Výňatky ze Sudetendeutsche Zeitung č. 32 z 9. 8. 2002 (dále jen SdZ), týdeníku Krajanského sdružení Němců odsunutých z Československa po 2. světové válce.
Karl Schwarzenberg, přítel Václava Havla a první kancléř na pražském hradě po sametové kontrarevoluci v roce 1989, nebývá předmětem kritiky sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho tiskového orgánu SdZ. Tentokrát si ale tuto kritiku v dost jízlivé formě vysloužil. Píše se o tom v článku Kníže Schwarzenberg uráží vyhnané sudetské Němce: "Svaz landsmanšaftů Rakouska odmítá útoky knížete Karla Schwarzenberga proti vyhnaným sudetským Němcům. Schwarzenberg v rakouském deníku Die Presse z 27. - 28. července opět jednou napadl požadavky sudetských Němců na odškodněni…" Autor článku dále rozebírá zásluhy a podíl "vyhnaných" sudetských Němců na budování poválečného rozbitého Německa a Rakouska, např. na tzv. německém hospodářském zázraku a pokračuje: "Kníže Schwarzenberg, který po obratu r. 1989 sám dostal část svého majetku zabaveného v r. 1945 opět zpět, by měl místo rozněcování komplexu závisti, své české krajany raději seznamovat se sudetoněmeckým úspěšným modelem, který lidem v Čechách a na Moravě přinesl pilnou prací přes 800 let trvající blahobyt."
V těchto měsících probíhají v Německu různá setkání svazů odsunutých Němců z Československa, od místních organizací až po celoněmecké. O dvou největších referuje SdZ.
O 54. celospolkovém setkání Jihomoravanů v Geislingenu referuje příspěvek G. Wildta Oheň nikoli popel opatrovat. Autor píše, že podle parkujících autobusů je vidět, že účastníci setkání přijíždějí výlučně z jihoněmeckého prostoru a Rakouska, do severních částí Německa nebyli totiž jihomoravští Němci odsunuti. Setkání byly přítomny přední celebrity spolkového a zemského sněmu i hostitelského města a katolické církve. Uvítací pozdravný projev přednesl vrchní starosta města Geislingen Wolfgang Amann. "Od počátku svého vystoupení se nevyhýbal jasným slovům. Čím intenzivněji hovořil o Jihomoravanech a jejich vyhnání, tím důraznější jeho slova byla. Někteří lidé si kladou otázku, proč udržovat vzpomínky stále živé?, uvedl Amann a dal na to také jasnou odpověď. Varoval před pokusy vymazat vyhnání např. Jihomoravanú z kolektivních vzpomínek. I dnes musí být umožněno vyhnání pranýřovat jako bezpráví. ´Bezpráví zůstane bezprávím a je jedno, jestli bylo nastoleno vítězi nebo poraženými´. Když český ministerský předseda označí vyhnání za mírný trest, pak máme všechny důvody pro to, abychom byli my dobře slyšet! Amann pak uzavřel své vystoupení slovy: "Podaná ruka Jihomoravanů by konečně měla být přijata, místo legitimování vyhnání Benešovými dekrety."
Státní rada bádensko-württemberské zemské vlády Prof. dr. Beyreuther, sám "vyhnanec", mj. uvedl: "Pěstovat tradici neznamená opatrovat popel. ale oheň. A tento oheň dobře rozpoznávám právě u Jihomoravských Němců". Závěrečné slovo na setkání pronesl pověřenec landsmanšaftu Franz Longin. Podle něho Jihomoravané očekávají od spolkové vlády, že označí dekrety odporující lidským právům za skandální a bude požadovat jejich eliminaci ještě před vstupem České republiky do Evropské unie.
G. Wildt píše i o druhém ze zmíněných setkání : Poslové lepší budoucnosti - 36.
Schönhengstské Dny domoviny, které se konaly v bádensko--württemberském městě Göppingen ( k tomu nejdříve malé vysvětleni: Schönhengester Gau nazývali Němci území na českomoravském pomezí mezí Moravskou Třebovou a Svitavami a toto označení převzali i Němci odsunutí odtud po 2. světové válce). G. Wildt uvádí, že město Göppingen je patronátním městem těchto odsunutých Němců a zdůrazňuje, že těchto letošních 36. dnů domoviny se zúčastnil větší počet současných českých starostů z tohoto kraje v čele se starostou Svitav Koukalem. Účastníky setkání pozdravil starosta Göppingenu B. Frank, potomek odsunutých Němců, který prohlásil, že se cítí proto osobně postižen tím, co se tehdy stalo a co se už nikdy nesmí opakovat.
G. Wildt pokračuje: "Vysoce osobni slova vyslovil svitavský starosta, který připsal jednostranné informace režimu, který v České republice vládl 50 roků. On je již podruhé na setkání vyhnanců. K prvnímu setkání jel s velkými obavami. Nesetkal se však se žádnými výčitkami, ale poznal, že tito vyhnanci, zbaveni vyhnáním svých kořenů, hledají kontakty. Při tomto prvním setkání se naučil mnohem více, než za předchozích 50 let".
S projevem vystoupil i předseda sudetoněmeckého 1andsmanšaftu Bernd Posselt, člen evropského parlamentu. Mj. kritizoval "strašidelné tóny" k obhajobě poválečného uspořádání. K nejvýznamnějším událostem tohoto roku bude patřit vrcholné shromážděni Evropské unie v prosinci v Kodani, které rozhodne o tom, které kandidátské země se stanou v roce 2004 prvními členy EU. "Benešovy dekrety nepatří do Společenství, poselství 'Zločiny se vyplácejí´ nesmí být nikdy vyslyšeno". Posselt ukončil svou řeč slovy, že "My nejsme zadním vojem minulosti, ale poslem lepší budoucnosti".
Setkání se zúčastnila i prezidentka Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku lrene Kuncová, které byla udělena letošní Schönhengstská kulturní cena. Laudatio pronesl kulturní referent Richard Schöních. Vyzdvihl angažovanost Kuncové srdcem, tělem i duší. Narodila se sice ve Frýdku - Místku, již jako dítě ale přišla do Moravské Třebové. Do roku 1995 zde byla vedoucí pracovnicí místní textilky. Její láska k literatuře a hudbě jí přišla k dobru, když se stala vedoucí střediska setkávání v Moravské Třebové. Od loňského roku je prezidentkou zmíněného Zemského shromáždění Němců.
V SdZ je věnována velká pozornost dopisům čtenářů. Jejich společným znakem je, že - až na nepatrné výjimky - jsou daleko útočnější proti Čechům a České republice, že obsahují daleko více polopravd a lží, než vlastní noviny. Za články svých redaktoru a spolupracovníků nese totiž redakce určitou (i morální) odpovědnost, dopisy čtenářů běží jaksi mimo rámec této odpovědnosti, i když jejich výběr a zařazení napovídá o náklonnosti redakce.
V tomto čísle SdZ jsou např. zařazeny takové dopisy, jako Nic se nepřiučili od odsunutého Němce z Abbachu - těmi co se nic nepřiučili, jsou míněni ne tito odsunutí Němci, ale samozřejmě Češi. Líčí, jak Němci po vzniku Československé republiky trpěli, jak byli pronásledování, jak byly zavírány německé školy apod. Jeden příklad za všechny. Podle pisatele dopisu musel mít každý (německý) hostinec před svým názvem Gastwirtschaft nejdříve český nápis "Hostinec" - přitom si stačí prohlédnout staré fotografie, abychom viděli, že nejen nemusel být český název na prvním místě, ale český název často nebyl vůbec. Autor dopisu pak uzavírá: "To, že jsme se my, sudetští Němci, chtěli českého jařma zbavit, je proto pochopitelné... Zdráhání většiny Čechů zrušit Benešovy dekrety prokazuje, že se dodnes ničemu nepřiučili!"
Sudetoněmecký landsmanšaft věnuje velkou pozornost pořádání výstav, vztahujících se k odsunu. Vedle ústřední putovní výstavy ODSUN, k níž byla vydána i obsáhlá publikace, to jsou ale především výstavy regionálního charakteru. V tomto čísle SdZ je např. informace Výstava k vyhnání v ULMU : V rámci výstavy ,,50 let Bádenska-Württemberska" byla otevřena výstava "Od uprchlíků-vyhnanců k občanům Ulmu", uspořádaná Svazem vyhnanců. Její první část je věnována útěku a vyhnání, druhá začlenění do života Ulmu. Podstatná část hovoří o sudetských Němcích v Ulmu slovem i obrazem. Sedm z nich obdrželo vysoké německé vyznamenání - spolkový záslužný kříž. V sudetoněmeckém domě v Mnichově probíhá od 22. srpna do 13. záři 2002 výstava z díla Waltera Gaudneka Brno - Ústí - Jeruzalém. Jak píší SdZ, umělec zvolil symbolický titul s úmyslem ukázat na spojitost současné situace v Palestině s vyhnáním sudetských Němců: ,,Zoufalý teror v Palestině a Izraeli otevírá staré rány i pro Němce z Čech, Moravy a Slezska, vzpomíná na ukrutnosti vyhnání z jejich vlasti." (pro sudetoněmecký 1andsmanšaft je tzv. ústecký masakr Němců z července 1945 a tzv. brněnský pochod smrti z května 1945 symbolem vyhnání).
Summa summarum: Není jediné číslo SdZ, které by nepřineslo projev předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu B. Posselta. Zpravidla jde o útočná až agresivní vystoupení proti České republice, resp. Československu, zvl. v poválečném období, dnes pak proti tzv. Benešovým dekretům. Tentokrát, na setkání odsunutých Němců ze Svitavska a Moravsko - Třebovska v Göppingenu, byla jeho řeč velmi mírná. Proč? Na setkání byla přítomna skupina českých starostů tohoto česko-moravského pomezí a tak musel Posselt, vynikající masový řečník, ukázat jinou, přijatelnější tvář, zakrývající jeho protičeské ledví. Nenechme se tím však mýlit.
Sudetendeutsche Zeitung č. 33 z 16. 8. 2002
33. číslo je již ve znamení blížících se voleb do spolkového sněmu, kieré budou 22. záři. Vážným protikandidátem nynějšího kancléře Schrödera (SPD) je bavorský ministerský předseda a také patron sudetských Němců dr. Edmund Stoíber. Na 1. straně SdZ je otištěno volební provolání CDU a CSU - Partner vyhnanců: Kolektivní vyhnání zůstává bezprávím! Proto je solidarita s německými vyhnanci z vlasti a německými národními skupinami ve střední a východní Evropě pro nás samozřejmou povinnosti. Ve své nové vlasti dali vyhnanci významný příspěvek výstavbě našeho státu. Se zřetelem na rozšíření Evropské unie na východ zajistíme, aby se hovořilo o oprávněných požadavcích vyhnanců. Znamením toho bude "Centrum proti vyhnání" a povýšení 5. srpna na národní pamětní den za oběti vyhnání. Jsme si vědomi historické odpovědnosti. Zůstaneme i v budoucnu partnery vyhnanců! Čas pro činy.
O tom, co by pro vyhnance učinila vítězná Stoiberova CDU - CSU na kulturním poli informuje článek Beckstein: Prostředky pro kulturní činnost vyhnanců budou znovu zvýšeny: "Spolková vláda vedená unionisty ne jenže zastaví nynější krácení prostředků pro kulturní činnost vyhnanců, ale podporu bude postupně zvyšovat". To ujistil bavorský ministr vnitra Beckstein v Norimberku na shromáždění Unie vyhnanců, svolaném ke spolkovým volbám, Prostředky na kulturu byly od roku 1998 zkráceny současnou vládou z 23 mil. Euro na 16,5 mil. Euro, kritizoval Beckstein. "To byl úder proti identitě, proti tradicím a svázanosti s vlastí vyhnanců". Oznámil, že Unie v případě volebního úspěchu bude realizovat "Centrum proti vyhnání" v Berlíně. Podle mínění vyhnanecko-politického mluvčího frakce CDU-CSU ve spolkovém sněmu H. Koschyka, chce současná spolková vláda kancléře Schrödera německé vyhnance a jejich organizace z tvorby "Centra proti vyhnání" vyloučíi. Zklamán byl Koschyk zvláště postojem spolkového ministra vnitra Otto Schilyho. Jeho projev na letošním sudetoněmeckém dni dával nadějí na změnu kurzu v politice vlády, nestalo se ale nic.
Zemský předseda Unie vyhnanců Bernd Posselt vyčetl spolkové vládě, že nezastupuje zahraničně politicky zájmy vyhnanců z vlasti. Na připravenost nové české vlády hovořit o Benešových dekretech měla již dávno reagovat.
Z několika seminářů k německo-české problematice věnuje SdZ největší pozornost - pod titulkem Diferencované obrazy nálady tomu, který uspořádalo v Plzní Německo-evropské vzdělávací dílo (což je zařízení zemského svazu Hesenska Svazu vyhnanců). Největší pozornost více než 30 účastníků zaujaly tzv. Benešovy dekrety. Vedle německých referentů vystoupilo i několik českých. O obsahu jejich vystoupení je v článku napsáno:
Podle analýzy českého historika a spisovatele dr. Emanuela Mandlera, nejsou čeští politikové ochotní učinit čáru za minulostí. Panuje demagogie, šovinismus a nenávist proti sudetským Němcům. Každý, kdo se nepodřizuje všeobecnému mínění, je chápán jako zrádce národních zájmů. Mandler se vyslovil pro rozhovory mezi českou vládou a zástupci sudetských Němců. Podle jeho prognózy bude česká politika nucena ustoupit a rozhovory se sudetskými Němci vést. Paní Hana Kocantriová narýsovala diferencovaný obraz ve vztahu k sudetským Němcům. U Čechů, kteří prožili 2. světovou válku, existují předsudky proti sudetským Němcům. Střední generace nemá žádné znalosti o vyhnání a jeho následků. Mladou generaci to sotva zajímá. Její pohled je zaměřen na Evropu. Diskuse o zrušení Benešových dekretů by vedla u obyvatel pohraničních území k Německu ke strachu. Sdělovací prostředky a politikové pak rozněcují strach, že budovy, které náležely sudetským Němcům, by v případě zrušení Benešových dekretů musely být vráceny. Češi se cítí být ohrožení...
Alfred Herold, představitel sudetoněmeckého landsmanšaftu zemské skupiny Hesensko a zemský předseda Svazu vyhnanců, k tomu vysvětlil: "Strach příslušných Čechů je neodůvodněný. Nikdo nemá být vyhnán. Jestliže někdo získal pozemkový majetek, patřící sudetským Němcům, v dobré víře, pak tento nemůže být přenesen zpět. Toto stanovisko zastává i mluvčí sudetských Němců Johann Böhm. Herold vyzval českou vládu vést rozhovory se sudetskými Němci. aby bylo nalezeno pro obě strany únosné řešení". Srovnáni Pražského jara 1968 s dnešními německo-českými vztahy provedl ve svém vystoupeni Adolf Wolf. Mj. uvedl: "Tehdejší reformní komunisté byli vůči sudetským Němcům daleko vstřícnější, než dnešní demokraticky zvoleni politikové".
Gertrud Trepková podala účastníkům semináře přehled o aktivitách německé menšiny v Plzní. Teprve v r. 1990 po změně režimu bylo umožněno založit organizaci Němců v západních Čechách. Ve středisku setkávání v Plzní se konají přednášky, pódiové diskuse a výstavy. Další výstava o Emílii Schindlerové, manželce Oskara Schindlera, je plánována.
Název příspěvku Partnerství měst Bensheim a Arnau (Hostinné) jíž napovídá, o co jde. Mezi městy Bensheím v Hesensku, které má jíž desítek let patronát nad Němci, odsunutými po válce z podkrkonošského Hostinného, a Hostinným bylo navázáno - s jednomyslným souhlasem zastupitelstev obou měst - partnerství. Navázalo na již desetileté dobré kontakty starostů obou měst s někdejšími německými obyvateli Hostinného. Dohodu o partnerství podepsali starostové Georg Stolle a Karel Klima. Mluvčí hostinnských Němců Ch. Eichmann hovořil o očekáváni, co dohoda přinese. Přitom ale nesmi přijít zkrátka dodnes historicky nezpracovaná témata a časové úseky, které budou určovat kontakty.
V Hostinném se setkání delegací a večerního pořadu zúčastnil i Cyril Svoboda (nynější ministr zahraničí) z KDU-ČSL, z Bensheimu pak zástupci místních politických stran. V obou městech se vše vyvarovalo politických signálů. Projevy a kontakty se vztahovaly na komunální, kulturní, sportovní a školské území.
59. domovské setkání krkonošských Němců z okresu Trutnov se konalo v jejich patronátním městě Würzburku. Účastníky pozdravil starosta dr. Adolf Bauer, který se obrátil na Českou republiku slovy: "Kdo chce vstoupit do Evropské unie, musí být také připraven akceptovat evropský právní řád a k tomu patří i práva národních skupin a vyhnanců". Místostarostka Scháferová hovořila o patronátu, který existuje již od r. 1956 a ocenila úsilí vyhnanců při obnově válkou zničeného města. Lituje, že v roce 1998 městským zastupitelstvem jednohlasně schválený závěr k uzavření partnerství s městem Trutnovem nebylo dosud možno realizovat. Podobně hovořil i předseda spolku krkonošských Němců z Trutnovska Haase: Plánované partnerství Würzburg Trutnov, se vtažením domovského kruhu vyhnaných Němců nemohlo bohužel uskutečnit. Jeho realizace je v současnosti v nedohlednu. Ve svém vystoupení Haase mimořádně ostře napadl vedoucí české politiky a ,,zločinné Benešovy dekrety", ale i německého komisaře EU Verheugena za jeho kladný vztah k ČR. V závěru přesto vyzval své krajany, aby nepřerušovali své kontakty k lidem v České republice a zakončil: "Nevzdávejme se naděje, že i Česká republika jednoho dne čestně zpracuje svou minulost a přizná se k započatému bezpráví. Teprve potom se rozhostí v Evropě klid!"
Summa summarum: Jak je vidět, kampaň proti tzv. Benešovým dekretům v Německu neustává, spíše se před volbami ještě zostřuje. Názory u nás dost rozšířené, že ti, kteří proti dekretům útočí ani nevědí oč jde, že je nikdy ani nečetli, již plně neobstojí. Např. Sudetendeutsche Zeitung v posledních týdnech uveřejnily několik dekretů v plném znění. V tomto 33. čísle otiskují na dvou hustě psaných stranách doslovný překlad dekretu č. 108 pod šokujícím titulkem Benešův dekret číslo 108 - dokument teroru" Text rasistické slátaniny, které „padla většina sudetských Němců za oběť" K dekretům je pak vedena široká vysvětlující kampaň, pochopitelně odpovídající falešnému sudetoněmeckému výkladu.
Výňatky z Landes-Zeitung č. 17 z 13. 8. 2002, čtrnáctideník Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (LZ)
Na titulní straně je uveden článek Svoboda nevěří v česko-rakouské prohlášení s podtitulkem "Proti odškodnění vyhnaných sudetských Němců". Autor v něm uvádí: „Český ministr zahraničí Cyril Svoboda nepočítá, že v případě vítězství CDU/CSU v nastávajících volbách do bundestagu, dojde k zostření německo-českých vztahů. Byla to konečně vláda Helmuta Kohla, která v roce 1997 podepsala s Českem prohlášení o usmíření. Svoboda pokládá tento dokument i nadále za základ bilaterálních vztahů. Svoboda dále označil častější vzájemnou komunikaci za důležitou pro česko-rakouské vztahy. Přesto je toho mínění, že by bylo komplikované problémy minulosti chtít řešit v textu, podobném jako v případě česko-německého prohlášení o usmíření. Odškodnění sudetských Němců ze strany české vlády zůstává vyloučené. Řekl, že "toto je uzavřená kapitola", o které Česko jednat nebude. To znamená, že by bylo generelně nemožné hovořit s představiteli států o citlivých bodech".
Pod nadpisem Vstupem do Evropské unie končí teoreticky platnost dekretů uvádí LZ rozhovor s plzeňským biskupem Radkovským (tento rozhovor otiskly i Sudetendeutsche Zeitung již 12. července, ale jako součást rozhovoru s kardinálem Vlkem). Na otázku, jak hodnotí katolická církev v plzeňské diecézi nejnovější politické postoje pražské vlády k tzv. Benešovým dekretům, biskup odpovídá: " Já pokládám tento postoj, tyto kroky politiků za neodpovědné. Je to skandální věc. Ti, kteří mají zřetelně úlohu obyvatelstvo vychovávat a vzdělávat, se chovají docela populisticky, a to právě před volbami". Na další otázku týkající se dekretů, říká: "Jsem toho mínění, že dekrety jsou věcí minulosti, ke které lze jen říci: Dobře, že již jsou neplatné. Musíme se víc starat o budoucnost. Se vstupem do Evropské unie končí teoretická platnost dekretů. Hranice bude potom pro všechny otevřeny, i pro vyhnance".
LZ věnuje velkou pozornost regionálním akcím, které pořádají různé organizace německé menšiny v České republice, resp., které vyvolala nebo se na nich německá menšina podílela a které se vztahují na poválečné období. Téměř vždy se konají v těsném kontaktu s Němci, odsunutými do Německa a Rakouska. O jedné takové je pojednáno i v tomto čísle LZ pod titulkem Kříž usmíření ve Wekelsdorfu (Teplice n.M.) je úspěšně instalován. Píše se v něm: V blízkosti Wekelsdorfu (Teplice nad Metují) na Bukové hoře bude v neděli 15. září slavnostně odhalen památník, věnovaný německým obětem masakrů na Broumovsku. Tento projekt má za cíl oživit ideje tolerance, přátelství a vzájemného porozumění a byl podpořen Německo-českým fondem budoucnosti částkou 350 000 Kč. Hlavní iniciátoři projektu (město Teplice n.M. a další) se vydali před necelým rokem na těžkou cestu, kterou od počátku provázely bouřlivé diskuze. Pomník ponese nápis "Obětem bezpráví" v českém a německém jazyce. Účast při slavnostním odhalení potvrdil předseda senátu Petr Pithart i další významné osobnosti České republiky a Německa. Vedle zmíněného příspěvku Německo-českého fondu budoucnosti podpořili zřízení památníku i další sponzoři. Např. firma Granit Lipnice darovala kámen v hodnotě 116 000 Kč. Přispěvek 30 000 Kč poslali i vyhnaní Němci z Broumovska. Podle autora článku v LZ Alfonse Adama Památník není jen vzpomínkou na poslední tragickou událost poválečné doby, když na česko-polské hranici bylo při "divokém odsunu" zastřeleno 23 starých lidí a děti především německé národnosti. Křiž smíření představuje symbol tolerance a mezinárodního porozumění, které tato země v srdci Evropy tak naléhavě potřebuje.
Česko-německý fond budoucnosti a další sponzoři v Německu (např. firma Kamenolom Schulte z města Arächte) se podílejí i na dalších akcích v českém pohraničí. LZ uvádí, že díky tomu se mohla v r. 2000 opravit vesnická kaple v obci Bílka na úpatí nejvyšší hory Českého středohoří Milešovky. Tato akce pak pokračovala a opět z finanční pomocí zmíněného fondu a zvláště od "vyhnanců" - sudetských Němců, pocházejících z okresu Teplice, byla vybudována Cesta přátelstvÍ v Bílce, lemovaná 14 sochami německých a českých umělců. Patronát nad touto akcí převzal prezident Havel. Slavnostní vysvěcení provede v den sv. Václava 28. září 2002 litoměřický biskup Msgr. Koukal.
"Chebané nosí svůj milý kroj velmi rádi, při vystoupeních či při bohoslužbách. I já nosím svůj kroj rád a s velkou láskou. Jsou ale i lidé, kteří tento kroj nevidí s právě velkou radostí. Očividně pociťují pocit viny, který vznikl vyhnáním sudetských Němců u jejich předků a který se dědí z generace na generaci. Ale to není můj problém, nýbrž těch, kteří nechtějí usmíření. Já nechci svým krojem provokovat, ale svůj původ přece nelze popřít..". Toto napsal v úvodu svého příspěvku Ostružiny a borůvky -"Seminář o krojích v Nečtinách v červnu 2002" Richard Mala, a pokračuje: "K chebskému kroji patří i překrásné bílé punčochy, nazývané 'Batzerlstrümpfe. Tyto punčochy se ale při častém používáni rychle poškozují. Nelze je přitom nikde koupit, ty si musíme sami uplést. Naučit se pletení těchto punčoch trvá dlouhou dobu a vyžaduje velkou vytrvalost! Tyto punčochy, od mnoha lidí pokládané za znak revanšismu, zůstávají jen nám, jen Chebanům. A právě tyto bílé punčochy jsme se chtěli my, kteří v Chebu zůstali, naučit plést".
R. Mala dále popisuje průběh semináře, který byl povolen ministerstvem kultury České republiky, a na kterém se přítomní účastníci (hlavně ženy) učili tomuto umění. Učiteli jim byli paní Benderová, "ochránkyně krojů" Svazu Chebanů v Německu, a její muž. A co ty borůvky a ostružiny v názvu článku? Borůvky jsou hlavním znakem bílých punčoch, ostružinový vzorek je jednodušší.
Sčítání lidu v Polsku s otazníkem: Od okamžiku, kdy vešly ve známost dotazníky pro předpokládané sčítání lidu v roce 2002 v Polsku, rozšířil se mezi členy německé národnostní skupiny neklid...Pro mnohé se jeví přiznání se k němectví jako nebezpečné, protože staré zkušenosti a obavy opět stoupají. Má-li být pod plným jménem uvedeno, ke které národnosti se tento občan hlásí nebo ve kterém jazyce se doma hovoří mezi sebou, nelze očekávat od každého pravdivou odpověď. Není to tak dlouho, co Němci v Polsku byli kvůli přihlášení se k němectví vystaveni represáliím. Statisíce se pamatují na to, jakému pronásledování byli vystaveni, když podali žádost o vystěhováni do Spolkové republiky. Ještě hůře se dařilo těm, kteří se pokoušeli založit německé spolky nebo vydávat informace pro Němce. Nelze zapomínat ani na to, že docházelo k trestnímu stíháni těch osob, které hovořily německy.
Němci si vzpomínají i na dekrety z 29. února 1945 a 6. května 1945 o vyloučení nepřátelských živlu z polského společenství. Podle nich byli občané polského státu, kteří bydleli po 31. srpnu 1939 v územích začleněných do Německé říše a nechali se zanést do třetí nebo čtvrté německé národní listiny, odsouzeni na časově neurčenou dobu na nucené práce v internačních táborech. Byla jim odňata občanská čestná práva a majetek. Jestliže se dnes opět probouzí starý strach, nelze se proto tomu divit... To, že tím je výsledek sčítání lidu falšován, je na dlani. Má tím být podíl německé a jiných národních skupin vědomě držen nízký? Doufáme, že zde dojde (v dotaznících) ke korekturám.
Jedině tehdy, dojde-li ke změně v dotazech v dotaznících německou menšinou neakceptovaných, nebo budou-li dotazníky anonymní, můžeme hovořit o sčítáni lidu, které dbá na základní práva ochrany menšin a které není podezřelé z diskriminace menšin.
K tomu poznámka: Tento příspěvek byl převzat z tiskové informace slezského landsmanšaftu.
Summa summarum: Jestliže si pravidelný čtenář LZ již zvykl na několik konfrontačních příspěvků k německo-českým vztahům v každém čísle LZ, pak tentokrát bude asi překvapen. Až na dva-tři takové nenajde. Změna kurzu LZ? Chtělo by se odpovědět: ano, ale pro to ještě přece jen nemáme dost opodstatnění. Odpovězme tedy na dotazník: Doufejme. Přidejme ještě ocenění za 4 stránkovou přílohu o Praze - hudební konzervatoři Evropy.
Sudetendeutsche Zeitung č. 34 z 21. 8. 2002 (dále jen SdZ), týdeník Krajanského sdružení Němců odsunutých z Československa po 2. světové válce.
Sudetoněmecký landsmanšaft s napětím očekával, jak dopadnou v České republice volby a jaký postoj zaujme k jeho revanšistickým požadavkům nová česká vláda. Proto si všímá různých projevů českých představiteli!., dotýkajících se česko-německých vztahů. V tomto čísle SdZ citují výroky nového místopředsedy vlády a ministra zahraničí ČR: Svoboda: demokrat nevylučuje žádné téma: Český ministr zahraničí Cyril Svoboda v interview pro deník Welt z 20. srpna, se zřetelem na sudetoněmecké otázky, uvedl: "V německo-českých vztazích byly problémy upraveny již smlouvou o sousedství a deklarací z roku 1997. Na otázku, jaké důsledky by mělo volební vítězství Edmunda Stoibera, který se cítí sudetským Němcům obzvlášť zavázán, pro bilaterální vztahy, Svoboda prohlásil: "My budeme v každém případě zainteresování na dobrých vztazích s Německem...Německo nemůže dát v potaz vlastnictví Čechů. Přirozeně nelze ani vyloučit soukromé majetkové žaloby z Německa. Důležité ale je, že náš stát zaručuje právní ochranu majetku svých občanů. Německo stojí před zářijovými volbami do bundestagu, to se pochopitelně odráží i v tisku. Organizace a představitelé "vyhnaných" Němců celkem jednoznačně brojí proti současné vládě SPD a Zelených a vyzývají k podpoře bavorského kandidáta Stoibera. Tomu odpovídá i článek H. Koschyka, poslance spolkového sněmu a vyhnanecko-politického mluvčího frakce CDU/CSU: Volební směr vyhnanců a vysídlenců. "Pro žádnou skupinu nejsou volby do spolkového sněmu 22. záři tak důležité, jako pro německé vyhnance z vlasti a pozdější vysídlence. Uplynulé čtyři roky vlády rudo-zelené koalice v Bonnu a Berlině ukázaly výrazně: Německé vyhnance z vlasti a pozdější vysídlence nechala rudozelená spolková vláda na holičkách..." Koschyk díle uvádí, jak současná vláda SPD/Zelení krátila výdaje určené vyhnancům, mj. z více než jedné miliardy Euro v r. 1998 na 650 mil. Euro v r. 2002.
Koschyk vytýká současné vládě, že odmítala hovořit o "vyhnaneckých dekretech" s těmi státy, kde jsou tyto dekrety i nadále součástí právního řádu. To platí i o postoji spolkové vlády k tzv. Benešovým dekretům v ČR". 19. července 2002 uvedl nový český ministr zahraničí Cyril Svoboda agentuře DPA, s odkazem na Benešovy dekrety, svou opatrnou připravenost" o těchto věcech diskutovat". Nesmí se stát, aby takovéto signály z české strany zůstaly z německé strany nezodpovězeny. Svůj článek Koschyk uzavírá tím, že zatímco vláda SPD/Zelených nehájila zájmy vyhnanců, pak vláda CDU/CSU, pokud vzejde z nastávajících voleb, bude plně na jejich straně.
Autorem obsáhlého pojednání Následky lehkomyslnosti je dr. Alfred Schickel. Tou lehkomyslnosti je Česko-německá deklarace z r. 1997. Ale popořádku: "Spolkový ministr vnitra Otto Schily přivodil na letošním sudetoněmeckém dni v Norimberku účastníkům rychlou změnu jejich pocitů. Potěšil je svou výzvou české vládě, aby zrušila tzv. Benešovy dekrety z let 1945-46 jako odporující lidským právům. Za to sklidil srdečný potlesk. Rozrušil je ale hned svým následujícím odstavcem, ve kterém je nabádal, aby nezapomněli, že "vyhnáni Němců předcházelo po Mnichovu vyhnání Čechů". Toto tvrzení kvitovali jeho sudetoněmečtí posluchači potřásáním hlavy a výkřiky nevole. Ministr přesto ještě jednou důrazným hlasem opakoval s tím, že tomu tak skutečně bylo a oni se s tím musí smířit." Autor příspěvku dále rozvádí, že Schily nemluvil pravdu, k žádnému vyhnáni Čechů po Mnichovu 1938 nedošlo. Požadoval proto na ministru vnitra důkazy jeho tvrzení, které ale on pochopitelně nemohl dodat.
Schickel píše dál: "Dáme-li se sami do hledání možného pozadí pro tvrzení o "vyhnání Čechů" v r. 1938, najdeme listinu, v níž ministr vnitra, resp. ti, kteří mu píší projevy, vzal onen důkaz. Německo-českou deklaraci z r. 1997. Je známo, že ji nestvořil Schily nebo jeho dům, ale zpracována byla za vlády Helmuta Kohla a s nejvyššími protokolárními poctami oslavena v Praze a Bonnu. Sdělovací prostředky ji prezentovaly veřejnosti jako "prohlášení usmíření" a vyzdvihly ji téměř jako světově dějinný dokument. Schickel poté doslovně cituje 2. bod deklarace: "Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i rozbití a obsazení Československé republiky...". A. Schickel odmítá tuto pasáž z deklarace a uzavírá s tím, že "po ,mnichovské dohodě z r. 1938 k žádnému vyhnání Čechů nedošlo". Cituje některé pasáže mnichovské dohody, zvl. bod. 7 a dokládá, že Češi měli volbu zda zůstat, nebo odejít. Odmítá rozšířené tvrzení, podle něhož se mnichovská dohoda stále popisuje jako "diktát Hitlera" a "nátlak německé strany" a v tomto smyslu hodnotií dohodu i kancléř jako "nemorální dohodu'".
Dr. Schickel podrobně rozvádí, že Británie a Francie měly špatné svědomí za to, že v r. 1918 souhlasily s vytvořením Československa včetně pohraničních německých území a podpisem dohody v Mnichově se této zátěže zbavily. V další částí příspěvku se věnuje bodu 4. Německo-české deklarace, zvl. odmítá formulace, že "každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor..." Podle Schickela je deklarace nabita ústupky německé strany a chybným přiznáním viny Němců. Pokračuje: "Tu se objevilo jako šťastná náhoda, že rakouští politikové vystoupili proti Benešovým dekretům a požadovali jejich zrušení. Na rozdíl od svých německých kolegů mohli své požadavky nerušeně formulovat a dokonce požadovat jejich zrušení jako předpoklad vstupu České republiky do Evropské unie. Rakouská strana se nenechala zavázat žádnou bilaterální deklarací ,,respektovat český právní řád", Praha proto nemohla výhrady Vídně proti Benešovým dekretům odbýt, ale musela se jimi vážně zabývat". V dalším se autor příspěvku Schickel podrobněji zabývá některými otázkami rakousko-českých vztahů, mj. rakousko-českou smlouvou o majetkových otázkách z r. 1974. V závěru vyzdvihuje diplomatické umění vyjednávat rakouských politiků, které dává za příklad berlínskému kabinetu.
SdZ pokračuje v uveřejňování příspěvků k dekretům od nejrůznějších osobností a institucí. V tomto čísle dostává mj. slovo zemský pověřenec hesenské zemské vlády pro vyhnance z vlasti a člen zemského sněmu R. Friedrich. Svůj příspěvek Češi do EU, nikoli však Benešovy dekrety! uzavírá: "Benešovy dekrety, které jsou stále ještě částečně používány, ospravedlňují vyhnání, zbavení práva a zbavení občanství Němců a Maďaru. Nejenže činí zlé masakry na Němcích beztrestnými, ale vydávají je dokonce za právoplatné. Proto jsou tyto dekrety neslučitelné jak s mezinárodním právem, tak s principy Evropské uníe. Proto říkáme: Chceme Čechy do Evropské uníe, nikoliv ale Benešovy dekrety".
SdZ pokračuje v uveřejňování doslovného znění tzv. Benešových dekretů. V tomto čísle zařazuje pod titulkem Benešův dekret číslo 12, nástroj násilí vůči německým zemědělcům - "Němci, Maďaři a zrádci - Dokument rasismu a nacionalismu". Jde o dekret prezidenta republiky z 21. června 1945 o konfiskaci a urychlené rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského lidu. Čtenářům SdZ se tak dostávají postupně do rukou všechny dekrety, které se týkají Němců v Československu a o kterých se soustavně píše v novinách a hovoří v rozhlase a televizi.
Summa summarum: Občas se zdá, že kampaň proti tzv. Benešovým dekretům již čtenáře SdZ, jakož i širší veřejnost unavuje a dekrety by měly z novin pomalu, ale jistě zmizet. Zdání ale asi klame, dekrety budou i nadále - přinejmenším do zářijových voleb - hrát stále roli číslo 1. Redakce zřejmě usiluje o rozšíření počtu autorů, kteří by přinesli oživení a také nové argumenty pro jejich zrušení.
Výňatky z Landes-Zeitung č. 18 z 28. 8. 2002
LZ uveřejnily bez jakéhokoliv komentáře příspěvek Vzpomínka na oběti 31. července v Ústí n.L.: "Sudetoněmecký landsmanšaft v Rakousku vzpomenul i v tomto roce mrtvé masakru v Ústí n. L. Po pozdravu předsedou landsmanšaftu Gerhardem Zeihselem hovořil vedoucí Sudetoněmeckého dokumentačního archivu Horst Mück, který vzpomenul na děsivé hodiny teroru, kterému padly za oběť tisíce nevinných sudetských Němců. Na závěr požádal Horst Mück městské zastupitelstvo Ústí n.L., aby konečně přejmenovalo most mrtvých. Pro sudetské Němce je nesnesitelné, že tento most nese stále ještě jméno Edvarda Beneše, který nese za tento zločin hlavní vinu. Mück uzavřel výzvou novým otcům města Ústí n.L.: "Přiznejte se k vaší minulosti, přejmenujte tento most. Pro nás je nesnesitelné, že tento most stále ještě nese jméno největšího zločince míru. Nazvěte tento most: Most 31. července 1945. To by byl malý krok pro dnešní obyvatele Ústí n. L., ale velký pro sudetoněmecko-české usmíření" .
Autor tohoto příspěvku není uveden, to však nic nemění na tom, že jeho otištění bez jakékoliv poznámky představuje hrubou provokaci LZ proti česko-.německým vztahům.
V dubnovém čísle LZ předseda Svazu Němců v Králíkách H. Schramme ostře napadl komisaře EU pro rozšíření G. Verheugena za to, že podporuje vstup České republiky do EU, aniž budou zrušeny tzv. Benešovy dekrety. Dopisem z 11. července mu Verheugen odpověděl. Tuto odpověď nyní LZ otiskuje pod titulkem "Vyvarovat se nerealistických požadavků“. Mj. se v ní uvádí: "Odpovědné, společné evropské vypořádání se s minulostí je důležité, nesmí být ale učiněno podmínkou pro přistup nových členských států do Evropské unie. Je-li dnes o vyvlastnění a vyhnání sudetoněmecké a maďarské menšiny i v České republice živě diskutováno, pak jsem si jist, že se česká společnost bude právě tak otevřeně zabývat historickou zátěží posledních století, jak je tomu jinde. Musíme se ale vyvarovat nerealistických požadavků na urychlení historického procesu setkání s těžkými dějinami pod tlakem... . Hodnotit přistupující zemi do EU lze pouze podle jejích dnešních postojů, nikoliv podle jejího jednání v dějinách. Platí pouze její stav v okamžiku přístupu. Verheugen poté podrobně rozvádí myšlenku z hlediska právního a přitom ji ještě zahaluje do diplomatické řeči.
Hned vedle Verheugena otiskuje LZ stanovisko H. Schrammeho. Poděkoval v něm zdvořile za odpověď a píše: "...Bohužel se mi nepodařilo nalézt v obsáhlém obsahu odpovědí konkrétní důvěryhodný odkaz na problémový komplex našich sudetoněmeckých požadavků vůči české vládě nebo podporu ze strany evropského komisaře."
Vedoucí představitelé sudetoněmeckého landsmanšaftu i Zemského shromáždění Němců v Čechách. na Moravě a ve Slezsku kladou velký důraz na partnerské svazky svých organizací, od místních skupin až po vyšší územní celky. Tomu odpovídá příspěvek stálého dopisovatele LZ Horsta Kostridzi Německé svazy Hlučínska uzavírají partnerství. Aktivní svaz Německý kruh přátel z Kravař v Hlučínsku vedl na jaře rozhovory se Svazem vyhnanců sjednocených landsmanšaftů (BdV) v Cham v Bavorsku, které povedou k založení partnerství. Ke slavnostnímu předání listin o partnerství mezi "Německými svazy v Hlučínsku a okolí" a BdV sjednocených landsmanšaftů okresu Cham dojde 8. září v bavorském Rodingu. V rámci chamského okresu BdV působí 6 svazů sudetoněmeckých a 2 slezské. Slavnostního aktu se zúčastní starostové Rodingu a Kravař se svými zástupci. Toto partnerství německých svazů má v příštím roce přejít do partnerství mezi německým městem Roding a městem Deutsch Krawarn na české straně. Přípravy mohly být uskutečněny jenom díky osobnímu nasazení předsedy sjednocených landsmanšaftů dr. U. Grüningovi a předsedovi Německého kruhu přátel v Kravanch J. Meleckému. Akce v Rodingu bude uspořádána v rámci "Dne vlasti" za účasti významných hostů a zahraje na ní i dechovka Josefa Černého z Kravař, zatančí slezská krojovaná skupina děti z Chamu a mládežnická krojovaná skupina Německého kruhu přátel z Kravař. "Křesťanská víra na bavorské, jakož i na hlučínské straně prokazují mnoho společného a to především mezi mládeží, což je předností pro toto partnerství".
V příspěvku Přes 200 sudetských Němců navštívilo své domovské město Brux - Most se píše: Přes 200 sudetských Němců, kteří byli po 2. světové válce z regionu Most vysídleni do Německa, navštívilo v sobotu 10. srpna své severočeské domovské místo. Mezi nimi se nacházel i šéf sudetoněmeckého landsmanšaftu a poslanec Evropského parlamentu Bernd Posselt. Dopoledne se hosté zúčastnli německé mše v děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Mezi Mostem a krajanským spolkem okresu Most v Erlangenu existuje již dlouholetá spolupráce, uvedl starosta města Vladimír Bartl. Ve stejný den byla, z iniciativy Domovských obcí okresu Most (v Německu) a města Most, zahájena výstava "Domů / Daheim" umělce Waltera Womacky v Galerii výtvarného umění... . V další části příspěvku pak Melanie Steinerová popisuje život a dílo tohoto malíře, pocházejícího z Horního Jiřetína a vyrostlého v Mostu.
Již v několika příspěvcích informuje o akcích, které se chystají v příštích týdnech:
4. Německo-český týden od 31. 8. do 7. 9. 2002 v Krnově
Kulturní týden probíhá každoročně již od r. 1994 a původně byl nazýván jen Německý týden Od r. 1998 je spontánně, vzhledem k velkému zájmu i českých obyvatel, přejmenován na Německo-český týden. Má přispívat k dorozumění mezi Němci a Čechy a k evropské jednotě. Spolupráce existuje i se Slezsko-německým svazem a především s Domovským kruhem Jägerndorf (Krnov v Německu). V programu je mj. prohlídka nedávno otevřeného Domu německo-českého porozumění, nazývaného také Evropský dům, vzpomínka u pomníku významného architekta a stavitele Bauera, návštěva obce Úvalno a okolí, připomínající místního rodáka, vůdce osvobozeneckého rolnického hnutí Hanse Kudlicha a návštěva poutního kostela ve Zlatých Horách. Touto akcí má být, při společných setkáních, upevněn svazek Němců vyhnaných z vlasti. s jejich původní domovinou.
Hrnoplanské rozhovory 2002
Centrum Adalberta Stiftera v Horní Plané pořádá opět od 13. do 15. září již tradiční Homoplanské rozhovory. Pořadatelům se podařilo získat významné referenty, jako např. bývalého velvyslance v Německu F. Černého, 1. tajemníka rakouského velvyslanectví v Praze G. Schusteschütze či ředitele Kulturního institutu Spolku Adalberta Stiftera dr. P. Bechera. Účastnický poplatek pro občany z Česka činí 350 Kč, z jiných států 40 EURO.
Mezinárodní seminář pro mládež: Koná se v Opavě od 27. do 29. 9. 2002 pod titulem "Slezsko - země nikoho?" za účasti vedoucích osobností německé menšiny v Česku a Polsku. Budou v něm narýsovány dějiny této jedinečné země - politické události, její hranice a dnešní postavení. Těžiště semináře spočívá ale v oblasti národních menšin, zvl. situace německé mládeže a jejích organizací v polském Horním Slezsku. Přihlášky přijímá středisko setkávání v Opavě.
V minulém čísle LZ byla informace o chystaném sčítání obyvatel v Polsku a obavách Němců s tím souvisejících. V Maďarsku již sčítání proběhlo, informuje o tom článek Počet maďarských Němců se zdvojnásobil. Titulek již napovídá, o čem informace pojednává. Stručně: Zatímco při sčítání v r. 1990 se k německé národnosti v Maďarsku přihlásilo 30 824 dotazovaných, v r. 2001 to bylo již 62 233 dotazovaných.
Summa summarum: Výše uvedené i další příspěvky v LZ ukazují, že v poslední době se výrazně rozšiřují kontakty organizací a představitelů německé menšiny v ČR s organizacemi a osobnostmi odsunutých Němců v Německu. Otázka zní: Do jaké míry je touto cestou ovlivňována německá menšina v ČR sudetoněmeckým 1andsmanšaftem a jeho revanšistickou ideologií? Zachovají si čeští Němci i nadále svou tvář a sounáležitost s českým obyvatelstvem, nebo chtě nechtě se od českých spoluobčanů a české společnosti takto oddělují?
Zpracoval PhDr. Vladimír Novák, CSc., redakce J. Řezníček, připravil JUDr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnuti ve spolupráci s OR KČP Praha 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Neprošlo řádnou autorskou a jazykovou úpravou, Praha, záři 2002.
Do elektronické podoby připravil: J. Skalský, dr. O. Tuleškov, 25. ledna 2013
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz