Nikos Kosmopoulos
Na samotném počátku minulého století tzv. Západní civilizace, ziskavší odvahu z průmyslových a vědeckých revolucí, pochopila, že jí vysledky technického pokroku mohou posloužit k novému dobyvání světa, stanoví nové cíle. To nejsou pouze území Asie a Afriky, ale i země bohaté nerosty a zdrojí energie, které obyvají Slované, především obrovská prostranství na kterých se rozprostírá Rusko. Počátkem minulého století centrum politické moci a tzv. civilizace postupně opouští Evropu. Rodí se nová zámořská koloniální velmoc, která se opírá o koloniální zkušenosti své anglofonní matky. Tato velmoc má velké "zásluhy" za dvě války světových rozměrů a během 20. století za ještě spoustu lokálních dobyvačných, nebo lépe řečeno "drancovacích" výprav. Postupně si pomocí vojenského průmyslu a politiky nátlaku a násilí ziskala kontrolou nad světovým kapitálem, finančními toky a soiciálním a politickým děním ve světě. Již začatkem minulého století zrozená "skrytá" světová vláda, která na tom zámořském území sídlí, úspěšně začala provádět státní revoluce v jiných státech. A postupne se jí během dvacáteho století podařilo vnutit tzv. světovému společenství nejen svůj jazyk jako mezinárodní jazyk jednání, a hlavně svou peněžní valutu jako prostředek obchodních styků. Tím pádem se do jejích pokladny z obchodních styku na celé planetě stékají proudy finančních zisků.
Cílem nové kolonizace je především Rusko a potenciálními nepřáteli téměř všechny slovánské státy, které by se mohly stát jeho spojencem. Rusko je cílem kvůli svému nerostnému bohatství a energetickým zdrojům, ostatni slovanské vychodoevropské státy jako cesta k Rusku. Ty všechny měly být a byly zatahovány do společných světových projektů jakožto "spojenci". Jedině tak, jako ke spojenci se lze dostat do nějakého státu a zevnitř ho rozdrobit. Toto je nová taktika v dobyvatelské politice. O této taktice Napoleon málo přemýšlel.
Takovéto spojenectví Slované, a především Rusové, zakusili běhěm a po obou světových válkách. Zakusila ji i Jugoslávie a všechny její narody. Války proti státu, který je vyvolal, skončily bez válečných odškodnění (v obou případech války začaly státy germanofonního národa, ač podporované Amerikou), a velice zajímavým jevem je fakt, že anglofonní a frankofonní západní státy, ačkoliv se slovanskými státy byly ve spojenectví, hned po válce (válkách) začínaly tajnou válka proti svému spojenci. To hlavně ze strachu, aby se nikdy nestal silným. Ten strach z Rusů doprovází novou zámořskou velmoc již dlouho, od samého počátku minulého století.
Zvláště je zajímavá situace po Druhé světové válce, kdy začíná nová etapa agresivní strategie USA, v podání zlověstného plánu Alana Dullese z roku 1945. Dulles prohlašuje:
"Skončí válka, všechno nějak zevšední, usadí se a uklidní. A my použijeme všechny síly, všechno zlato, veškeré materiální síly pro obelstění a ohloupení lidí! Lidský mozek, lidské vědomí je přizpůsobivé ke změnám. Zasejeme tam chaos, a nepózorovaně nahradíme skutečné lidské hodnoty falešnými, ve které budou. věřit. Jak? Najdeme s námi stejně smýšlející, spojence a pomocníky v samotném Rusku. Krok za krokem se bude vyvíjet. obrovská, nezměrná tragédie k zániku nejnepokornějšího národa světa. S konečnou platností a nezvratně uhasne jeho sebevědomí.
Například z literatury a umění postupně vytrhneme její sociální podstatu. Malířům vezmeme touhu zabývat se zobrazováním a zkoumáním procesů probíhajících v hlubinách národních mas. Literatura, divadlo a film budou zobrazovat a oslovovat nejnižší lidské pudy a vášně. Všemožně budeme podporovat a vyzdvihovat tzv. umělce zastávající a ztělesňující v lidském vědomí kult sexu, násilí, sadismu a zrady – zkrátka všelikou nemorálnost. Chaos a nepořádek vytvoříme i v řízení státu.
Neviditelně, aktivně a trvale budeme podporovat nepoctivost úředníků, korupci, a všechno co vede k svévolnosti. Byrokracie a nesvčdomitá práce budou vydávány za ctnost. Čestnost a poctivost budou na posměch a nikomu nepotřebné, budou patřit minulosti. Sprostota a drzost, lež a klam, opilství a narkomanie, živočišný strach z druhých, nestydatost, zrada, nacionalismus a nepřátelství mezi národy, nejvíc pak nepřátelství a nenávist k ruskému národu. To všechno co nejobratněji, aniž by si toho kdokoliv všiml, budeme kultivovat až to rozkvete v krásné kvčty a přinese toužebné plody.
Jen málo lidí bude tušit nebo pochopí, co se děje... Ale takové lidi zaženeme do bezvýchodného postavení, vystavíme je posměchu, najdeme způsob, jak je očernit a prohlásit za odpad společnosti. Vyrveme duchovní kořeny společnosti, zprofanujeme a zničíme základy vrozené mravnosti. Rozkladným způsobem rozložíme generaci za generací, vyvoláme erozi a odstraníme fanatismus.
Začneme působit na lidi ještě v dětských a pionýrských letech. Hlavním cílem bude mládež. Začneme ji rozkládat, mravně kazit a zbavovat cti. Z mládeže vychováme cyniky, vulgární lidi, hlupáky, neotesance, kosmopolity. To učiníme."
Kdyby bylo světu oznámeno, že tento zlověstný plán byl odhalen v tajných archivech Gestapa, tak by byl pochopen a přijat jako logické pokračování plánu "Barbarossa", protože podle smyslu by odpovídal duchu fašistické ideologie a praxe.
Tento zlověstný plán byl vytvořen tajně, ukryt před spojencem USA ve druhé světové válce – SSSR. Byl zhotoven dříve než Druhá světová válka skončila, tj. v době kdy Sovětská armáda vítězila nad fašismem.
Nedavno srbský předseda vlády Cvetković (zajímavé je, že se stejným příjmením pýšnil i člověk, ktery v roce 1941 spolu s Mačkem podepsal kapitulaci Jugoslávie), člověk dosazený prezidentem Tadićem a Západem, navštívil hlavní město srbské oblasti Vojvodina – Novi Sad, kde jednal s předsedou Vykonné rady kraje a podepsal dohodu o novém zákonu, který by umožnil přenesení některých správních kompetenci orgánů republiky na krajské orgány.
Zde je třeba přípomenout, ža na politické scéně dnešniho Srbska není žádná opozice. Ta, která donedavna existovala a bojovala proti integracím s aliancí, která bombardovala Srbsko a uvěznili kompletní politické a vojenské vedení, byla neutralizována. Dokonce i předseda Socialistické strany Srbska byl "koupen" a nyní sedí ve vladě vedené politickou stranou Djindjiće a Tadiće, kteří jak známo uvítali bombardování a poslali do Hague své politické protivníky. Radikální strana Srbska, která byla označována jako ultra, extra, super... nacionalistická, byla rozdrobena, úplatky, vyhrožováním a bůhví jakými ještě prostředky.
Před měsícem byl v parlamentu kraje Vojvodina přijat statut, který bude schválen až poté, co ho odhlasuje parlament Republiky Srbsko (Narodna skupština). Vše to ma proběhnout z jakýchsi důvodu velmi rychle. Někomu se spěchá, je jasně, že je ten spěch požadován ze vně. Nedávno totíž představitelé Vojvodiny, kde žije 13-procentní maďarská menšina, podepsali zvláštní akt o spolupráci s EU.
Spěšně se připravuje "návrat" tohoto kraje do nové Rakousko-Uherské říše. Zdá se však, že právě Vojvodina bude náhrobním kámenem tzv. "nového evropského projektu" kolonizace Slovanů, vlastně vatikansko-německého úmyslu restaurace "Sváté Římské říše", který se začal realizovat dosti krvavě před sedmnácti lety, a vše na úkor nejpočetnějšího jihoslovanského naroda - Srbů.
Nic není ani trochu náhodou, aní trochu naivně, ani trochu s dobrým úmyslem...
V této souvislosti si vzpomeňme na slova srbského prezidenta Slobodana Miloševiće, která vyslovil po puči v roce 2000.
"Vážení občané, ... v naši veřejnosti je již dlouhou dobu přítomná skupina lidí, která pod jménem opoziční politiské strany demokratické orientace hájí zájmy států, které jsou hlavními aktéry nátlaku na Jugoslávii, a zvláště pak na Srsko ... Tato skupina se během těchto voleb objevila jako Demokratická opozice Srbska (DOS). Hájíce takové zájmy tato skupina lidí posílá naši veřejnosti vzkázy, že pod jejím vedením Jugoslávie bude mimo jakéhokoliv nebezpečí války a násilí, že zajistí ekonomickou prosperitu, viditelně a rychlé vyšší standardy života. takzvaný návrat Jugoslávie do mezinárodních institucí atd... Je mi povinností upozornit vás, že jsou tyto sliby lživé. Nastolením vlaády, kterou podporuje, vlastně instaluje společenství států kolem aliance NATO, Jugoslávie se nevyhnutelně stane zemí, jejíž území rozdrobí. Toto není pouze úmysl NATO, toto jsou i předvolební sliby Demokratické opozice Srbska. Jejich sliby se tykají také davání autonomie Vojvodině, kterými je nejen odělují od Srbska a Jugoslávie, ale je činí součástí sousedního Maďarska. Podobně by se oddělily i jiny oblasti, zvláště pohraniční oblasti. Jejich připojení sousedním státům je již dlouho horlivým tématem v těch státech, které stále podněcují příslušníky národnostních menšin v Jugoslávii, aby požadovaly připojení části území našeho státu těm státům... V rámci této politiky rozdrobení Jugoslávie by Kosovo bylo první obětí. Jeho nynější status by byl vyhlašen za legální a definitivní. Toto je první území, kterého by se Srbsko mělo zříct. Nevyjadřuje se dokonce ani naděje, že by jí toto území jednou mohlo být navráceno."
Proč se realizatorům plánu Alana Dullese tak spěchá, vysvětluje také rozhovor dalších dvou jeho realizatorů, Solany a Clarka.
Jeden z nejčtenějších srbských deníků Kurir v těchto dnech přinesl naprosto skandální přepis rozhovoru, který 15. srpna 2001 měli vést Javier Solana a Wesley Clark. Tito dva čelní představitelé NATO, které o dva roky dříve ilegálně bombardovalo Jugoslávii, se tehdy sešli v pronajaté vile ve švýcarských Alpách a hovořili v uvolněné atmosféře s popíjením alkoholu. Společnost ve vile jim měly dělat dvě dívky, které se staraly o „příjemnou zábavu".
Bělehradský deník Kurir je proslulý zveřejňováním rozhovorů zaznamenaných např. tajnými službami, dokumentováním různých zákulisních událostí a řadou odhalení, která se ovšem později ukazovala jako pravdivá. Přes úspěšnost deníku Kurir v odhalování zákulisí politiky a politické špíny uvádíme, že rozhovor měli vést a že se jedná o přepis údajného rozhovoru. Kurir však hovoří pouze o přepisu záznamu. Přinášíme jeho překlad.
Clark: V těchto dnech navštívím Kosovo.
Solana: Dej si pozor, řádí tam bandy narko-dealerů. Tam není zákon, žádná kontrola ... hm ... udělali jsme velkou chybu, že jsme je (Albánce, pozn.) nechali vládnout.
Clark: Hm ... možná.
Solana: Za všechno můžou agenti CIA. Starají se jen o svou drogu a byznys.
Clark: Ano, já vím jak je tam. Často tam jezdím, hlavně inkognito, to je nejbezpečnější. Teď tam ale mám důležitou práci, musíme transportovat zásilku do Fort Breg.
Solana: Snad to tolik nehoří ... myslíš na orgány?
Clark: Jo ... jo ...
Solana: Bondsteel (americká základna v Kosovu, pozn.) funguje dobře. Schlafcock (člověk, který má na starosti bezpečnost základny, pozn.) a Kouchner (Bernard, první šéf mise UNMIK, současný ministr zahraničí Francie, Rada Evropy vyšetřuje jeho spojitost s obchodem s lidskými orgány, pozn.) práci odvádějí výborně.
Clark: Ano. Vypadá to, že je to teď akutní. Pořád se konají nějaké schůzky s generálem Andersonem. Až to tam dodělám, asi se zastavím v Srbsku. Co myslíš, jak mě přijmou?
Solana: Ne boj se, tihle v Bělehradě jsou poslušní. Dokonce mnohem poslušnější než ti v Podgorici. V Černé Hoře se můžou měnit prezidenti, ale všechno tam řídí Milo (Djukanović, pozn.), protože si všechno kupuje penězmi. Až budeš v Bělehradě vyhýbej se střetnutí s Koštunicou a jeho lidmi, víš, vztahy mezi nimi a Djindjićem se dost ochladili. Já si myslím, že pravdu má Djindjić. Koštunica je pro spolupráci nepříjemný. Když s ním mluvíš, on tě pečlivě vyslechne, ale nakonec rozhovor vždycky vyhrotí. S ním jsme se nikdy na ničem pořádně nedohodli.
Clark: A co si myslíš, jak bude reagovat na to s televizí (bombardování srbské státní televize - 16 mrtvých civilistů, pozn.). Já jsem v knize napsal, že jsem osobně vybíral cíle.
Solana: Já vím, viděl jsem to.
Clark: Stejně tak víš kolik na mě Clinton a ti jeho tlačili, abych tu televizi bombardoval.
Solana: To co my víme je naše tajemství. O tom se nesmíš s nikým bavit!
Clark: Hm ... A jaké jsou v Bělehradě holky?
Solana: Všechno ti vysvětlím. Srbsko za Miloševiće bylo zašlé, ale ženy mají moc krásné. Po příchodu demokratů se situace změnila, za směšné peníze můžeš mít nádherné kousky. V některých ministerstvech sedí překrásné sekretářky, které jsou připraveny za 500$ strávit noc s cizincem. Platy v Srbsku jsou pořád mizerné ...
Clark: Ty máš koukám zkušenosti ...
Solana: Dám ti číslo člověka, který všechno zařídí. Obstará ti herečku, zpěvačku, co budeš chtít. Smetánku jejich města ... Radši mi řekni jak to jde s privatizací společností v Kosovu. Kdo je tam z našich?
Clark: My jsme tam dosadili experty, kteří mají hlavní slovo v celé jejich vládě. Předseda komise (neznámo jaké, pozn.) je Fred Barlow, kterého znají jen ti z vrchu vlády v Prištině. Politický dirigent je Madeleine (Albrightová, pozn.), která spolu s Richardem (Holbrookem, pozn.) v Kosovu kupuje všechno co má nějakou hodnotu. Obchody se jim tak rozjely, že mě často napadne, že se tam budou muset přestěhovat.
Solana: Wesley, doneslo se mi, že došlo k neschodám mezi Kissingerem a Brzezinskim, ale nevím o co přesně jde. Co se to tam děje?
Clark: Ti dva jsou jako kočka a myš, pořád se handrkují, ale jeden bez druhého nemůžou. Osobně je mi bližší Brzezinski, protože je militantnější. Kdybychom během bombardování poslouchali jeho, Srbsko by už nebylo. Kissinger je měkota. Jak sám říká, má svědomí. On mě kritizoval za bombardování televize.
Solana: Ano ... ano, je moc měkký.
Clark: Se Srby budeme mít problémy pořád, protože je to vzpurný válečnický národ. Když se mluvilo o Srbech v Krajině (v Chorvatsku, pozn.) někteří z našich navrhovali dlouhodobou válku. Já jsem to přesekl, když jsem nařídil vyhnat všechny Srby z Krajiny. Chorvatsko tak bude klidné po desetiletí. Jakápak válka s nimi, oni by se rozutekli do lesů a po celá léta by Chorvatům komplikovali život. Oni mají zkušenosti s gerilovou válkou.
Solana: Wesley, dobře víš, že jsem ti dal volné ruce při výběru cílů a málem mě to stálo kariéru. Doneslo se mi, že Clinton osobně provokoval generály NATO proti mě, protože mu na tu funkci více vyhovoval žabožrout Romano Prodi. Italové mi nejvíce vyčetli, že jsem nezabránil bombardování televize. Wesley, měli jsme Srbsko srovnat se zemí. Dívám se na tu novou vládu a upřímně, je mi z nich zle. Jsou to obyčejné vtěrky ...
Clark: Jesti chceme konečné řešení, Srbsko musíme rozdrobit. Úplně ho rozkouskovat!
Solana: Souhlas. Musíme ho zničit hlavně ekonomicky. To se udělá nejsnáze. Ale věř mi, Srby nejvíce bolí Kosovo. Důsledky nezávislosti pro ně budou ohromné, ale Bělehrad musí pochopit jeden vzkaz - nikdo se nesmí protivit naší vůli! Jestli chceme na Východ, kontrolovat energetické zdroje, jedno Srbsko nemůže být překážka na naší cestě. Důležitý je i příklad, který pošleme ostatním zemím.
Clark: Jenom kdyby se Washington nestavěl proti vyslání pěchoty, vše by šlo mnohem rychleji.
Solana: Wesley, buď v pohodě. Ani tohle není špatné. Podívej se kolik uteklo od bombardování a my úplně ovládáme celé Kosovo a přímo ovlivňujeme politické dění v Srbsku a celé oblasti. Pod novou vládou se Srbsko určitě stane součástí euro-atlantických integrací, ale nesmíme zapomenout ani na opozici. Ale věřím, že svého cíle dosáhneme. Víš co, po zkušenostech, které mám se srbskými politiky vím, že peníze jsou pro ně nejsilnější argument.
Clark: {smích} Já vím. Ale z vojenské strany, nevpochodovali jsme do Bělehradu, i když jsme je přiměli podepsat kapitulaci v Kumanovu. Vojensky se nám nedostalo satisfakce, jakou jsme si jako vítězové zasloužili.
Solana: Nevešli jsme velkými dveřmi, co? To je jedno, vešli jsme malými, ale efekt bude nakonec stejný. Možná to tak bude lepší, každopádně je to levnější. Všechno co jsme jim nabídli v Rambouille, všechno co jsme chtěli, nakonec i získáme. Podívej, už na jejich území máme základnu. Požadovali jsme volný průjezd našich jednotek, i to nakonec dostaneme, věř mi (srbská vláda o tři roky později podepsala dohodu „SOFA", která NATO umožňuje volný průjezd přes Srbsko, přitom se NATO předem nemusí nikomu ohlásit a nepodléhá srbským zákonům, pozn.). Oni za to dostanou co jim náleží ...
Clark: Stanou se členy EU a NATO ...
Solana: Přesně, ale je mnohem důležitější co se bude dít v pozadí. V budoucnu, my budeme ti kdo bude kontrolovat politické strany a politiky v Srbsku. Už nebudou žádné excesy. Vlády se mohou měnit, ale kurs zůstane stejný.
Clark: Jsi si tím úplně jistý?
Solana: No, řekněme, skoro jistý. Ještě není vše hotovo, ale v následujících pár letech proces dokončíme. Samozřejmě, i tam existují politici, kteří neztratili povědomí o národním zájmu.
Clark: Myslíš Koštunicu?
Solana: I jeho, on je dost principiální a těžký pro spolupráci, ale tím či oním způsobem ho vyřešíme. Pozor ale i na Djindjiće! Teď je poslušný, ale je to tvrdý pragmatik ... .
Výše
uvedený text vyšel v Kuriru ve třech částech:
NATO obchoduje s lidskými orgány, Srovnat Srbsko se zemí, Srbsko musí do NATO.
Takto před pár lety hovořili dva muži, z nichž jeden dnes zastává jednu z nejvýznamnějších funkcí EU, druhý se dost možná stane příštím viceprezidentem USA (Wesley Clark je možným kandidátem na tuto funkci v dvojici s Barackem Obamou). Jsou-li hybatelem dějin lidé tohoto druhu, pomáhej pán Bůh! Nejen Srbsku, ale celé naší euro-atlantické civilizaci.
Poznámka: V těchto dnech se „obětí" Kuriru stali dva významní srbští socialisté. Z jejich rozhovoru (přepis byl otištěn a na webových stránkách listu byl k dispozici v audio formátu) vyplynulo, že koalice s Demokratickou stranou Borise Tadiće byla dohodnuta ještě před volbami a že celé dlouhé povolební vyjednávání s jinými stranami byly pouhým „divadélkem" pro voliče.
Text je již staršího data. Poohlédnutí po minulosti je však i v tomto případě důležité.
Přišlo e-mailem