Novoroční diskuse o principech

Vlastimil Podracký

Stávající ideový a názorový chaos vyplývá z nedostatečné diskuse o principech, z nedostatečného esenciálního myšlení, z nedostatečného zamyšlení nad příčinami. Dále mnozí řeší jen problémy světa a nevidí specifické naše problémy.

Pokud zůstaneme u hledání principů současného krizového stavu zaměřené jen na přítomnost, obvykle jednáme jen o povrchních problémech, jako je třeba velice frekventovaný problém korupce, ze kterého se stane vrchol veškerého zájmu. Nechci tvrdit, že tento problém neexistuje, ale je obvykle založen na hlubším nedostatku něčeho jiného, principiálnějšího.

Mnoho problémů se pomine, pokud se budeme zaměřovat jen na dnešek, na problémy v dosahu dožití. Pro ty, pro které je budoucnost nezajímavá a nevadí jim, když po jejich smrti zanikne svět nebo národ, tento článek asi nebude korektní. Další úvahy vedu v rámci nadčasového humanismu (udržení evropské humanitní kultury do budoucnosti).

Principiální krizové jevy 

Do budoucnosti nás ohrožují především čtyři principiální jevy:

1/ Zadlužování je nebezpečný společenský jev, který bez nadčasového myšlení připadá jako nepodstatný. Do budoucnosti zadlužování (tak ochotně bankami podporované) znamená pro banky zajištěný přísun zisků (platby úroků), pro společnost neobyčejnou zátěž a pomalý posun k bídě a pauperizaci, protože není důvodu se domnívat, že budou nějaké větší příjmy, které by snadno smazaly dluh. Není žádný výhled, který by naznačoval, že bude líp a že se dluhy snadno zaplatí. Naopak, problémy se prohlubují a přesto, že Řecko je už viditelným příkladem chaosu a zániku na základě nezvladatelných dluhů, mnozí to vidět nechtějí a nikterak je to nevzrušuje. To je samozřejmě dáno hédonismem a žitím ze dne na den, bez schopnosti přinášet oběti pro budoucí generace, je to dáno populistickými politiky, které by národ nevolil, kdyby chtěli řešit problémy budoucnosti na úkor dnešního blahobytu.

2/ Vymírání evropských etnik je opomíjený jev, protože zatím není zřetelný a stejně jako zadlužování je to vytváření jakéhosi problému do příštích generací, které ponesou, oslabené a početně slabší, daleko vyšší zátěž. Současný trend vymírání (každá další generace je o třetinu méně početná, za tři generace prakticky zůstane jen nepatrné množství původního obyvatelstva) nelze utáhnout zvyšováním produktivity práce, zvláště když z tohoto trendu se nikde žádné peníze neobjevují. Udržitelná míra vymírání je asi jen desetinu na každou generaci, s možností využít malé přistěhovalectví přizpůsobivých etnik.

Přesto, že se jedná o viditelně zhoubný jev, hédoničtí lidé, kteří odmítli větší počet potomků, najdou nejspíše řešení v přistěhovalectví, které v této obrovské míře musí vést k likvidaci domácího etnika. To je vede k uznávání vysvětlujících ideologií multikulturalismu a pacifismu, kterými budou krýt svoji neschopnost se bránit a změnit paradigma. Dnes se tento trend zakrývá a neřeší. Statistiky udávají celkový počet obyvatel, který neklesá nikoliv proto, že by byl dostatek potomstva, ale proto, že se prodlužuje věk a stav se doplňuje přistěhovalectvím. Masivní ubývání obyvatel začne, jakmile se už přestane prodlužovat věk. Potom najednou bude úbytek zřetelný, ale asi bude dosti pozdě to napravovat.

Při takto vysokém trendu vymírání je zapotřebí přijmout nepřípustně velké množství přistěhovalců, aby jejich příslušníci pracovali na degradované lidi domácí populace, nutnost ustoupit jejich nátlakům a prosazováním jejich kultury, která má potom jasnou výhodu ve svém prosazení a přinucení domácích oslabených a přestárlých lidí ji přijmout.

3/ Pauperizace obyvatelstva znamená postupné narůstání bídy a nezaměstnanosti dotýkající se i střední třídy. Nebezpečí je ve vzniku nespokojenosti nejen s momentální vládou, ale s celým systémem, a návrat kolektivistických ideologií nacionalistických a komunistických. 

V současné době je též na cestě islám jako řešení sociálních problémů, ale ten nalézá podporu pouze u tradičně věřících. Pokud ovšem se nenajde nějaká vize v rámci evropské humanitní kultury, má naději islám získat i lidi evropského kulturního okruhu, dříve křesťanského. Nebezpečí pokračuje střety, které takto vzniknou, jak kulturní, tak sociální, a návratem totalitních režimů nebo prosazení islámského práva šaria.

4/ Fyzická degradace biosféry není jen známá a ekology hlásaná degradace přírody, vymírání druhů a ničení biotopů, ale i degradace lidstva znečištěným prostředím a zhoršující se zdravotní stav způsobem života bez manuální zátěže, ve stresu a pod vlivem návykových látek a her. Tato degradace lidského rodu vede k oblibě slabošských ideologií pacifismu, multikulturalismu a prostě všeho, co podporuje a vysvětluje únik od zodpovědnosti, od obrany, od boje za zachování vlastního rodu, vlastního národa a státu. To je samozřejmě podpořeno vysokými náklady na zdravotnictví a důchodový systém a oslabením finančního stavu. To je opět zdrojem podpory přistěhovalectví jiných etnik a problémy, o kterých jsem již hovořil v bodě 2. To se samozřejmě neobejde bez střetů, protože degradace není úplná a část obyvatel zůstává nadále vitální. Je otázkou, jak velká část to bude, kdy začne s odporem a hlavně s řešením zhoubných jevů a zda třeba místo odporu nezvolí vystěhování.

Příčiny

Shora uvedené krizové jevy mají nutně svoje příčiny, které je zapotřebí znát, aby se mohlo vůbec navrhnout nějaké řešení.

 1/ Hédonismus, relativismus a escapismus

Hédonismus jako materiální náhrada vyššího smyslu života, jakási dřevěná protéza místo živého organismu, zakoupení velkého auta místo pořízení dětí, ježdění po světě za radovánkami místo budování domova a zachování rodu. Touha po úspěchu nedovoluje zakládat rodiny, nedovoluje volný čas na své bližní a v rámci individualismu obvykle pouze dovoluje seberealizaci. Další druh hédonismu zase upřednostňuje užívání života pomocí omamných látek a jiných rozkoší a likviduje populaci přímo.

Hédonistický charakter má i tzv. „neohraničený liberalismus“. Je to následek konzumismu, neustálého navyšování nepotřebných věcí a služeb, stálé větší uspokojování rozkoší pomocí materiálních prostředků, které se nekonečně navyšují a vyčerpávají nejen člověka samotného stále se zvyšujícími výkony, ale i materiální zdroje, a ničí životní prostředí.

Hédonistický člověk je snadno podplatitelný a vůbec se snadno ovládá penězi a materiálními prostředky. Chybí nezávislí lidé se svými prostředky, které vznikají na základě práce nezávisle, nejsou nějak podvázatelné a umožňují člověku svobodu v prostředí přirozeného řádu. Hédonický člověk se svojí konzumní spotřebou stává závislým, ztrácí svobodu svým nadměrným konzumem.

Metodologický relativismus je přímým potomkem marxismu. Jeho ideje lze nazvat neomarxistické. Je to pokračování rovnostářství. Považuje za potřebné zavést rovnost muže a ženy, rovnost kultur, rovnost sexuálních orientací, prostě rovnost všeho se vším. Aby byla zajištěna rovnost, je zapotřebí cokoliv vynikajícího ponížit a vyzdvihnout nehodnotné. K tomu je zapotřebí, aby ti, kteří vydělávají, kteří tvoří hodnoty, byli ujařmeni, donuceni dělat a výsledky jejich práce šli „potřebným“, tedy těm, kteří nic nedělají a pravděpodobně dělat ani neumí. Na základě metodologického relativismu vznikl multikulturalismus jako rovnost kultur.

Hédonismus je jednou z cest k escapismu – dobrovolnému přijetí zániku vlastního etnika a kultury. Escapismus může mít i jiné zdroje – slabost, neschopnost, degenerace, ideové odloučení výchovou, životní styl bez budoucnosti, sobectví apod. Tito lidé jsou zařazeni v kosmopolitních ideologiích, opírají se o relativistické ideologie, nezajímá je národ a jeho budoucnost. Jim je jedno, jestliže zanechají potomkům dluhy a zničenou přírodu, vyčerpané zdroje a téměř žádné potomstvo. Tito lidé chtějí přijmout migranty, protože je nezajímá kulturní kontinuita národa. To je opoziční trend nadčasového humanismu, který chce zachovat evropskou humanitní kulturu do budoucnosti, k čemuž je zapotřebí též dostatek dobře vychovaných potomků, kteří budou tuto jedinečnou kulturu bránit.

2/ Funkčně špatné rozdělení peněz a práce

Nemyslím zde nespravedlivé rozdělení peněz, nemluvíme zde o spravedlnosti, ale o fatálně zhoubných jevech. Myslím zde, že peníze jsou rozděleny na místa, kde neplní svoji kladnou funkci systému z hlediska nadčasového humanismu. Systém funguje tak, že peníze chybí mladým lidem (myslím ty pracující a schopné), aby mohli založit rodinu v mladém věku a mít více dětí, zatímco jiní mají dostatek peněz pro svoje potřeby. Systém funguje tak, že dělá z některých lidí bezdomovce bez jejich přičinění.

Další součástí tohoto jevu je globalizace peněz a práce. Prvním jevem globalizace je odliv pracovních míst do zaostalých států, kde je levnější pracovní síla. Ve vyspělých zemích ovšem chybí dost peněz, aby se nezaměstnanost kompletně řešila, třeba službami. Zvláště problematické je to ve východní Evropě, odkud odešla výroba, ale lidé nemají podíl na ziscích korporací, které vydělávají na pracovních silách zaostalých zemí a nových technologiích.

Dalším jevem globalizace je chudnutí periferií a bobtnání center. Chudnutí je nedostatkem práce a odlivem kvalifikovaných a schopných lidí. Nejlépe je to vidět v Německu. Země bývalého NDR se vylidňují, mnohá městečka už ztratila třetinu obyvatel a stala se sídlišti duchů a důchodců. A to ještě tyto země jsou masivně dotovány. V centru, tedy v bývalé SRN, obyvatel přibývá, směřují sem přistěhovalci z jiných zemí a z východních spolkových zemí. S životní úrovní je to podobně, ale to se projeví hlavně mezi státy. Země východní Evropy přichází o zisky z technologií, které směřují do center (západních států), protože ve východních zemích (periferiích) místní obyvatelstvo podniky nevlastní, zatímco v centrech žijí akcionáři a především různé důchodové fondy vlastnící akcie, které zisky disponují do důchodů, tím roste celková bohatost těchto společností.

Pokud se vyskytne úspěšný podnikatel na periferii, obvykle přesune svoje sídlo do centra, kde má lepší podmínky, hlavně bezpečnost a lepší služby (je to jakýsi cyklus, který nahání peníze do center – soukromníci v centrech mají více peněz, stát vybere více daní i při nízké daňové sazbě, která zase přiláká další peníze). Typické je Řecko, které právě odchod technologií, odchod podnikatelů a zisků nechtělo promítnout do snížení životní úrovně lidí, stále platilo vysoce státní zaměstnance a důchodce a tím neúměrně zatížilo stát dluhy. Protože centra a periferie jsou většinou tvořena kompletními státy (výjimkou je Německo a Itálie), stává se problém nacionálním a v Evropě budí napětí. Ustanovit se centrem, nebo alespoň se tomu přiblížit, je obtížné, ale možné jen tenkrát, pokud na začátku bylo obyvatelstvo pracovité a skromné s příznivou věkovou strukturou. To se děje dnes v Číně, po válce to bylo v Německu a Japonsku.

3/ Vymírání obyvatelstva vyspělých zemích a přelidněnost zaostalých zemí

 Vymírání vyspělých zemí je zapříčiněno: 1/ Hédonismem (užíváním života a neochotou dobrovolně podstoupit problémy) 2/ Důchodovým zajištěním, které zbavuje lidi potřebu mít děti, aby je na stáří živili 3/Nedostatkem prostředků a podpory společnosti (levné byty).

Přelidněnost zaostalých zemí je způsobena nadměrnou porodností, která není kryta ekvivalentním růstem ekonomiky. Porodnost snad ani nevzrostla, ale vyřešení hygienických a zdravotních problémů vedlo ke snížení dětské úmrtnosti.

4/ Nezaměstnanost, růst nouze a bídy

  Bída zaostalých zemí je především v jejich přelidněnosti a slabé technologické vybavenosti. Nějaké přerozdělování z vyspělých zemí je obvykle problematické především proto, že zaostalé země už mají obyvatelstvo početnější než vyspělé a přerozdělování by jim příliš nepomohlo, zatímco vyspělým výrazně uškodilo. Dalším problémem je, že to nemá smysl, dokud se nestabilizuje počet obyvatel, protože pomoc se spíše využije k dalšímu množení než ke zvýšení životní úrovně.

U vyspělých zemí je bída pouze výjimečně, obvykle způsobena neschopností jedince pracovat a o sebe se postarat. Nouze se snižuje nezaložením rodiny a skromným životem. Nezaměstnanost je problematická, protože globální hospodářský systém dovoluje hledat v zaostalých zemích levné pracovní síly a tím se stává drahá pracovní síla vyspělých zemí nepotřebná.

Neschopnost pracovat se zvyšuje degradací obyvatel. Degradace je částečně na základě nezaměstnanosti, když dlouho nezaměstnaní lidé ztrácí vůli k práci a životu, a v kauzálním cyklu oni opět nezaměstnanost zvyšují. Další degradace je na základě sociálních dávek a dětských přídavků mající i generační dosah, když ženy vyloučených skupin nemající ani pracovní návyky, mají více dětí jen na základě přídavků, nepředají jim správnou výchovu a učí je příživnictví. Nebezpečí nárůstu příživníků je v takové společnosti generaci od generace větší a větší. Zločinnost jde s tím ruku v ruce.

5/ Ekologické problémy – znečištění a degradace kvality životního prostředí a nadměrné vyčerpávání zdrojů.

Tento bod nemusím zrovna příliš vysvětlovat, dokonce dnes po konferenci v Paříži, kde si všichni osvěžili ekologické problémy. Příčinou ekologických problémů je 1/ Nadměrná materiální spotřeba (hédonismus) především ve vyspělých zemích 2/ Přelidněnost zaostalého světa.

Odvozené jevy

   Od hédonismu a escapismu lze odvodit téměř všechny nepříznivé jevy v politice. Zmíněná korupce je nedostatek občanské sounáležitosti zaviněný escapismem a sobectvím vzniklým z hédonismu. Systémové chyby lze sice nalézt také, ale i ty jsou odvozeny od špatných zákonů, ve kterých jsou opět uplatněny zájmy jednotlivců a skupin na úkor zájmů celé společnosti.

Migrace je odvozený problém z bodu 3: přelidněnost zaostalých zemí a vymírání vyspělých, z bodu 4: bída zaostalého světa a z bodu 5: vysychání země na základě globálního oteplování. Bod 2 k tomu v menší míře přispívá.

Ochota k přijímání migrantů je odvozena z escapismu (bod 1), který je ideově zakotven v multikulturalismu. To znamená v budoucnosti kulturní střety s domácím obyvatelstvem, které se ocitne vzhledem k bodu 3 – vymírání vyspělých zemí – v oslabené početní pozici.

Neschopnost východoevropských zemí se přiblížit k životní úrovni západních.  Příčinou je bod 2 – chudnutí periferií a bohatnutí center.

Rozevírání nůžek, chudnutí chudých a bohatnutí bohatých zemí je odvozený problém z bodu 3 – přelidnění chudých zemí, kde se bohatství rozděluje na mnoho potomků, a vymírání bohatých, kde se bohatství spíše kumuluje v rukou malého množství potomků. A z bodu 2 – nesprávné rozdělení zisku z technologií.

Neschopnost zaplatit státní výdaje a zadlužování způsobuje bod 1 – hédonismus, někde bod 2 – bohatnutí center a chudnutí periferií, a obecně bod 3 – vymírání vyspělých zemí (špatná věková skladba obyvatelstva).

Terorismus – bod 4 – bída zaostalého světa a bod 5 – ekologie – vysychání země.

Závěr:

  Celá krize nespočívá v nějakém vnějším ohrožení. Spočívá v nás samotných a naší neschopnosti řešit skutečné principiální problémy a bránit se. Většina lidí tyto principiální problémy zná, ví o nich a dokonce tuší, že jsou důležité. Ale politici by nebyli zvoleni, pokud by tyto problémy zařadili do svého programu, proto raději slibují hédonické požitky na dluh. Nikdo se nechová jako Masaryk, který jednal pravdivě a poctivě. Brojil proti lživým agendám (rukopisy, protižidovské mýty), znepřátelil si davy, ale nakonec vyhrál svojí pravdou.

Základ je ve ztrátě ontické vize pokračování, v escapismu a hédonismu. Je nutno přijmout konečně ontickou vizi kontinuity – nadčasový humanismus, který zachová evropskou humanitní civilizaci do budoucnosti.

Literatura:

1/ Vlastimil Podracký: Nadčasový humanismus – Marek Belza 2013

2/  Joseph E. Stiglitz: Korporace tajně uchvacují moc – časopis Ekonom 4 – 2015

3/ Jiří Fuchs: Dvě kapitoly z etiky – časopis Distance 4/2015

4/ Ulrich Beck: Riziková společnost, Sociologické nakladatelství 2011

5/ Ulrich Beck: Moc a protiváha moci v globálním věku, Sociologické nakladatelství 2007