Výňatky z Landes-Zeitung č. 23 z 6. 11. 2002, čtrnáctidenik Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dále jen LZ.
Předsedkyně Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Irene Kuncová informuje v úvodníku o zasedání pracovního společenství pro německé menšiny FUEV - střechového svazu organizaci národnostních menšin v Evropě, které se konalo ve dnech 10.-13. října 2002 v severoněmeckém Flensburgu. Účastníci navštívili řadu instituci v německo-dánském pohraničí. Bylo příležitosti k získání nových informací o situaci německých menšin v Evropě. I. Kuncová uvádí, že "ve všech evropských zemích je situace přibližně stejná. Každá menšina usiluje o zachováni jazyka nebo se mu nově naučit, pěstovat kulturu a zvyky. Usiluje nejen oslovit vlastni menšinu, ale i většinu obyvatel země a seznámit je s vlastni kulturou.“
Organizace FUEV se skutečně výtečně stará o jejich práva, o udržení a podporu národní identity, jazyk, kulturu a dějiny národnostních menšin. FUEV byla založena v r. 1949, dnes má 75 členských organizaci z 30 států. Generální sekretariát je ve Flensburgu, který je politickým a kulturním centrem dánské menšiny v Německu. FUEV vkládá velké naděje do Evropské charty regionálních a menšinových jazyků, která vstoupila v r. 2002 v platnost a do Konvence na ochranu národnostních menšin. Doufá, že všechny členské státy Evropského parlamentu budou Konvenci ratifikovat a také realizovat. FUEV má od r. 1989 konzultativní status u EP a od r. 1995 u OSN.
V příspěvku Bavorsko má dobrozdání k Benešovým dekretům se uvádí: „Bavorská státní vláda zadala u dvou renomovaných expertů na evropské a mezinárodní právo, prof. dr. Rudolfa Dolzera z univerzity v Bonnu a prof. dr. Martina Nettesheima z univerzity v Tübingenu, zpracováni dobrozdání o slučitelnosti Benešových dekretů s evropským a mezinárodním právem". Tato dobrozdání předal ministerský předseda Stoiber představitelům Evropské unie, Evropského parlamentu a vlády SRN. 21. října se bude Benešovými dekrety zabývat zahraničně politický výbor EP. Podle autora příspěvku obě dobrozdání konstatují, že Benešovy dekrety nejsou slučitelné s evropským právem. Dolzer uvádí, že "proklamované drženi českého parlamentu na Benešových dekretech je v rozporu s německo-českou deklarací z r. 1991. K trvání německých pozic a zájmů má prof. Dolzer za žádoucí, aby spolková vláda v rámci jednání o přijeti do EU požadovala od české vlády uznáni vyhnáni za bezpráví".
Zdi, které nelze přeskočit je název informace redaktora M. Bauera o informačním fóru, které uspořádala Ackemann-Gemeinde a Intereg v Mnichově na téma "Benešovy dekrety balvany na cestě do Evropy". (Intereg je mnichovský Mezinárodní institut pro národnostní práva a regionalismus). Setkání, kterého se zúčastnilo 156 osob, se zabývalo historickými, mezinárodněprávními a politickými perspektivami tohoto tématu. Setkání zahájil O. Pustejovsky, předseda AG v Mnichově-Freisingu, mj. uvedl: "Benešovy dekrety slouží rozčlenění a zmatení, ale ve veřejnosti jsou jejich obsah a účinnost málo známé". Expert mezinárodního práva prof. dr. Blumenwitz prohlásil ve svém projevu.. že "současný český právní řád odkazuje na dekrety a tím na tehdejší bezpráví a dekrety integruje do nového právního řádu". Dále Blumenwitz říká: "Vyvlastnění a vyhnáni sudetských Němců a Maďarů bylo genocidou na v Československu tehdy usídlených menšinách a tím jednáním proti tehdy platnému mezinárodnímu právu".
David Wünsch se vrací ve svém příspěvku Proč zatajují lidi svůj německý původ? k článku v LZ č. 19. V něm bylo poukázáno na paradox. že na jedné straně klesá počet přislušníků německé menšiny v ČR a na. druhé stoupá počet majitelů německého pasu. V současnosti, v srpnu 2002, je v ČR usídleno 39 000 německých občanů (?), ale německý pas má 70.000 lidi. D. Wünsch uvádí různé důvody tohoto stavu, zvláště pak zmatky, které vyvolalo sčítání lidu v r. 2001, resp. formulace v dotazníku a vysvětlivkách k němu. Mj. uvádí, že k určení národnosti není rozhodující ani mateřská řeč, ani řeč, kterou občan převážně používá nebo lépe ovládá, ale vlastní rozhodnutí občana. ,,Pravidla sčítání lidu umožňovala takové směšnosti v otázce národnosti, jakože zdomácnělý Nigerijec se mohl z jakéhokoliv důvodu např. přihlásit jako Němec, zatímco Němec se ze strachu mohl prohlásit Eskymákem. Proto mají výsledky sčítání jen mizivou vypovídající hodnotu.
Autor článku kritizuje politiku bývalého režimu vůči Němcům a mj. uvádí: Tato éra měla pro menšiny program vnitřního vyhnání, asimilace, čechizace a změnu jména. Vyvstal kulturní a jazykový generální problém. Nejstarší nepopírali svůj německý původ, protože nemohli nic ztratit. Byli již důchodci. bydleli v nejhorších bytech a byli hned po skončení války vykradeni. To jediné, co tyto lidi spojovalo, byla jejich německá řeč. Střední generace dnešní šedesátníci - asimilovali s úmyslem integrovat se do společnosti, přestože každý kádrovák jejich původ poznal z osobních aktů. Dnes hovoří většinou jen česky. Druhá poválečná generace se převážně už nemůže vrátit ke svým kořenům. protože většinou pochází ze smíšených manželství a německé prostředí tak již neexistuje". .
Tak jako v předchozích číslech LZ i v tomto je věnována pozornost činnosti středisek setkávání (Begegnugstentrum - BGZ) a jednotlivým svazům. Pod titulkem Seminář seniorů v Krušnohoří informuje o akci od 14. do 22. září v Chomutově, kterou uspořádalo chomutovské BGZ pro 36 účastníků z různých středisek setkávání z celé republiky. Jedna z přednášek se zabývala historií německých svazů a středisek setkávání v ČR. Bylo připomenuto, že bez finanční pomoci ministerstva vnitra SRN by sotva mohly existovat. Vedle několika dalších přednášek byly součástí semináře výlety do širokého okolí Chomutova s poutavým výkladem průvodců.
Příspěvek 10 let slezsko-německého svazu v Boleticích referuje o oslavě tohoto jubilea jednoho z největších svazů Němců v ČR. Oceňuje jeho aktivity v průběhu minulých let. Slavnostnímu zasedání byly přítomny delegace svazu Němců z polských Katovic a Sudetoněmeckého landsmanšaftu z Rakouska. Celé zasedání bylo prolnuto kulturními vystoupeními a natáčel je polský rozhlas a televize.
Den domoviny k 10. výročí Svazu Němců severní Moravy a Slezska-Orlických hor se konal ve Šternberku za účasti 350 osob. Mezi hosty byli Msgr. P. Antonín Otte z Ackermann-Gemeinde, poslanci českého parlamentu P. KriIl a I. Vykydal a další prominenti. Předseda svazu vyslovil ve svém vystoupení dik za finanční pomoc činnosti svazu ministerstvu kultury ČR, německému velvyslanectví v Praze a městu Šternberk. V rámci oslavy výročí vystoupilo několik dětských souborů s tanečky a písněmi v němčině a také hudba místních hasičů, která mj. zahrála píseň "Sudetenland".
Autorem příspěvku Historie pomníku Hanse Kudllcha v Ludvíkovicích je představitel "vyhnanců" z Ludvíkovic v Německu Erich Pompe. Pomník věhlasného německého selského vůdce z 19. století H. Kudlicha v Ludvíkovicich u Děčína byl postaven v r. 1893. Pompe píše, že mezi odsunutými Němci z Ludvíkovic a dnešními obyvateli Ludvíkovic existují již několik let dobré kontakty a tak bylo dohodnuto obnovit pomník, který přestál všechny útrapy minulé doby a zhotovit nové desky. Zasvěcení pomníku bylo provedeno v rámci letošního setkání německých a českých občanů v Bad Schandau a v Ludvíkovicích 22. června. Pomníků H. Kudlicha v zemích někdejší rakousko-uherské monarchie je kolem padesáti. Nové pomníky byly postaveny po 2. světové válce zvl. v Rakousku a Německu. Jedním z nejstarších a největších je právě pomník v Ludvíkovicích. Autor článku líčí historii pomníku a jeho význam, pomník je nejen kulturním sudetoněmeckým dědictvím, ale dědictvím celoevropským. Na jeho renovaci se podíleli bývalí i současní obyvatelé vesnice. Článek je uzavřen konstatováním, že ,,největší oběť odsunu přinesla naše nejstarší generace. Nebylo jí ale dopřáno svou milovanou vlast znovu jednou uvidět. My, její vnukové, se musíme zasadit o to, aby se takový zločin již nikdy neopakoval". .
Z několika příspěvků kulturního charakteru v tomto čísle LZ věnujme pozornost dvěma. První nese titulek Egon Schiele v černém městě a zabývá se pobytem tohoto slavného rakouského malíře v jihočeském Krumlově. Je tomu již skoro sto roků, co se v předválečném roce 1911 mladý Schiele nastěhoval do zahradního domu svého uměnímilovného hostitele, krumlovského obchodníka s textilním zbožím Maxe Tschunka...Následuje popis jeho dalšího pobytu zde a závěr: "Schiele podlehl 31. října 1918 španělské chřipce a následoval tím svou ženu Editu, kterou krátce předtím, sám již těžce nemocen, odnesl do hrobu. Současně s nim zemřelo i staré Rakousko. Jen tři dny před tím, 28. října 1918, bylo Československo proklamováno jako jeden z následnických států dunajské monarchie. Z Böhmisch Krummau se přes noc stal Český Krumlov". V Českém Krumlově je dnes v prostoru bývalého pivovaru v Široké ulici Centrum Egona Schieleho. Již několik let připomíná tohoto rakouského malíře, který vytvořil pro Krumlov několik nejkrásnějších krajinomaleb (Staré město, Krumlov v noci, Město na modré řece, Pohled na krumlovské domy a střechy aj.).
Příloha tohoto čísla LZ je věnována 7. divadelnímu festivalu německého jazyka "Německo jazykové divadlo v Praze - bylo dvě století normalitou, poté půl století téměř nemyslitelné". Již šest roků se německo jazykové divadlo opět pravidelně koná, a to na podzim jako Divadelní festival německého jazyka. Divadlem okouzleni Češi pokládají tento mimořádně neobvyklý festival jako normalitu. Německo jazykové divadlo v Praze bylo vždy věrným odrazem spolužiti obou národů, tradicí obou kultur v Čechách si jednoduše nemůžeme odmyslet".
Obsáhlá stať Německé divadlo v Praze mezi světovými válkami pak podrobně mapuje vývoj německého divadla v Praze a zvláště se věnuje vztahu české a německé divadelní kultury. Přílohu uzavírá stať Německé divadlo v prostoru Olomouc-Opava-Ostrava-Těšín coby velká neznámá.
Summa summarum: Toto číslo LZ vychází několik týdnů před zasedáním Evropského parlamentu, který se má definitivně vyjádřit k tomu, zda dekrety prezidenta Beneše jsou slučitelné s členstvím České republiky v tomto parlamentě. Sudetoněmecký landsmanšaft (a s nim zřejmě i Zemské shromážděni Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku) očekává, že bude vyhlášena neslučitelnost dekretů s přijetím ČR. Značná část tohoto čísla je proto věnována těmto dekretům. Potvrzuje se tak názor, že přinejmenším funkcionářům ZS jsou bližší postoje revanšistického landsmanšaftu, než zájmy a potřeby České republiky, nezávisle na jejich národnosti.
Výňatky z Landes-Zeitung č. 24 z 19. 11. 2002
Provokační výstava o vyhnání je název titulního příspěvku, ve kterém se uvádí: "Skupina mladých českých umělců pohnula dosavadním tabu o vyhnání sudetských Němců. Po téměř dvou letech se přece jen uskutečnila výstava "Böhmerwald (Šumava). 7. listopadu byla v pražské galerii Malá Špálková slavnostní vernisáž, na kterou bylo pozváno několik prominentních hostů. Přítomen byl spisovatel Pavel Kohout, stejně tak jako německý velvyslanec Michael Libal a jeho rakouský protějšek Klaus Daublevsky. Mladá pražská umělecká skupina Rafani mohla hrdě představit svá díla, která tématizují vyhnání sudetských Němců a tím pohnuli jedním tabu uvnitř české společnosti. Oni již sami jednou toto tabu pocítili. Na začátku roku 2001 měli předvést deset velkoformátových obrazů ve stylu vystřižených obrazů ve městě Bílina u Teplic. Ředitel kulturního centra Kaskáda, Svatopluk Vašut, ale dostal krátce před otevřením výstavy studenou sprchu a výstavu odřekl. Po tomto rozhodnuti se mladí umělci prostě vypravili do severních Čech a sehráli tam představeni: navlékli si bílé rukávové pásky a v Bílině si ostřihali vlasy - aby ukázali, jak bylo po válce nakládáno s Němci.
Tohoto tématu se nyní ujal i divadelní festival německého jazyka a zařadil je do letošního rámcového programu. V dolních prostorách galerie Václava Špály na Národní třídě, tedy v centru Prahy, nyní visí velkoformátové černobílé obrazy". Autor příspěvku G. Lemke dále líčí, jak tyto obrazy zachycují hrůzy tehdejšího vyhnání Němců a uvádí, že obrazy jsou doprovázeny citáty z rukověti pro české vojáky, kterou obdrželi krátce po válce, podle níž měli zacházet s Němci. Např.: "Na hřbitovech je místa dost",,,Chovej se vůči Němcům jako vítěz" apod. Čtenáři Landes-Zeitungu jsou na závěr upozorněni, že výstava potrvá do 1. prosince.
Problémy řešit na úrovni Evropské unie je název obsáhlého rozhovoru redakce LZ s poslancem bavorského zemského sněmu za SPD A Schlägerem. Je uveden redakční poznámkou: "Mnoho nadějí pro rozhodující postoj spolkové vlády SRN vůči České republice v otázce Benešových dekretů splasklo porážkou Edmunda Stoíbera v právě provedených volbách do spolkového sněmu. I Evropský parlament pohřbil problém poválečného pořádku, při kterém byla německá menšina po roce 1945 vyvlastněna. Jak se pokouši nyní SPD ochraňovat zájmy vyhnanců - sudetských Němců i těch Němců, kteří zůstali (Vertriebenen-Verbliebenen), vysvětlil Albrecht Schläger v interview s Gerdem Lemkem. Bavorský poslanec zemského sněmu za SPD je z Hohenbergu nad Ohří a je mj. současně víceprezidentem Svazu vyhnanců (BdV) a vyhnanecko politickým mluvčím frakce SPD v zemském sněmu".
V první otázce G. Lernke uvedl, že zatímco se CDU/CSU profilovala zahraničně politicky v otázce Benešových dekretů, pak SPD není v této otázce vůbec slyšet. Znamená to, že SPD nemá na tom žádný zájem? Odpověď poslance: "Tak tomu není. My z SPD, především z bavorské SPD, již mnoho roků říkáme, že Benešovy dekrety jsou proti lidským právům a v budoucím demokratickém Domě Evropa nemají žádné místo…V proběhu jednání před vstupem do EU čí bezprostředně poté je nutno najít řešeni, ve kterém tyto nedemokratické dekrety zmizí. Řeknu to trochu neomaleně, je nutno učinit tak, aby si obě strany zachovaly svou tvář". A Schläger dále hovořil o třech dobrozdáních, vypracovaných pro Evropský parlament, pro sudetoněmecký landsmanšaft a pro bavorskou státní vládu - a o tom jak si vzájemně odporují. Při této příležitosti se vyjádřil i o předsedovi landsmanšaftu a poslanci EP Berndu Posseltovi, který - podle redaktora Landes-Zeitungu - byl velkým lobbistou v EP pro zrušení tzv. Benešových dekretů: "...K Berndu Posseltovi chci říci, že velmi záleží na tom, kde právě hovoří. Zažil jsem ho na různých akcích, kde sám proti Benešovým dekretům netekl ani slovo, ale nechal to říci jiným". Na otázku. redaktora, týkající se údajné diskriminace německé menšiny v České republice, uvedl: „V následujících dvou letech bude Česká republika začleněna do Evropské unie, pak bude věnována velká pozornost tomu, aby menšiny nebyly diskriminovány. Budou-li v některé zemi menšiny přesto diskriminovány, pak tyto země narazí na velké těžkosti u komise. To nebude v žádném případě tolerováno. A ještě o krok dál: Bude tomu tak, že po určitém přechodném období bude zcela volný příchod pro každého občana EU. Tím vlastně dosáhneme toho, co si nyní jako sudetští Němci přejeme. Budou se moci navrátit do své domoviny“.
V návaznosti na výše uvedený rozhovor přetiskuji Landes-Zeitung z :Mladé fronty DNES článek EU Parlament dekrety již pohřbil. Mj. se v něm uvádí, že zahraničně politický výbor EP schválil. 5. listopadu 2002 usnesení, že tzv. Benešovy dekrety nepředstavují z hlediska evropského práva žádnou překážku pro přijeti ČR do Evropské unie. Jürgen Schröder jako zpravodaj pro ČR sdělil, že problém dekretů byl v evropském parlamentu vyčerpávajícím způsobem projednán a tim je pravděpodobně pohřben.
O problémech Hlučínska je referováno téměř v každém čisle Landes-Zeitungu a nejinak je tomu i v tomto čísle: Podporovat menšiny v jejich možnostech rozvoje s podtitulkem Interview s Georgem Pirkerem, ifa-médiovým a kulturním asistentem v Hlučínsku. Na otázku H. Kostritzy, který jménem redakce Landes-Zeítungu rozhovor vedl - s jakými představami Pirker přijel - odpovídá: "Úkolem asistenta ifa (Institut pro zahraniční vztahy ve Stuttgartu) je podporovat menšiny v jejich možnostech rozvoje a přitom, pokud možno, do toho přitáhnout celé společenské předpolí. Mé základní přesvědčeni je, že nechci přispívat k vykopáni starých příkopů, ale daleko více vidím činnost ifa-asistenta jako stavitele mostu a zprostředkováni kultury. Tak má být moje práce nabídkou všem lidem, žijícím v Hlučínsku. Moje představy o této práci nebyly nijak konkrétní, daleko víc hledám styčné body a východiska. Můj hlavní úkol spatřuji v tom, zprostředkovat moderní obraz Německa. Pro Německé kruhy přátel v Hlučínsku budu redakčně zpracovávat časopis "Minor'. Jsem toho míněni, že „Minor,, by měl být vydáván samostatným redakčním týmem německé menšiny. Není možné, aby vydáváni. novin spočívalo výlučně na asistentovi. který přišel z Německa" .
Na otázku H. Kostritzy, jaké má G. Pirkner znalosti o Hlučínsku, dostal tuto odpověď: "Žádné obzvláštní znalosti jsem nezískal, čestně řečeno, ani jsem nevěděl. že vůbec nějaké Hlučínsko existuje." A jak se s obyvateli dorozumí? "Dorozumím se dobře, protože hovořím plynně slovensky a docela dobře český'. Nový asistent pro Hlučín-sko dále uvedl, že v sousedních polských Katovicích a Ratiboři působí rovněž asistenti ifa a s nimi již projednával spolupráci, překračující hranice. Počítá s několika společnými projekty. Počítá např. s fotoworkshopem "Slezská krajina", s divadelními a rozhlasovými projekty, vědeckými přednáškami apod. Dále hovořil o německé mládeži v Hlučinsku, která musí sama rozhodnout, zda zda chce žít jako a o postojích k tomu ze strany německých kruhů přátel, kterých je v Hlučínsku několik a pokračoval: "Je nutno ale dávat patřičné argumenty i české většině o tom, že menšina může být v budoucnu obohacením ve vzájemném soužití. Tuto přesvědčující práci nemůže vykonávat kulturní asistent, který přišel z Německa a podle mého míněni by to také neměl dělat".
Na tento rozhovor o Hlučínsku navazuje i další příspěvek Horsta Kostritzy Kravařský německý kruh přátel slaví "Den německé jednoty" v Radboři. Informuje v něm o vzájemných kontaktech německých kruhů přátel z Kravař a polské Ratiboře, konkrétně v uspořádáni společné oslavy tzv. sjednoceni Spolkové republiky Německo s Německou demokratickou republikou. Oslavy se konaly v Ratiboři a kravařští Němci tam jeli autobusem. Kostritz.a připomíná, že Ratiboř, která má 64000 obyvatel. bývala (pod názvem Ratibor) okresním městem, pod které spadaly všechny obce a města celého Hlučínska. to zn. i českého.
Kravařska skupina navštívila tentokrát mj. v Ratiboři nově otevřené dvojjazyčné gymnázium, které navštěvují školáci nejen z německých rodin, ale i z polských rodin. Autor článku. dále popisuje průběh společné oslavy. Z celého příspěvku vyplývá, že spolupráce organizací Němců z české a polské strany hranice je jíž zakořeněna, mj. i prostřednictvím jejich středisek setkávání .
Dodejme ještě, že Horst Kostritza je autorem i tří stránek přílohy tohoto čísla Landes-Zetungu - vzpomínek Hrst prsti z vlasti, ve kterých se vrací do roku 1962, ke své cestě do tehdejšího západního Německa na pohřeb svého otce.
Z informaci o činnosti organizací německé menšiny v České republice, které jsou zveřejňovány pravidelně v každém čísle LZ, si všimneme tentokrát příspěvku Waltera Sitteho Kulturně-politický vzdělávací seminář. Svaz Němců severní Moravy a Orlických hor má své členstvo roztroušené od severomoravského až po kraj východočeský je proto velmi obtížné dostat všechny dohromady. Proto je velmi důležitý seminář pořádaný každoročně, při kterém se sejdou zástupci všech místních organizací. Letos se konal v Šumperku a W. Silte o něm píše: "Náš Svaz Němců mohl být založen až po roce 1989 a žádný z našich spolupracovníků neměl zkušenosti ze spolkového života německé národnostní skupiny v České republice. Proto byl Kulturní svaz občanů německé národnosti. který má bohaté zkušenosti od dob svého založeni v roce 1968, požádán o vysláni jednoho referenta pro náš seminář. Bohužel naše pozvání nebylo přijato. Proto převzal předneseni referátu předseda svazu. Walter Sitte, hovořil o německém spolkovém životě v bývalé ČSSR SItte je dlouholetý člen bývalého Kulturního svazu a byl jeho prvním předsedou po roce 1989"- tolik tedy autor článku o přípravě semináře i o sobě. Dále stručně uvádí referát hostů, dr. A. Sulitky z rady pro národnosti vlády ČR a poslance a starosty Šumperku ing. P. Krilla.
V závěru svého příspěvku W. Sitte uvádí finanční problémy Svazu Němců, vyplývající mj. i z uvedených vzdáleností jednotlivých místních organizací svazu: ,,Bez subvenci by náš svaz mohl existovat pouze na papíře". Poté uvádí, kdo všechno pomáhá: Ministerstvo kultury ČR, sudetoněmecký landsmanšaft - domovská obec Praděd, sudetoněmecký landsdmanšaft - domovská obec Orlické hory partnerské město Bad Hersfeld v Německu (za to dík, převzalo patronát nad vzdělávacím seminářem), velvyslanectví SRN v ČR (které podporuje spolkovou činnost Svazu Němců prostřednictvím Střediska setkávání v Šumperku).
Z řady dalších článků v 24. čísle LZ alespoň ještě několik jen titulkem: Gerd Lemke: Hledáni ztraceného revanšismu (o semináři Sudetoněmecké mládeže v bavorském Furth im Wald, na kterém referovali mj. docent z plzeňské univerzity a blíže neurčený socialista z Německa), Město na severu (reportáž o Šluknově, převzatá z česky psaného německého časopisu Reflex), Zájem na překonání minulosti byl velký (o česko-německém fóru žen konaném v Liberci, novinář K.P. Schwarz o tzv. Benešových dekretech: "Tato otázka patří minulosti, minulost nelze dělat nově"), Kurz němčiny v Janoušově (o kurzu pro malé děti z německých rodin). Vážení krajané (dopis Zdenka Mateiciuce z Oder redakci LZ, ve kterém líčí křivdy, spáchané Čechy po skončení války a jako Čech se za ně omlouvá)...
Summa summarum: Je po volbách jak v České republice, tak v Německu, což se projevuje jak v týdeníku Sudetoněmeckého landsmanšaftu, tak ve čtrnáctideníku Zemského shromážděni Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v nastoleni poněkud mírnějšího tónu. Nicméně i v tomto čísle LZ zůstává trvalý kurz posledních let: v každém čísle LZ je alespoň několik příspěvků, které mají prokazovat utrpení Němců u nás po skončeni války, při jejich "vyhánění", a upozorňovat na údajnou pokračující diskriminaci těch Němců, kteří tady zůstali, tzv. Verbliebene. To vše je zřejmě součásti připrav na novou petici českému parlamentu, kterou Zemské shromážděni Němců a jeho Landes-Zeitung v poslední době několikrát nenápadně ohlásily.
Landes-Zeitung č. 25 z 3.12.2002
Pod titulkem Dekrety nejsou součásti užitého práva je uveřejněn rozhovor redaktora německé agentury DPA s Petrem Pithartem. Je uveden touto poznámkou: ,,Petr Pithart je pravidelným hostem akci, které slouží německo-českému smířeni. Přitom je předsedou senátu a je jedním z nejvyšších představitelů českého státu... O jeho angažovanosti pro německo-české vztahy s nim hovořil korespondent DPA Wolfgeng Jung".
První otázky se týkaly nedávného vztyčeni kříže smířeni v Teplicích nad Metují. Pithart mimo jiné uvedl, že "To, co se koncem června 1945 stalo. bylo již tehdy nepřijatelné. Byla zřízena parlamentní komise, která měla takové případy prošetřovat. To je důležité. Je mnoho případů, že aktéři této popravy, nebo jak se to nazývá, by byli odsouzeni. Několik měsíců poté, co se komunisté uchopili moci, rozhodl soud o jejich propuštěni pro údajný nedostatek důkazů. To je důvod, proč jsem do Teplic jel".
Na otázku, zda vidí dostatečný prostor pro jednáni o sporných Benešových dekretech P. Pithart odpovídá: ,,Pro nás je naprosto nepřijatelné, že někteří rakouští politikové hovoří o dekretech v souvislosti s naším vstupem do EU. Pod takovým tlakem jednat nebudeme. Mimoto čekáme na expertisu EU k dekretům a jsme si jisti, že tato nebude obsahovat žádnou výzvu k jejich škrtnuti...My v žádném případě nebudeme přepisovat dějiny". V závěru dlouhého rozhovoru Pithart říká.: "Nemohu se smířit s tím, že z německé strany je jen zřídka slyšet názor, který zastávám, že Němci- ať v Československu nebo v Německé říši - pracovali na rozbiti demokratického státu ve střední Evropě".
Československo - druhé Švýcarsko? - na tuto otázku odpovídá D. Zollinger jako reakci na dopis jednoho čtenáře LZ. Uvádí, že Československo mohlo sice švýcarský model následovat, nikdy se však druhým Švýcarskem nemohlo stát, protože k tomu nebyly dány nutné předpoklady". Následuje další otázka: "Nežijí snad ve Švýcarsku již dlouhá. staletí čtyři národy (Völker) mírově a rovnoprávně vedle sebe? Pokoušeli se snad někdy tam žijící Němci, Francouzi. či Italové odtrhnout od Švýcarska a připojit se k sousední zemí svých předků?" A opět odpovídá: "Obsah této řečnické otázky je falešný...ve Švýcarsku neprobíhaly dějiny tak mírově, jak je otázka formulována. Ale čtyři národy? Tam žijící Němci, Francouzi a Italové". Tento názor je všeobecně rozšířen, proto tato jasná odpověď: "Ve Švýcarsku nežiji žádni Němci, Francouzi a Italové, ale Švýcaři. Nezávisle na svém jazyku se hlásí všichni občané této země ke švýcarské neutralitě".
A rozdíly mezi Švýcarskem a poměry v předválečných Čechách? „Sudeťáci se tehdy pokládali za 'v Československu žijící Němce' a ne za 'Čechoslováky'. Následně se mohli sudetští Němci od Československa odtrhnout a přičlenit se ke svým německým krajanům". D. Zollinger, sám Švýcar, pokračuje: ,,Když ministr zahraničí Edvard Beneš jmenoval tehdy Švýcarsko jako příklad pro tehdejší Československo, měl na mysli švýcarskou decentralizovanou správní strukturu. Ve Švýcarsku mají totiž kantony a nikoliv jazykové regiony - existují totiž i dvou - a tříjazykové kantony - velkou samostatnost a řídi mnohé věci samy. Tehdejší československá vláda nepodnikla žádný pokus předat jednotlivým zemským částem více práv sebeurčeni. Československo se vyvinulo centralisticky. O tom by se mělo hovořit, má-li být zdůvodněna malá loajalita sudetských Němců k československému státu a nikoliv rýsovat pokřivený obraz Švýcarska".
Tak jako v každém čísle LZ nechybí ani tentokrát příspěvky o činnosti německých svazů a středisek setkávání. Článek Těsná spolupráce se základními školami informuje o Chomutovsku. ,,Když Svaz Němců Krušnohoří a podkrušnohoří v dubnu slavil desáté výročí svého založeni, pečovaly české základni školy o hudební podmalování slavnosti. Sbor žáků z jedné základni školy v Chomutově vystoupil s českými a německými písněmi. Toto vystoupeni je výsledkem těsné spolupráce Svazu Němců se školami v Chomutově.
"My máme velmi dobré kontakty s jednotlivými učitelkami a učiteli", vysvětluje předsedkyně svazu Ema Laubrová a uvádí, že chomutovské středisko setkávání tyto kantory jazykově připravilo. Každé jaro a podzim přijíždějí do Chomutova odbornici z Goethe-Institutu v Praze a pořádají semináře pro učitele, kteří před rokem 1989 učili ruštinu, nyní musejí ale vyučovat němčinu, která se stala na základních školách prvním povinným jazykem a později z ni lze i vedle angličtiny maturovat. Němčinu vyžaduje i blízkost Saska, stále víc Čechů tam častěji jezdi. Mimoto jsou na Chomutovsku usídleni četní malí a střední podnikatelé z Německa a jejich spolupracovnici jsou proto nuceni znát němčinu coby pracovní jazyk. Středisko setkávání proto pořádá jazykové kurzy v němčině na různých úrovních. Studenti pak mohou využívat knihovnu střediska setkávání, která obsahuje přes 5500 svazků knih. Spolupráce se základními školami umožnila, že se hodně českých dětí zúčastnilo prázdninových táborů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, organizovaných Zemským shromážděním Němců, na Moravě a ve Slezsku, ve kterých se každý den učí několik hodin němčina.
Příspěvek Svaz Němců Liberec uspořádal vzdělávací seminář v Jiřetíně pod Jedlovou informuje o akci, která proběhla v říjnu 2002 s podporou ministerstva kultury ČR. Každá z místních skupin svazu mohla vyslat dva členy. První přednáška seznámila účastníky se slavnými osobnostmi ze šluknovského výběžku (mj. se v Rumburku narodili rodiče světoznámého pianisty Sv. Richtěra), další se zeměpisnými zvláštnostmi tohoto kraje s německým nářečím. Pozornost byla věnována i činnosti Svazu Němců a Zemského shromážděni Němců, závěrečná beseda pak byla zaměřena na otázky německo-českých vztahů. Nechyběla ani návštěva muzea v Rumburku a posezeni v příjemné restauraci Zvoneček, na jejímž stropě visi 1390 zvonečků nejrůznějších variaci.
Hans Korbel je autorem článku Kulturní setkání Moravanů a Slezanů. Uvádí, že Zemské shromáždění Němců organizuje každý rok kulturní setkání všech německých svazů ČR. Dosud se vždy konala v Praze, letos poprvé v Jihlavě. Program vyplňují kulturní soubory a skupiny všech svazů. Některé skupiny z Moravy a Slezska se těch pražských nemohly zúčastňovat pro velkou vzdálenost od Prahy. To vedlo k tomu, že se organizovala i samostatná „malá“ kulturní setkání pro svazy z Moravy a Slezska, kde působí více než polovina ze všech svazů ČR.
Letos se konalo 3. malé kulturní setkání v Opavě 7. května při příležitosti oslav desátého výročí založeni Zemského shromážděni Němců. Představily se na něm kulturní skupiny svazů Němců z Kravař, Havířova, Šumperku a Štemberku. Počítá se s tím, že tato moravsko-slezská setkání Němců budou pokračovat i v příštím roce.
LZ se pravidelně a soustavně zabývá problematikou Hlučínska. Zůstal jí věren i v tomto čísle příspěvkem 140 let evangelické církve v Hlučinsku, převzatým z Evangelického týdeníku. „Město Hlučín bylo založeno r. 1256 králem Přemyslem Otakarem II., Kravaře a Opava byly svého času centrem reformace. Odtud také směřoval dopis do Kostnice proti upáleni Mistra Jana Husa. Tragické následky bitvy na Bílé hoře se projevily i na Opavsku...Dále je podrobně popisován průběh reformace v Hlučínsku, násilná rekatolizace a její neblahé následky, které se hluboce dotkly všech obyvatel. V 18. století nezůstala na Hlučínsku jediná evangelická obec. Proto později, když měla být zajištěna na tomto teritoriu německá státnost, bylo zde dosídleno německé obyvatelstvo evangelického vyznáni. Současně s tím byla zahájena stavba evangelických kostelů.
Druhá část příspěvku je věnována podrobnému popisu evangelického kostela v Hlučíně z r. 1862. Po připojeni Hlučínska k Československu v r. 1920 byly evangelické obce augsburského vyznání (německé církve) připojeny k Ostravě a Opavě, nicméně mnohé z nich udržovaly dále stálý kontakt se svými bývalými obcemi za hranicemi Československa. Po roce 1945 došlo k vysídleni německého obyvatelstva převážně evangelické konfese. Kostel evangelické církve začal být využíván Českými bratry, později i babtisty a církví československou. Evangelický kostel v Hlučíně je významnou dominantou města, v r. 1995 byl ministerstvem kultury ČR prohlášen kulturní památkou. V původně reformovaném kraji zůstaly evangelická škola v Sudicich, zámecká kaple v Kravařích a kostely v Opavě a Hlučíně němými památkami protestantské minulosti.
Příloha LZ uveřejňuje doslovný překlad Dobrozdání o Benešových dekretech a s nimi souvisejícími problémy, zpracované na požádáni Evropského parlamentu Dr. J. A. Froweinem. Překlad z angličtiny je uveden redakční poznámkou, v niž se mj. uvádí: „Frowein předložil 12. září 2002 dobrozdání, které se ihned postaralo o politické rozčileni. Frowein je totiž v podstatě toho mínění, že ustanoveni Benešových dekretů neporušují evropské právo a nestojí v cestě přístupu ČR do Evropské ume. Měsíc později expert mezinárodního práva Dieter Blumenwitz předložil své dobrozdání o Benešových dekretech, v němž zastupuje zcela opačné stanovisko. Toto dobrozdání je k nahlédnutí na internetu na stránkách Sudetoněmeckého landsmanšaftu".
Summa summarum: Bylo-li v minulých číslech Landes-Zeitungu nutno konstatovat jejich přílišnou závislost na ideologii a politice Sudetoněmeckého landsmanšaftu, pak tentokrát to neplatí. Jsou zde podány převážně informace. Především je nutno ocenit uveřejnění (vlastního) překladu obsáhlého Froweinova dobrozdání pro Evropský parlament k tzv. Benešovým dekretům. To dosud neučinily žádné, nejen německé, ale ani české tiskoviny jak pro širokou, tak pro odbornou veřejnost. Řada příspěvků o činnosti německých svazů a organizací v ČR dovoluje tak učinit si představu o jejích zaměření.
Zpracoval PhDr. Vladimir Novák, CSc., redakce J. Řezníček. připravil: dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR KČP Praha 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizaci. Neprošlo řádnou autorskou a jazykovou úpravou. Praha, prosinec 2002.
Do elektronické podoby připravil: J. Skalský, dr. O. Tuleškov, 5. února 2013
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz