze".
Summa summarum: V porovnání s většinou čísel Landes-Zeitungu v minulých měsících se toto číslo vyhnulo protičeským výpadům, není znát ani očividná spojitost LZ s mnichovským landsmanšaftem. Příspěvky odpovídají přání prezidentky Zemského shromáždění Němců Irene Kuncové, které vyslovila ve svém úvodníku.
Landes-Zeitung č. 2 z 21. 1. 2003
Redakce zavedla novou rubriku EUROPANEUM. Bude zařazována v každém čísle a zaměří se na problematiku českého vstupu do Evropské unie, Přitom půjde vždy o pohled německé menšiny. Tomu odpovídá i úvodní příspěvek, jehož autorkou je Claudia Freilingerová: Instituční džungle EU: Jak se mohou menšiny domoci vlivu? Konstatuje, že přístup České republiky do EU přinese Česku mnoho změn, což se bude týkat i německé menšiny. Rozhodovací proces v EU je velmi komplikovaný a není snadné mu porozumět. Bezradnost mnoha občanů se týká i jeho institucí. Autorka proto nejdříve popisuje funkce různých orgánů, jako je Evropská rada EU, ministerská rada, evropský parlament, atd. Konstatuje, že „zájmové slupiny, jako je německá menšina v Česku, mají široké možnosti podílet se svým vlivem na uvedeném rozhodovacím procesu. Stejně jako u národních parlamentů a vlád existuje na evropské úrovni možnost vlivu prostřednictvím lobingu". Např. ještě před hlasováním ministerské rady nebo evropského parlamentu hledat kontakty k nositelům rozhodování a jim přednášet svá stanoviska. Po vstupu Česka do EU bude možné navštěvovat volené poslance EU-parlamentu v jejich kancelářích v příslušných volebních obvodech. V rozhovorech s nimi pak je získat pro své požadavky a hlavně je seznámit s problémy své menšiny. Společný postup nevládních organizací může pak vyvíjet i potřebný tlak. Již dnes existují skupiny na evropské úrovni, které se zasazují za práva menšin. "Kdo se jako příslušník nějaké menšiny cítí politikou nebo správní činností kteréhokoliv orgánu EU diskriminován nebo poškozen ve svých základních právech, může se obrátit na evropského pověřence. Stížnosti lze posílat jak poštou, tak i e-mailem.
Výbor EU pro regiony je příslušný pro to, aby vyslyšel místní a regionální společenství na evropské úrovni. Má vliv i na závěrečná rozhodnutí EU. K tomu C. Freilingerová uvádí: "Dobrými partnery, které lze oslovit, budou pro německou menšinu po přístupu ČR do EU i zástupci bývalých domovských území ve výboru pro regiony. Nicméně výbor nemá v rozhodovacím procesu žádnou rozhodující roli". Na závěr autorka příspěvku podotýká, že menšiny nemají žádné vlastní zástupce v některém orgánu EU, mohou se pouze pokoušet získat pro svá stanoviska volené zástupce.
Článek Budoucnost sudetských území od Gerda Lemkeho je uveden těmito slovy: "Jak vypadala sudetská území dříve, jaký je jejich stav dnes a kde leží budoucnost pohraničí? Těmito otázkami se zabývala diskuse v prosinci loňského roku, kterou organizoval Antikomplex. V jejím rámci bylo předloženo 50 párů obrazů, které ukazovaly krajinu dnes a před vyhnáním".
Autor pak pokračuje: ,,Antikomplex vznikl v roce 1997 jako občanská iniciativa převážně mladých lidí, zajímajících se o historii a politologii. Po mnoha setkáních byli rozzlobeni, že se po diskusích nic nezměnilo a aby změny dosáhli, založili Antikomplex". Jednou z jejich aktivit je uspořádání výstavy ,,zmizelé Sudety". Ta ukazuje na fotografiích vždy stejnou krajinu tehdy a dnes, změny, k nimž došlo. Odlidněné vesnice zmizely, kultivovaná krajina zpustla.
Ve zmíněné pódiové diskusi zazněly otázky o vyhnání sudetských Němců, o odpovědnosti Beneše a možném odškodnění. Tyto problémy vztahující se k minulosti byly narušeny zvoláním jednoho mladého účastníka diskuse: "Nás, mladé lidi, nezajímají Benešovy dekrety, ani vyhnání, ale to, zda má někdo vizi pro budoucnost této krajiny!"
Odlidněním byla nejvíce postižena krajina kolem Domažlic a Tachova, přetrvávající ničení postihuje i jižní Čechy. Nato padlo několik poznámek, proč se tam Češi stále chovají jako dobyvatelé a proč se tam stále ničí to, co Němci za sebou ponechali. Farář Otte z Ackermann-Gemeinde poukázal na to, že v padesátých letech existoval pro sudetská území plán osídlení, dnes existuje nanejvýš program k usídlení živností a řemesel. Již několik let plynou peníze z programu PHARE do hranice překračujících Euroregionů. Bývalý starosta Chebu nyní zaměstnanec Euroregio Egrensis Otakar Mika mj. uvedl: "V důsledku vyhnání Němců vlastní nyní město Cheb nepoměrně mnoho pozemků. Pro téměř půl milionu hektarů nebyly po roce 1989 vzneseny žádné restituční žádosti. Město samé však nemá žádné postačující prostředky pro obdělávání této půdy. Hledáni jsou osídlenci, kteří by si dali ale námahu a půdu obdělávali". G. Lemke uzavírá tím, že diskuse nemohla dát na všechny otázky také odpovědi, nicméně prokázala, že Antikomplex hledí do budoucna.
Příspěvek Waltera Sitteho Porozumění mezi národy v šumperském středisku setkávání dává nahlédnout do činnosti tohoto střediska, které zřejmě patří mezi nejaktivnější v České republice. Toto středisko Begegnungszentrum - BGZ je současně Evropským domem, je veřejným zařízením a je často navštěvováno mládeží jak českou, tak německou a dává korektní obraz k česko-německému porozumění. Je využíváno i k zasedání městských orgánů. Nachází se zde i sídlo Svazu Němců I severní Moravy-Orlických hor, který má sedm místních skupin a 600 členů. Zřizovatelem BGZ je "Společnost německo-českého setkávání Šumperk-Praděd", jejímiž členy jsou zástupci Svazu Němců, úřadu starosty města a domovského kruhu Šumperk v Německu.
Spolek zřizovatele má kolem jednoho sta členů české a německé národnosti, kteří se setkávají jednou do měsíce".
W. Sitte pokračuje: "Státní smlouvou z roku 1992 mezi ČR a SRN jsou aktivity a finanční prostředky BGZ zajištěny... Díky finanční podpoře magistrátu našeho partnerského města Bad Hersfeld v SRN v letech 1999 až 2002 bylo umožněno naše aktivity nejen udržet na dosavadní úrovni, ale dokonce je ještě rozšířit. Připomeňme jazykové kurzy němčiny spojené s využitím volného času pro mládež nebo vzdělávací semináře pro odpovědné činitele německé menšiny". BGZ má pobočky i v dalších městech celého regionu.
Plzeňský univerzitní pedagog Winfried Bauman si klade v článku Jak myslí mladí akademici? Otázky jak a co myslí čeští akademici po dvanácti letech, která uplynula od pádu komunismu. Například: Co si myslí o Němcích? Zvláště o sudetských Němcích? A táže se sám: Kdo jsou ti, kteří veřejně působí? A odpovídá: Je to k neuvěření, ale pravda: jsou to Plzeňáci.
Je-li v posledních týdnech a letech řeč o dialogu mezi českou akademickou mládeží a českoněmeckými (deutschböhmisch) krajany a landsmanšaftem, vždy se vynoří jako uznávaný partner rozhovoru především Plzeňáci! i Na ně zacílil pozornost již před dvěma lety prezident bavorského zemského sněmu Johann Böhrn, který s nimi pravidelně v únoru diskutuje. Na kongresu budoucnosti, který uspořádal Sudetoněmecký landsmanšaft před krátkou dobou, hovořil v jednom pracovním kruhu mgr. Václav MIs z Chebu, jednatel nadačního fondu Balthasara Neumanna, někdejší můj plzeňský žák. Na sudetoněmeckých dnech v Norimberku či seminářích sudetoněmecké mládeže ve Furth im Wald reprezentoval diskutující mladé historiky Mgr. Miroslav Breitfelder z Plzně. Pravidelným hostem ve vzdělávacím zařízení SL Heiligenhof (Bad Kissingen) je moje někdejší kolegyně z Plzně dr. Pavla Tišerová, která dnes působí na technické univerzitě v Chemnitz v Sasku.
V. Baumann uvádí dále skoro desítku dalších absolventů plzeňské univerzity-germanistů, kteří se aktivně podílejí na (sudeto)německo-českých fórech. Končí konstatováním: „Plzeňští se odvážně pouštějí do diskusí. O jiných univerzitách neslyším vůbec nic. Jejich studenti jsou zřejmě toho mínění, že postačí, když se budou starat jen o známky při zkouškách. Na německo-českém porozumění nejsou, pokud vidím, mladí čeští germanisté vůbec zastoupeni. S výjimkou plzeňských. Krátkou glosou přispěl do LandesZeitungu i Pavel Tigrid: Co bych si přál. Mj. v ní píše: ,,Přál bych si, abychom my, Češi sami, z vlastního svobodného rozhodnutí, nikým jiným nevynuceni než vlastním vědomím a intelektem, pochopili, že vyhnání tří milionů sudetských Němců po skončení války (a způsobem jak bylo provedeno) mělo charakter etnické čistky, že bylo nenávistným aktem odplaty, založeném na nepřijatelném principu kolektivní viny".
Čtyřstránková příloha tohoto čísla Landes-Zeitungu je celá věnována Václavu Havlovi coby odcházejícímu prezidentovi. Titulní článek napsal někdejší prezident Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Walter Piverka. Pod nadpisem Vize bude chybět mj. uvádí: ,,Když Václav Havel v prosinci 1989 vyslovil svou omluvu za vyhnání sudetských Němců, doufali jsme i my, Němci, kteří zůstali v této zemi, že obdržíme po 40 letech spravedlivé vysvětlení zamlčované problematiky.. .Další vývoj a také postoje Václava Havla jako prezidenta byly ale ovlivněny strachem jeho spolupracovníků před občany - voliči. Nikoliv Václav Havel coby člověk a prezident selhal, ale ti, ve které skládal své naděje a od nichž očekával podporu".
Piverka dále vzpomíná, jak jednou při nějaké recepci přišel do styku s panem prezidentem. Václav Havel při této příležitosti německou menšinu pozdravil. Jakékoliv další pokusy německé menšiny být Havlem vyslyšeni však ztroskotaly,... vše bylo marné, vše skončilo u Ivana Medka. Přesto hodnotí W. Piverka činnost Havla kladně a na závěr svého článku píše: "Vize prezidenta Václava Havla bude chybět, protože vzdor tomu, že jeho představy německo-českých vztahů často nenašly žádnou odezvu obě strany cítily morální sílu jeho úmyslů“.
Jan Hon byl dlouhá léta pracovníkem prezidentské kanceláře a zabýval se v ní německo-českou tématikou, znal proto Havlovy názory na německo-české vztahy. Nyní odpověděl redaktorovi Landes-Zeitungu na některé otázky, mj. jaký byl Havlův postoj k vyhnání. Fakticky byla zasažena německá menšina, ale vcelku, co se týká morálního hlediska v minulosti, byla negativně postižena celá československá společnost. V rozhovoru Život v pravdě J. Hon dále uvádí některé výhrady V. Havla vůči sudetoněmeckému landsmanšaftu a uzavírá: „V každém případě rozeznal, že vyhnání bylo bezprávím, ale v současné situaci z toho nelze vyvozovat žádné právní důsledky" .
Gerd Lemke nadepsal svůj článek Část osudu a identity a cituje Havla: „Německo je naše inspirace a naše bolest. Vztah k Německu je „část našeho osudu, dokonce část naší identity". Václav Havel si byl od počátku vědom politického významu vztahu k našemu velikému sousedovi. Fakta to prokazují: žádné jiné zemi nevěnoval dramatik-prezident tolik státních návštěv jako Německu, konkrétně 22. Dokonce jeho první státní návštěva 2. ledna 1990 vedla právě tam - pouhé čtyři dny po jeho zvolení státním prezidentem. To prokazuje: muž, který v roce 1978 napsal esej 'Pokus žít v pravdě', nechal činům následovat i slova. Přitom Havel pronesl několik programových a směr ukazujících řečí o německo-českém vztahu. G. Lemke připomíná Havlův projev 27. února 1992 a 17. února 1995 a jako milník Havlovo vystoupení v německém spolkovém sněmu 24. dubna 1997.
K problémům obou sousedních zemí Havel zaujal většinou jasné stanovisko. Vyhnání Němců 1945 I 46 označil správným slovem vyhnání, místo dosud běžně používaného slova odsun. Silně také kritizoval používání kolektivní viny. Na druhé straně odmítl požadavky na odškodnění a navrácení majetku ze strany sudetoněmeckých svazů a nenechal nikoho na pochybách, že většina sudetských Němců je spoluodpovědna za rozbití 1. republiky. V jedné otázce se ale Havel vyhnu! zaujmout jasné stanovisko: odpovědnosti Edvarda Beneše za vyhnání.
Summa summarum: Začátkem letošního roku nastoupil nový šéfredaktor LZ. Při svém představení v 1. čísle LZ vyhlásil ambiciózní změny, které hodlá provést jak co se týká obsahu, tak grafiky LZ. Druhé číslo ještě pochopitelně nemohlo jeho úmysly realizovat, nevybočilo z dosavadního běžného rámce, k tomu je zapotřebí většího časového odstupu. Vedle tradičních dopisovatelů ze severní Moravy a Slezska W. Sitteho a H. Kostritzi (díky nimž si téměř v každém čísle LZ můžeme přečíst zprávy o jejich regionech) se ale již objevila v tomto čísle nová jména autorů několika příspěvků. Zdá se, že půjde o autory, odpovídající kurzu nového šéfredaktora.
Vydalo Křesťanskosociální hnuti ve spolupráci s OR KČP Praha 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých orgaoi2aci. Neprošlo řádnou autorskou a jazykovou úpravou. Praha, únor 2003.
Zpracoval PhDr. Vladimir Novák, CSc., redakce J. Řezníček. připravil: dr. O. Tuleškov
Do elektronické podoby připravil: J. Skalský, dr. O. Tuleškov, 28. února 2013
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz