Výňatky ze Sudetendeutsche Zeitung č. 35 z 30.8.2002 (dále jen SdZ), týdeniku Krajanského sdruženi Němců odsunutých z Československa po 2. světové válce.
Na titulní straně SdZ je otištěna pozvánka na odborný kongres mladé a střední sudetoněmecké generace, který se bude konat ve dnech 25. - 27. října ve Würzburku pod heslem "Sudetoněmecké kořeny - sudetoněmecká budoucnosť'. Pod nadpisem Böhm a Posselt zvou na kongres budoucnosti tito dva nejvyšší představitelé sudetoněmeckého landsmanšaftu piši:
"Johann Böhm, mluvčí SL a prezident bavorského zemského sněmu: "Čechy, Morava a sudetské Slezsko představovaly Evropu v malém. Češi, Němci a Židé zde žili v symbióze. Tato je zničena. Dá se to znovu oživit? Nebo se ji vzdáme? To poslední by bylo škodlivé. Pro zemi v srdci Evropy je nutné hledat dobrou budoucnost. Ta sotva leží v konzervaci tzv. poválečného uspořádání. proto mám radost, že se mladá a střední generace sejde ve Würzburku, aby projednala návrhy pro budoucnost...". Brnd Posselt, předseda SL: "Stále více mladých lidí hledá své sudetoněmecké kořeny, zajímají se ale také o sudetoněmeckou budoucnost. Proto vás zvu na náš Kongres budoucnosti pro mladou a střední generaci... Společně chceme přispět k tomu, aby evropská jednota byla založena i na bázi nového začátku mezi sudetskými Němci a Čechy“.
SdZ dále uveřejňují podrobný program kongresu se jmény referentů, kteří přednesou úvodní příspěvky. Počáteční diskuse bude probíhat v pěti fórech: 1. Regionálně politické, vědecké a hospodářské projekty se sudeto/německou a českou účastí; 2. Kulturní spolupráce mezi Čechy a sudetskými Němci; 3. Tabu, myšlenkové stereotypy a předsudky na české a sudetoněmecké straně (zde jsou jako referenti mj. uvedeni O. Liška z Interkultumí mládeže v Brně a M. Spurný ze studentského sdruženi Antikomplex v Praze); 4. Má rodina pochází ze Sudet: Sudetoněmecké kořeny - sudetoněmecká budoucnost; 5. Sudetoněmečtí mladí podnikatelé-zakladatelé existencí v České republice.
Dále jsou naplánovány tři pódiové diskuse v plénu: 1. Vyhnáni v různých částech světa; 2. Sudetoněmecká budoucnost; 3. Rozšíření Evropské unie - šance pro Čechy a sudetské Němce.
V závěrečných informacích a pokynech je uvedeno: ,,Podmínky účasti: Kongresu se mohou zúčastnit pouze krajané a zájemci ročníku narození 1940 a mladší"...Účastnický poplatek pro mládež do 25 let 25 Euro, účastnici nad 25 let 40 Euro".
Otto von Habsburg je autorem příspěvku Přátelé, ne nepřátelé, ve kterém se zabývá vztahem Čechů a sudetských Němců. Snaží se prokázat, že tento vztah je lepší, než se zdá. Mj. píše: ,,Mnozí Češi ani nevěděli, co všechno sudetští Němci v těžkých kritických dobách, obzvláště v Pražském jaru pro ně vykonali. Toto Pražské jaro 1968 bylo pro obě strany, pro vyhnance z vlasti stejně jako pro Čechy, velkou a pozitivní událostí. Tehdy obdrželi Češi mocnou finanční podporu od jejich bývalých krajanů - sudetských Němců"...Mnozí Češi pochopili, že z dlouhodobého hlediska - lpění na paragrafech Benešových dekretů jim nic dobrého nepřinese jenom jim uškodí. Je nutno najít zdravý a vyvážený základ".
R. Lang-Schwab reaguje ve svém příspěvku Odpověď Pavlu Kohoutovl na referát spisovatele Kohouta na Mezinárodní letní univerzitě v Marburku s motivem Východ a Západ coby partneři. Zmínil se i o Benešových dekretech a snaze konzervativních sil v Německu učinit tyto dekrety odpovědné za vyhnání sudetských Němců a proto požadující jejích zrušeni. Dále Kohout pokračoval: ,,Dekrety exilové vlády vedené Benešem vyvstaly pod tlakem německé okupace, na kterou si já sám (Kohout) vzpomínám. Dekrety lze právě tak málo vzít zpět, jako by šel vzít zpět Vestfálský mír. Vzniklo-li někde bezpráví, lze se jen omluvit. A to Havel učinil před dvanácti lety“. Autor příspěvku označil tato slova Pavla Kohouta za cynismus a pokračuje: ,,Benešovy dekrety nevznikly v žádném případě pod dojmem německé okupace, ale již v roce 1918, prokazatelně v Benešově dlouhodobém plánu na vyhnání 3,5 milionu sudetských Němců z jejich mnohasetleté vlasti. Pro to získal již v roce 1943 souhlas Stalina. Po skončeni války roku 1945 se staly Benešovy dekrety základem krutého vyhnáni s 224 000 obětí. Benešovy dekrety jsou nelidské, nesměji do Evropské unie, ale musejí být coby jednostranný produkt státu zrušeny. Nejsou srovnatelné s Vestfálským mírem ani s mnichovskou dohodou mezi více partnery. Po korektním vyjádřeni v roce 1989 se Kohout vyslovil v roce 1993 v Mnichově úplně jinak. Při každé příležitosti chce infiltrovat linii Klause a Zemana a využívá přitom svého nymbu jako přítel prezidenta Havla, pročež našel sluchu i na univerzitě v Marburgu. Co všechno si my, Němci, ještě necháme líbit?"
Pod nadpisem Dům v Krnově oficiálně zasvěcen je podána podrobná informace o slavnostním otevření ,,Domu česko-německého porozumění - Domu Evropy" v Krnově za přítomnosti řady významných hostů z České republiky, Rakouska a Německa. Vznikl přestavbou domu na Radničním náměstí, který byl při povodni v r. 1997 téměř zničen. Na jeho obnově se finančně podílely mj. Česko-německý fond budoucnosti, město Krnov a také Slezsko-německý svaz Krnov a Domovský kruh Krnov. V 1. poschodí bude umístěna kancelář německých svazů, ve 2. poschodí Informační byro Evropské unie, jejíž pražský vyslanec R. Cibrian byl také hostem při slavnostním otevřeni.
V budově jsou mj. přednáškové sály, učební místnosti, výstavní prostory aj. Jednou z nejbližších akcí bude 4. Německo-český týden, v jehož rámci se uskuteční (za účasti německých krajanů z Rakouska a Německa) kulturní pořady, přednášky, hudební vystoupeni Oráč z Čech od středověkého mistra Jana ze Žatce. Celé slavnostní zahájení bylo natočeno péči krnovského domovského kruhu na video a předvedeno na sudetoněmeckém dnu v Norimberku, který se konal 3 dny po krnovské akci. V listopadu 2002 bude uspořádána s pomocí rakouského sudetoněmeckého landsmanšaftu výstava "Sudety - kolébka rakouské sociální demokracie" .
SdZ přináší informaci o plenárním zasedání saského zemského sněmu, na kterém bylo většinou hlasů schváleno usneseni ,,Lidská práva a rozšíření Evropské unie". Pod titulkem Proti Benešovým dekretům se uvádí: Předehrou: k tomuto usneseni byl návrh městské organizace v Dahlenu na zemské konferenci v záři 2001 s tímto zněním: "Věc: Zrušení Benešových dekretů, odporujících mezinárodnímu právu - Saské vládě je uloženo, aby v jednáních o rozšíření Evropské unie působila tak, aby dekrety odporující mezinárodnímu právu byly před vstupem do EU zrušený“. Dále je popisováno, jak se tento návrh CDU dostal až do vlády. která jej akceptovala. Autor této informace v SdZ Dietrich Hübler pak uzavírá.: "Požadavek saské CDU bohužel narazil v Česku na protesty... V bezprostředním sousedství Saska krajský sněm Ústí nad Labem koncem června 2002 schválil jednomyslně usneseni, ve kterém požadavek saské CDU na zrušeni Benešových dekretů odmítl a postoj většiny saského sněmu odsoudil".
Summa summarum: Tzv. Benešovy dekrety jsou trvalkou v politice sudetoněmeckého landsmanšaftu, tudíž i v jeho novinách SdZ. Zato novým jevem, který se objevil teprve nedávno, je samostatné vyzdviženi střední sudetoněmecké generace. Až dosud byla akceptována hlavně starší generace a postupně i úsilí o získání generace mladé. SL v různých analýzách zjistil, že mu střední generace utíká. že se vymyká z jeho aktivit. Proto začíná věnovat pozornost právě ji. Chystaný kongres budoucnosti je toho dokladem. S touto střední generací se proto budeme setkávat stále více.
Sudetendeutsche Zeltung č. 36 z 6. 9. 2002
Nadpis příspěvku na titulní straně novin oznamuje, že Sudetoněmecký den 2003 se bude konat v Augsburku: Tím byly vyřešeny dlouhotrvající nejasnosti o místě konání tohoto srazu. Dosavadní starosta vždy vyšel sudetoněmeckému landsmanšaftu vstříc, v nedávných komunálních volbách však zvítězil kandidát SPD P. Wengert a nebylo jasné, co od něho lze v této záležitosti očekávat. Ke spokojenosti landsmanšaftu však myšlenku konáni srazu v tomto městě akceptoval a slíbil plnou podporu města. Organizátoři sudetoněmeckého dne 2003 ale stojí nyní před otázkou, "v jaké funkci vystoupí Edmund Stoiber. Přijde-li jako spolkový kancléř, převezme jiný politik coby bavorský ministerský předseda úlohu patrona sudetoněmecké národní skupiny a obdrží k tomu odpovídající čas k projevu".
Vzpomínat - opatrovat - budoucnost získat je nadpis výzvy svazu vyhnanců ke Dni vlasti. její autor, místopředseda Svazu. vyhnanců H. G. Parplies uvádí, že tento Den se bude konat. letos v situaci, kdy dochází k převratu v postojích německé veřejnosti vůči vyhnancům. Tato překvapující změna pochopení ve prospěch vyhnanců má příčinu v obrazech násilí a utrpení. které denodenně od počátku devadesátých let přináší televize o situaci na Balkáně, v rozpadávající se Jugoslávii. V posledních dvou letech pak přinesly televizní stanice ARD i ZDF velké seriály o vyhnáni, které byly vysílány večer v nejlepším vysílacím čase a tak pronikly do vědomi mnoha miliónů občanů. Ještě nikdy předtím nemohlo tolik lidí v Německu tak konkrétně prožívat křivdy, bídu a utrpení, které zažilo 15 miliónů sudetských Němců a Němců z východu, pětina národa, v letech 1944 až 1948. Najednou není ani pro takového spisovatele, jako je např. Günter Grass, tabu potopení lodě Wilhelrn Gustloff sovětskými torpédy a najednou může psát o této největší námořní katastrofě všech dob, při níž zahynulo v Baltském moři téměř 10 000 děti, žen a starých lidí.
Den vlasti 2002, konaný pod heslem "Vzpomínat - opatrovat - budoucnost získat" nebude ale jen vzpomínkou na vyhnáni, ale i na domov na východě. Zájem, obzvláště u mladé generace, o historická německá území na východě v posledních letech očividně mimořádně vzrostl. Vzpomínky postižených jsou zprostředkováním znalostí a ukazatelem pro následné generace, jejichž úkolem je opatrovat., rozvíjet a dále předávat především východoněmecké kulturní dědictví, zvyky a kulturu všedního dne. K tomu patří i literatura, hudba, výtvarné umění a architektura.
V článku Češi se vyrovnávají se svou minulosti SdZ uvádí dvě velké akce, ke kterým dojde uprostřed září: ,,Postelberger Massaker und Wekelsdorfer Versöhnungskreuz" - Masakr v Postoloprtech a Kříž smíření v Teplicích nad Metují.
"V Žatci a v bývalém okrese Broumov dojde mezi 14. a 19. zářím k událostem, které dávají důvod k optimismu. V Žatci bude prošetřen postoloprtský masakr (pozn. Postoloprty leží nedaleko Žatce) a v Teplicích nad Metují bude při příležitosti výročí "Teplického pochodu smrti", kterému padlo za oběť 23 lidí, vztyčen Kříž usmíření.
"Pravdou ke smířeni": Pod tímto heslem uspořádají ,,Jednota krajanů a přátel Žatce" a "Kulturní kruh Žatec - Roth (Střední Falcko) ve čtvrtek 19. září setkání s přímými svědky postoloprtského masakru. Následovat bude položení věnce v Postoloprtech pro oběti této masové vraždy, která patří k nejtěžším českým poválečným zločinům. V tentýž den odpoledne bude uspořádána v žateckém hotelu Motes tisková konference.
V rámci broumovských kulturních dní bude v neděli 15. září odhalen na Bukové hoře u Teplic nad Metují,,Křiž usmíření", který má připomínat mrtvéé z "Teplického pochodu smrti". Odpoledne se pokračuje ve Vysoké Srbské, kde se vraždy udály a kde byly oběti pohřbeny. V neděli odpoledne následuje veřejná diskuse na radnici v Teplicích nad Metuji, v niž mají být posouzeny otázky německo-českého porozumění. Moderátorem diskuse bude Tomáš Kafka, český ředitel Německo-českého Fondu budoucnosti. Den předtím budou v Broumově otevřeny renovované klášterní zahrady".
Debata v Hannoveru o sudetských Němcích a Češích se konala v kostele v Hannoveru 20. srpna na téma "Němci a Češi - ve stínu dějin?" Byla přístupná veřejnosti a dobře navštívena. V následující dny pak byl záznam vysílán v televizi a zařazen na internet. Na podiu se sešli berlínský biskup prof. dr. W. Huber, prezidentka Svazu vyhnanců E. Steinbachová, český velvyslanec Boris Lazar, místopředsedkyně spolkového sněmu (Bundestagu) A. Vollmerová a zástupce sudetoněmeckých oběti vyhnáni a přeživších brněnský pochod smrti I. Neumeierová. Dále bylo předneseno devět diskusních příspěvků z publika.
Na začátku byl promítnut působivý dokument o brněnském pochodu smrti. Český velvyslanec uvedl, že dějiny jsou politiky, jako je paní Steinbachová, instrumentalizovány a zastával názor, že "prezidentské dekrety" (Benešovy dekrety) byly správné. O paní Vollmerové lze poznamenat, že otázky sotva přímo odpověděla a místo toho vnášela do debaty stále své antifašistické postoje (...sudetským Němcům se stalo příkoří, ale...). Mezi posluchači byly silně zastoupeny školní třídy, které zpočátku paní Vollmerové hodně tleskaly, na konci diskuse však od nich žádný potlesk nesklidila. Biskup Huber uvedl, že při vyhnání padlo za oběť 30.000 sudetských Němců, za což sklidil voláni nesouhlasu publika. Úředně uváděný počet mrtvých oběti vyhnání 241 000 nebyl zmíněn.
Paní Steinbachová zastávala pozici sudetských Němců velmi účinně a vhodně. Historik Detlev Brandes z univerzity v Düsseldorfu se vyjádřil k otázce, zda "sudetští Němci byli pátou kolonou Hitlera". Jeho odpověď byla formulována nevýrazně a zdůvodněna tím, že se převážně orientuje v českých pramenech a že hovořil jen s malým počtem sudetských Němců. A ještě o diskusním příspěvku člena ,,Mladé akce" Ackermann-Gemeinde R. Karlitscheka: Zrušeni Benešových dekretů není pro mladé Čechy žádný problém.
Na závěr: Především mladá generace si je problematiky vyhnáni dobře vědoma. Do roviny ukonejšení zařazený postoj biskupa je sotva pomoci při řešeni sudetoněmeckých otázek. Diskuse poskytla pohled do problematiky vyhnáni, který nemohl být vymazán druhou stranou. Sudetoněmecký landsmanšaft Hannoveru byl mezi návštěvníky silně zastoupen, přijeli i dva členové předsednictva z Hamburku.
Článek WDR-Pořad "Stará a nová vlast" podrobně informuje o vysílání televizní stanice WDR k problematice vyhnáni Němců po 2. světové válce a jejich životě v „nové vlasti" - Německu. Pořad "Stará a nová vlast" patli k nejstarším pořadům \\'DR, poprvé byl vysílán 17. října 1953 z tehdejšího studia v Kolíně nad Rýnem. Původně se skládal ze dvou částí, které se po týdnu vystřídaly: z Kolína Stará a nová vlast, z Hamburku Mezi Rýnem a Odrou. Prošel různými stadii vývoje, za éry W. Brandta a Waltera Scheela, resp. jejich „novou východní politikou", k níž měla většina vyhnanců negativní vztah, musel nabrat poněkud jiný tón, než bylo ku prospěchu vyhnanců, postupně se ale z toho vymanil a pravdivě a účinně informoval o problémech vyhnanců. Hodně tak pomohl dostat vyhnaneckou politiku a problémy do vědomi všech občanů v Německu. Ve vysílání byly hodně zastoupeny soutěže, vyprávění pamětníků apod.
Velmi široká byla paleta reportáži, což naznačují titulky jednotlivých pořadů. Např. "Školáci po stopách Němců. v Čechách", "Německojazyčná literatura v Praze", "Dům porozumění v Královci (Königsberg), "Hornoslezané pomáhají vysídlencům" - prostě: dějiny, lidské osudy, jazyková nářečí, zvyky a obyčeje, kultura, atd.
Summa summarum: Již dlouho u nás převládá mínění, že problematika sudetských Němců se v Německu týká jen Bavorska, zatímco většinu obyvatel toto nezajímá. V poslední době však "díky" sdělovacím prostředkům, zvláště televizi, se tato otázka dostává i do vědomi široké veřejnosti, jejíž část začíná své názory měnit. Z tohoto vývoje rozhodně nemůžeme mít radost, musíme to však vzít na vědomi a proti tomu začít něco dělat. Co asi? - odpověď však přesahuje rámec tohoto výběru.
Sudetendeutsche Zeitung č. 37 z 13. 9. 2002
"Vzpomínat - opatrovat - budoucnost získat" je záznamem projevu, který prezidentka Svazu vyhnanců (BdV) Erika Steinbachová na posledním Dnu domoviny v Berlině. V úvodu uvedla, ze "od roku 1950 se scházejí milióny německých vyhnanců z vlasti rok po roce. Úvodní shromáždění, které se koná nyní v Berlině, následují pak stovky dalších po celém Německu". Pote přivítala čestné hosty z řad poslanců spolkového sněmu (Bundestagu), zemských sněmů, církví, diplomatů zemí sousedících s Německem a mnohé další. Zvláště vřele pozdravila ministra vnitra Otto Schilyho coby zástupce spolkové vlády, a poděkovala mu za důvěryhodnou spolupráci a uvedla: "Pane ministře, vy jste v roce 1999 otevřel dveře politické levici k novému společenskopolitickému tématu, které teprve mnohem později prolomil Günter Grasse".
Poté obsáhle hovořila o přípravách na vybudováni Centra proti vyhnáni v Berlině, o jeho funkci, významu a ochrany lidských práv a přitom připomínala krutosti odsunu Němců. po 2. světové válce. Závěrečnou část svého projevu Steinbachová věnovala České republice. Nejdříve odsoudila projevy českých politiků, "kteří hodili přes palubu všechna lidská práva a z Benešových dekretů udělali politickou ikonu. To rozzlobilo nejen sudetské Němce. Bohudík. Tato česká hra nesmí vykvést. Falešné nastavení výhybek v Praze musí být v zájmu mírové budoucnosti Evropy korigováno...Jestliže tak Česká republika neučiní, pak nepatři do Evropské unie...Naštěstí vůle k tomu existuje mezi českými intelektuály. Jsou to muži. jako Emanuel Mandler, Bohumil Doležal nebo Viktor Dobal. A také Pavel Tigrid, živoucí pomník českého odporu proti nacionálnímu socialismu a komunismu, který označil výroky českých politiků za chybu velkou jako Sněžka a vyhnání jako největší etnickou čistku v evropských dějinách.
Dny domoviny slavili revanšisté nejen v Berlině, ale i v mnoha dalších místech Německa. O této oslavě v bavorském Dachau pojednává příspěvek Vlast není provinclální. Hlavni projev zde měl státní tajemník Georg Schmid, který uvedl: ,,Vast je všechno jiné, než provinciální. Je mostem k původu a současně branou do světa...V Evropě jsou dnes změny, které byly ještě před málo léty v nedohlednu: média, politici a spisovatelé se zabývají stoupající měrou vyhnáním Němců. Proces s Miloševičem ukazuje, jak rozhodně se státní společenství odvrací od etnických čistek posledního století. Benešovy dekrety se staly mezinárodním tématem. Obzvláštní úsilí v péči o vlastní kořeny se rozvijí tam, odkud bylo vyhnáni. Vyhnání je vždy také zničením kultury". Bavorsko se podle státního tajemníka vždy snažilo o to, aby se ve vědomí Němců z Východu udržovalo vědomi kulturního dědictví.
Téměř dvoustránkový příspěvek Páter Dietger Demuth stavÍ mosty k východní Evropě seznamuje čtenáře s novým jednatelem německé katolické pomocné organizace Renovabis. Nejdříve uvádí životopis tohoto redemptoristy a poté otiskuje jeho projev, přednesený u příležitosti jeho uvedení do funkce. Renovabis patři mezi nejvýznamnější katolické organizace, působící již léta v zemí někdejšího společenství socialistických států.
Demuth nejdříve uvádi poslání organizace: "Stavět mosty k východní Evropě - Sdružovat lidi, tak je možno, samozřejmě jen v krátkosti, popsat cílové zaměření Renovabis, akce solidarity německých katolíků s lidmi ve střední a východní Evropě". Po nic neříkajícím duchovním rozjímání o současné společnosti se zabývá páter Demuth (narozený v r. 1939 nedaleko Trutnova) patronáty a partnerstvími a jejich významem pro působení na východ od Německa, Mj. uvádí: "Renovabis podnítil od roku 1993 přes 400 partnerství mezi skupinami, obcemi a svazy na Východě a Západě, mimoto je ústřední sekretariát Renovabis ve spojení s 1 600 partnerskými iniciativami. Partnerství otevírají pohledy z jedné do druhé části kontinentu, staví mosty mezi Západem a Východem".
Následují příklady působení Renovabis v různých zemích východní Evropy. Mj. i v České republice: ,,Pravidelnou výměnu pěstují členové fary sv. Bartoloměje v obci Volkach (diecéze Würzburg) s farou v Teplicích v Česku. Volkašská fara podporuje svou partnerku v Česku, která je v péči saleziánů, i materiálně, jako např. v přestavbě budovy děkanátu v Teplicích...Původní finanční pomoc z Volkachu se postupně rozšířila i v pomoc ve víře a duchovním životě". Demuth se dále zmiňuje o Mladé akci Ackermann-Gemeinde se sídlem v Mnichově, která podněcuje a podporuje výměnu mezi německou a českou mládeži.
V úvodu druhé části příspěvku pater Demuth uvádí, že od r. 1993 činila pomoc německých katolíků Východu 270 mil. Euro v 9 000 projektech a pokračuje: "Co všechno podporuji němečtí katolíci konkrétně skrze akce solidarity Renovabis? Podpora zahrnuje široké spektrum projektů, od staveb kostelů, obecních center až po mateřské školky a školy, ale i praktickou sociální, náboženskou či občansko společenskou činnost". Poté uvádí 6 okruhů, na které se tato činnost zaměřuje: 1. "Škola pro Evropu"; 2. Pomoc novinářům (mj. cestou nadregionálního náboženského vzdělávacího centra s přičleněnou novinářskou školou); 3. Podpora katolických obcí při stavbě kostelů a farních center, aby se mohl v zemích Východu znovu rozvinout náboženský život; 4. Sociální projekty; 5. Projekty Caritas proti prostituci a obchodu s "bílým masem"; 6. Pomoc při katastrofách (např. při velkých povodních, zemětřeseních apod.).
V tomto čísle SdZ je opět několik příspěvků od autorů z České republiky, jak Němců, tak Čechů, které mají dokumentovat hrůzy odsunu. Např. Richard Richter z Boru u Tachova pod nadpisem Beneš je viník mj. píše: "...přes 750 000 sudetských Němců bylo ještě před podepsáním Postupimské dohody v průběhu divokého vyhnáni vyhnáno ze své vlasti a tisíce byly vyvražděny. Postupimská konference legitimovala dodatečně vyhnáni sudetských Němců. Já jsem oběť-pamětník tohoto údajně humánního vyhnáni...Ideologickým otcem veškerých československých zločinů byl Edvard Beneš a nikoliv důsledek Postupimských ujednáni spojeneckých mocností. Byl to především Beneš, který vyzýval k násilným činům a k masovým vraždám...".
Informace Merkelová hovořila před vyhnaneckým tiskem pojednává o semináři, který byl uspořádán několik dni před volbami do spolkového sněmu (Bundestagu) speciálně pro novináře z vyhnaneckých médií. Svolalo jej Východo- a středo-německé sdruženi CDU/CSU a hlavni projev na něm měla předsedkyně CDU a poslankyně spolkového sněmu Angela Merkelová. Ta zdůraznila těsnou svázanost unionistických stran CDU/CSU s vyhnanci. Tyto strany pokládají za samozřejmé, že budou trvat na tom, aby vyhnanecké dekrety byly projednány v souvislosti s rozšířením Evropské unie na východ. Jistě, že ne všechno je splnitelné, ale CDU/CSU učiní vše pro to, aby se dekrety staly součásti jednáni o vstupu kandidátských zemi do EU.
Předseda pořádajícího sdruženi H. Sauer kritizoval drastické škrty pro práci vyhnaneckých svazů současnou rudo-zelenou koaliční vládou. Merkelová k tomu podotkla, že pokud zvítězí v nadcházejících volbách vláda vedená CDU/CSU, budou prostředky pro práci vyhnaneckých svazů opět zvýšeny.
Summa summarum: Toto 37. číslo Sudetendeutsche Zeítung bylo posledním před volbami do spolkového sněmu SRN, což se odrazilo i v jeho obsahu. Vedle vysloveně předvolebních článků i v dalších byla zdůrazňována spjatost křesťansko-unionistických stran CDU/CSU se zájmy vyhnanců, zatímco strany dosavadní koalice SPD/Zelení byly kritizovány z nezájmu o vyhnance. I poslední dosud nerozhodnuti voliči z řad vyhnanců tak měli být získáni pro kancléřského kandidáta Stoíbera. Odpověď měla přijít za týden.
Landes-Zeitung č. 19 z 10. 9. 2002, čtrnáctideník Zemského shromážděni Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ZSN)
Proč zatajují lidé svůj německý původ? To je nadpis příspěvku, který se týká především Slezska, resp. Hlučínska: "V plném protikladu navzájem stojí údaje ze sčítání lidu s těmi, které uvádějí historikové nebo lidé z Kravař a okolí. Zatímco podle otevřených výroků občanů každý druhý nebo třetí Kravařan vlastni německý pas, pak podle sčítáni lidu daleko méně Němců má takovýto pas nebo dvojí státní občanství".
Počátkem minulého roku zveřejnily noviny Region podrobnou informaci, podle níž fenomén dvojího státního občanství v Kravařích je vysoce zřetelný. „U nás vlastní celá řada občanů německý pas. To jsme také řekli rakouské televizi a BBC", sdělil starosta Kravat Petr Rygel. Podobně hovoří i další lidé. Horst Kostritza, představitel Kravařského německého kruhu přátel". "Vycházíme z toho, že asi tři tisíce osob má německé nebo dvojí státní občanství".
Podle oficiálního sčítání lidu v loňském roce je ale v Kravařích jen 25 občanů s německým státním občanstvím a 400 s dvojím, převážně česko-německým státním občanstvím. To jest 6 % obyvatel Kravař. Ani další větší obce jako Kobeřice nebo Bolatice nevykazují větší čísla. Ředitel zámeckého muzea v Kravařích, historik E. Ševčík říká, že lidé toto pokládají za svou soukromou věc. Mimoto zde lze být snadno nezaměstnaným a přitom někde jinde pracovat načerno", což je také možné vysvětlení utajování". Horst Kostritza doplňuje, že jeden z důvodů utajování leží ve vzpomínkách na minulost. ,,Po válce došlo k vysídlení těch, kteří se při sčítání lidu přihlásili k německé národnosti". K utajování svého německého původu uvádějí někteří majitelé německých pasů to, co Ševčík: dává jim to možnost pracovat a současně pobírat různé sociální dávky.
Vlastnictví dvou pasU je podle historiků především praktická záležitost. Umožňuje totiž pracovat v zemích Evropské unie za výrazně vyšší mzdu, než v České republice. Nejedná se tudíž o utajování národnostního cítění. Lidé využívají pas, který je v jejich očích cennější, protože pochází ze země Evropské unie. Historik Kalus tiká, že tento pas umožňuje obdržet lépe placenou práci. Podobný trend je v sousedním Polsku. "Lidé by nepotřebovali německé pasy, kdyby za svou práci dostali tady tolik, co si vydělají v EU. To je pouhý prakticismus". Oba historikové, Ševčík i Kalus, jsou toho názoru, že celá tato záležitost se vyřešÍ vstupem České republiky do Evropské unie, protože jim sebere vítr s plachet.
Prezidentka Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Kuncová vzpomíná v úvodníku na školská léta, kdy výuka dějepisu však nedala všechno. co bylo potřebné k překonání minulosti. Mimo ruštiny se neučil tehdy žádný jiný jazyk. Některé děti z německých rodin ani dnes proto neovládají dobře svou mateřštinu. "Proto jsme o letošních prázdninách poslali naší mládež např. do letního tábora v Bad Kissingen a na hradě Hohenberg v Německu. Mnohé naše německé svazy nají kontakty s Německem, Rakouskem a Maďarskem a i tam poslaly své děti. Ale i zde u nás se děti učily v prázdninových táborech německy. Všem organizátorům patři proto velký dík“.
Stať Škola je opět zde má podtitulek ,,Právo na vzdělání v jazyce národnostní menšiny". Uvádí: "Nový školní rok opět začíná. Přestože jsou regiony, ve kterých německá. menšina představuje výrazný počet obyvatel, nebyla zde otevřena žádná (německá) menšinová škola. A to přesto, že rámcová dohoda o ochraně národnostních menšin zajišťuje všem příslušníkům národnostních menšin právo na studium v mateřském jazyce a právo na vzdělání v mateřském jazyce". Ten, kdo bude chtít v příštím školním roce 2003/2004 navštěvovat německou školu, musí se již nyní horečně snažit, aby v příštím roce v lednu byly další přihlášky na tuto školu, potřebné pro založení menšinových škol.
Podle průzkumu ve dvou krajích, kde je největší počet obyvatel německé národnosti - v ústeckém a karlovarském - ví jen 5 % dotázaných., že existují menšinové školy, z toho pak jen každý třetí, kdo na nich může studovat a jak své děti přihlásit. Podle informace vládního úřadu ČR o realizaci výše uvedené rámcové dohody bylo školou povinno 1 425 žáků a studentů německé národnosti (ve školním roce 1996-1997). Je věcí rodičů, zda v přihlášce do školy uvedou i národnost dítěte, není to žádná povinnost. Z tohoto důvodu se od sebe značně liší reálná situace od statistických údajů a fakticky zmenšuje reálný počet dětí, příslušníků německé menšiny.
Stupeň kulturní a jazykové asimilace mladší generace německé menšiny je značně vysoký. K německé národnosti se hlásí již jen ti starší. Mladší rodiče pro své děti již německou národnost nenárokuji. Na podkladě dnešního rozptýleného osídlení německé menšiny, k němuž došlo politikou po skončeni války, lze jen těžko splnit požadavky německé menšiny na vzděláni v mateřském jazyce ve státních školách. S výjimkou gymnázia Thomase Manna v Praze 8 (které ovšem navštěvují i děti jiných národností) není v jiných městech a obcích žádný zájem o zřízení německé školy. Proto se německé školství nerozvíjí, přestože státní správa je připravena, v rámci zákonných norem své povinnosti vůči německé menšině na území školství splnit.
Druhá část obsáhlého příspěvku uvádí, že pro německé menšinové školství je nutno získat především správní úřady a podrobně popisuje různé argumenty pro toto získání. Např.: "V současné době, kdy ubývá počet narozených dětí, pociťuji školy nedostatek potřebného počtu děti. Někdy jsou uzavírány celé školy. Při zřízení menšinové školy, resp. třídy, je taková škola na podkladě zákona velkoryse subvencována a může mít menší počet dětí, než škola česka. Nebo jiný příklad: V obcích, ležících přímo na hranici, jako Grottau (Hrádek nad Nisou) či Gottesgab (Boží Dar) funguje idea hranice překračující dopravy. Postoj tamních správních úřadů pomáhá překonávat nedůvěru obcí.
Před několika měsíci byl založen nový svaz Němců Orlických hor. O jedné jejich akci informuje W. Sitte pod názvem Vzdělávací jízda Horních Orličanů do střediska setkávání v Šumperku. K této cestě došlo 14. srpna díky podpoře německého velvyslanectví a Domovské krajiny Orlických hor sudetoněmeckého landsmanšaftu. Autobus odvezl horaly z několika roztroušených míst v Orlických horách do 165 km vzdáleného Šumperku. K ním se připojilo í 6 členů místní organizace Svazu Němců v Šumperku. Při prohlídce města zaujaly především německé kulturní památky.
Při návštěvě střediska setkávání nejdříve zazněly písně a tradiční káva a zákusky a potom už přednáška o struktuře střediska setkávání a celého svazu Němců. Autor článku W. Sitte dál píše: „Moje obavy o neznalosti těchto krajanů se bohužel potvrdily. Němci z krásných, ale od sebe ležících horských obcí neměli ani ponětí o Kulturním svazu Němců, který existoval v letech 1968 až 1989, ani o novém demokratickém začátku německých svazů po roce 1990. A takovýchto neznalých Němců je ještě hodně". Sitte vidí jednu z příčin, že média o této činnosti neinformuji.
Bylo diskutováno o problematice, jak dostat členy orlického svazu dohromady, když bydli tak roztroušeně a daleko od sebe v různých horských obcích. Veřejná doprava je pro ně těžko dosažitelná, protože jde většinou o starší lidi, vlastní osobní auta nemají. Jedinou možnosti je autobus, který by je svážel. To je ale otázka jízdného, které není právě laciné. Řešení ale bude. Německé velvyslanectví uhradí 30 % nákladů, něco přidají vlastni účastníci a lze očekávat podporu i od Sudetoněmeckého landsmanšaftu. V každém případě svaz Němců z Orlických hor bude ve své činnosti pokračovat.
Summa summarum: Příspěvek W. Sitteho o Němcích z Orlických hor a podobné články v každém čísle LZ ukazuje na to, že Zemskému shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i různým německým svazům jde o každého Němce, žijícího u nás. Snaží se vykonávat potřebný vliv na tyto Němce, i když jde většinou o starší generaci. To je jedna ze silných stránek činnosti německých organizací a institucí, která se jim všestranně vyplatí.
Landes Zeltung č. 20 z 24. 9. 2002
Katastrofálni povodně, které zasáhly v posledních týdnech značnou část Čech, byly tématem několika příspěvků již v minulém čísle LZ a nevyhnuly se ani tomuto číslu. Celostránkový článek H. Salfellnera Čechy leží na moři líčí totální zkázu německého nakladatelství a knihkupectví Vitalis na pražské Malé Straně v uličce U Lužického semináře.
V rubrice Z poštovního pytle je uveřejněn dopis, který poslal Walter Sitte z Orlických hor: Naše odpověď na jedno volání o pomoc. Pisatel uvádí, že podobnou povodeň zažil v roce 1997 na severní Moravě. Letos v srpnu nabídl pomoc Českým Budějovicím Svaz Němců severní Moravy a Orlických hor, která byla s díky přijata. Několik členů pomáhá konkrétně ve zničeném domově důchodců ve Veselí nad Lužnicí, práce byla vyčerpávající, ale všichni jí rádi vykonali, protože posloužila dobré věci. W. Sitte končí dopis: "Tak tedy pomáhal náš Svaz Němců, ale co jsem si mohl přečíst ve vývění skřínce českého pohraničního klubu? .. .německé svazy v ČR jsou řízeny revanšistickým Witikobundem a jsou novou pátou kolonou Hitlera! Jsou to lidé, kterým máme v případě nouze pomáhat?! Kdo mi odpoví tuto otázku?"
Příspěvek Návštěva svazů severní Moravy a Slezska dává nahlédnout do činností svazů Němců v tomto regionu. Návštěvu vykonali prezidentka Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Irene Kuncová a tajemník shromáždění Martin Dzingel.
První zastávkou byl Krnov. Před časem zde byl slavnostně otevřen v centru města Evropský dům setkáváni, ve kterém sídli i Slezsko-německý svaz Krnov. Další zastávka patřila Slezsko-německému svazu Hlučínska v Boleticích. S předsedou tohoto svazu Heinrichem Zajíčkem a starostou Boletic byly projednány hlavně některé sociální otázky a potom následovala prohlídka památníku padlých vojáků na místním hřbitově, který byl zřízen svazem. Bolatický svaz má k dispozici i několik místnosti v kulturním domě.
Cesta pokračovala do nedalekých Kravař. Ve zdejším zámku zřídil Německý svaz přátel Kravaře středisko setkávání. Právě při návštěvě I. Kuncové a M. Dzingela se zde konalo pravidelné setkáni členů svazu, který pracuje velmi aktivně. Předseda svazu J. Melecka předal při této příležitostí prezidentce Zemského shromážděni Němců I. Kuncové výtěžek peněžní sbírky, kterou svaz provedl pro postižené povodněmi. Poslední zastávka cesty na severní Moravu a Slezsko patřila Slezsko-německému svazu v Opavě. Rozhovor ve zdejším středisku setkávání s H. Korbelem a sekretářkou G. Klimešovou se týkal nejen svazové činnosti, ale i aktuálnich problému.
Návštěva měla posloužit nejen zlepšeni komunikace mezi vedením Zemského shromážděni Němců a regionálními svazy, ale poskytnout i bližší pohled na život těchto svazů. Návštěva dalších svazů bude jistě následovat.
Domovské setkáni u přiležitosti 581. oslav Panny Marie Sněžné uspořádal ve dnech 9. - 11. srpna 2002 domovský spolek ,,Domovské obce okresu Most", sdružující Němce odsunuté z mosteckého okresu. Účastníci se sešli na hraničním přechodu Altenberg (Cínovec), odkud pak odjeli českými autobusy do Mostu. Tam se zúčastnili slavnostní mše v kostele Nanebevstoupeni Panny Marie, kterou sloužil litoměřický biskup Josef Koukl spolu s domovským farářem páterem R. Gaiplem. Navázali tak na podobnou akci, která se poprvé konala v r. 2000 a která by se měla stát tradicí do budoucna. Její původ spadá až do středověku.
Kontakty někdejších obyvatel Mostecka se však nevyvíjejí jen na církevním základě. Již déle než 5 let jsou rozvíjeny i na komunální úrovni. Vzájemná důvěra mosteckých Němců a nynějších českých obyvatel vzrostla mj. poté, co primátor Mostu a představenstvo domovského spolku vloni uzavřeli dohodu uspořádat v Mostě výstavu malířských děl mosteckého rodáka Waltera Womacky. Obě strany pro tuto výstavu vložily nemalé finanční prostředky i osobní angažovanost.
Patronát nad výstavou převzal ústecký krajanský hejtman a slavnostního zahájení se zúčastnil i předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu a poslanec evropského parlamentu Bernd Posselt. Tím tato výstava "Walter Womacka - daheim - domů" nabyla nadregionální charakter. Delegaci německého domovského spolku přijal na mostecké radnici primátor Vladímir Bártl. Mj. byly přitom projednány další vzájemné kontakty, které naváží na již nastoupenou cestu.
Křiž smíření je tématem čtyřstránkové přílohy tohoto čísla LZ. V úvodním příspěvku Lemke píše: ,,Průběh byl slavnostní, řada čestných hostů dlouhá, i když počasí nepřálo. Navzdor větru a dešti přišlo několik set lidí sem na Broumovsko, k lesu Bukové hory, aby byli v neděli 15. záři přítomni odhalení památníku pro 23 nevinných zavražděných lidi. Příkrá lesní cesta neodradila ani většinou starší osoby od účasti při tomto skutečně historickém zážitku. Poprvé byl zřízen památník pro sudetské Němce, kteří byli v průběhu "divokého odsunu" na konci 2. světové války násilně připraveni o život.
Nejvyšší státní host, předseda senátu Petr Pithart, ve svém projevu odsoudil tento čin a vyslovil politování nad tím, že jeho pachatelé nebyli po komunistickém puči odsouzení. Pithart ale také vzpomněl české bojovníky odboje proti nacistickému režimu a zdůraznil, že bojovali za spravedlivou věc. Po Pithartovi se chopil slova předseda parlamentu Lubomír Zaorálek. Sociálnědernokratický politik zdůraznil "nesmyslnost násilí a nesmyslnost obětí" a učinil paralelu k německo-českým vztahům. Uvedl, že "česká strana nestojí negativně ke smíření" - tato slova byla zřejmě zaměřena na přítomného předsedu sudetoněmeckého landsmanšaftu Posselta, a zdůraznil platnost německo-české deklarace, která je správnou cestou ke smíření.
Posselt, člen Evropského parlamentu za CSU a Evropské lidové strany, odvětil, že dnes není den pro politické debaty. ,,Kříž smíření nás vede dohromady a to je zázrak". V dalším pak odsoudil nacionalismus, totalitní ideologii, vyhnáni a vraždu jako hřích. ,,Být nesmiřitelný je rovněž hřích". Na Posselta zapůsobil postoj mladší české generace, která je ke smíření připravena. Vyslovil dík oběma duchovním otcům Kříže smíření Janu Piňosovi a Petru Kuliškovi a také především starostce Teplic nad Metují Věře Vítové. "Naše Evropa by byla lepší. Kdyby všichni měli úroveň paní starostové. Paní starostová je ryzí Evropankou", pochválil Posselt vysloveně tuto nezávislou političku.
G. Lemke poté uvádí krátce projev velvyslance Německa v ČR M. Libala a jmenuje další hosty této akce - J. Dienstbiera, J. Rumla, P. Uhla atd. V závěru byl přečten dopis prazidenta Havla, ve kterém odsoudil tuto vraždu 24 občanů německé národnosti s tím, že tyto oběti mají nárok na vzpomínku. Autor příspěvku popisuje tento památník s Křížem usmíření a uzavírá, že tato akce „je znakem toho, že německo-české smířeni se dalo do pohybu a to vzdor ostrým ostnům, které čeští politikové ve volebním boji plivali".
Více než jednu stránku přílohy LZ zabírá rozhovor se starostkou Teplic nad Metují Věrou Vítovou: V městské radě byli pouze komunisté proti křiži smířeni - kdyby byli pro, něco by tu nebylo v pořádku. Vítová uvádí vznik myšlenky na vybudování památníku, který bude připomínat vraždu 24 Němců u Teplic nad Metují a zdůrazňuje, že proti jeho vybudováni byli pouze 3 členové rady - komunisté, ostatních 8 členů tuto myšlenku podpořilo. Na otázku reportéra odpovídá, že většina mladých lidí z Teplic památník schvaluje, střední generaci je to většinou jedno a starší generace, která tuto událost zažila, je proti. Závěrečný příspěvek s titulkem Masakr 30. června 1945 - V polotmě rokle pak podrobně popisuje průběh postřílení 24 Němců tak, jak byl uveřejněn v týdeníku Respekt 2. záři 2002. "V místech vraždy nevinných sudetských Němců roste památník".
Summa summarum: V poslední době patří pojem smíření mezi nejfrekventovanější slova v německých tiskovinách. Píše se o různých akcích smíření, zpravidla však jen takových, které připomínají excesy proti Němcům v prvních chaotických týdnech po skončení války, po porážce Německa. O tom, co napáchali němečtí okupanti v průběhu šesti let své hrůzovlády v Československu se však vůbec nemluví. Pro revanšisty začínaji dějiny skutečně až 9. května 1945. Odhalení Kříže smíření u Teplic n. M. je zatím vyvrcholením této revanšistické aktivity.
Landes-Zeitung č. 21 z 8.10.2002
Titulek na úvodní stránce LZ napovídá, čím se bude zabývat: Německo po volbách potvrdilo rudo-zelenou vládu: Nejdříve uvádí údaje o volbách do spolkového sněmu, mj. počty mandátů - SPD 251, CDU/CSU 248, Zelení 55, PDS 2. Poté pokračuje: "V řadách německé menšiny v České republice je mnoho těch, kteří jsou výsledkem voleb zklamáni. Mnozí měli naději, že zvítězí a stane se kancléřem Edmund Stoiber, který tradičně zastupuje zájmy sudetských Němců a pravidelně vystupuje na Sudetoněmeckém dnu. Mimoto jeho manželka Karina Stoiberová, roz. Rudolfová, pochází ze západočeského Bochova. Viceprezident Zemského shromáždění Němců v Čechách na Moravě a ve Slezsku R. Šulko se sice domnívá, že by mu byl Stoiber osobně milejší, "mohl bych si představit, že Stoiber vyvine větší tlak pro věc naší německé menšiny". Ale i rudozelená vláda si hledí menšinových práv, "ta jsou mezinárodní podmínkou pro vstup do Evropské unie". Hans Kostrltza z Kravař lituje, že se Stoiber nestal kancléřem. ,,Pod Stoiberem by se sice německo-český vztah dočasně zhoršil, přišly by však rozhovory mezi oběma stranami. Zatím žádné rozhovory nejsou". Kostritza také choval naději, že "Stoiber by nechal pro menšinu poskytnout víc peněz. Heinrich Zajiček je viditelně nespokojen s výsledkem voleb. Předseda Slezsko-německého svazu v Hlučínsku z Bolatic věři, že Stoiber by přivedl do Německa vice pořádku. "Stoiber by menšině víc prospíval, my musíme s Německem víc spolupracovat".
V další části úvodníku jeho autor Gerd Lemke rozebírá příčiny volební porážky Edmunda Stoibera, které vidí především v FDP a pokračuje: "Stoiber nemůže vinu hledat jen u jiných. Stoiber se svým jadrným bavoráckým přístupem a částečně i se svou blýskavou aroganci nepochodil zvláště na severu a východě Německa". Michael Vesper, předseda vlády nejlidnatější spoJkové země Severního Porýní-Vestfálska, řekl: "Angela Merkelová by byla zcela jistě nebezpečnějším protivníkem, proto jsme vlastně vděčni, že Unie postavila Stoibera", vysvětlil politik SPD.
Jestli by německá menšina v ČR měla v kancléřství Edmunda Stoibera výhody, zůstává hypotetickou otázkou. Za Schrödera dosud platilo, co nejméně se starat o německo-české vztahy. Zůstává otázkou, co německé menšině v Česku víc pomáhá: vláda, která Prahu vystavuje tlaku - což bylo očekáváno od Stoibera, nebo vláda, která nechává českou vládu na pokoji, pokud Praha neprovokuje.
"Chceme být uznáni za rovnoprávné občany" je hlavním požadavkem Zemského shromážděni Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. To vyplývá ze zprávy prezidentky a diskusních příspěvků delegátů zemského shromážděni a pracovního společenství svazů Němců na podzimním zasedání, které se konalo v Praze 21. srpna. Jádrem zasedání bylo schváleni formulací tezí k vypracováni petice, která má být podruhé předána parlamentnímu výboru.
Zpráva prezidentky Zemského shromážděni I. Kuncové uvádí: "Od jarního zasedání jsme se podíleli na různých akcích, organizovali jsme semináře, setkání a vedli různé rozhovory s historiky, právníky, poslanci, partnery a přáteli". Např. v dubnu jsme se zúčastnili v Rakousku semináře na téma ,,Rozšířeni EU - neznámý soused Česko", na kterém jsme účastníky seznámili se situací německé menšiny v ČR. V květnu jsme byli mezi delegáty mezinárodního kongresu národností v Subotici, jehož hlavním tématem byla "Úloha regionů v Evropě zítřka". Tam jsme se mohli seznámit s lim, že se celá Evropa potýká s těžkostmi, pokud jde o menšiny.
Ihned z Jugoslávie jsme jeli do Norimberku na Sudetoněmecký den. Spolupodíleli jsme se na něm na uspořádáni různých akci, mnoho jsme se přitom naučili. Několika vlastními stánky jsme prezentovali naši činnost v regionech, navázali jsme řadu nových kontaktů.
1. června zasedalo naše prezídium, mj. projednalo přípravy na zasedání komise pro odškodněni. I. Kuncová dále uvádí: ,,Zabývali jsme se i některými problémy, které se vynořily v některých střediscích setkávání. Někteří členové nejsou spokojeni s prací svazů, často chtějí něco jiného. Když nemohou ihned prosadit své cíle, zakládají hned nové společnosti, vymaňují se z činnosti bývalých svazů. Chybí otevřená spolupráce, tolerance a dobrá vůle". Kuncová dále uvádí některé problémy vztahu Zemského shromážděni Němců jednotlivých svazů. O situaci před parlamentními volbami říká: „Z tohoto bláznivého volebního boje jsme se stáhli, protože jsme stále našimi politiky označováni za pátou kolonu" .
Ve zprávě pro prezídium je poukázáno na řadu dalších problémů v činnosti Zemského shromáždění, na úspěchy v organizováni dětských letních táboru apod. I. Kuncová uvádí poté následující: ,,9. srpna se zúčastnili pan Piverka, pani Súrová a já diskuse v Broumově. Tématem byl Křiž smíření, který byl poté 15. 9. zasvěcen. Při této diskusi jsem musela bohužel konstatovat. že skutečné smíření bude potřebovat ještě dlouhý čas. Vysoce obdivuji starostku Teplic nad Metují a mladé lidi ze společnosti "lnex" a" Tuž se Broumovsko". Obdivuji, jak mladí lidé téma zločinů nastolili a jak s pomoci Fondu budoucnosti a darů dokázali projekt "Křiž smíření" prosadit. Tato diskuse mi mnoho dala".
V souvislosti s „Rozhovory v Horní Plané", které se zde u Lipenského jezera konaly za bohaté české i německé účasti, I. Kuncová uvádí: "...několikrát zde bylo řečeno, že téma Benešových dekretů není jen německo-maďarsko-český problém, ale také ryze český, o kterém se jistě ještě bude hovořit a určitě bude zpracován komisí historiků a právníků". Poslední zmínka v obsáhlé zprávě o činnosti uvádí, že Zemské shromáždění Němců se podílelo spolu s českou Ackermann-Gemeinde na organizováni semináře v Jánských lázních, na kterém pak vystoupila s referátem o německé menšině v ČR a jejich problémech.
Příspěvek Novináři hovoří o mediální poIitice v pohraničí informuje o setkáni novinářů, působících v regionálním tisku vydávaném v Bavorsku, Česku a Sasku. Konalo se 18. záři v Bad Alexanderbadu pod heslem "Vlekoucí se porozuměni - mediální politika v česko-německém pohraničí". Uspořádaly je Euroregion Egrensis, Pracovní společenství Bavorsko a Německo-české informační centrum Marktredwitz. Účastníkům, novinářům z obou stran hranice, byly mj. předloženy výsledky výzkumu: V německém tisku se píše o Česku dva- až třikrát méně, než v Česku o Německu. Těžiště témat na obou stranách spočívá v pohraniční kriminalistice. Přitom polovina témat německých médií o Česku vyznívá negativně. Češí jsou vůči Německu blahovolnější, jen pětina příspěvků o Němcích a Německu má negativní nátěr.
Hlavním důvodem pro tuto slabou tématickou volbu je chybějící kontakt mezi novináři obou stran. Dokonce v rámci vydavatele, jemuž patři řada německých a také českých novin, neexistuje výměna redaktorů. Závěr zasedáni byl jasný: Větší spolupráce redakci i redaktorů, lepší využívání německo-české tiskové agentury dtpa z Beirfeldu v Krušných horách.
Horst Kostritza popisuje v článku Německé svazy z Hlučínska v Rodingu návštěvu v bavorském městě nedaleko našich hranic, kam jeli na pozváni Svazu vyhnanců (BdV) okresu Cham. Při této příležitosti bylo uzavřeno partnerství mezi. německými svazy Hlučínska a okolí a svazem vyhnanců okresu Cham. Předsedové obou organizací, jakož i starosta Kravař Petr Ryhel, který byl jedním z účastníků zájezdu, vyjádřili přáni, aby v příštím roce bylo uzavřeno partnerství i mezi. městy Kravaře v Hlučínsku a Rodingem.
V odpoledních hodinách se všichni účastnici zájezdu zúčastnili oslav Dne vlasti, jehož pořadatelem je v celém Německu BdV. Tentokrát se konal pod heslem "Vzpomínat – chránit - budoucnost získat". Hlavním řečníkem v Rodingu byla bavorská ministryně práce a sociálnich věci Christa Stewensová. Ve svém projevu akcentovala především otázku zrušeni Benešových dekretů a práva na vlast, což odpovídalo předním požadavkům revanšistů ve vrcholící volební kampani k volbám do spolkového sněmu.
Summa summarum: Dominující příspěvek v tomto čísle LZ pochází z pera prezidentky Zemského shromážděni Němců Irene Kuncové. Ukazuje na rozsáhlou činnost tohoto shromážděni a německých svazů, vzdor určitým rozporům, které mezi nimi existuji. Musíme konstatovat. že pod vedením I. Kuncové došlo k výraznému obratu v aktivitách těchto německých instituci v ČR a především v prorůstáni jejich činnosti se sudetoněmeckým landsmanšaftem.
Zpracoval PhDr. Vladimír Novák,CSc., redakce J. Řezníček, připravil JUDr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnuti ve spolupráci s OR KČP Praha 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Publikace neprošla řádnou autorskou a jazykovou úpravou. Praha, listopad 2002.
Do elektronické podoby připravil: J. Skalský, dr. O. Tuleškov, 31. ledna 2013
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz